Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dáreček z La Push 6. kapitola

16.11.2009 (17:00) • Texie • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 8025×

6. kapitola

(pohled Edwarda)

Seděl jsem s hlavou v dlaních a naprosto ignoroval cokoliv kolem.

Včera jsem málem ohlodával lavici, jen abych nevletěl na parkoviště a nenadělal z Jacoba psí guláš. To jak se k ní choval a všichni vypadali, jako by to bylo úplně normální. Já bych ji nosil na rukou a on s ní proštěrchal větve a pak odvlekl jako neandrtálec. Ještě teď jsem je viděl pohromadě jako jednu velkou "šťastnou" rodinku a i přesto co říkali, z nich šlo cítit, jak jim na sobě neuvěřitelně záleží.

Nevím jak je možné, že je má Bellinka pořád stejná. Její tvář, hlas i hluboké oči v nichž se odráží každá její nálada a myšlenka. Za tu dobu však dospěla psychicky, je mnohem silnější a sebevědomější. Vybrala si sama a měla už svou vlastní rodinu. I přes své nedostatky v tomto oboru mi bylo jasné, že se Niky nezhmotnil ze vzduchu nebo si ho Jacob nesplácal s la pushského blátíčka.

Já nemohl dělat nic, bylo pozdě. Znal jsem ji příliš dobře. Nikdy by neopustila svou rodinu, na to měla příliš velké a milující srdce.

Mé myšlenky týkající se smutku a bolesti nad vědomím, že Bella je tak blízko a přesto vzdálenější než kdykoliv dříve přerušil nějaký lomoz.

"Jseš si jistá, že jdeme správně Alice?" zaskuhral Emmett

"Jo."

"Ale já si pamatuju, že jsme naposledy šli kolem takových legračních stromečků!"

"Stojíš pod nima idiote."

Emmett se zmateně podíval nad sebe, kde se tyčily několik desítek metrů vysoké javory, čehož Alice okamžitě využila a pokusila se ho zbavit. Doběhla až ke mě a položila mi ruku na rameno.

"Měli bysme jít, za chvíli začíná škola."

Chtěl jsem tu ještě zůstat. Uprostřed lesa kde bylo ticho a já se mohl utápět ve svých vlastních pocitech. Ale ani tohle by nic nezměnilo, tak jsem tedy poslušně vstal.

"Tak pokud jsi tohle dělal i zaživa, tak už je mi jasné proč jsi do teď panic bráško," zkoumal Emmett můj pohodlný posed jen co se vyvalil z původně neprostupného houští.

Zaraženě jsem zamžoural na velké mraveniště se sotva polovinou přeživší populace.

"Z toho si nic nedělej, to se stává i v lepších rodinách," poplácal mě chlácholivě po zádech až jsem dvakrát poposkočil.

Podrážděně jsem se vytrhl a vyrazil pryč. Neměl jsem na něho vážně náladu.

"Co jsem zas řekl?!"

"To k vůli Belle, že je teď s Blackem a více méně šťastná." Uslyšel jsem Alicin hlásek.

"Vždyť proto ji taky nechal ne? Aby byla šťastná."

"Jo, ale ne před ním."

Emmett se poškrábal na hlavě, tohle už přestával chápat.

Pomalu jsem se došoural na přednášku. S náladou na bodu mrazu jsem si sedl na své oblíbené místo úplně vzadu. Pohledem jsem střídavě hleděl do blba a na blba. Tenhle profesor byl vážně poděs. Začal nervózně koktat jen co uviděl trochu hlubší výstřih, což samozřejmě znamenalo, že holky v první lavici měly výstřih trumfující i mariánský příkop. Za půl semestru jsme se tedy dostali sotva k druhému tématu. Má nálada se začínala stále více blížit požadavkům na uchovávání inseminačního materiálu.

Zíral jsem před sebe a toužil vztekem a bezmocí mlátit hlavou do desky lavice. Nějak ze sebe ty pocity dostat. Místností se rozezněla hlasitá tupá rána.

Vytřeštil jsem oči s nepříjemným tušením. Čekal jsem před očima vzorek dřeva na lavici, ale stále tam byla zpocená rudá tvář přednášejícího.

