Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dokonalé nebezpečí - 7. kapitola

Svatba


Dokonalé nebezpečí - 7. kapitolaVyšetření...

7. kapitola

„Posaďte se a pustíme se do toho.“ Doktor Clarence se na mě mile usmíval, ale mně z toho bůhví proč běhal mráz po zádech. Možná to bylo tím, že na mě koukal jako na nějaký laboratorní vzorek, což je pitomost. Nejspíš jsem si to jen představovala. Doktor byl milý člověk, dobrý přítel mého snoubence, nemohlo se mi tu nic stát.

Nervózně jsem si sedla, nohy překřížila v kotnících a ruce složila do klína, kde jsem pak prsty žmoulala látku sukně. Doufala jsem, že se Ryane, objeví co nejdřív. Slíbil mi to po tom, co jsem vyjádřila své obavy z doktora. Řekla bych, že mu to zdálo směšné. Šlo jen o hloupou prohlídku, já vím, ale po tom, co mi bral doktor minule krev jsem si nebyla jistá, co může přijít teď. Proto jsem se rozhodla nenechat nic náhodě a požádala ho o podporu. Není přece nic špatného, když snoubenec doprovodí svou dívku k lékaři.

Od toho odpoledne, kdy jsem utekla z klubu, mě hlídal jako oko v hlavě. Našel mě ležet na gauči, kde jsem se vydýchávala z dlouhé chůze a odpočívala po vynaložené námaze. Ani mě moc nepřekvapilo, že už věděl o mé nevolnosti. Očekávala jsem, že mu to dá Diane vědět. Nechtěla jsem mu lhát, tak jsem si tu lež přiblížila co nejvíc pravdě. Díky tomu, že jsem si lehla, mi bylo o moc lépe, skoro normálně, to by mohlo stačit, říkala jsem si. Nezdálo se však, že by ho to příliš upokojilo. Prohlížel si mě starostlivým pohledem a dlaní mi sahal na čelo, aby zjistil, jestli náhodou nemám teplotu. Neměla jsem, věděla jsem to s jistotou, ale říct jsem to nemohla.

„Už je mi fajn, vážně,“ přesvědčovala jsem ho a usmála se na něj, abych dodala svým slovům váhu.  Znovu si mě prohlédl. Očima se zastavil na mých nohou. Trochu přimhouřil oči.
„Kde sis tak ušpinila chodidla?“ zeptal se. Sakra, taky mě mohlo napadnout umýt si nohy. V duchu jsem si tloukla dlaní do hlavy.
„No… ono mi chcíplo auto,“ řekla jsem neurčitě a marně doufala, že se nebude ptát dál, i přesto, že to bylo marné.
„Kde? Cestou jsem ho nepotkal.“ A bylo to tu. Teď mu budu muset říct pravdu, pohádáme se a já si zase budu připadat hloupě. „Myslel jsem, že parkuješ v garáži.“
„No, já jsem…“ V duchu jsem si nadávala. Těžko mu teď vysvětlím, že mi chcíplo auto, ale klíčky nemám, protože jsem je dala Edwardovi. Zamotávala jsem se do toho víc a víc.

Mé výmluvy přerušilo zvonění telefonu. Ryan se k němu s maličko podrážděným výrazem natáhl a zvedl sluchátko.

„Prosím,“ řekl. Poslouchal a poslouchal. Slyšela jsem jen jakési bzučení, ale ne konkrétní slova. „Aha, dobře. Díky za zavolání,“ řekl Ryan nakonec a hovor ukončil.

„To byla Sybil,“ oznámil mi. Překvapeně jsem zvedla obočí. „Volala kvůli tvému autu, prý ho nechala odtáhnout, jak jsi ji požádala. Máme si ho vyzvednout pozítří. Joe to do té doby opraví.“ Obočí mi nejspíš letělo výš a výš, a když jsem si to uvědomila, tak jsem ho rychle stáhla dolů a přikývla. To byl určitě Edwardův nápad. Byla jsem mu vděčná, že to tak zaonačil. Budu muset vymyslet nějaký způsob, jak mu poděkovat.

