Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dohoda 49. kapitola

Twilight od Lareth


Dohoda 49. kapitolaMinulé kapitoly byly spíše o vztahu Belly a Edwarda, tak v téhle máte konečně zase nějakou akci. Když se prostě sejde tolik upírů pohromadě, tak nejsou problémy nikdy daleko...

 

49. kapitola

 

 Edward:

Stále jsem se snažil ještě najít nějaký smysl v tom co mi Jane řekla, když se okolo rozezněl divoký ryk. Vyděšené výkřiky mě donutily vrhnout se vpřed. Tam kde se něco dělo, byla vždy garda a tím i Bella.

Prodral jsem se mezi upíry až se přede mnou rozevřela otevřená scéna. Někdo se rozhodl využít, že Volturiovi jsou mezi tolika lidmi včetně svých největších slabin a všude bylo dostatek upírů, kteří při útoku vyvolají naprostý chaos.

Zahlédl jsem tu dívku, s níž jsem tančil, ležet na zemi s ošklivou ranou přes šíji a záda. Nad ní stali tři upíři v bojovném postavení a několik jsem jich zahlédl i v bouřícím davu. Sledovali Volturiovi, kteří vztekle stáli před stupněm a za nimi jejich manželky.

Členové gardy se okamžitě začali shromažďovat. Santiago se po jednom z útočníků vztekle vrhl. Do hrudi jej však udeřila tlaková vlna, kterou proti němu poslal jeden z nich. Odhodila jej dozadu, kde zůstal chvíli ležet, než se začal ztěžka sbírat.

Upír poslal hned další, tentokrát namířenou na Volturiovi. Konečně jsem zahlédl i Bellu. Stála opodál a nepřítomně na to vše zírala.

Chtěl jsem se vrhnout k ní, ale něčí ruce mě zadržely. Pevně se mi obemkly okolo těla. Carlisle mě společně s Esme drželi a odmítali pustit do toho pekla co se před námi rozpoutalo.

Tlaková vlna se řítila přímo na královskou rodinu. Rvala parkety z podlahy a ty se rozlétaly všude okolo. Čekal jsem, kdy zasáhne i Volturiovi, kteří stáli na místě, jako by se jí rozhodli čelit. Nechápal jsem o co jim jde.

Upír, který ji poslal se ledově usmál. Jeho úsměv mu však na tváři strnul do nevěřícné masky, když se tlaková vlna kousek před svým cílem roztříštila na kousky, jako by do něčeho narazila. Volturiovi jako by to čekali, ale ostatní zůstali nevěřícně zírat. Ohlédl jsem se na Bellu, která se naprosto soustředila nevnímajíc nic okolo.

„Schovávají se v davu, tam je, do háje, nenajdem,” zasyčel vztekle Demetri. Naprosto ignoroval ty, kteří stáli před ním. O těch už věděli, ale starost mu dělali ti schovaní. Nevěděl ani kolik jich je.

„Bello!” ohlédl se na ni. Podívala se na něj. Zamračila se. Viděl jsem, jak má oči naprosto černé a jak ji to vše okolo vyčerpává. Ani se nezapojovala do boje.

Po chvíli, co na sebe jen s Demetrim zírali, přikývla. Vyděšeně jsem sledoval, jak sevřela pevně víčka a ve tváři měla naprosté soustředění. Ruce se jí začaly chvět.

„Bello!” zařval jsem, když se bezvládně začala řítit k zemi. Než jsem se stačil vysmeknout z paží, které mě stále ještě držely na místě, zachytily ji jiné. Marcus, který k ní stál nejblíže ji zvedl v náručí. Bezvládně mu ležela přes paže. Jen ji držel, aniž by jí věnoval špetku pozornosti. Tu upoutalo to, co se dělo okolo.

Davem se pomalu začala šířit panika, jako vlna od středu místnosti, kde Volturiovi stáli. Všichni se po sobě zděšeně otáčeli, když ti okolo nich začali mizet. Stále vedle sebe stáli, ale jejich pach náhle začal mizet a já postupně přestával slyšel jejich myšlenky. Jako by tu nikdo z nich nebyl. Co v nich však vyvolalo ještě větší děs bylo, že se nemohli pohnout. Jako by okolo nich byla neviditelná hradba, která je držela na malém místě, kde stáli. Bušili do ní pěstmi.

O nic takového jsem se ani nepokoušel, věděl jsem, že je to bezvýsledné. Všichni v sále jsme byli uvězněni bez možnosti utéct. Esminy paže se ze mě svezly. Už nebylo zapotřebí mě držet. Namísto toho se přimkly ke Carlislovi. My tři jsme byli uvězněni spolu, protože jsme u sebe stáli příliš blízko. Byli tak jediní koho jsem cítil a komu jsem mohl číst myšlenky.

„Co se teď bude dít?” zašeptala vystrašeně Esme.

Odpověď se jí dostala ze středu sálu. Něco takového evidentně nečekali ani Volturiovi s celou gardou a tak jim chvíli trvalo než se probrali. Jejich pohled se upřel na Bellu, která stále bezvládně ležela v Marcusových pažích.

Aro netrpělivě chňapl její visící ruku. Na chvíli zůstal nechybně nad ni stát než ji znovu pustil. Tentokrát mnohem šetrněji, dostal odpovědi na své otázky.

„Najděte ty i ostatní,” rozkázal gardě, která jej okamžitě poslechla, „a odveďte do sklepení,” zasyčel.

Několik z nich se pohnulo docela váhavě v obavě, že také narazí do neviditelné hradby, ale oni a Volturiovi byli jediní, kdo se mohl volně pohybovat. Volně procházeli všemi neviditelnými stěnami.

Okolo se ozývaly zděšené výkřiky, když někdo z gardy popadl dalšího a táhl ho sebou pryč ze sálu. Mnohdy si nebyli jistí a tak si nebrali servítky. Vyvlekli za sebou i ty u nichž váhali jestli ke vzbouřencům patří či ne. V sále tak nakonec zůstaly sotva dvě třetiny z původních přítomných.

Volturiovi tomu všemu přihlíželi s chladnou nadřazeností. Seděli ve svých křeslech dokud garda nedokončila svou práci. Sulpicia a Athenodora stály při nich, ale tak klidně se netvářily. Nebyly na nic takového zvyklé.

Marcus předal Bellu Felixovi hned jak se vrátil ze sklepení. Stále se neprobudila a ani se nehnula. Děsila mě není nehybnost. Nikdy jsem nic takového u upíra neviděl. Vypadala jako mrtvá a jediné co mě drželo v příčetnosti bylo, že umřít nemůže.

„Tak to bychom měli,” zamumlal Aro, když se vrátil poslední z členů gardy do sálu. Čelo měl nelibostí zkrabacené vráskami. Nelíbilo se mu, jak se tento večer zvrhl. S tím už ale nešlo nic dělat a alespoň se tak zbavili škodné, která se jim tu po Volteře potloukala.

Volturiovi se zvedli a s manželkami a gardou v patách vykročili ze sálu.

„Jako by ještě nikdy neviděli žádnýho upíra vytuhnout po perným dnu,” uchecht se Felix při nechápavých pohledech, které po Belle ostatní vrhali. Nikdy dříve jsem neměl takovou chuť se mu vrhnout po krku. Jestli se jí něco stalo...

Opřel jsem si zatlé pěsti o neviditelnou zeď přede mnou a mezi ně vyčerpaně čelo. Nezbývalo mi než čekat.

 

 

Bella:

Byla jsem hrozně vyčerpaná. Veškerou sílu jsem vložila do těch štítů v sále a tak už pro moje tělo nezbývalo. Schovala jsem se opět do svého bezpečného místečka tam vzadu v mysli a odtamtud ovládala své štíty. Jen jako by z dálky jsem slyšela všechny ty hlasy okolo.

Nakonec jsem zůstala sama a konečně mohla štíty stáhnout. Okolo se rozhostil klid a já mohla jen hádat, jestli mě dali do mého pokoje nebo jinam. To ticho bylo jako balzám na moji mysl. Netrvalo však dlouho. Ozvala se prudká rána a v následující chvíli jsem poznala Edwardovu energii. Mlčel, ale byl u mě. Cítila jsem ho celou dobu.

 

Možná jsem byla mimo den, možná déle, když jsem si byla jistá, že už jsem nabrala dost sila a rozhodla se vylézt tam napovrch.

Slabě jsem se nadechla. Do nosu mi pronikla známá vůně. Otevřela jsem oči a zahleděla se na Edwarda. Seděl u mě a držel mě za ruku. Musela jsem se nějak pohnout, protože v příštím okamžiku už na mě překvapeně zíral.

Opatrně mě hladil po ruce, jako bych se mohla roztříštit. Trochu mi to připomínalo jeho chování, když jsem byla ještě člověk. Tenkrát se při tom ale nikdy netvářil tak zmučeně. Pod očima měl tmavé kruhy.

Usmála jsem se na něj a sedla si. Okamžitě mě tlačil zpátky.

„Jsem v pořádku,” zaprotestovala jsem.

Spustil ruce a zamračil se na mě.

„Byla jsi mimo skoro dva dny, tomu říkáš v pořádku?!”

„Popravdě... Ano, u mě je to docela v pořádku. Jen toho na mě bylo prostě moc.”

„Proboha Bello, víš co tohle se mnou dělá?”

V jeho hlase znělo tolik bolesti, že jsem okamžitě sáhla po jeho dlaních a sevřela je v těch svých.

„Nemusíš se o mě pořád bát, dokážu se o sebe postarat.”

Vyškubl se a vstal.

„Jasně že umíš, tedy pokud tě jednoho dne neroztrhají novorození nebo nepřeženete jeden z těch vašich sebevražedných tréninků...”

Můj pohyb ho zastavil uprostřed věty. Ohlédla jsem se ke dveřím. O chvilku později se ozvaly kroky a do pokoje vešel Marcus. Ani se neobtěžoval zaklepat. Na Edwarda jen pokývl a přešel ke mně.

„Slyšel jsem, že už jsi vzhůru, tak jsem chtěl vědět jak ti je.”

Kdybych neznala jejich odpor k technice, začala bych je podezírat, že tu všude mají nastrkané štěnice. Volterra totiž dávala pojmu 'i stěny mají uši' zcela nový rozměr.

„Jsem v pořádku,” pousmála jsem se. Pohledem jsem zabloudila k Edwardovi, který si založil ruce na prsou a nepříliš nadšeně hleděl na Marcuse.

„Jsem jen ještě unavená a mám žízeň.”

Marcus se kdoví proč pobaveně pousmál.

„No ode mě snídani do postele nečekej.”

To teda doopravdy ne. Už jen ta představa jak se táhne s daňkem chodbami Volterry by mě dostala do kolen. To co potřeboval už věděl, tak se bez dalšího slova otočil a odešel.

Obrátila jsem se znovu k Edwradovi. Vstala jsem a přešla k němu, dlaněmi jsem se mu opřela o hruď. Automaticky mi ovinul paže okolo pasu.

„Nechci se hádat,” zašeptala jsem.

S povzdechem si opřel čelo o to mé.

„Já taky ne.”

Chvilku jsem si užívala jen jeho blízkost a jak mi jemně přejížděl prsty po páteři v uklidňujícím gestu.

„Ale alespoň jedno pozitivum ten průšvih na oslavě má,” zaklonila jsem hlavu a usmála se na něj. „Teď máme pár dní jen sami pro sebe.”

Určitě mi dají nějakou dobu na to, abych se dala do pořádku a nabrala síly. Měla jsem takový neodbytný pocit, že mi to bude trvat až nezvykle dlouho.

 

>>



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Dohoda 49. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!