Mrskl jsem očima po místnosti a uviděl, jak se Niky s vytřeštěnýma očičkama právě sbírá z lavice. Předtím jsem ho ani nepostřehl, ale teď jsem si ho pořádně prohlédl. Oči měl zarudlé, na čele se mu nyní rýsoval červený otisk lavice a ve vlasech jsem zahlédl kousky omítky.

Ve tváři nebyl ani zlomek dřívějšího frajerského úsměvu, při kterém nám automaticky přejížděl mráz po zádech v očekávání další katastrofy. Byl naprosto grogy. Dokonce mi ho bylo trochu líto. Ale jen trochu.

Emmett byl jiného názoru.

"Copak Blacku, štěňátko nám špatně spinkalo?" houkl na něj škodolibě po škole na parkovišti.

Niky se na něj chvíli koukal a zřejmě přemýšlel, jestli má vůbec odpovídat. Nakonec mu to však nedalo.

"Jóó, ono se spí dost špatně, když si doma hrají na čečensko-ruské pohraničí," odsekl podrážděně.

Emmett už se nadechoval k další příjemné poznámce, když vzduch zas nenápadně vyfoukl s pohledem na terénním autě, které právě zastavovalo s kvílením kol u nás. Se dveří spolujezdce se okamžitě vyřítil Jacob.

"Uklidni se, praskne ti žilka," usadila ho Bella jen co seskočila ze sedadla řidiče.

Evidentně si na svém krevním oběhu moc nezakládal, protože mu podrážky zakvílely až před námi. Aniž by od nás odtrhl svůj pohled jak štěrbiny u tanku, zahučel na Nika.

"Co tu s těma pijavicema děláš?"

"Stojím a čekám, jedete pozdě," upřesnil postarší generaci svou momentální pozici.

"Jo, měli jsme práci."

"Co, sháněli jste stavební povolení?"

Niky si evidentně z jeho nálady nic nedělal a provokativně si ještě prohrábl vlasy z nichž mu vypadlo dalších pár kousků omítky.

"Ne, ale to by taky nebylo po včerejšku od věci," prolétl kolem uší konečně ten svůdný melodický hlásek, na který jsem čekal.

"To tedy ne. Ty troje nový dveře z kuchyně ještě beru, ale tu noční návštěvu u mě v pokoji byste si příště mohli odpustit."

Zíral jsem na Nikyho, v hlavě mi to začalo šrotovat nepříjemnými tušeními. Ta noční návštěva podle jeho dnešní nálady a netradičního účesu asi neproběhla dveřmi. Pohled jsem upřel na svou drobnou Bellu. Měl jsem chuť ji popadnout a prchat s ní pryč, v cestě mi však stál Jacob. Teprve teď, když stál přímo přede mnou, jsem si uvědomil, jak je obrovský. Co jim v té rezervaci probůh sypou do jídla?!

Mé úprková strategie padly v prach jen co jsem doputoval pohledem až k jeho tváři. Na spánku mu žilka tancovala rockenroll a vážně hrozila vzpourou jeho zvedlému tlaku. Bylo mi jasné co by tu začalo křupat, pokud by to už jeho nervy nevydýchaly a reflexivně jsem si přejel po zátylku.

Jacobův pohled se konečně odpoutal od nás a přejel podrážděného Nikyho.

"Naděláš, pro trochu debaty," zahučel.

"Jo ta debata skončila ve tři ráno, když jsi vytuhl s hlavou zabořenou pod šporák," odsekl mu Niky a vydal se plouživě k autu. Cestou si však neodpustil vyčítavý pohled na Bellu.

"A stačilo jen otočit tím kohoutkem."

K jeho smůle se parkoviště už před hodnou chvílí vylidnilo a jeho šepot se nedal přeslechnout. Jacob však nevšímavě nasedl vedle juniora a nakonec i moje Bella. Nechápal jsem jak se jim to daří, ale pokaždé, když jsme narazily na jejich povedenou rodinku, jsme zůstali jen němě zírat, jak mizí v prachu.

Chvilku ticha prolomil až Emmettův hlas.

"Myslíte, že ho budou vyzvedávat ze školy častěji?"

Z jeho hlasu zazněla potutelná naděje. Raději jsem to nekomentoval a šel ke svému volvu.

<< 5. kapitola       7. kapitola >>

Autor: Texie (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dáreček z La Push 6. kapitola: