Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dívka z obrazu - Prolog

04.10.2012 (15:00) • x0kubicmar0x, werca13 • FanFiction na pokračování • komentováno 13× • zobrazeno 2671×

Dívka z obrazu – Prolog

Bylo mi pět let, když se seznámily dvě rodiny v malém městečku, které bylo sotva vidět na mapě Spojených států. Masenovi se přestěhovali z New Yorku. Odkoupili dům po paní Stevensonové, která se odstěhovala do Arizony za synem. Byl to malý dvoupatrový domeček se dvěma pokoji a jednou koupelnou na patře. Dole pak útulný obývák s menší kuchyňkou a jídelnou.

Součástí rodiny byl malý kluk v mém věku. Nenáviděla jsem ho od té chvíle, kdy chtěl vyhodit mého medvídka z okna. Smál se mi, že si ještě pořád hraju s plyšáky a dávám jim jména. Ale co je špatného na plyšových medvídcích?

Jak jsem později zjistila, jeho postoj k hračkám byl úplně odlišný od toho mého. Jeho pokoj byl úplně bez hraček. Stěny pokoje byly smutné, zbarvené do pohřebních barev. Poličky byly téměř prázdné až na pár odborných knížek, které se ledabyle povalovaly v prachu.  Nenašla bych tady nic veselého. Edward byl zvláštní už od pohledu.

Rodiče si rozuměli velmi dobře. Vždycky našli společnou řeč a až příliš spoléhali, že jednou se s Edwardem vezmeme a budeme spolu šťastní až do smrti.

Při té představě se musím zasmát, byli tak blízko.

Všechno se začalo měnit, když jsme s Edwardem začali chodit do školky. Musím přiznat, že jsem mezi dětmi nebyla ta oblíbená a často se mi smáli. V tom okamžiku nastoupil Edward a v rámci možností jim to vrátil. Dnes bych se jim vysmála do ksichtu. Ovšem ideální chování se vytratilo, jakmile jsme prošli dveřmi budovy ven. Řekla bych, že dokonce dělal úplně to samé a od něj to bylo stokrát horší.

Toto chování nám vydrželo až do mé oslavy šestnáctých narozenin, kdy jsem ho osobně pozvala na mou první velkou párty. Dokonce se usmál. Myslím, že pro něj to byla dobrá příležitost mě opět nějak shodit před jedinými kamarády, které jsem získala na střední. Jessica a Angela. Jediné, které byly ochotné se mnou cokoli probrat a ani jednou se mi nezasmát.

Takže seznam hostů na mou velkolepou oslavu? Jessica, Angela a Edward.

Ani jsem nepřemýšlela nad tím, jaká to bude nuda. Písničky jely jedna za druhou, ale nemohly jsme je pouštět moc nahlas. Tančily se i ploužáky, ale Edward šel vždycky pro Jessicu a my s Angelou jenom komentovaly. Kupodivu jednou měnil. Vybral si mě. Postavili jsme se doprostřed pokoje a houpali se ze strany na stranu. Nijak jsem si to neužívala. Podle mě bylo kecání s Ang lepší.

Když už jsem se chystala od něj odlepit a osvobodit se, Jessica se zvedla a popadla Angelu za ruku. Táhla ji za sebou a bez jediného slova opustily pokoj.

„Konečně sami,“ zašeptal Edward blízko mého ucha.

„Co to…?“ Ale dřív, než jsem stačila dokončit větu, na mě dopadla sprška ledové vody z plastového kyblíku. Naštvaně jsem pozorovala Edwarda, který se mohl smíchem udusit. Válel se po zemi a pěstmi bouchal o dřevěné parkety. Kde se tady vzal ten kyblík?

„Edwarde Masene!“ zakřičela jsem, ale místo toho, co by to v něm vyvolalo nějaký pud sebezáchovy, propukl v další nekončící smích. Popadla jsem plastový kýbl a letěla s ním do koupelny, kde jsem ho naplnila až po okraj studenou vodou. Pak jsem s ním běžela zpátky a celý obsah vylila na stále svíjejícího se Edwarda. V ten moment mu sklaplo a nevěřícně na mě hleděl.

„Ještě chvilku tady budeš a dostaneš další,“ vyhrožovala jsem klidně. Postavil se a začala se ke mně až nebezpečně plížit. Čím blíž u mě byl, stahovalo se mi hrdlo a jeho úsměv rostl. Ustupovala jsem. Možná bych se i rozběhla, kdyby dveře nebyly na opačné straně, než jsem byla já. Zády jsem narazila o stěnu.

„Nepřibližuj se ke mně,“ varovala jsem. Snažila jsem se působit klidně, ale ve mně vládla panika. Mým jediným cílem bylo utéct. Ale jak? Zahnal mě do kouta.

„Nebo co? Zavoláš na mě ty svoje kamarádky?“ vysmíval se mi. Oba jsme věděli, že tady nikdo nepřijde. Byl ode mě jen kousek. Natáhl ruku k mému obličeji, ale já mu ruku srazila zpátky. Vší silou jsem ho odstrčila a vystartovala ke dveřím.

Nebyla jsem ani v půlce pokoje, když mě zachytila silná paže a strhla mě zpátky ke zdi.

„Nikam!“ ozvalo se mi u ucha. Rukama jsem ho bila do prsou ve snaze se osvobodit. Svýma rukama zajistil ty moje a přirazil mi je k bokům. Nic jsem nezmohla. Oproti němu by se má síla dala rovnat mouše.

„Nechci ti ublížit,“ uklidňoval mě. No, podle mě to tak nevypadalo. Bála jsem se jeho zelených očí, které na mě z výšky hleděly. V tom se začal přibližovat, až jsem cítila jeho dech na svých rtech. Zavřela jsem oči ve velkém očekávání.

Jeho rty se jemně přitiskly na ty mé. V tu chvíli jsem úplně zapomněla na naše roztržky. Všechny mi připadaly malicherné a zbytečné. Pomalu se na mých rtech pohyboval jako lehký letní vánek. Už ten nádherný polibek chtěl ukončit, ale já ještě ne. Kdybych měla své ruce volné, přidržela bych si ho. Místo toho jsem žádostivě natáhla hlavu. Zaslechla jsem menší uchechtnutí, ale jeho rty se znovu objevily. Naše polibky se stávaly vášnivějšími. Pustil mi ruce a já je zapletla do jeho nádherných bronzových vlasů. Naše jazyky se vzájemně proplétaly a tančily spolu.

„Bello! Pojď dolů! Máme pro tebe překvapení!“ slyšela jsem mámu z dolního patra. Ale to s Edwardem byl až moc neskutečný výbuch emocí na to, aby tak brzo skončil. Ovšem nic netrvá věčně. Oba jsme se zadýchaně odtrhli.

„Musíme jít,“ zašeptala jsem.

„Nevadí, dokončíme to jindy,“ usmál se a ruku v ruce jsme sešli ze schodů. Ještě před tím, než nás takhle stačila vidět máma, jsem svou ruku z té jeho vykroutila a povzbudivě se usmála.

Tohle byl bod zlomu. Stal se z nás pár snů a řekněme, že od té doby mě Jessica nenáviděla. Nebylo žádným tajemstvím, že Edward byl jejím vysněným princem. Angela zase byla ta dobrá duše, která za mnou stála za každou cenu.

Čas plynul. Edward mě jednoho krásného večera požádal o ruku, takže vrcholily přípravy na svatbu. V těchto věcech jsem byla mimořádně nedočkavá, takže zatímco naše mámy domlouvaly všechny věci okolo, já s Edwardem jsme měli domácí vězení. Prý se na sebe budeme více těšit a svatba bude mít lepší efekt. I když nevím, na koho to má zapůsobit. Budou tam jenom naše rodiny a Angela.

„Mami, prosím, jenom dneska. Potom už vydržíme do svatby,“ prosila jsem zoufale svou mámu. Dva týdny bez mé drahé polovičky už byly prostě na zabití.

„Ne, dneska musíme zařídit šaty, takže jdeš se mnou. Obleč se.“

„A šlo by to ještě někdy před svatbou?“

„To bez sebe nevydržíte ani tři týdny?“

„A ty bys to bez táty vydržela? Copak chceš, abych se na Edwarda vrhla, aniž bych prošla onou slavnou uličkou? Vážně?“ Máma protočila oči a odešla do kuchyně. „Počkej! Neodpověděla jsi mi.“

„A ani nemusím…“

„Mami, prosím.“

„Tak dobře. Možná by to šlo zítra. Ale potom o něm neuslyším ani slovo. Tradice jsou tradice.“

„Nevzpomínám si, že by mezi tradice patřil i třítýdenní půst na budoucí manžely,“ uvažovala jsem nahlas.

„Odteď ji ale začínám. A rychle se jdi převléct, nebo si to vaše dostaveníčko ještě rozmyslím.“

Bez dalších připomínek jsem vyletěla po schodech do svého pokoje a převlékla se do sukně nad kolena a do bílé blůzky.

Nakonec jsme vybraly jednoduché šaty s krajkovým lemováním a perličkami. Edwardovi vypadnou oči z důlku. Bože, jak já se na něj těším.

Svatba byla vážně úžasná, konala se v malé kapličce kousek za městem. Bylo to kouzelné místo obehnáno stromy. A Edward… byl tak dokonalý. Kdyby mou ruku nedržel táta, dávno bych mu padla kolem krku.

Naše poslední setkání bylo plné sladkých polibků a plánování budoucnosti. Shodli jsme se na dvou dětech a velkém domečku na kraji lesa. Jo, plánování nám šlo.

„Ano,“ odpověděla jsem na knězovu otázku.

„Ano,“ odpověděl Edward.

„Prosím, vyměňte si svatební prsteny.“

V tom k nám přiběhla Angela a každému podávala zlatý prstýnek. Navlékla jsem kroužek Edwardovi a on mně. Potom jsme to vše zpečetili polibkem. Všechno to vypadalo jako ten nejdokonalejší sen.

A svatební noc? Vážně úžasná. Nic lepšího si ani nedokážu představit. Tolik něhy a vášně… Slastné výbuchy na konci… Prostě nádhera.

Postupem času si Edward našel práci a koupil dům. Mohli jsme si dovolit i služebnou, takže jsme podali inzerát. Na tuto práci se objevil jeden ohlas. Hned druhý den ráno mi volala Jessica, že viděla, že sháníme služku. Měla o tu práci zájem, takže jsem ji vzala. Druhý den ráno zvonila u našich dveří.

„Ahoj, Bello,“ pozdravila rozpačitě.

„Ahoj, pojď dál, už tě čekám. Dáš si čaj nebo kávu?“

„Čaj, děkuju.“

Došly jsme do kuchyně a já postavila vodu na čaj. Vytáhla jsem dva hrníčky a do každého hodila jeden pytlíček.

Horký nápoj jsem postavila před Jessicu a se svým jsem si sedla naproti ní.

„Hned se můžeš nastěhovat. Máme tady pro tebe přichystaný pokoj. Počítáme s Edwardem, že tady budeš na plný úvazek. Prostě od rána až do večera. Myslím, že plat je docela slušný. Dostávala bys pětadvacet tisíc. Samozřejmě ve svátky bys měla volno a kdykoliv bys potřebovala, mohla by sis na chvilku odskočit. Jinak, tvou náplní práce je uklízet a pokud možno, tak vařit snídaně, obědy a večeře.“

„No, vůbec toho po mně nechcete hodně,“ zasmála se Jess.

Obě strany byly spokojené. Jessica svou práci vykonávala vážně skvěle. Takže zatímco já chodila do práce, kterou jsem si našla hned potom, co nastoupila Jessica, Jess chodila po domě s prachovkou.

Jednoho dne jsem dostala placené volno a mohla si dopřát jakýsi ten oddech. Jessice jsem tedy taky dala volno. Celý den za mnou chodila jako ocásek, až mi to bylo docela nepříjemné.

„Potřebuješ něco?“ zeptala jsem se, když už mi to začínalo lézt na nervy.

„Vlastně ano. Potřebovala bych s tebou mluvit.“

 Tuto kapitolu bychom chtěly věnovat autorce TerusQaBerusQa, které děkujeme za nádherný obrázek. A ještě před tím, než tuto stránku opustíte, bychom byly rády za jakýkoliv Váš názor k této povídce. :) 

Autor: x0kubicmar0x (Shrnutí povídek), werca13, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dívka z obrazu - Prolog: