Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dáreček z La Push 7. kapitola

Stephenie Meyer


Dáreček z La Push 7. kapitolaDíky Edwardovi jsme v předešlé kapitolce mohli sledovat alespoň střípky z válečné porady u Belly a Jacoba. No a jak je známo, tak ženská má větší výdrž (obzvlášť, když může hlavičkou tvárnice rozbíjet a pyžamo u ní leží ladem). Bella si prosadí svou a celá naše povedená rodinka zůstává jen s takovým drobným opatřením, které si Jacob stihl prosadit, než upadl do milosrdného spacího komatu.

7. kapitola

 

(pohled Edwarda)

 

Stál jsem opřený o dveře svého volva a sledoval jsem pár stromů lemujících parkoviště. No, popravdě jsem spíš sledoval tu cestu za nimi. Čekal jsem až se tam zableskne černá barva Bellina teréňáku.

Emmett se mi potutelně posmíval, ale spolu s ostatními postával nedaleko, aby nepřišel ani o chvilku Blackovské familie v akci. Jak to včera večer začal nazývat.

Narovnal jsem se v zádech jen co jsem zahlídl přední nárazník. S napětím jsem se snažil proniknout pohledem přes zaflákaná skla a znovu vidět svou Bellu. K mému rozčarování za volantem seděl Jacob. Ztuhle svíral volant, jako by stačil jen hlasitěji vydýchnout a hned to točí do protisměru.

Niky zřejmě preventivně přestal dýchat, protože nakonec přece jen vjeli na parkoviště. Z auta vyskočil Niky, Jacob a nakonec i Bella, která seděla vzadu. Niky nadšeně jak štěně poskakoval kolem Belly a kdyby mohl tak by snad i začal vrtět ocasem. Jen Jacob s otráveným výrazem skřípal zubama. Nakonec však s povzdechem šmátl do auta a hodil po něm školní batoh, který mu obloukem spadl přímo do nastaveným rukou.

Zmateně jsem hleděl do druhé Jacobovy ruky. On se však obrátil k Belle a probodl ji pohledem, za který by se ani Zorro nemusel stydět. V příštím okamžiku už se k ní řítila neřízená střela.

S nepříjemným praskavým zvukem, jako když se lámou tenké dřevěné kolíčky se v Bellině náručí objevil tmavě modrý batoh. Bella otevírala pusu s ne příliš děkovným výrazem, Jacob ji však utnul.

"Neremcat, hlídat. Vyzvednu vás ve tři."

Cítil jsem jak se mi neodvratně spodní čelist vzdaluje od té horní. Vytřeštěně jsem těkal pohledem mezi odjíždějícím autem a dvěma batohy, které se pohupovali na zádech a stále víc se ode mě vzdalovali směrem k budově školy.

Se stále otevřenou pusou ala hladová moucha, jsem se otočil k ostatním. K mému uspokojení na tom byli podobně. Náhled se mi hlavou mihla Emmettova myšlenka. Sklapl jsem konečně pusu a vyrazil co největší lidskou rychlostí ke vchodu školy. Pozdě. Emmett už udělal to samé. Jenže s jeho širokými rameny by se tam nevlezla ani ploštice, natož já. Sekli jsme se ve dveřích s nepříjemným zapraskáním jejich rámu. Ani jeden z nás nechtěl uhnout dozadu tak jsme tam stáli asi dvě vteřiny, čehož využil ten podlý skřítek. Alice se nám protáhla pod nohy a s vítězným škodolibým úsměvem nám zmizela z očí.

Mé snahy vydolovat ze sebe novou upírskou vlastnost - vraždit pohledem - využil Emmett. V příštím okamžiku obsah plynů v mém těle podstatně poklesl, protože mě nabral do hrudníku tak silně, až mi o sebe pleskly stěny plic.

Na přednášku jsem doběhl tedy třetí a naštvaně si sedl vedle svých dvou podlých sourozenců. Netrvalo dlouho a zarachotily vedla nás další dvě židličky. Jako vlaštovky na drátě jsme sledovali dvojici pár lavic před námi. Niky se šťastně křenil od ucha k uchu a Bella vedle něj vyskládávala všechno z batohu a pak na stůl vyklepala jakousi dřevěnou drť s kousky černé tuhy.

"Nemáte být někde jinde?" zavrčel jsem na ostatní. Profesorovi už začínala být podezřelá ta náhlá nepovinná účast. Během výkladu po nás zaražené pokukoval, zatím co my ho naprosto ignorovali s pohledem upřeným kousek před sebe.

"Ne ne, tady je to mnohem poučnější," odpálkoval mě Emmett.

"Jsme moc nápadní," zasyčel jsem na něj zatím co jsem podrážděně sjel trochu níže na židli. Ostatní preventivně udělali to samé. Profesor vykulil oči a nepřítomně začal přednášku říkat znovu od začátku, když se jeho neobvyklé obecenstvo jako na povel naráz scvrklo nejméně o 15 cm.

To konečně přilákalo i jejich pohled. Oba se na nás obrátili s překvapeným výrazem, který se u Nikyho okamžitě změnil v potutelný. Přimhouřil jsem v nepříjemné předtuše oči. Niky si trochu poposedl a pak si začal čmárat po sešitě.

Probůh, už vidím podraz všude. Zatřásl jsem po chvíli hlavou. Niky si s výrazem malého dítěte stále maloval po sešitě a já nad sebou protočil oči. Nestačily však doputovat moc daleko, protože jeho sešit se náhle naklonil a my se mohli pokochat jeho malířským uměním. Na papíře jsem vytřeštěně poznal Rosalii s motorovkou nad jednou ze svých ladných nožek. Na vedlejší stránce s vyděšeným výrazem prchala zdravotní sestřička a za ní se hnal Jasper s otevřenou pusou z níž mu cintaly sliny a v ruce držel příbor.

Vedle mě se okamžitě ozvalo vzteklé vrčení. Z druhé strany to trvalo jen o chviličku déle, než Rosasile vyděšeně přejela po svých hedvábně jemných nohou. Pak už to jelo z obou stran.

Emmett povedené karikatury ještě chvíli zkoumal než mu ujelo zachechtnutí. V příštím okamžiku to přes celou třídu jen třesklo a chudáčkovi poskočila prudce hlavička dopředu.

Všichni se začali otáčet zmateně našim směrem.

Nahodil jsem co nejzmatenější výraz, kterého jsem byl schopen (což v posledních dnech nebylo vůbec těžké) a otočil se k oknu. Ostatní mě okamžitě napodobili. Tak tohle bylo o fous.

Po skončení přednášky se jsme zůstali sedět a provrtávali ty dva pohledy. Já toužebným na Bellu a ostatní vražedným na Nikyho. Obzvlášť Emmett, který si ještě třel třeštící temeno hlavy a slyšel předčasně rolničky.

 

Celý zbytek dne mi hlavou prolétávaly nápady jak se pomstít Nikymu. Za některé jsem měl chuť předvést Emmettovi celovečerní rolničkovou serenádu, obzvlášť když se to dotýkalo i mojí nevinné Belly. Jak však pokračovalo vyučování, postupně mi mysl začaly zaplavovat nesouvislé texty v japonštině, výsledky fotbalových zápasů a katalogy spodního prádla. Přestávalo se mi to líbit.

Varovně jsem ostatní pozoroval a hlídal každou zmínku, že mají něco v plánu. Veškerá má snaha však padla v prach. Z další hodiny se vracel naprosto cizí Emmett. Spokojeně si pískal a jeho metrák a půl se občas i celý nadzvedl a pak opět se zaduněním dopadl, když si vesele poskočil do taktu.

S hrůzou jsem vyběhl směrem odkud právě vyšel, do pánských šaten. Stačilo mi projít dveřmi a zůstal jsem zmateně stát. Niky s nešťastným výrazem stál u stěny a bezradným pohledem se rozhlížel. Teprve po chvíli mi došlo, že je nějaký vyšší. Sklouzl jsem pohledem dolů, na špičky jeho nohou, které se neomylně nacházely tak dvacet centimetrů nad zemí.

Niky sebou bezmocně mydlil pověšený bundou za háček na zdi. Nebylo to vysoko, ale také pro něj bylo naprosto nemožné se dostat dolů. Projela mnou trocha škodolibé radosti, kterou hned zaplašilo vědomí, že je to přece Bellin syn. Zhnuseně sám nad sebou jsem ho chtěl jít sundat, ale než jsem stihl udělat třeba jen krok, zahlédl jsem, jak se dveřmi na druhé straně místnosti prosmýkla drobná postava až k Nikovi.

Sledoval jsem Bellu jak stojí před Nikem, který sebou přestal poslušně ošívat. Stojíc na špičkách ho jako dítě, které váží sotva tři kila vzala pod pažemi a vyhákla. Niky s milujícím výrazem pohlédl na pevnou zem pod svýma nohama. Začal si rovnat bundu, když si konečně všiml i mě.

Přimhouřil podrážděně oči, což donutilo Bellu otočit se taky. V následujícím okamžiku jsem se cítil, jako bych na tom háčku vysel já sám. Naštvaně mě přejela očima a držíc Nikyho za rukách vykročila pryč.

Bylo mi jasné koho z tohodle Bella podezírá. Já toho magora přerostlýho přerazím. Nervózně jsem natahoval uši, jestli jí to aspoň Niky vysvětlí. Tomu však leželo na srdci něco úplně jiného.

"Nemohla jsi mě sundat aspoň trochu víc chlapsky a ne jako děcko?" zabručel.

"Jak, za krk?" zavrčela na něj Bella než mi zmizeli z doslechu.

 

Otráveně jsem se vracel na parkoviště za ostatními. Emmett se stále ještě dmul pýchou a dožadoval se od Rosalie odměny za rytířskou ochranu její cti. Po podrobném vylíčení proradného zlosyna plácajícího sebou na zdi o tom začala trochu i uvažovat.

K mé náladě nepřispěla ani Alice s Jasperem, kteří se s pusurvoucím úsměvem blížili k nám. Nejen, že to mé náladě nepomohlo, ale donutilo mě to vyděšeně vyběhnout do hlavní budovy školy.

Sakra! K čemu mi ta rychlost je, když stejně přijdu vždycky pozdě.

Poučen z předešla jsem zůstal ukrytý za rohem a sledoval Bellu s vraždícím pohledem, jak si čte text na růžovém papíru uprostřed nástěnky. Nešel opravdu přehlédnout. Natáhl jsem krk a zamžoural jí přes rameno.

 

Darujeme štěňátko do dobrých rukou. Zn. velmi spěchá!!!

 

Alicin rukopis byl nezaměnitelný. Bella to se zavrčením strhla a vypochodovala s Nikym v závěsu ven na parkovišti. Zůstala stát kousek od zbytku mé rodiny. Mrskla zmuchlaným papírem do koše.

"Chtějí válku, budou ji mít!"

Zůstal jsem bezmocně koukat na běsnící Bellušku a Nikyho, jak s blaženým výrazem sleduje zaražené pohledy ostatních.

 

<<          >>

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Dáreček z La Push 7. kapitola:

 1
1. Ceola
20.12.2012 [14:15]

Luxus! Nejlepší jak ho sundavala z toho háčku :D Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!