Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dětská láska je nejsilnější – 10. kapitola

04.12.2009 (16:15) • Anamor8 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 5657×

10. kapitola - Nebudeš upír

HUDBA

Dny mi ubíhaly strašně rychle. Večer jsem byla ve svém pokoji a opět přemýšlela o tom, že chci být upír. Přemýšlela jsem, jak přemluvit Carlisleho.
Jenže do pokoje najednou vešel Edward. Viděl, že jsem zamyšlená.

„Nad čím přemýšlíš?“ pořád ho štvalo, že mi nemůže číst myšlenky a já za to byla ráda, ale dnes jsem se rozhodla po dlouhé době být k němu upřímná a říct mu to. I když jemu se to líbit nebude. Měla jsem z toho strach, ale nedala jsem na sobě nic znát.

„No přemýšlím nad tím, že chci být upír,“ řekla jsem jako by nic a čekala. Zatnul ruce v pěst a bylo vidět, že se přemáhá, aby nekřičel.

„Nikdy nebudeš upír, užívej si lidský život, který my nemáme.“

„Jenže já chci, kašlu na lidský život.“

„Ne Isabello, nikdy,“ tě už křičel, bylo to poprvé, co na mě křičel. Docela jsem se ho i bála, ale já se nevzdám. Vystrčila jsem bojovně bradu.

„Budu. Chci být jako vy.Vy jsem moje rodina, nechci zestárnout a přijít o vás. Kašlu ti na lidský život, já ho nechci,“ křičela jsem na něj taky. Ve dveřích se objevila celá rodina.

„Ne,“ křikl. Postavila jsem se proto němu.

„Neprosím se tě o povolení. Musel jsi vědět, že to tak dopadne. Když to nechceš, neměl jsi mě zachraňovat. Když mě stejně necháš umřít. Mohla jsem být ze svými rodiči,“ křičela jsem na něj a bylo mi jedno co říkám, vytočil mě. Zbytek rodiny se na nás vykuleně díval. Nikdy jsme se nepohádaly.

„Já říkám, že nebudeš upír Bello,“

„Odedneška jsem pro tebe Isabella a vypadni z mého pokoje,“ křikla jsem nepříčetně a rukou ukázala ke dveřím. Tohle nečekal, podíval se na mě nevěřícně a když viděl, že to myslím vážně, s bolestivým obličejem odešel. Ostatní stali ve dveřích a zírali.

„Chci být sama,“ zašeptala jsem, ale věděla že oni mě slyší. Když se zavřely dveře, práskla jsem sebou na postel a začala brečet. Od pěti jsem nebrečela. Strašně mě mrzelo, co jsem mu řekla, ale taky to, že nechce abych byla s ním a rodinou po zbytek věčnosti.
Nakonec jsem usnula.

Když jsem se ráno probudila rychle jsem se vysprchovala a oblékla. V obýváku byli všichni, i on. Odvrátila jsem od něj pohled a šla do kuchyně, kde se na mě starostlivě dívala Esme.
Do školy jsem jela v Jeppu místo Alice a ta jela s Edwardem.

Mlčky jsem chodily vedle sebe na další hodiny. Při hodině jsem si ho nevšímala a seděla co nejdál. Doma jsem se zavřela v pokoji a brečela, nebo tupě zírala ven.
Po týdnu za mnou do pokoje přišla Alice.
„Bello proč se s ním nezačneš bavit?“ podívala jsem se na ní.
„Proč já? On na mě křičel, on nechce, abych byla jako vy,“ smutně se na mě podívala a sedla si ke mně na postel.

„Belli, on chce, abys žila normálně jako bychom byli lidi. Nechce, abys byla zrůda,“ udiveně jsem se na ní podívala. „Vy nejste zrůdy. Nezabíjíte lidi, chci být jako vy,“ obhajovala jsem se.
„Tohle je vaše věc, ale oba dva vás ničí, že se nebavíte a nás taky,“ řekla a poté odešla. Měla pravdu, ale já nehodlám ustoupit, on si začal. Když chce, abych žila normálně, začnu…

Edward:
Nevěřil jsem tomu, co mi řekla. Ona chtěla být upír. To jsem nemohl dovolit, a tak jsem na ní začal křičet. Největší ránu mi dala, když mi řekla, že jí mám říkat jen Isabella a vyhodila mě z pokoje. Seděl jsem u sebe a zíral, z jejího pokoje jsem slyšel, jak brečí. Nemohl jsem to poslouchat a šel ven se proběhnout. Vrátil jsem se až ráno.Když mě uviděla, odvrátila ode mně pohled... Au, tohle bolelo. Alice jela se mnou do školy místo ní.

„To bude dobré, Edwarde, počkej ona se zklidní,“ uklidňovala mě, ale moc jí to nešlo.

„Ona chce být upír a to já nechci, nechci aby byla zrůda,“ řekl jsem rozhodně a Alice se smutně usmála.

„Edwarde, ale ona nás tak nevidí. Chce být s námi navždy a hlavně s tebou, doufá, že díky tomu se váš vztah vrátí do starých kolejí, než začala dospívat,“ tak to jsem nečekal, ale ani tohle mě nepřemluví.

„Nebudu ti do toho kecat Edwarde, ale já jí viděla, už když byla malá. Viděla jsem jí jako upíra, protože se už jako malá rozhodla, že bude s tebou a toho se drží. Ona se rozhodla, řekla ti to vše jen proto, že jí mrzelo, že to nechceš. Pochop jí trochu, ona s námi vyrůstala od tří. My jsem její rodina a ona se nás nechce vzdát. Na tobě je stále závislá, i když to tak nevypadá. Zamysli se nad tím trochu,“ dala mi Alice svoje kázání.

Bella se mnou nekomunikovala. Doma jsem nevěděl, co dělat, jelikož posledních 12let jsem byl pořád s Bellou a tak jsem chodil běhat. Když to tak trvalo asi týden, jednou mě v lese odchytila Alice.

„Edwarde, tohle musí skončit,“ křičela na mě a já jen zíral.

„Vím, že jsem slíbila, že se do toho nebudu plést, ale koukej se jí omluvit,“ křičela stále. „Oba dva vás ničí, že se nebavíte a nás taky,“ řekla a poté odešla.
Měla pravdu, ale já chtěl, aby žila normální život.

Autor: Anamor8 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dětská láska je nejsilnější – 10. kapitola: