Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dětská láska je nejsilnější – 29. kapitola

Sraz Ostrava!!! 02


Dětská láska je nejsilnější –  29. kapitolaVánoce jsou tady. No jen v dílku uznávám ve skutečností teprve za dveřmi. Doufám že se vám vánoce u Cullenů budou líbit.

29. kapitola - Vánoce jsou tady


Ráno mě probudil křik.

„Bello, dělej! Čekáme jen na tebe.“ No jo, kdo jiný, než  Emmett? On nikdy nevyroste. V koupelně jsem si dala na čas. Vzala jsem si červené vánoční šaty, které mi Alice připravila a k tomu boty na vysokém podpatku. ´Jednou ji uškrtím,´ slibovala jsem si jako vždy, když mi dala tyhle boty.

Dole už byli všichni. Emmett netrpělivě přešlapoval u stromečku a já se měla ještě nasnídat. Jedla jsem co nejdéle, ale když na mě zavrčel, rozhoda jsem se přestat. I přesto, že mu Edward odpověděl vrčením.

S úsměvem jsem došla ke stromečku a Emmet už držel dárek v ruce. Carlisle mu ho ale vyškubl. Zapomněl, že Carlisle jako hlava rodiny rozdává dárky. Rozdal prvních pár dárku, ale pak to už nikdo nemohl vydržet a tak si dárky dávali navzájem. Když jsem rozbalila lékárničku, kterou mi ob rok dává Emmett, přišel ke mně Edward a podal mi malou krabičku. Pomalu jsem ji otevřela a málem mi spadla brada až na zem. Byl tam řetízek a přívěšek modrého křišťálového srdce. A k tomu náušnice. Moc se mi to líbilo. Okamžitě jsem skočila Edwardovi kolem krku a děkovala mu. Ještě jsem ho požádala, aby mi to nasadil. Opatrně mi zapínal řetízek a když mi prsty nenápadně přejel po krku, zachvěla jsem se pod jeho dotykem.

Nasadil mi i náušnice a u toho jsem se chvěla ještě víc, když se dotýkal mých ušních lalůčků. Když mi to nasadil, s úsměvem se na mě podíval.

„Jak jsem si myslel, sluší ti to,“ řekl a usmál se ještě víc a já jako vždy zrudla. Vzala jsem dárek pro něj a podala mu ho.

Překvapeně se na mě díval, ale poté otevřel krabičku. Úsměv se mu ještě zvětšil, když viděl přední nápis.

„Otoč ho,“ poradila jsem a čekala, co se bude dít.

Pomalu si vzal náramek do ruky a otočil ho. Nevěřícně civěl na zadní stranu a myslím, že si ji četl několikrát dokola.

Vždy když jsme se hádali jaký život je pro mě nejlepší, já mu tím odpovídala jaký život je nejlepší pro mě a jaký chci. Jen jsem se bála, aby se se mnou nezačal hádat.

Všichni se dívali na mě a Edwarda, protože se ještě nepohnul. Začínalo mi být trapně a tak jsme se vydala do kuchyně. Ve dveřích mě, ale zachytily studené ruce. Prudce jsme se otočila a viděla Edwarda.

„Bello, děkuju, ale..“ ihned jsme ho utnula.

„Nechci se hádat, ale tak to je, Edwarde. Smiř se s tím. Nic s tím nenaděláš. Nejkrásnější život, jaký můžu žít, je život s tebou,“ zašeptala jsem.  Jen se na mě koukal a nic neříkal, když se začal Emmett smát na celý dům a ukazoval nad nás. Teprve teď jsem si uvědomila, že stojíme opět pod jmelím. Já ji vážně uškrtím. Edward se jen víc usmál, což jsem nepochopila.

„PUSU, PUSU!“ začal vyvolávat Emmett. Jak malej. Naštvaně jsem se na něj dívala. Chtěla jsem zopakovat to jako s Alice, ale tentokrát mě předběhl Edward.

Přitiskl svá ledová ústa na má a nedal mi žádný prostor k odtažení. Ale poté, co spojil naše rty, jsem ani žádný nechtěla. Ruce jsem mu zamotala do vlasu a víc se k němu přitiskla. Jeho ruce se obtočily kolem mého pasu a tiskly k sobě blíž. Byl to přesně ten polibek, jako v chatce. Polibek plný vášně, touhy, ale především velké lásky, která byla z obou stran.

Ani jeden z nás se nechtěl od toho druhého odtrhnout, ale jelikož jsem člověk a docházel mi kyslík, museli jsme.

Edward se ode mě odtáhl, ale neustále mě držel. Já hlasitě lapala po dechu a opřela si čelo o jeho hruď. Cítila jsem, jak mě víc stisknul. Nechtěla jsem se odtáhnou, jelikož jsem věděla, že tato krásná chvilka v tom okamžiku zmizí.

Nikdo nic neříkal a ani Emm nebyl slyšet. To bylo podezřelé, ale já se stále bála odtáhnout od Edwarda. Co když se vše opět zkazí, jako už několikrát za poslední půl rok? To byla otázka, na kterou jsem neznala odpověď a na kterou jsem odpověď ani znát nechtěla.

Najednou jsem ucítila studené rty u mého ucha a jeho studený dech. Srdce se mi rozjelo nekontrolovanou rychlostí. Chtělo mi vyskočit z hrudi, jak jsem se bála, co mi poví. Cítila jsem, jak se mi všechny svaly v těle napjaly.

„Děkuju ti, Bell. Krásnější dárek jsi mi nemohla dát. Jsou to moje nejlepší Vánoce,“ zašeptal mi potichu do ucha, aby to ostatní neslyšeli.

Trochu jsme se uvolnila a víc se k němu přitiskla. ´Dokud se neodtáhne, musíš toho využít,´ znělo mi v hlavě a já to s radostí poslouchala.

Pootočila jsem hlavu, abych viděla ostatní. Všichni stáli mlčky a jen na nás zírali. Alice držela v ruce foťák a usmívala se, Jasper vypadal taky naladěn na pravou, rodinnou pohodu a Emm měl pusu až na zemi jak zíral. Všichni se jinak usmívali a taky čekali co přijde. Jen Tanya vypadala, že každou chvíli bouchne. Tomu jsem se usmála. Najednou Rose odlákala pozornost a vše se zase začalo hýbat. Byla jsem jí vděčná. Jen já a Edward jsme se stále objímali a nechtěli se pustit.

Byli jsme tak ještě dlouho, než mi došlo, že bych už měla svou chvilku štěstí opustit. Vymanila jsem se Edwardovi, i když se mi moc nechtělo, z náruče a zamířila do kuchyně.

Sedla jsem si na stůl a zírala z okna na to, jak padá sníh. Musela jsem se držet, jinak bych se rozbrečela.

Z ničeho nic přede mnou stál Edward. Zvláštně si mě prohlížel. Viděla jsem mu na očích, že se pere sám se sebou, ale nebylo vidět, kdo vítězí.

Díval se na mě tak nějak zmučeně. Nechápala jsem to. Pak jsem si ho ale prohlédla a viděla že má bundu. Vytřeštila jsem oči. To ne, on nemůže odejít. Teď ne. Dívala jsem se na něj a měla obrovský strach.

Přistoupil ke mně ještě blíž. Jelikož jsem stále seděla na tom stole, měli jsme obličeje ve stejné úrovni. Srdce mi chtělo vyskočit z hrudi strachy, aby neodešel. Mírně se pousmál a poté mě políbil.

Byl to úplně jiný polibek, než všechny předchozí. V tomhle bylo zoufalství. Okamžitě jsem mu zapletla ruce do vlasů a víc si ho k sobě přitáhla. Obtočila jsem mu nohy kolem pasu a doufala, že ho zastavím, aby neudělal nějakou blbost.

Teď, víc než kdy jindy, jsem nenáviděla svoje lidství, jelikož mi docházel kyslík a já nechtěla přestat, protože potom odejde.

Už teď jsem cítila slzy, které přetekly díky mému zoufalství. Cítila jsem jak mi zbývá už jen chvíle a tak jsem se k němu ještě víc přitiskla a do polibku dala vše, co jsem mohla.

Můj kyslík došel a Edward se jako na povel odtáhl. Držel můj obličej v dlaních a díval se mi do očí, ze kterých tekly proudem slzy. Smutně se na mě usmál.

„Neboj,“ zašeptal a poté mě lehce políbil.

A nakonec po něm zůstalo jen prázdné místo a dveře v kuchyni se s tichým cvaknutím zavřely. Opět mě opustil. Dívala jsem se na ty dveře a dál brečela.

Po chvíli jsem to nevydržela a běžela do jeho pokoje. Lehla jsem si na sedačku a začala nanovo brečet. Asi to tušil, jelikož na sedačce byl Eda. Přitáhla jsem si ho k hrudi a poddávala se své beznaději.

Zase utekl a nechal mě tu samotnou a raněnou, napospas životu bez něj. Bez mého anděla a ochránce. Jak mám bez něj žít? Já už dávno vím, že to nejde.

SHRNUTÍ

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Dětská láska je nejsilnější – 29. kapitola:

 1
2.
Smazat | Upravit | 22.07.2013 [16:29]

Ja ho zabijem!!!! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
Edward poondeny sebecky somar ktorý si sám ničí život!!! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. fantomas
03.09.2011 [20:10]

On ji neopustil, protoze by to Alice videla a branila mu ;) Uz se to prece jednou stalo. Jinak pises moc pekne a dekuju za krasnou povidku, moc dobre se to cte, ale obcas je tam chybicka ;)

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!