„Možná bych ti měl koupit nové, nějaké spolehlivější.“
„Vždyť tohle je nové,“ namítla jsem. „Bude to jen nějaká maličkost, nemusíš za mě zbytečně utrácet.“
„To není zbytečně,“ odporoval mi. „Je to pro tvé dobro a bezpečí.“ Pohladil mě. Vtiskla jsem tvář do jeho dlaně a užívala si jeho dotek.

Vypila jsem pak jakýsi bylinkový odvar, který mu vařila jeho babička, když mu nebylo dobře. Nevonělo to zrovna nejlépe, ale chutnalo to obstojně. Skutečně mě to postavilo na nohy a pak jsme prožili další vášnivou noc. Milování s Ryanem je prostě zážitek a ke svému štěstí jsem si ho mohla užívat kdykoliv jsem chtěla.

„Musím vám znovu vzít krev. Uděláme podrobnější analýzu.“ Doktorova slova mě vytrhla ze zamyšlení. Zašklebila jsem se na tenkou jehlu, kterou nasazoval na plastovou injekční stříkačku.
„Zase?“ zeptala jsem se se špatně skrývaným znechucením.
„Bude to jen včelička, jako minule,“ uklidňoval mě.
„Nemohli bychom počkat na Ryana?“ vyhrkla jsem nečekaně. Možná jsem doufala, že to tím oddálím, možná jsem prostě jen potřebovala jeho oporu, která by mi to celé ulehčila. Jasně, byla jsem schopná zvládnout to sama, ale byla jsem si jistá, že s Ryanem po boku by to bylo mnohem snazší.
„Jestli…“ začal doktor, ale jeho slova přerušilo otevření dveří ordinace.
„Nejdu pozdě?“ zeptal se Ryan a nádherně se na mě usmál. Kdyby mi v tu chvíli doktor měřil tlak, měla bych ho zatraceně vysoký.
„Právě včas,“ odpověděl mu Clarence a poplácal ho po rameni. Vděčně jsem se na něj podívala. Zřetelně jsem cítila, jak se mi uvolňuje nervozitou stažený žaludek. „Říkal jsem slečně, že jí musím vzít krev, ale nezdá se tím příliš nadšená.“
„Jen nemám ráda jehly,“ pokrčila jsem rameny a sklopila pohled ke svým rukám.

Ryan ke mně přistoupil a chytil mě za ruku. Konejšivě mi sevřel prsty ve své dlani. „To je v pořádku,“ řekl a rty se otřel o můj spánek. Podívala jsem se mu do očí. Opětoval mi pohled. Topila jsem se v jeho modrém pohledu a cítila se bezpečně a krásně.
„Když je tu váš princ, můžeme začít?“ zajímal se doktor. Trochu jsem se začervenala a odtrhla od Ryana oči.
„Můžeme,“ špitla jsem.

Pevně jsem sevřela Ryanovu ruku, až mi zbělaly klouby a čekala, až to konečně bude za mnou. Očima jsem znovu našla svého snoubence a zaměřila se na jeho tvář. Studovala jsem detaily jeho obličeje. Po důlku v lokti mi přejelo cosi chladného. Ryanovo vysoké hladké čelo, rovný nos. Píchnutí. Špičaté obočí, hluboké oči… V paži mi zacukalo. Věděla jsem, že je chyba podívat se dolů, ale přesto jsem to udělala.

Zamrkala jsem, abych se ujistila, že to co vidím, se mi jen nezdá. Místo injekční stříkačky mi z paže koukala krátká silnější jehla napojená na průhlednou hadičku. Celá zkoprnělá jsem ji sledovala pohledem, až jsem došla k jejímu konci, který byl přidělaný k průhlednému pytlíčku s čirou tekutinou zavěšenému na kovovém stojanu. Okamžik jsem na to vyjeveně zírala, pak otočila hlavu k Ryanovi, který mi chlácholivě třel druhou ruku.

„To… co…“ Chtěla jsem mu říct, že se děje něco, co by nemělo, ale najednou jsem nedokázala zformulovat větu. V mysli mi pobíhala slova, přesně jsem věděla, jak mají vypadat dohromady, ale když jsem je chtěla pospojovat a pronést nahlas, nešlo to.

Vyděšeně jsem přebíhala pohledem mezi Ryanem, kapačkou a doktorem, který mě sledoval zadumaným pohledem. Zkoumal mě a jako by na něco čekal.

Bála jsem se. Byla jsem zmatená, vystrašená. Nic nedávalo smysl. Otevírala jsem a zavírala pusu, ale nevyšla ze mě ani hláska. Chtěla jsem zvednout ruku, vytrhnout tu věc ze své paže a utéct odtud. Ovšem něco bylo špatně. Nutila jsem svou levou ruku vytrhnout se z Ryanova sevření. Pohnout prsty. Nic. Pokusila jsem se zvednout na nohy, narovnat koleno, zakroužit kotníkem… Bylo to, jako by mé tělo nebylo mé.

„Je to v pořádku, miláčku, jsem tu s tebou,“ slyšela jsem Ryana říkat nezúčastněným hlasem, který zněl dunivě, jakoby s ozvěnou a trochu z dálky. Bylo to jako bych byla zavřená v nějaké bublině. Mluvil, ale jeho ústa se hýbala pomalu a i přesto, že už hlas dozněl, rty stále pokračovaly v pohybu.
„Myslím, že je připravená,“ zaznělo dál.
„Bello,“ oslovil mě doktor. „Slyšíte mě?“ Ano!! Slyším váš!! Co se mi to děje?! Co mi to děláte?!  Všechno to jsem chtěla říct, ale nevyšlo ze mě ani slovo. Nedokázala jsem zapojit ty správné svaly, které otevírají pusu. Čísi prsty mě chytily za bradu a otočily obličej směrem k doktorovi.

Mrkla jsem. Víčka mi pomalu zastiňovala výhled, až byla všude kolem tma, trvalo strašně dlouho, než se zase zvedla. Bylo to, jako když se pomalu zvedá hustý, tmavý, světlo nepropustný závěs.

„Jdeme na to,“ řekl Clarence s ozvěnou.

Ryan zatáhl za mou ruku, kterou stále držel, i když už jen lehce. Postavila jsem se. Za ruku mě někam vedl. Šel přede mnou tak, abych ho musela následovat. Nohy se mi hýbaly samy od sebe. Neposlouchaly, když jsem se je pokoušela zastavit nebo přimět k útěku. Vešli jsme zpět do čekárny. Doktor Clarence otevřel bílé dveře. Ocitly jsme se v jakési místnosti se schody. Napadlo mě, že půjdeme nahoru a já se zaručeně natáhnu, protože nezvednu nohy tak vysoko, jak je třeba. Nešly jsme však nahoru, ale někam dál.

Při pohledu do místnosti, ve které doktor rozsvítil, protože zde chyběla okna, mě polila čirá hrůza. Pokud jsem se do teď bála toho, co se děje, teď jsem byla strachy bez sebe.

Lehátka, blikající přístroje, ostrá světla, kovové stolky s pinzetami, skalpely, jehlami tenkými i tlustými.

„Nic se nebojte, vůbec nic neucítíte. Všechno je v pořádku,“ ujistil mě doktor, ovšem to mi na klidu vůbec nepřidalo. Převzal mě od Ryana, vmanévroval mě k lehátku, na které mě uložil.

„Krev měla dobrou, hladina poispiru odpovídala dávkám. Můžeme postupně zvyšovat dávkování, ale opatrně, příliš velké množství by mohlo vyvolat srdeční zástavu.“
„Dobře, vydám pokyny,“ odpověděl mu Ryan, na kterého jsem neviděla. Moje tvář byla natočena k doktorovi. Nemohla jsem si tedy nevšimnout jehličky, kterou mířil k mé paži. Nadechovala jsem se, abych vykřikla, bránila se, ale bylo ticho. Jehlou mě píchnul do paže. Z místa vpichu vytryskl pramínek krve. Uvnitř své hlavy jsem ječela, mrskala sebou, pokoušela o útěk, o záchranu, ale bez výsledků. Mohla jsem pouze ležet a sledovat co mi dělá.

Pořád mi nedocházelo, proč to všechno, co znamená ta šílenost, která se děla kolem mě, a jíž jsem nedokázala vnímat ostře jako svůj běžný život. Byla jsem tam, ale přitom nebyla.

Doktor mi paži otřel a spokojeně zamručel.

„Srážlivost krve velmi dobrá,“ řekl a něco si zapsal do poznámek. „Uděláme rentgen…“ odmlčel se. Nezdržoval se tím, aby mě znovu nutil k chůzi. Prostě mě zvedl do náruče a nesl. Ochable jsem mu visela v pažích. Připomínala jsem hadrovou panenku. Odnesl mě za další dveře, kde byl rentgen. Trvalo dlouho, než nafotil všechny části mého těla. Zdálo se mi to nekonečné. Ležela jsem tam neschopná pohybu a přála si, aby to už skončilo, abych odsud mohla pryč, daleko.

„Snímky si vyvolám potom, jdeme dál, nevím, jak dlouho bude roztok působit. Teď poteče hodně krve, nechceš jít ven?“ zeptal se doktor Ryana. Já jako bych tam nebyla.
„Zvládnu to.“ Ryanův hlas zněl chladně a sebejistě. Doktor pokrčil rameny a víc se tím nezabýval.

Tentokrát si vzal skalpel, ze kterého mi tuhla líně proudící krev v žilách. Křičela jsem, modlila se, prosila, plakala, svíjela se…

Desinfekcí mi očistil ruku, něco mi píchnul, chvilku počkal a pak mi skalpel zařízl do kůže. Projel jí jak máslem. Vyděšeně jsem sledovala, jak vyřezává kousek, kolem se valí krev a kape na podlahu. Necítila jsem bolest, jen tahání, ale ten pohled… Bylo mi zle. Zvuky, které jsem vydávala ve své hlavě, mi rvaly uši. Byly to neidentifikovatelné skřeky.

Nemohla jsem odvrátit pohled, nemohla jsem nic. Zavřela jsem tedy aspoň oči, jen na chvíli, víčka se mi samovolně znovu otevřela. Doktor vyseparoval kousek kůže, odložil ho do Petriho misky. Třásla jsem se odporem, alespoň uvnitř své hlavy. Bylo to jak z nějakého hororu. Ne… to byl horor!

Místo řezu přelepil nějakou náplastí, kůži v místě zaklapal nějakou tekutinou a přenesl ji do jakési lednice.

„Cítil jsem odpor, vypadá do dobře,“ mumlal nezřetelně. Pak odložil desky s papíry a přetočil mě na břicho. Vyhrnul mi tričko na zádech. Nic jsem neviděla, obličej jsem měla otočený na druhou stranu místnosti.

Nic se nedělo. Ozývalo se jen šoupání, cinkání nějakých kovových věcí o sebe. Děsila jsem se toho, co přijde dál. Napadlo mě, že už to ani horší být nemůže, ale to byla chyba.

Bolest, která mi vyrazila v zádech, mě připravila o dech. Zařvala jsem jako raněné zvíře a pak to všechno konečně zmizelo a kolem byla jen a jen tma a absolutní ticho a hlavně žádná bolest.


Chápu, že nechápete, která bije. Ani Bella ne, proto si na vysvětlení budete muset počkat, než bude Bella ochotná vidět celou tu situaci tak, jak je a to ještě pár kapitol potrvá. Tak, prosím, strpení. ;-)


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Dokonalé nebezpečí - 7. kapitola:

 1 2   Další »
19.02.2013 [21:22]

KatuuskaCullen Emoticon Tohle je psycho horor! Emoticon Emoticon Emoticon

19.02.2013 [19:33]

Agule99Ááááá! Ježišku, co je to za horor? co s ní dělaj? Bude si to pamatovat? Já jsem vyklepaná jak ratlík! Okamžitě jdu na další - mimochodem byla to skvělá kapitolka, úžasná, ale děsivá! Píšeš úžasně! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

18. mmonik
18.02.2013 [6:31]

mmonik Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

17. Paes
17.02.2013 [19:13]

Paesskvělé Emoticon Emoticon jsem napnutá jak struna, těším se na další Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

17.02.2013 [18:21]

daslli141 Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

15. PCullen
16.02.2013 [22:41]

Pane bože! Emoticon Emoticon Emoticon Chudák Bella!
Kapitola byla jinak úžasná! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

14. Evík
16.02.2013 [21:52]

Nemám slov, jsem strašně napnutá, jak to všechno bude dál pokračovat Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

13. Rowana
16.02.2013 [21:15]

RowanaEmoticon MAZEC! Emoticon
Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

12. BellaEdward
16.02.2013 [21:07]

Tak honem honem dalsi!!!! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

16.02.2013 [19:41]

Annabell Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1 2   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!