Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dokonalé nebezpečí - 9. kapitola

Dokonalé nebezpečí - 9. kapitolaSvatební plány...

9. kapitola

Dívala jsem se na fialovou a… fialovou. Neviděla jsem žádný rozdíl. Ovšem Patsy trvala na tom, že ta vlevo je lila, kdežto ta napravo levandulová. Povzdechla jsem si. Upřímně jsem se na svatbu moc těšila, konečně spojím svůj život s Ryanem navždy, ale všechno to plánování nebylo nic pro mě. Byla jsem ráda, že se toho Diane s Patsy ujaly, ale přesto jsem to byla já, kdo měl poslední slovo a komu se ukazovaly květy, vzorky látek, střihy šatů, pozvánky, stuhy a hromada dalších věcí, které se mi slily v jednu velkou barevnou skvrnu.

Pokaždé jsem musela vyjádřit svůj názor a vybrat si jednu věc ze dvou až tří vzorků. Bylo to dlouhé a nudné, navíc jsem se nedokázala rozhodnout. Bála jsem se, aby to nebylo špatně. Přála jsem si dokonalou svatbu - perfektní, nádhernou, bez problémů.  Bude teda lepší lila nebo levandulová? Ukazovákem jsem si klepala na rty a upřeně ty dvě barvy pozorovala. Ne, žádná změna, pořád jsou stejné. Tak jsem prostě vzala jednu z nich a podala jí Diane. Ta kývla a vložila vzorek do bílých desek se zlatým nápisem.

Už bylo jasné, že svatbu uspořádáme v zahradě Ryanova, tedy našeho, domu. Nejdřív to vypadalo, že mému jedinému požadavku vyhověno nebude. Obě přítelkyně si myslely, že obřad i následná hostina proběhnou v klubu. To místo se k tomu zdálo ideální. Ovšem v hlavě jsem měla silně zakořeněnou představu mě a Ryana na naší rozlehlé zahradě. Ohradila jsem se asi důrazněji, než bylo nutné a nakonec si vysloužila ústup ze strany těch dvou a zároveň jejich požehnání. Byla jsem spokojená. Zpečetíme naši lásku pod tím mohutným dubem v zahradě. Říkala jsem si, že je jako náš vztah, pevný, odolný a silně zakořeněný.

Šaty jsem zatím neviděla, tedy v reálu. Vybíraly jsme z několika návrhů návrhářů zvučných jmen a já nechápala, proč prostě nejedeme do města a nepůjčíme nějaké v půjčovně. Ušetřili bychom tak hromadu peněz a k mé spokojenosti by stačily. Vyjádřila jsem svůj názor nahlas a vykoledovala si tak několik šokovaných pohledů. Diane se tvářila zděšeně z toho, že bych měla mít jen nějaké obyčejné šaty z půjčovny, Patsy se v obličeji mihlo něco jako obavy a strach.

„My do města nejezdíme. Není to třeba, vše, co potřebujeme, máme zde ve Vamhillu a zbytek není problém dovézt. Ryan určitě zařídí vše, co si budeš přát,“ vysvětlila Diane trochu uspěchaným a rozkazovačným hlasem. Vůbec se k ní nehodil. Přikývla jsem a víc to neřešila, nechtěla jsem se hádat. Ale rozhodla jsem se, promluvit si o tom s Ryanem, protože už mě párkrát napadlo, že bychom mohli jet třeba na večeři a tím nemyslím jet do klubu v městečku, ale někam pryč.

Co se Ryana a svatby týkalo. Držel se stranou. Přesně dvakrát jsem se z něj snažila vyloudit nějaký názor nebo radu, ale on mi pokaždé se shovívavým úsměvem řekl, že si mám vše udělat, jak chci já. Je to hlavně můj den a tak by měl vypadat podle mých představ. Chtěla jsem namítnout, že je to den nás obou, ale nepustil mě ke slovu a začal vypočítávat věci, které jsou především doménou žen a muži je berou tak jak přijdou. Víckrát jsem se ho na jeho mínění neptala. Patsy mi řekla, že přesně tutéž situaci zažívala s Arturem. Díky tomu pak měla svatbu jako princezna a ušetřila si spoustu hádek, které by jistě následovaly, kdyby se měla s budoucím manželem o něčem dohadovat. Taky pravda. Upokojilo mě to a mohly jsme pokračovat dál.

„Chybí toho ještě moc?“ zeptala jsem se a ani se nesnažila skrývat naději, že jejich odpověď bude záporná.
„Se svatbou je vždycky spousta práce, chce to čas a plánovaní, všechno je pod kontrolou. Ke konci týdne budu mít vzorník snubních prstýnků, tak se tu opět sejdeme. Zavolám ti a domluvíme se,“ řekla Diane a zaklapla plánovací desky, jak jsem jim říkala. Považovala jsem to za znamení konce a tak jsem se se všemi rozloučila, ohubičkovala, jak to zde bylo zvykem, a vyklouzla ze dveří.

Proběhla jsem celý klub, abych někde našla Sybil. Ne, že bych s ní chtěla mluvit. Pouze jsem se potřebovala ujistit, že je tady a ne doma, kam jsem se chystala zajet. Doufala jsem, že tam bude Edward a budu si s ním moct promluvit. Už jsem ho tam hledala včera, ale dům byl tichý a pravděpodobně prázdný. Pozorovala jsem jednotlivá okna, pak si povzdechla a odešla.

Sybil jsem zahlédla na terase. Seděla se třemi ženami a o něčem živě diskutovala, tak jak to umí jen ona. Měla jsem v úmyslu se hned vytratit a zmizet, ale plány jsou jedna věc a realita druhá.

Zvedla pohled a zadívala se přímo na mě, jako by věděla, že tam stojím a schovávám se za záclonou vlajícím v mírném vánku.

„Bello,“ zavolala a zamávala na mě. Sakra, zanadávala jsem si v duchu. „Pojď k nám“ vyzvala mě a tím totálně zmařila mou šanci na nenápadný únik s výmluvou, že jsem si jí nevšimla. To by prostě bylo neslušné. Tak jsem si zabručela pod vousy, naštvaná, že zmařila můj záměr, nasadila sladký úsměv a šla k nim.

V duchu jsem honem přemýšlela, jak se ty dvě ženy jmenují. Rachel… ne to je ta tmavovláska u vedlejšího stolu, tak snad Edith? A ta druhá je… možná Susan, ano, to je Susan, tím jsem si byla jistá.

„Ahoj,“ řekla jsem.
„Ahoj, Bello, posaď se.“ Odsunula jsem si křesílko a pohodlně si sedla. Nedělala jsem si iluze, že by to mohlo být jen krátké. V hlavě mi stále probíhala různá jména, která by mi napověděla, jak se jmenuje ta zrzka, která se na mě mile usmívala. Vlastně každý se tu mile usmíval, takže se podle toho nedalo hodnotit.

„Právě jsem tu se Susan a Emaline probíraly tvou a Ryanovu svatbu. Bude to událost letošního roku.“ Ano, zvolala jsem v duchu. Emaline. Teď už si to budu pamatovat, alespoň jsem doufala.
„To nevím,“ pokrčila jsem rameny. To byla další věc. Nečekala jsem, že bude tolik hostů. Původně se mluvilo o malé svatbě, ale ve výsledku bylo pozvané celé městečko, protože by ostatní urazilo, kdybychom pozvali jen někoho. A co se týče události roku, byla jsem si jistá, že se Diane z Patsy povede zařídit něco extra.
„Určitě ano, včera jsme procházely katalogy a vybíraly vhodné šaty. Nemůžeme se dočkat,“ ujistila mě Susan a zářivě se usmála.
„Přesně tak. Je velmi důležité. Možná byste nám mohla poradit,“ oslovila mě Emaline. „V jakých barvách svatba bude? Abychom pak nesplývaly s okolím,“ zasmála se zvonivě.

Pak si vymýšlely různé varianty toho, jak by mohly splynout nebo naopak vyniknout. Debatovalo se o barvách a střizích. Sybil na mě sem tam mrkla a zdála se tématem konverzace značně pobavená. Snažila jsem se tvářit přívětivě, zaujatě a hlavně ne tak otráveně jak jsem se cítila. Napadlo mě, jestli se ze mě po svatbě stane taky taková… osoba, která má hloupé starosti. Kdybych já šla na svatbu, tak se podívám ve skříni po nějakých šatech a ty si vezmu. Je zbytečné si kvůli jednomu dni kupovat nové šaty, které si pak nejspíš nikdy nevezmu. Ale to jsem prostě já. Ony jsou jiné a nemůžu jim to vyčítat.

Tlachat jsme vydržely až do čtyř hodin! Vidina toho, jak si promluvím s Edwardem, se mi rozplývala před očima. Tak snad zítra, doufala jsem a bezděčně si povzdychla.

