Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dohoda 48. kapitola

19.06.2010 (11:15) • Texie • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 6392×

48. kapitola

Bella:

Kroužila jsem s Felixem tanečním parketem. Nebyl sice tak dobrý tanečník jako Marcus a občas i vypadl z rytmu, ale v jeho ohromném objetí jsem se celá ztrácela, tak na tom ani zas tak nezáleželo. Dělal mi oporu a dozor, abych se mohla plně soustředit jen na své štíty. Celý sál jimi byl opředený. Některé byly slabé jen abych zachytila kde kdo je a jiné byly silné, že nedovolovali ostatním jimi proniknout jako okolo všech pěti členů královské rodiny. Oči jsem díky tomu měla černé jako uhel. Odpadla tak další starost. Ostatní hosté netušili, že se neživím tak jako oni lidskou krví a unikla jsem tak jejich nepříjemné pozornosti.

Přivřela jsem oči a zaměřila se na jeden ze stovek plamínků energie v sálu, který se k nám blížil. Když byl už těsně u nás, rozevřela jsem opět oči a otočila se k němu. Edward měl pevně semknutou čelist a hleděl odhodlaně na Felixe.

„Smím prosit?” zeptal se mě, aniž by z něj strhl naštvaný pohled.

Felix měl zase jednu ze svých nálad a já viděla, jak jeho žádost vzal doslova. Pustil mě a přistoupil k Edwardovi. Než mu však stihl nabídnout i rámě, varovně jsem na něj zavrčela.

„Felixi!”

Ohlédl se po mě pohledem 'Taky zkazíš každou legraci' a vydal se pryč. Edward si mě okamžitě přitáhl k sobě a pevně přivinul. Chvíli mlčel a užíval si mojí blízkosti stejně jako já té jeho.

„Mrzí mě to,” zašeptal mi s tváří skloněnou do mých vlasů.

„Co?!” vyděsila jsem se a vzhlédla po něm tak rychle, až na zem dopadla jedna pinetka z mého účesu.

Posmutněle se usmál.

„To že jsem na tebe křičel.”

Kámen mi spadl ze srdce. Bála jsem se, že se něco stalo, že chce odejít, že mě takovou jaká jsem nechce... Úlevně jsem se usmála.

„Na tom už nezáleží.”

Nechtěla jsem se tím už zabývat. Možná jsem byla i ráda, že to ze sebe konečně dostal a nedusil svou nevoli k mé práci v gardě už v sobě. Nyní jsem chtěla jen tančit a užívat si, že jsem znovu v jeho pažích.

„Vypadáš překrásně,” zašeptal a jeho pohled mu dával zapravdu.

„Tak proto mě k sobě tiskneš tak, že ze mě vidí všichni jen záda?” rýpla jsem si pobaveně.

„Být po mém, tak by neviděli ani to,” usmál se, že jsem hlasitě polkla.

„Dovolíš?” ozval se melodický hlas. Oběma nám chvíli trvalo, než jsme si uvědomili, že je to na nás. Podívala jsem se na Natálii, která trpělivě stále vedle nás. Jen neochotně jsem přikývla a spustila ruce z Edwarda. Jemu to trvalo ještě déle.

„Děkuji,” usmála se pobaveně a chopila se Edwardova rámě. „A Felix už tě začíná postrádat,” dodala jen tak mimochodem. Přikývla jsem a s omluvným pohledem na Edwarda vyrazila za ním.

Edward:

Sledoval jsem Bellu mizející mi v davu z očí. Ve tváři jsem jí viděl, že by nejraději zůstala tady, se mnou. To by ale nesměla existovat tahle zpropadená Voltera a garda. Podíval jsem se konečně tedy na dívku, s níž jsem začal naučeně tančit do rytmu hudby.

Byla to jedna z těch, jejichž mysl pro mě byla naprosto uzavřena. V očích ale měla zvláštní pohled.

„Vlastně jsem ti chtěla jen něco říct,” ozval se znovu její melodický hlas.

„Jsem jedno ucho,” zabručel jsem.

„Drž se od Belly dál. Ušetříš tak hodně nepříjemností sobě i ostatním.” Dívala se na mě naprosto vážně a upřímně.

„To podle mě není tvoje věc,” zavrčel jsem a pustil ji.

„Je jednou z nás, takže to moje věc je.”

„Co kdybychom to prostě nechali na ní,” odsekl jsem a vyrazil pryč.

Došel jsem až ke stupni, kde byli Volturiovi a kde jsem čekal, že Bella bude. Nikde jsem však nezahlédl ani ji, ani Felixovu mohutnou postavu. Stál jsem a rozhlížel se. Vedle mě se náhle něco mihlo. S nadějí jsem se otočil, ale pak můj pohled klesl dolů k Jane. Hleděla na mě upřeným pohledem a na rtech jí pohrával škodolibý úsměv.

Byl jsem vytočený ještě z toho předchozího rozhovoru, takže jsem po ní hned vypálil:

„Co?! Taky mi chceš říct ať se od ní držím dál?”

„Ne,” zavrtěla hlavou.

Spokojeně se zahleděla do davu před námi. „Já to nemám zapotřebí,” zapředla škodolibě. „Ona je moje, jen ty to pořád nevidíš.”

Zíral jsem na ni. Zvedla ke mně znovu pohled a čišela z něj naprostá jistota a bezstarostnost. Stále jsem na ni hleděl, zatím co se otočila až jí culíky zavlály a odcupitala spokojeně zpět za Alecem.

>>

Autor: Texie (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dohoda 48. kapitola: