Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Domů 13. kapitola

Domů 13. kapitolaZase po dlouhé době... Začala škola a s ní i mé trápení. Takže nečekejte nic valného. A užijte si kapitolu! Zvláštní dík Mee, že je tu stále pro mě... Jsi ta nej kámoška, kterou si můžu přát! :) Jinak si cením každého vašeho komentíku. Díky! Vaše GV

Samanta

Obklikou jsem obešla celý hrad a k tomu zahradu. Sama jsem nevěděla, co dělám, ale potřebovala jsem chvíli přemýšlet. Být chvíli sama.

Já jí ještě ukážu, kdo tu bude rozhodovat.

Komu?

Belle!

Trochu jsem pěnila vzteky. Já jsem snad starší, no ne?

Vrazila jse do svého skoro bývalého pokoje a ztuhla. Na stejném místě stála Heidi. Tam taky stála přibližně před čtyřicetipěti minutami, kdy jsme se jako obvykle rafly. Jenže už to nebudou jako obvykle hádky matky a dcery. Od teď, počínaje dneškem, to budou dvě dospělé ženy. Jedna z nich je praštěná, druhá namyšlená. No, jsme to ale rodina! Nebo spíš byla.

Na moment jsem se ve dveřích zastavila. Pak jsem jen potřásla hlavou a přešla ke skříni, kterou jsem otevřela.

Najednou jsem se začala nesnášet.

Tohle všechno je kvůli mně.

Popadla jsem hromadu triček a mrskla s tím na postel. Totéž jsem zopakovala na hromádkách kalhot, bund a mikin. Z půlky byla skříň prázdná. Sedla jsem si na postel a začala své věci třídit do hromádek. V první byli věci, ze kterých jsem již vyrostla, ve druhé ty, které se mi nelíbily a ve třetí ty, které chci nosit. Pochopitelně nejmíň věcí bylo na třetí hromádce. Na druhé bylo zase nejvíc. Třetí hromádku jsem si poskládala a z pod postele vytáhla kufr na kolečkách s petrolejovou barvou. Mou nejoblíbenější.

Nakrásně jsem si to do kufru zabalila. Převázala páskem a kufr zaklapla. Pak jsem se vydala do koupelny. Ze skříňky nad umyvadlem vytáhla svou kosmetickou taštičku a veškeré krámy z umyvadla, se kterým jsem se nenamáhala zacházet jemně, natož to někdy uklidit, vsypala do taštičky. Pak za závěsem ze sprchového koutu vzala svůj šampon a vydala se zpátky. Heidi jsem znamenitě ignorovala. Taštičku dala do menší kapsy a přešla opět ke skříni. Vytáhla jsem svou kabelku v černé barvě. Kabelka následovala předchozí oblečení. Skončila na postely. Za ní šly i ručníky a plastová krabička se šperky.

To jsem již ani třídit nemusela. Vše jsem nastrkala kromě kabelky do kufru. Pak sáhla do kapsy svých džínů a vytáhla mobil.

Takový ten s tlačítky. Temně modrý, vyklápěcí.

Nepotřebuji ho.

Otevřela jsem kryt, vyndala SIM kartu a malou paměťovou kartu. To všechno jsem schovala do peněženky, kterou jsem dala do kabelky. Naposledy jsem se podívala na svůj mobil. Naposledy jsem ho vzala do rukou a svižnými kroky mířila k Heidi. Vzala jsem její pravou ruku a mobil do ní vložila. No co, vždyť  byl od ní k desátým narozeninám. Na to, že jsem s ním každou chvíli šlehla o zem, vypadal až moc dobře.

V Heidininých očích se zračila bolest, ztráta, ale v koutku očí jsem spatřila jiskřičky vzteku.

Obrátila jsem se na podpatku. V rychlosti zkontrolovala své hodinky. Půl druhé. Nejvyšší čas vyrazit. Vzala jsem si tmavomodrou džísku, popadla kufr a kabelku a chystala se odejít.

„Takže odcházíš?“ zeptala se Heidi. Zalomcoval se mnou vztek.

„Ty se mnou mluvíš?“ zavrčela jsem a naprosto její otázku ignorovala.

„Já s tebou mluvila vždycky.“ Odpověděla ledovým hlasem. Ona sama ledová nebyla. Znala jsem ji a do nedávna ji považovala za svou matku. Věděla jsem, jak se tváří, když se naštvala, když byla ráda, když byla šťastná. Jenže už to zkrátka moje matka nebyla.

„Bych se hádala.“ Odpověděla jsem suše. Ale stále stála ve dveřích.

„Beztak nikam nemůžeš jet. Jsi novorozená.“ Ozvalo se za mnou s jistou škodolibostí v hlase.

„No a co?“ zavrčela jsem. „Hleď si laskavě svého a na mě zapomeň.“

„Sam..“ začala, ale já ji přerušila.

„Neříkej mi Sam. Pro tebe jedině Samanta.“ Vyprskla jsem. Už odhodlaná, že bude já ten vítěz.

„Samanto, prosím, můžeme si promluvit?“ zeptala se a rukou ukázala na sedačku v rohu pokoje.

„Já si radši postojím.“ Odpověděla jsem. Heidi si povzdychla a naznačila, abych zavřela dveře.

„Proč?“ vypadlo z Heidi, když jsem je zabouchla.

„Protože oni jsou má rodina.“

„Oni nejsou tvá rodina. Tady máš rodinu!“ vyjela na mě ostře.

„A Bella je co? Domácí mazlíček?“ sykla jsem.

„Bella ano, ale ostatní ne.“ Oznámila mi.

„Renesmé a Edward ano. Nebo snad si je Bella adoptovala?“ prskala jsem. Vztek už se mnou lomcoval. Ona, ona, která mě vlastně dle všeho unesla, mi bude diktovat, kde mám rodinu?

„Takže odjíždím, už s tím nic neuděláš. Měla jsi mi to říct.“ Procedila jsem skrz zuby.

„A mělo by to nějakou změnu, když bych ti to řekla?“ odpověděla mi a zatínala ruce v pěst.

„Ano, chtěla bych je jen poznat. Pak bych se vrátila. Jenže nikdo mi to neřekl. Takže největší trest pro všechny bude, když odejdu.“ Řekla jsem a v duchu se šklebila. Dobrý argument.

„A nemyslíš si, že jsem k tomu měla důvod?“ zeptala se po chvilce mého triumfu.

„Copak ty někdy myslíš? Já si to tedy nemyslím.“ Odsekla jsem. Tenhle rozhovor mě začínal pomalu lézt na nervy.

„Mohla jsem tě v tom lese zabít!“ vykřikla pobouřeně. Nad tím jsem se zastavila. Měla pravdu. Moje krev pro ni byla cennější.

„Tak mi konečně řekneš, proč jsi mě unesla?“ zeptala jsem se a hleděla jí do očí, stejně tak jako ona mně.

Nestihla mi odpovědět, protože do mého pokoje vpadla Esmé.

„Sam! Bell… Bella se ztratila!“ oznámila mi.

Tohle bude průšvih!

_______________________________________________

Kdo asi Bellu odstranil? Nebojte... mrtvá není... názory pište do komentů. :)

GV


« Předchozí díl


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Domů 13. kapitola:

 1
5. Nový čtenář
09.12.2014 [18:14]

Nádhera, prosím pokračuj Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

4. Elisabella
02.07.2014 [21:51]

Moc pěkné.

3. :D
05.11.2013 [19:15]

výborně, konečně další kapitolka a jak jinak než skvělá Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon prosíííím, rychle další Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2. Mea
13.10.2013 [19:20]

MeaZlatíčko, moc a moc děkuji za překrásné věnování! Emoticon Kapitolka je úžasná. (Jak jinak že?) Emoticon Sam je fakt sobec, vždyť Heidi to nikdy špatně nemyslela! Emoticon No, tak rychle další! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. Jana
13.10.2013 [10:59]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!