Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dohoda 16. kapitola

Milosrdný čin


Dohoda 16. kapitolaBellinu mysl naprosto ovládla panika, ale její instinkty naštěstí zůstaly netknuty. Dokáže se tak ochránit před útokem a také dát Caiusovi možnost, dát těm bestiím co proto...

Zděšeně jsem pohlédla na Caiuse. Teprve nyní si povšiml, že jsme zde zůstali jen my dva. Devět vrčících vlkodlaků kolem něj začalo kroužit a dva se začali pomalu přibližovat ke mně. Do tváře mi zavál jejich odporný horký dech a v jejich šílených očích jsem viděla svůj vlastní odraz.

  

16. kapitola


Bella:

Tělo mi zaplavila vlna paniky. Přitiskla jsem se ke zdi domu, až jsem uslyšela zapraskání omítky. Jeden z vlkodlaků se prudce odrazil a vrhl na mě. Má mysl začala pracovat naprosto instinktivně. Pocítila jsem, jak se kolem mě rozprostřela vlna energie a následně tupé žuchnutí, jak do ní vlkodlak narazil. Omráčeně dopadl na zem a zmateně začal přecházet kousek ode mě. Z nosu se mu uvolnil tenký pramínek krve. Nemohl na mě.

S tichým vzlykem úlevy jsem položila dlaň na štít, který jim nedovolil mi ublížit. Panika mě začala opouštět a znovu jsem dokázala rozumně myslet. To mě donutilo začít věnovat pozornost Caiusovi.

Odrážel jeden útok za druhým, ale ty byly stále četnější a agresivnější. Jako by z něj cítili jeho nenávist k nim. Bylo mi jasné, že sám se už dlouho neudrží.

Zavřela jsem oči a soustředila se na něj. Štít, který jsem kolem něj stále držela, a který jej chránil před dary ostatních, se začal měnit. Nyní jako by zatvrdl. Neproniklo jím nic. Vnímala jsem malé zdroje něčeho, co se snaží tímto tenkým štítem proniknout, ale jen sklouzávali po jeho povrchu.

Otevřela jsem oči. Střetla jsem se s pohledem Caiuse. Stál pár metrů ode mě a kolem něj kroužili vlkodlaci. Vztekle se k němu snažili dostat, ale bez úspěchu. V zuřivosti dokonce začali sekat sami po sobě ostrými drápy.

Frustrovaně obcházeli svou kořist a v Caiusově pohledu se také začala zračit mírná frustrace. Hleděl na ty zrůdy s odporem a já zcela chápala jeho touhu zničit je. Nedovolit jim znovu napáchat to co zde. Stálo mě to mnoho soustředění. Nikdy jsem ještě nezkoušela tak těsný štít kolem někoho jiného než sebe. Přitahovala jsem jej co nejblíže Caiusovu tělu, až byl jako jeho druhé šaty.

Vlkodlačí pokusy se k němu dostat se náhle nestřetly s odporem. Okamžitě na něj znovu zaútočili. Jejich drápy však jen sklouzly kousíček nad jeho kůží. Automaticky se ohnal a s drtivou silou odmrštil jednoho z nich.

Viděla jsem údiv v jeho očích, ale ani jeden z nás neměl příliš čas se nad tím pozastavit. Já se musela soustředit na udržení jeho štítu jak byl a on se s novou vervou pustil do boje s nimi. Jen vzdáleně jsme vnímala nehybná těla, která okolo nás přibývala. Seděla jsem na zemi kousek od něj, zatím co on bezpečně ničil jednu tu zrůdu za druhou.

Teprve, až poslední z nich dopadl bezvládně k zemi a jeho srdce utichlo, znaveně jsem se pořádně rozhlédla. Seděla jsem v tratolišti krve a rozervaných těl. Caius nad tím vším stál rozkročený jako pravý bůh pomsty. Vlasy mu rozcuchaně povlávaly v nočním vánku a v očích se mu odráželo uspokojení. Pohled na ta mrtvá těla mu na rtech vytvořil mírný úsměv.

Nedaleko od nás stali ostatní. Hleděli na nás dva s nevěřícným výrazem. Netušila jsem, jak dlouho tam stáli. Kolem vládlo vyčkávavé ticho. Teprve až po chvíli potřásl Caius hlavou.

„Půjdeme,” rozlehl se tichem jeho panovačný hlas.

Kolem paže se mi sevřela jeho ruka a vytáhl mě na nohy. Lehce jsem zavrávorala. Stálo mě to příliš sil a v mém hrdle plál žížnivý žár. Byla jsem jako by omámená. Jen vzdáleně jsem vnímala pohledy ostatních a stisk, který mě vedl. Již mě nedrtil ani nezarýval prsty do kůže. Držel mě pevně, ale ne bolestivě. Následovala jsem jej pryč a požár za našimi zády pomalu zachvacoval celou ztichlou vesnici.


Několikrát jsem cestou škobrtla a nebýt Caiuse, upadla bych na zem. Jeho stisk vystřídal Santiagův až před branami Volterry. Síly se mi pomalu navracely, ale žár v hrdle byl stále nesnesitelnější. Naposledy jsem pila cestou do Forks a to spolu s používáním štítu tam venku ze mě vysálo velké množství energie. Potřebovala jsem jej doplnit. Podle napjaté atmosféry okolo jsem se však začínala bát, za jak dlouho to bude možné.

Kráčeli jsme za Caiusem přímo do hlavního sálu a okolo nás ostatní upíři jen tiše přihlíželi. Dokonce i Jane se nervózně ošila. V sále jsem přes Caiusovo rameno zahlédla Marcuse, jak ve svém křesle bubnuje prsty o sebe a Ara, jak přechází sem a tam. Oba se na nás okamžitě podívali. Přelétli nás pohledy, na mě se chvíli zdrželi až nakonec zůstali hledět na Caiuse.

Marcus se na něj díval zvláštním přemítavým pohledem, kdežto Aro vykročil v před.

„Jsem rád, že jsi v pořádku, bratře,” zazněl sálem Arův melodický hlas. Jeho pohled však tak upřímný nebyl, ani to co jsme z něj cítila.

Stisk na mé paži zmizel. Zmateně jsem se ohlédla na ostatní z naší skupinky, kteří se tiše trousili ze sálu. Jako psi, kteří se snaží zmizet dříve, než si ostatní všimnou, že něco provedli. Tiše jsem se vydala za nimi. Rozhovor, který zde započal, se týkal jen královské rodiny. A nevěstil nic dobrého.

„Bello,” zaslechla jsem Arův hlas za zády.

Překvapeně jsem se otočila a už jen zaslechla tiché zaklapnutí dveří za mnou. Zůstala jsem s Volturiovými v sále. Upíraly se na mě dva pohledy, jako by hledali nějaké změny. Jen Caius vzpupně hleděl se založenýma rukama jinam. Prohlídka zřejmě dopadla k Arovu uspokojení, protože se jeho pohled zaměřil zpět.

„Můžeš mi nějak rozumně vysvětlit, proč jsi udělal takovou pitomost?”

Aro odložil veškerou svou diplomacii a odpovědí mu bylo Caiusovo zavrčení. Aniž by se zdržoval s nějakým ospravedlňováním či vysvětlováním, chňapl po Arovu zápěstí. Se zatajeným dechem jsem sledovala škálu výrazů, které se v Arově tváři promítalo. Nakonec zůstal těkat pohledem mezi mnou a Caiusem. Ten spustil ruku z jeho zápěstí a vystrčil bradu. I přes napětí, které zde vládlo mě napadlo, že vypadá jako tvrdohlavé umíněné dítě.

Aro nakonec nade mnou zakroutil hlavou.

„Přesto jsi neměl právo ji sebou brát,” pokračoval ke Caiusovi o něco klidnějším tónem. „Stále je novorozená a nemá zkušenosti s bojem. Mohlo se stát cokoliv.”

„Myslím, že se stalo dost,” promluvil až do této chvíle mlčenlivý Marcus. Zmateně jsem hleděla na jeho pobavený úsměv, s nímž na nás ze stupínku shlížel. Nechápala jsem, jak si to vyložit a žízeň mi stále více zastírala mysl. Nutila mě myslet jen na uhašení žáru v hrdle. Neklidně jsem přešlápla.

„Podle mě kolem ní příliš naděláte,” odfrkl si Caius. „S jejím výcvikem by se klidně už mohla přidat ke gardě.”

Nečekal na další jejich protesty a vyrazil ke dveřím. Než vyšel, otočil se ještě zpět k nám.

„Ostatně díky štítu může kdykoliv zas hrát mrtvýho brouka.”

Se škodolibým úsměvem se protáhl dveřmi a zmizel.

Nečekala jsem tedy od něj zrovna přemrštěný vděk za záchranu života, ale nazvat mě mrtvým broukem bylo hnusný. V ten moment mi bylo líto, že jsem na chvíli nenechala jeho pozadí nechráněné. Pár škrábanců od vlkodlaků by se tam náramně vyjímalo.

Marcuse to však nadmíru pobavilo, za což si vysloužil podrážděný pohled od Ara, který na můj dar nenechal dopustit. Využila jsem jejich chvilkové nepozornosti a vyklouzla ze sálu. Žár v mém hrdle už se dal jen těžko snášet a další Arův zvídavý výslech klidně počká.

Proběhla jsem tichými chodbami Volterry a vyskočila jedním z oken. Slunce již před chvílí vyšlo, ale duhovým odleskům na mé kůži jsem tentokrát nevěnovala žádnou pozornost. Hladově jsem se vrhla směrem, z něhož jsem cítila zvířecí pach a pomalý tlukot srdce.

 

>>



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Dohoda 16. kapitola:

 1
05.02.2013 [20:37]

NatalieVolturiúžasna poviedka :) Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!