„Podívejte kolik je hodin,“ řekla Sybil a přerušila tak Emalininu litanii na muchlavost hedvábí. Hodila jsem po ní vděčný, nenápadný, ale taky trochu káravý pohled. Taky ji to mohlo napadnout dřív.

Rozloučily jsme se a já se nechala Sybil doprovodit k autu.

„Jdeš vařit pro skoro manžílka?“ zeptala se a měla jsem pocit, že jsem v jejím hlase zaslechla osten čehosi, nedokázala jsem ale říct, co by to mohlo být.
„Dneska ne, včera jsem nějak neodhadla množství. Ale plánuju romantický večer,“ svěřila jsem se jí se svými plány. Vynechala jsem, že tohle je až druhá část mého záměru na dnešní odpoledne. Předpokládala jsem, že by se jí to nelíbilo.
„Hmmm, romantický večer. Co všechno to obnáší?“ zajímala se. Bokem se opřela o zadní dveře auta a pravou ruku si založila v bok.
„Znáš to, svíčky, víno, nějaká hudba…“
„To se bude Ryanovi určitě líbit,“ pronesla s kyselým nádechem.
„Ty ho nemáš moc ráda, co?“ ptala jsem se upřímně, protože jsem si těch náznaků nemohla dál nevšímat.
„No… ani ne,“ řekla a zasmála se.
„Věděla jsem to,“ přikývla jsem.
„Myslím, že on mě taky ne.“
„Trefa, ale doufám, že to neovlivní naše přátelství,“ zadoufala jsem a zadívala se jí do očí.
„Samozřejmě, že ne. Ono už to trvá dýl, s tím se nedá nic dělat,“ mávla rukou, jako by nic. „Nebudu tě dál zdržovat a nechám tě jet připravovat to intimčo. Uvidíme se zítra?“
„Jasně,“ souhlasila jsem bez velkého nadšení.
„Já vím, že to tady není nic moc zábava, ale zvykneš si. Tak papa.“ Poplácala mě po rameni a zamířila ke svému vozu.

≈≈≈≈≈

Večer proběhl přesně podle mých představ. Aspoň něco se mi vydařilo. Dali jsme si lahev bílého vína, povídali si při svitu svíček a klavírní hudby, kterou jsem dala tak tiše, abychom ji slyšeli, ale nerušila nás.

Pak jsme se líbali a líbali a taky mazlili. Slastí se mi až zatmívalo před očima. Pak jsme se milovali přímo tam na zemi v obýváku. S Ryanem byl sex prostě úžasný.

Ráno jsem se vzbudila sama v posteli, slyšela jsem Ryana ve sprše a nejraději bych tam za ním vlezla, ale věděla jsem, že pospíchá do práce, takže by mě zaručeně vyhnal. Rozloučila jsem se s ním sladkým polibkem a těšila se, až se zase vrátí domů.

Bůhví proč jsem cestou do klubu jela kolem domu Edwarda a Sybil. Ani jsem nezastavila, pouze projela kolem. Podívala jsem se na stavbu, která vypadala tichá a osaměla. Jestlipak tam Edward je? Zamračila jsem se. Co mi na tom záleželo. Může si dělat, co chce, já se za tím prostě odpoledne stavím a vyžádám si pár informací. Nic víc.

V klubu to tentokrát nebylo až tak nudné. Sybil si mě vzala do parády a rozhodla se naučit mě hrát tenis. Chudák netušila, do čeho se pouští. Byla jsem absolutní antitalent na všechny sporty, a jak jsem zjistila, tenis byl na špičce pomyslného žebříčku. Trefit se do míčku se ukázalo jako naprosto nemožné a to jak při podání, tak při odpalu. Raketa v mé ruce mi přišla těžká a já s ní nedokázala pohybovat dostatečnou rychlostí, abych se byť jen tekla míčku.

Kamarádka s tím neměla nejmenší problém. Ladně odpálila každý míček, který se mi náhodou podařilo dostat přes síť. Dala malou, pokud se to tak dá říct, i pomalou ránu, ovšem i to bylo nad mé možnosti.

Po hodině jsem byla z běhání po kurty strhaná, zpocená a neskutečně zadýchaná. Ploužila jsem se rychlostí želvy a Sybil se mi smála. Ona byla na rozdíl ode mě celá zářivá a stále úchvatná. Naše hra nehra ji ani v nejmenším nepoznamenala. Bylo to pěkně nespravedlivé.

V šatně jsem si sundala propocený bílý obleček a zapadla do sprchové kabinky. Opřela jsem se o její stěnu a čekala, až mě kapky vody trochu vzpamatují.

Obědvala jsem s větší chutí než normálně. Možná za to mohl sport, možná vidina toho, že až dojím, pojedu konečně odchytit Edwarda. Každopádně kuře, které mi naservírovali, se zeleninovou oblohou, bylo vynikající. Pochutnala jsem si. Nechala jsem si donést créme brulée jako dezert, chvíli poseděla s Diane, Sybil, Patsy a dalšími a pak se s výmluvou na plný žaludek a hru tenisu, které s sebou přinesly značnou únavu, omluvila. Nikdo mi v odchodu nebránil, čemuž jsem byla ráda, nechtěla jsem si zase připadat jako nevděčnice.

Cíl byl jasný. Důvod taky. Neobtěžovala jsem se klepáním a rovnou zazvonila na mosazný zvonek. Prostě jsem si na něj lehla a zvonila tak dlouho, dokud se trhnutím neotevřely dveře a neobjevila se Edwardova podrážděná tvář.

„Hoří snad?“ zavrčel.
„Zatím ne. Můžeme si promluvit?“ šla jsem rovnou k věci.
„O čem?“ nechápal a podrbal se v rozcuchaných vlasech.
„O tvém rozhovoru se Sybil, když jsem tu byla na návštěvě.“
„Není o čem,“ zatvrdil se a tím mě ujistil o tom, že je něco, co bych nejspíš neměla vědět.
„Ale je. Já to chci vědět. Nesnáším, když se mi lže,“ řekla jsem důrazně. Edward si povzdechl a bylo vidět, jak váhá.
„Stejně je to zbytečný,“ zamumlal, až jsem si nebyla jistá, jestli jsem mu dobře rozuměla. Vzal si z misky na skříňce u dveří klíče a vyšel se mnou ven. „Tady o tom mluvit nebudeme,“ zamručel a otevřel mi dveře svého auta.

S trochou nejistoty jsem nasedla a připoutala se. Nějak se mi přestalo líbit, kam to směřuje. Ale bylo to to, co jsem sama chtěla, tak že jsem držela pusu a nechala ho dělat, co uznal za vhodné.


Opět jedna z méně akčních kapitol, spíš taková spojovací a ne moc důležitá, ale i přesto doufám, že se Vám líbila. Jak už napovídá konec této kapitoly, příští bude plná Edwarda. :-)


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Dokonalé nebezpečí - 9. kapitola:

 1 2   Další »
20. mmonik
25.02.2013 [8:25]

mmonik Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

19. Evík
24.02.2013 [21:44]

Nádhera, těším se moc na další dílek Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

18. Emka
24.02.2013 [13:47]

Tak to jsem zvědavá jak to dopadne. Jinak super kapitola. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

24.02.2013 [13:41]

klarushaTak jo... Zase jsem musela dohanet resty, protoze s casem jsem na tom fakt blede... Povidka je proste uzasna, ale desne tajemna. Nemuzu se dockat, az se konecne vsechno vysvetli. Tesim se na kapitolu s Edwardem a doufam, ze Belle aspon naznaci, jaka je pravda. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

16. PCullen
24.02.2013 [1:23]

Moc pěkný díl! Emoticon Emoticon Emoticon
Už se nemohu dočkat dalšího! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

15. JanaZ
23.02.2013 [22:44]

JanaZtak na Edwarda se už moc těším Emoticon Emoticon Emoticon

23.02.2013 [21:25]

KatuuskaCullenTo jsem zvědavá, co všechno Edward prozradí... Emoticon

23.02.2013 [19:47]

Agule99Skvělá kapitolka! Sice byla trochu míň akčnější, ale i tak... Pořád mi ale vrtá hlavou, co je to se všema lidma v městě, jako například proč jinam nejezdí, apod... No, doufám, že to brzo prozradíš! Moc se těším na další, píšeš úžasně! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
*A.99*

12. Seb
23.02.2013 [19:22]

Moc se těším, aý se dozvím, co řekne Edward. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

23.02.2013 [19:13]

alicecullenhale2 Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
naozaj skvelá kapitola... Emoticon
som zvedavá na ďalšiu časť plnú Edwarda... Emoticon
už sa teším na pokračovanie... Emoticon Emoticon Emoticon

 1 2   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!