Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dětská láska je nejsilnější – 21. kapitola

17.12.2009 (11:00) • Anamor8 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 5791×

21. kapitola - Nový začátek, už zase, ale i rychlý konec a strach

Když jsem se probudila, svítalo. Vykuleně jsem se dívala do střešního okna. Tak dlouho jsem spát nemohla, to je blbost. Znamenalo to totiž, že dnes je středa a já jdu po týdnu do školy. Rozkoukala jsem se a zjistila, že Edward vedle mě stále leží. Ulevilo se mi. Ale ještě stále to může být sen. Rychle jsem vstala a šla se připravit do školy. Vůbec nevím, co se učí. Týden jsme nechodila do školy a týden předtím jsem vůbec nevnímala. To bude den.

Zalezla jsem do šatná a poté do koupelny, kde jsem se ze sebe pokoušela udělat člověka. Alespoň jednoho v téhle rodině, i když jsem tak vůbec nevypadala. Když jsem se vrátila do pokoje, Edward ani moje taška nikde nebyli. Šla jsem tedy na snídani a potom do obýváku, kde všichni – ano, všichni, i Edward s mou taškou – čekali.

Do školy jsem jela s Edwardem, ale ani jeden nemluvil. Před školou jsem čekala, až mi jako pravý džentlmen otevře.

Nevím, co mě to popadlo, ale chytla jsem ho za ruku. Jako když jsem byla malá. Všichni se na nás dívali, ale mě to bylo jedno, potřebovala jsem ho držet.

Ve třídě na mě čekala Angela. Čekala, až si sedneme. Zkoumala nás pohledem. Nejprve mě a poté i Edwarda. Po chvíli začala mluvit a jako jedná mě dnes vrátila zpět na zem.

„Pojedeš tedy se mnou k tomu doktorovi?“ zeptala se mě. Ano, Angela si toho taky všimla, že i když se Edward vrátil, některé příznaky mi zůstaly. Edward vedle mě ztuhl a pozoroval nás. Doufala jsem, že Angela na nic nemyslí. Edward stiskl mojí ruku pevněji.

Až po chvíli mi došlo, že se čeká, co řeknu.

„Jo, pojedu. Takže po škole na mě počkej,“ řekla jsem. Angela přikývla šla se posadit. Hodina už totiž začala.

Na další hodině jsem potkala Daniho. Šla jsem k němu a Edwarda jsem táhla za ruku s sebou. Na toho se Dani zamračil.

„Promiň, za tu hi-finu. Koupím ti novou,“ řekla jsem rychle.

„To nemusíš, Bells,“ řekl a dál propaloval pohledem Edwarda.

„Já chci,“ odpověděla jsem a šla na místo. Přišel za mnou a podal mi to cd. S úsměvem a tichým díky jsem si ho vzala. Edward se zatvářil smutně a tak jsem se na něj otočila. Okamžitě měl neutrální masku a dělal, že se nic nestalo.

„Pojedeš se mnou zítra pro tu hi-finu? Víš, že se v tom nevyznám a taky nechci do Port Angeles jezdit sama,“ zeptala jsme se s úsměvem a čekala. Na chvílí se zamyslel.

„Jen když mi povíš, proč pojedeš k doktorovi.“ Tak to jsem nečekala a rychle přemýšlela nad odpovědí.

„No, pravidelná dívčí kontrola. Ale jestli chceš, můžeš jet se mnou?“ řekla jsem a zrudla.  Omluvně se usmál a přikývl.

Zbytek dne proběhl v pořádku, akorát jsem sebou pořád za ruku vláčela Edwarda. Nevšímala jsem si obličejů všech okolo, bylo mi to jedno. Hlavně, že jsme ho měla u sebe.

Po škole šel se mnou až k autu Angely. Pevně jsem ho objala.

„Doma,“ zašeptala jsem a poté nasedla. Je pravda, že jsem se hodně přemáhala, jelikož jsem ho chtěla mít u sebe. Pořád jsme se bála, že odejde. Už mu nemůžu věřit, i když chci a to hodně, ale po tom odchodu mi v tom brání strach.

Dnes to bude v pořádku, jelikož táta nemá službu. Šla jsem normálně na pohotovost. Službu měl doktor Stoner.

„Vy jste Isabella Cullen, dcera Carlisleho?“ zeptal se a já němě přikývla.

„Co tedy potřebujete?“ zeptal se konečně.

„Potřebuju vyšetřit. Já i kamarádka jsme si všimly, že jsme pobledlejší, než dřív. Jsem rychleji unavená, málo jím a je mi tak nějak všeobecně špatně,“ řekla jsme mu. Zeptal se ještě na pár věcí a já mu odpověděla. Poté mi udělal pár testů s tím, že mám přijít zítra pro výsledky. Když jsme se vracely domů, Angela zajela na lesní cestu. Povídaly jsme si docela dlouho a o všem, co nás napadlo. Hlavně o tom, jaké to je bydlet a mít rodinu z upírů. Vysvětlila jsem jí, že jsem je tak nikdy nebrala a ani brát nebudu. Pro mě jsou prostě rodina a je mi jedno, co jsou zač.

Když jsem jí vše zodpověděla, odvezla mě domu. Tam jsem se s Edwardem učila. Vysvětloval mi vše, na co jsme chyběla a večer jsme zase v klidu usínala v jeho přítomnosti..

Rychlí konec-

Ve škole to bylo jako včera. Neustále jsem za sebou vodila Edwarda a všichni zírali. Já si jich nevšímala. Byla jsem ale celý den nervózní z toho, co se dozvím. Šla jsem za Angelou, ale Edward mě chytil.

„Kampak? Jedeme přece pro tu hi-finu,“ řekl a já si to uvědomila až teď.

„Promiň, ale já něco slíbila Angele. Je to důležitý. Pojedeme pozítří, přísahám. To víš, holčičí věci?“ řekla jsem rychle a na jeho tváři se objevilo zklamání.

„Potrvá to nějakou chvilku, tak si skoč s Emmettem na medvídky. Ale hlavně buď doma až se vrátím, ano?“ řekla jsem a pořádně ho objala.

´Dnes se něco stane,´ varoval mě můj alarm. Nechtěla jsem se ho pustit, jelikož jsem měla větší strach. Vždy, když bylo něco důležitého, byl se mnou. Ale teď ne.

„Neboj, Belli, budu doma. Už navždy,“ zašeptal mi do ucha. Ani nevěděl, jak mi jeho slova pomáhaly.

Když jsem ho pustila, šla jsme rychle do auta. Celou cestu bylo ticho a já měla čím dál větší strach.

Doktor na mě čekal a okamžitě ukázal, abych se posadila. Tvářil se vážně.

´To bude zlé,´ křičel můj vnitřní hlas.

„Slečno Cullenová, už včera podle příznaků jsem měl podezření. Bohužel se mi to potvrdilo i výsledky. Máte rakovinu krve,“ řekl a já věděla, že je konec.

„Proto vás musím přeložit k vašemu otci. On je místní specialista,“ řekl.

„Ne, prosím, musím mu to říct sama. Dejte mi tři dny,“ prosila jsem.

„Ale čím dřív, tím líp,“ řekl a já přikývla.

„Kolik mám času?“ zeptala jsem se.

„To se neví. Podle toho, jestli léčba zabere. Jestli ano, mohla by jste se i vyléčit,“ řekl. Rozloučila jsme se s ním a šla ven. Držela jsem se, dokud jsem nevyšla před nemocnici. Tam na mě čekala Angela. Začala jsme brečet a přitom se smála jako blázen.

„Tak co?“ ptala se starostlivě Angela.

„Mám rakovinu krve ,“ řekla jsem a Angela zalapala po dechu.

„To znamená, že tě buď přemění nebo zemřeš?“ Přikývla jsem a usmála se.

„I když se tak moc snažil, stejně mě budou muset přeměnit,“ řekla jsem, ale úsměv vystřídaly slzy. I když jsem věděla, že mě Carlisle nenechá umřít, pořád tam byl strach. Co když ano? Nevím, co se může stát. Ještě chvíli jsem si povídaly a já se uklidnila. Angela mi slíbila, že o tom nebude přemýšlet a hlavně ne před Edwardem a odvezla mě domů. Rozhodla jsme se dělat jako že nic.

Doma byl jen Edward a moje večeře. Rychle jsem ji snědla a šla do pokoje, Edward mě následoval. Udělala jsem věci do školy, vysprchovala se a šla spát. Edward vedle mě zase ležel a četl. Byla jsem sice unavená, ale musela jsem pořád přemýšlet. Přemýšlet, jak jim to řeknu a hlavně Edwardovi. Pořádně jsem se k němu přitulila a poslouchala jeho melodický hlas, který mě uspal…

SHRNUTÍ

Autor: Anamor8 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dětská láska je nejsilnější – 21. kapitola: