Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Deník upíra - The end

Taylor/Jacob


Deník upíra - The endTak jsem to dotáhla do konce, tak uvidíme, co vy na to.:-)

1.května

Je prvního května, pokud vím, zdá se, že dneska je ten den, ten den zamilovaných lidí. Ale co to vlastně znamená? A má to vůbec nějaký význam pro mě? Jasně, už mě napadlo a dokonce jsem si jistý, že se mi Lauren líbí, ale tím těžší je to pro mě. Copak bych mohl sdílet volné chvíle s někým, koho můžu nakonec nechtěně připravit o život? Zvláště když toho člověka miluju?Nevím. Ale jaký teď může být smysl mého života? Každý den se dívám do zrcadla, zda znova neuvidím svou lidskou, normální tvář, ale nic.

Musím ale přiznat, že ač jsem jiný, někteří by snad mohli říct, že lepší, vždycky budou existovat věci, které mě dokážou překvapit. A co to bylo dneska?

Jako většinu dní v týdnu, jsem šel do školy. Už cestou jsem měl hlavu plnou toho, jak to vydržím dneska ve škole. Ikdyž jsem si už jakž takž zvykal na všechno, vždycky mě porazí do nosu vůně Lauren Davisové.

Bylo znát, co je dneska za den. Všude bylo najednou tolik milujících lidí, nebo jsem to prostě moc vnímal. Věděl jsem, že hned krutě první hodinu budu mít přednášku, kde bude i Lauren. Tentokrát mi nešlo se soustředit na to, abych potlačil své ,,zvířecí“ instinkty a tím jsem se víc bál, co bude. Měl jsem v hlavě chaos, jako by mi proběhla hlavou a nechala za sebou spoušť, která nejde dát do pořádku.

Vešel jsem do třídy a nikde se nerozhlížel, abych ji nespatřil dřív, než ji ucítím. Přiletěl jsem k volné lavici uprostřed učebny, sedl si a koukal se do lavice. Zavřel jsem oči a snažil se přemoct myšlenky, aby se soustředily na nastávající hodinu.

Po chvíli jsem otevřel oči, a zjistil jsem, že Lauren sedí opět přede mnou. Sláva, konečně, zvykl jsem si na ten pach, zvládl jsem to. Pořádně jsem se nadechl, abych přesvědčil sám sebe. Necítím ji! Moment, já ji necítím vůbec, ani trochu. Co je špatně? Co se děje? Jaktože už nemám ani nejmenší chuť skočit a napít se z jejího krásného krku?

,,Ahoj Lauren!“ pozdravil jsem nezvykle jako první. Chvíli trvalo, než se otočila.

,,Gabrieli!“ otočila se tak ladně a já jsem spatřil její tvář, která se zdála být jiná. Byla mnohem krásnější než dřív, než včera, její tvář byla sametově bílá, a její oči zářily světle hnědou barvou. Byla kouzelná. Ale po chvíli, jak jsem se na ni díval jsem pochopil. Celá se trochu třepala, snad zimou, snad strachem a vypadalo to, že je možná nemocná.

,,Jsi v pořádku?“ zeptal jsem se skoro vyděšeně.

,,Ani ne.“ Řekla a rozhlížela se kolem sebe po ostatních lidech. Dívala se na ně s takovou chutí, jakoby chtěla po každém z nich skočit a zabít každého z nich. Pak se najednou usmála, a mě byl všechno jasné. Viděl jsem její zuby, její špičáky, které byly zářivě bílé. Už chtěla vyskočit ze židle, ale já jsem byl rychlejší. Oběhl jsem svoji lavici, popadl ji a táhnul ji pryč ze třídy. Musel jsem to udělat. Chvíli se mi snažila vyškubnout, ale byl jsem silnější. Vzal jsem ji rovnou ven na čerstvý vzduch, abychom tím nic neriskovali.

,,Nadechni se pořádně.“ Poručil jsem Lauren. Poslechla mě.

,,Je to lepší?“ zeptal jsem se.

,,Jo, je. Jak si věděl, že se mi udělá líp?“ zeptala se zoufale.

,,Prostě věděl, možná proto, že mám v tom jisté zkušenosti.“ Odpověděl jsem ji a přitom ji držel za obě paže, aby se náhodou nevyvrátila nebo aby nevběhla zpátky do budovy.

,,Co to je? Co to je tohle všechno?“ zeptala se mě, a v očích měla slzy.

,,Co všechno?“

,,Ráno jsem se podívala do zrcadla, a nikde jsem se v něm neviděla. Viděla jsem jen sprchu, která stála za mnou. Nepamatuji si ani, co se stalo včera.“ Přiznala a vytrhla se z mého sevření. Nic jsem neřekl, jen jsem ji dál poslouchal, abych si byl jistý tím, čím jsem si myslel, že se stala.

,,Tak kdo teď ksakra jsem?“ nepotřeboval jsem se dál ujišťovat.

,,Nevím, proč o udělali i tobě a nevím ani, kdo nám to udělal. Co myslíš že jsi, když tak moc dychtíš po lidské krvi, nevidíš svůj obraz v zrcadle a jsi teď jiná, krásnější? Pověz.“

,,Upír.“ Řekla stroze a zadívala se mi do očí. Přikývl jsem, měla pravdu.

,,To není možné, je to nelogické, nemyslitelné, jsou to legendy, žádná skutečnost.“ Namítala.

,,Jsi toho důkazem, stejně jako já. Jsi reálná.“ Vysvětlil jsem ji to. Pořád se mi dívala do očí. ,,Ty jsi…ty jsi…upír?“

,,Chápeš dobře.“ Jasně, že to pochopila, vždyť taky nechtěla po mě skočit a vysát mou krev, která mi už neproudila žilami.

,,Co budu dělat? Nemůžu být doma ani chodit do školy, to nezvládnu. Co budeme dělat?“ ptala se mě neustále, jako bych snad věděl všechno. Jedna věc mě však napadala.

,,Vím. Půjdeme spolu, a zjistíme, proč to tak všechno. Proč někdo chtěl, abychom byli upíři.“ Natáhl jsem k ní ruku. Lauren se na ni podívala.

,,Dobře, půjdu s tebou Gabrieli.“ Souhlasně se usmála a chytila se mé ruky. Dívali jsme se na propletené prsty našich rukou a pak se podívali na sebe. Začlo kapat. V momentě se rozpršelo, ikdyž na druhé straně nebe svítilo slunce, které nám pálilo do pravé strany tváří. Pokývli jsme na sebe a rozeběhli se pryč, tam, kam nás to táhlo, za svou minulostí, přítomností i budoucností.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Deník upíra - The end:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!