Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Domů 6. kapitola

01.07.2013 (10:15) • GabrielaVespucci • FanFiction na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 1443×

„Vstávej!“ zaburácela Jane a sebrala mi knížku.

„Je půlnoc, hodina duchů,“ zakňourala jsem.

„Ne, je devět a deset minut.“ Opravila mě.

„Musíš mít stále poslední slovo?“ brblala jsem.

Jane se místo odpovědi hlasitě zasmála a násilím mě dostala z postele.

Oblékla jsem si tričko, džíny a zašněrovala kecky a popadla tmavý plášť. Hotovo. Pak jsem způsobně kráčela vedle Jane až do “klubovny“.

Jane vytáhla dva balíčky krve, a pak jsme si svou snídani vychutnali i s Alecem, Felixem a Corin.

Celý den mě Corin učila hrát na klavír. K popukání byli třeba i Felix, který se čas od času přihnal a krapet klavír upravil. Jenže jsem se nevyhnula výslechu. Od všech. Otázky typu: Co to bylo za hádku? jsem ten den slyšela snad třistakrát. Vždycky jsem v odpověď zakroutila hlavou.

Celý den jsem byla ve společnosti ostatních. Všech. Jen ne s mámou. Trápilo mě, že jsme se pohádaly. Ale za žádnou cenu jsem se nechtěla omluvit.

Večer jsem zalezla k Jane do pokoje a smála se fotkám, které jsme společně fotily.

Celý den jsem ale mámu neviděla. V půl čtvrté ráno jsem šla zpět do pokoje. A hle! Máma! Ksakru. Už jsem chtěla vycouvat, když mě spatřila. Sakra! Nadávala jsem si v duchu!

Nic jsem však říkat nemusela.

„Promiň,“ hlesla máma a vrhla se mi okolo krku. Objetí jsem opětovala. Konečně.

Dva dny jsem se nudila. Jane taky. Jediný, kdo měl o zábavu postaráno, byli naši chrabří pánové. Museli totiž pomáhat s přípravami na večírek. Chelsea a Corin nás chodily pravidelně informovat, kdo z nich zas něco rozbil. S Jane jsme si udělaly na kousek papíru tabulku nešikovnosti.

Vede Santiago se sedmi body.

O druhé místo se dělí Demtri a Afton se šesti body.

Třetí místo vydobil Felix s pěti body.

Čtvrté obsadil Alec se dvěma body. Podle Jane absolutní nula. Mrskla jsem po ní polštář a začala polštářová bitva. Ve chvíli, kdy Jane roztrhla polštář o mou hlavu a vzduchem se vznášela pírka, vstoupila do místnosti Sulpície.

„Právě se přeměňujete?“ poznamenala ironicky.

„Jo, právě se přeměňujeme v kuřata.“ Řekla jsem a zašklebila se. Sulpícii cukaly koutky.

„Píp.“ Udělala posměšně Jane a já ji dorazila polštářem.

Za ty dva dny jsme s Jane probraly a zdrbaly všechno a všechny. V den D jsme se natěšené už od rána připravovaly. Krapet bláznivé. No… krapet.

Konečně odpoledne - přijeli první hosté.              

„Pojď!“ řekla mi Jane a nedobrovolně mě vlekla přes celý hrad, jen abych se seznámila s nějakou smečkou.

V hlavní síni byl jen Aro a ta banda. Dvě vysoké blondýnky. Menší hnědovláska a dva hnědovlasí muži. Když jsem se podívala do detailů, ty dvě blondýnky někdo držel. Jednu jeden muž a druhou ta hnědovláska. Ten druhý upír mluvil s Arem.

Aro si nás všiml a natáhl ke mně ruku.

„To je Samanta, Heidiina dcera. Samanto? To je Eleazar, Carmen, Tanya a Kate.“

„A Garrett.“ Dodala teď už známá Carmen s úsměvem. Přejela jsem po nich očima. Na rozdíl ode mě je měli zlaté. A zdálo se mi, nebo si mě podezíravě měřili?

Hodila jsem to za hlavu, poněvadž jsem přeci nová tvář, ne? Ačkoliv jsem už o nich od Jane něco slyšela, oni nevěděli o mně.

Postupně jsem se seznámila i s rodinou Laweri. Tři holky. Sarah, Erika a Lola. Jejich matka Cristina byla velmi milá, ale… svým způsobem zvláštní.

Dále z Řecka nějaká rodina s dcerou Mirandou a syny Arrasem a Neilem.

Pak na řadu dorazily dvě dívky – nomádky – Elria a Rin-Ryuu.

Následovaly dvě rodiny Martin s Rebeccou a Adelheid s Kristianem.

Po téhle rodině jsem se někam zdekovala. Bylo toho na mě moc. Hrad plný upírů, ale mně se na nich něco nezdá.

Kráčela jsem po chodbách a málem vletěla do náruče mámě. Omluvila jsem se. Vypadala roztěkaně, takže mě moc nevnímala.

Pak jsem se zarazila.

Copak není na slavnosti? Rozhodla jsem se, že jí budu špehovat. Ano. Osmnáctiletá upírka špehuje svou matku! Kam ta generace spěje, co?

Máma zabočila do chodby, kde byl sál. Ale dovnitř nevešla. Ven vycházel Aro.

„Co když to zjistí?“ utrhla se na něj okamžitě.

„Teď to nech plavat. Cullenovi jsou tu!“ odpověděl stručně a spolu vešli do sálu.

Byla jsem zmatená. Sesunula jsem se po zdi na zem. Jenže kam čert nemůže nastrčí… Jane.

„Pohni! Od Ara mám za úkol, aby ses seznámila se všemi. Ačkoliv nevím proč, stejně půlku vyžene jako posledně. Prosím, pojď, je to poslední rodina. Pak ti dám pokoj, slibuju.“ Šla jsem.

U druhých dveří stála další banda. Devět členů.

„Sam? To je Carlisle.“ Jane mi je postupně začal představovat. Ale postřehla jsem v jejím hlase nenávist.

Vysoký blonďák se usmál a natáhl ke mně pravici. Tak to je ten slavný upíří doktor!

Postupně jsem se seznámila s usměvavou Esmé, vysmátým Emmettem, ledovou Rosalií, otupělým Jasperem, rozzářenou Alice, v celku normálním Edwardem a roztomilou Renesmee. Nakonec přišla na řadu Bella. Jakmile jsem ji viděla, ztuhla jsem. A vše mi došlo. Ty pohledy. Ty narážky. Byly jsme si téměř podobné. Na pár detailů jsme byly jako dvojčata.

Krucinál, doprkýnka,  a další nadávky!

Autor: GabrielaVespucci (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Domů 6. kapitola: