Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Diamantové slzy - 19. kapitola

Stephenie Meyer


Diamantové slzy - 19. kapitolaCarlisle odolal a tím si u Ara vysloužil čestné místo. Ale co obnáší jejich dohoda? Více v článku.

19. Carlisleova dohoda s Arem

Šel jsem za Arem nekonečnými chodbami. Pořád mi připadalo, že mě všichni vodí dokola, ale jediné plus bylo, že s námi nešla ta jeho osobní garda.

„Už mi věříš, že s námi nejde, tvoje osobní stráž?“

„Chceš mě snad zabít Carlisle?“ Otočil se na mě těma karmínově mléčnýma očima.

„Ne to nemám zapotřebí.“

„No vidíš.“

Aro se zastavil před dvoukřídlými dveřmi. Otevřel je a vstoupil dovnitř a já za ním. Místnost byla osvětlena loučemi stejně jako celé sídlo.

„Moje pracovna.“ Otáčel jsem se dokola. Byla nádherná. Všude nádherné obrazy. Na dvou nebo třech byla namalována Trojice.

„Práce malíře Solimena. Prý jsme ho inspirovali.“ Usmál se. „Vynikající přítel.“ Strnul jsem. „Ne tak Carlisle. Dalo se s ním hovořit hodiny a hodiny, dokud neusnul únavou. Když jsem s ním mluvil naposledy, zemřel.“ Zahlédl jsem v jeho tváři smutek.

„Co chcete dělat s tím děvčátkem?“

„S Lili? S tou máme velké plány! Je tak nadaná. Přivolal jsem si před pár týdny na její přezkoušení Eleazara. Byl jí přímo nadchnutý. Dlouho takového člověka neviděl. Říkal, že u lidí…“

„Eleazar?“ Hrubě jsem Ara přerušil.

„Vlastně ty ho neznáš. To je jedno. Lili dokáže najít pomocí mysli jakého koliv člověka, který myslí na upíry, ale je v tom háček.“ Pomalu došel za stůl a posadil se. Ukázal na židli před ním. I já se usadil.

„Jaký háček?“

„Velice ji to vysiluje. Proto ji nechám dospět, a pak ji sám proměním v upírku.“ Drtil jsem opěrku židle.

„Ta židle je starožitnost Carlisle.“

„To jí přece nemůžete udělat.“

„Sama se rozhodne, dám jí na výběr neboj se. Ale teď k tobě, Carlisle. K tvým tužbám. Chtěl by jsi tady ve Volteře studovat na lékařské fakultě?“

„Ano.“

„A není to jenom kvůli Seleně.“ Napjal jsem všechny svaly. „Jen klid Carlisle, jen jsem se ptal. To v tom sále. Neber to osobně, ale jen jsem tě zkoušel. Některé vztahy upírů a lidí. Upíři lidi využívají jako hračky, ale ona ve tvých vzpomínkách má významné místo a s tím dítětem to je mi velice líto. Teď mi řekni od tvého nebijícího srdce. Chceš se vydat na cestu na, kterou se ještě nevydal žádný jiný upír a určitě další nevydá?“

„Chci, ale mám podmínku.“

„Podmínku!“ Vybuchl smíchy Aro. „A jakou Carlisle?“

„Chci zůstat vegetarián.“

„No jinak by to asi nešlo ne? Ruku na to?“ Natáhl ruku mým směrem.

„Nevím proč Aro, ale nevěřím ti. Od pohledu, ty se tak snadno nevzdáváš.“ Chytil moji ruku a přitáhl si mě blíž.

„Tak to máš pravdu bratře. Jen tak snadno se nevdávám.“ Horko těžko jsem se mu vykroutil.

„Rovnou ti říkám Carlisle, nebude to lehké. S Lili to bylo snadné, ale na fakultě to bude daleko horší, ale mám pro tebe taky podmínku.“ Zvědavě jsem se na Ara podíval. Jakou by mohl od mít podmínku?

„A jakou?“

„Vše co se naučíš ty, obratem ruky naučíš Lili a vlastně budeš ji vyučovat. Je malá. Potřebuje vzdělání. Nemůže do svých osmnácti let vyrůstat jako kůl v plotě ne? Budeš její učitel. Přes den budeš chodit na fakultu a v noci ji budeš učit. Platí?“ Obratně jsem se vyhnul stisku ruky.

„Platí.“

A jak jsme se dohodli tak se stalo. Já chodil před den na fakultu a v noci učil Lili všemu co by dítě v jejím věku mělo umět, chodil jsem kvůli tomu i do knihovny a do školy, abych věděl přesně co ji mám učit. Překvapivě projevila veliké nadání v učení. A náš společný čas utíkal velice rychle.

Měla v podstatě otočený denní koloběh. Žila v noci a spala ve dne. Jako upíři podle lidských vybájených. Jane za ní často chodila, ale dívala se ni jen z dálky, nikdy se k ní nepřiblížila, možná měla problém odolat nebo prostě nechtěla projevit emoce, za to Alec, ten byl jiný. Hrával si s Lili velice často, pokud netrénoval nebo nedržel hlídku, což bylo často, ale o  to to bylo pro Lili vzácnější.

Naprosto mě to děvčátko uchvátilo, že jsem zapomněl na bolest po ztrátě Seleny a našeho dítěte. Díky ní roky ve Volteře plynuly neuvěřitelně rychle.

Studoval jsem jako obyčejný člověk, ale doktor jsem mohl být již po prvním roce studia, ale bylo to jednodušší tam být celou dobu, zvykat si na krev, na tu opojnou vůni. Někdy při pitvách, to bylo k nesnesení, drásal jsem si pod pláštěm kamennou kůži, nikdo to neviděl, ale všem byl divný ten zvuk.

Takových incidentů bylo víc, ale daly se zvládnou. Jenže Aro mi to ztrpčoval. Pořád mi tvrdil, že nemůžu popírat přirozený zdroj potravy.

Nenáviděl jsem ho za to. Musel jsem běžet hodně daleko za město křičet dlouho do noci, abych se alespoň trochu uklidnil. Stálo mě to hodně sil, žít po jeho boku. Dokonce horší než odolávat pachu lidské krve, ale útěchou bylo, když jsem se vrátil do sídla a v mém pokoji, už čekala načesaná, umytá a pěkné oblečená Lili, očekávající hodiny, angličtiny, italštiny, matematiky, geometrie, trigonometrie, astronomie, biologie a mnoha dalších předmětů v devíti letech toho chtěla tolik vědět. I já jsem se toho za čtyři roky naučil hodně na fakultě a od Ara.

Jednoho večera seděla Lili na mé posteli, pohrávala si s blonďatými vlasy. Vzhlédla. Pokaždé mi skočila do náruče. Dnes ne. Byla zamračená. Smutná.

„Lili stalo se něco?“ Ptal jsem se ustaraně.

„Ještě devět let. Přesně devět let a budu upír.“

„Jestli nechceš tak nemusíš. Aro ti dá na výběr.“

„Já ještě nevím. Carlisle.“ Rozplakala se objala mě.

„Devět let je dlouhá doba Lili.“ Ozvalo se klepání na dveře.

„Dále.“ Do pokoje vešel Alec. Tvářil se tajemně.

„Alecu. Děje se něco?“

„Ano.“

„A co?“

„Máš návštěvu Carlisle.“

„Já?“

„Ano čeká ve velkém sále. Bude mít soukromí, sál nechal vyklidit Aro . Postarám se o Lili.“

„Tak dobře.“ Lili mě pustila. Odešel jsem do velkého sálu. Cestou jsem přemýšlel kdo by mě mohl navštívit. Nikoho kromě Volturiových jsem neznal a pochybuji, že můj stvořitel, by mě přišel po dvaceti letech navštívit.

Velký sál byl potemnělý.

„Kdo je tu?“ Louče začal kdosi neznámý zapalovat, obcházel okolo celého kruhového sálu.

„Kdo jste?“ Pomalu došel asi dvacet kroků přede mne. Měl hnědý cestovní plášť s kápí přehozenou přes hlavu.

„Kdo jste?“ Neznámý shodil kapuci. Tím mi vyrazil dech. Nemohl jsem se vzpamatovat.

„TY!!!“



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Diamantové slzy - 19. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!