Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dáreček z La Push 12. kapitola

29.11.2009 (20:30) • Texie • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 6964×

12. kapitola

(pohled Belly)

Niky se spokojeně rozvaloval na gauči s nohou hozenou na stolku a ovladačem v ruce. Kolem něj to vypadalo jako ve skladišti. Nahamtal si to kolem sebe, aby se nemusel ani zvedat a připomínal veverku před dobou ledovou.

Opřela jsem se o zeď.

Můžeš mi sakra vysvětlit, proč jsi mu o tom klubu říkal?“ zavrčela jsem podrážděně

„Byl jsem zvědavej,“ zahuhlal na mě s pusou plnou chipsů.

„Na co?“

„Pořád jsem nechápal, proč o něm nikdy nemluvíte, ale podle toho zbožnýho pohledu a slintání jen tě uvidí, mi to konečně cvaklo.“

Zůstala jsem na něj zírat. On se mě však zřejmě snažil dorazit.

„Nebylo by zas tak špatný, kdyby jste se vy dva sčuchli. S Culleny je sranda obzvlášť, když se začnou mydlit navzájem,“ hodil po mě pohled nevinného štěňátka v botníku.

Co jsem komu provedla?! Téma Cullenů jsem raději odsunula s ohledem na mé nervy a jeho palici, která by další rozebírání tohoto téma nemusela vydržet bez újmy.

„Kde je Jacob?“

„Vezl opravený auto Levonský.“

Vytřeštila jsem na něj oči. Levonská byla starší paní bydlící o pár domů dál, drobné postavy, hlasivkami jak klakson a nepříjemnější než prasklý vřed na zadnici. Tak to bude průser. Ta baba a Jacobovy nervy pohromadě?

Podrážky mi jen zavrzaly a já vyrazila. Nestihla jsem však doběhnout ke dveřím, když mi podrážky znovu zapištěli a já zůstala stát na místě. Zmerčila jsem Jacoba, snažícího se nenápadně proplížit chodbou k sobě. V náručí dřímal hromadu cárů a na sobě neměl ani nit.

„Mám já tohle za potřebí?“ zakroutila jsem hlavou.

Jacob našlapoval tiše na špičky a já ho tiše následovala.

„Špatný den?“

Nadskočil, až mu cáry vyletěly z rukou. Jeden kus mi spadl přímo na hlavu. Okamžitě jsem ho smetla s nepříjemným tušením, že kalhoty ani triko to nebyli.

„Jo, baba otravná!“

Sledovala jsem, jak naštvaně rve svou snědou zadnici do nových kalhot.

„Doufám, že jsi …“

„Klídek, bouchl jsem, až byla z dohledu,“ zašklebil se hrdě.

Přiznávám, že až tam moc líto mi to nebylo. Ta ženská by z fleku mohla dělat zubařku, ta by musela vrtat pěkně hluboko, aby narazila na nervy. Jejím přičiněním se přesouvaly do úplně jiných oblastí lidského těla.

„Jdete dneska do klubu?“ změnil raději téma Jacob.

„Jo, Niky už má tu nohu dobrou, jdeš s náma?“

„Ne tuhle zábavu klidně oželím a dávej na sebe bacha.“

„Jasně.“

Celý den jsem doufala, že se tam Edward neukáže. Do klubu jsem však musela, trochu se zklidnit a upustit páru.

Niky to zabodl u baru a já se vydala na parket. Netrvalo to ani pár vteřin a začal kolem mě kroužit celkem hezkej kluk. Měl tedy už pěkně nameteno, ale ta jeho karoserie byla vážně k nakousnutí.

Ostatní po mě taky pokukovali, ale on se díky alkoholu bez zábran vrhl přímo ke mně. Hýbat se uměl taky vážně dobře a občas jsem ucítila i jeho ruce na svém těle. Nedělal s tím cavyky a mě bylo hned jasné, že mu jde jen o jedinou věc a mě vlastně taky.

(pohled Edwarda)

Stepoval jsem nervózně před klubem. Začínal jsem mít nepříjemný pocit, že jsem špatně. Tohle nebyla část města, kam by večer zabloudil některý z těch, co jsem znal. Popravdě, raději by se mu vyhnuli i ve dne.

Klub se nacházel ve sklepě a duněla odtamtud ohlušující hudba. Jediné, co mě utvrzovalo, že jsem tu opravdu správně, byla jemná Bellina vůně, ještě se vznášející okolo.

S nepříjemným tušením jsem konečně vešel. Pár lidí se po mě zvědavě ohlédlo, já však hledal jedinou osobu. Zahlídl jsem Nikyho pobavenou tvář u baru a prodral jsem se až k němu.

Dopadl jsem vedle něj na stoličku.

„Nazdar, už jsem se lekl, žes to vzdal,“ zakřenil se nadšeně na mě.

„Vetší pajzl v tomhle městě už jste nenašli?“ zavrčel jsem na něj. Vůbec se mi nelíbilo vědomí, že Bella je někde v tomhle chumlu.

„Kde je?“

Niky se potutelně uculil. „Na parketu.“

Střelil jsem pohledem na zmítající se masu těl. Zamračeně jsem se ji snažil najít, což se mi po chvíli i povedlo. Byla úchvatná. Nikdy jsem ji takhle neviděl. Vlasy měla rozpuštěné, na sobě jen tílko a sukni do půli stehen, která při každém jejím pohybu odhalila dalších pár centimetrů její holé kůže. Vlnila se v rytmu a já viděl, jak si ten nespoutaný pohyb užívá.

Najednou se na jejím boku objevila cizí ruka. Se vzteklým zavrčením jsem putoval po tom chapadlu nahoru. Cítil jsem, jak mě žárlivost postupně celého pohlcuje. Doputoval jsem až k jeho obličeji.

Stačilo mi zaslechnout jen střípek jeho mysli a projela mnou další vlna vzteku. Zatnul jsem ruce v pěst a uslyšel tříštění. V ruce mi zbyly jen střepy a zlatavá tekutina mi protékala mezi prsty.

„Škoda, já bych to zunknul,“ posteskl si Niky.

Nevěnoval jsem mu ani pohled. Seskočil jsem ze stoličky a vydal se k nim.

„Bella nebude nadšená,“ ozvalo se mi za zády.

Obrátil jsem se vztekle k němu. Stačilo mu vidět můj výraz a v obraném gestu zvedl ruce.

„Jak myslíš,“ zamumlal a zvedl láhev piva k ústům. „Tak tady bude dneska ještě veselo.“

Stočil jsem pohled zpět k parketu, ale ke svému zděšení jsem tam už nezahlédl ani Bellu, ani toho frajera. Pročesával jsem pohledem celý parket i místnost, ale nikde nic. Všude byl hluk a kouř s ostatními pachy zahladil ten jejich.

Panicky jsem vyběhl ven na zadní chodbu. Tiskly se tu k sobě dva páry a vůbec mi nevěnovaly pozornost. Bezmocně jsem se rozhlížel, než jsem zaslechl jeho myšlenky. Bylo mi všechno jedno. Vrazil jsem do dveří a zůstal na ně zírat.

Ten frajer byl opřený o zeď a objímal moji Bellu. Jedna ruka mu sjela až na její odhalenou pokožku stehna. Ona ke mně byla zády a tak jsem neviděl její výraz, ale on si její laskání opravdu užíval. Omámeně měl zakloněnou hlavu s přivřenýma očima, zatím co mu přejížděla rty na krku.

Cítil jsem jako by mě rvali na kusy, z úst se mi vydralo bolestné sípnutí. Teprve to Bellu na mě upozornilo a prudce sebou škubla. Slyšel jsem, jak se zděšeně zalkla a v příštím okamžiku se na zdi vedle toho borce rozprskl velký rudý flek.

Bella se od něj odtrhla a v předklonu začala prskat z plic krev.

„Vole, málem jsem se udusila!“

Nepřítomně jsem k ní došel a začal ji plácat po zádech, zatím, co ona tu prskala krev, kterou leknutím vdechla. Zíral jsem na ni neschopný slova. Ten borec u zdi se ještě pořád spokojeně culil.  Byl jsem v šoku, dokonce jsem byl tak mimo, že se mnou nedělala nic ani ta krví poprskaná půlka místnosti.

Bella konečně zas popadla dech. Utřela si rty a podívala se na mě. Na tílku jí ulpěly malé rudé kapky.

„Sakra!“ zaklela a začala je čistit vodou u umyvadla, což se jí jakž takž podařilo. Popadla tedy ještě borce, který se stále připitomněle usmíval a vystrčila ho na chodbu.

„Jak to, že se nezačal přeměňovat,“ vykoktal jsem ze sebe konečně.

„Nejsem jedovatá ty muchomůrko,“ odsekla ještě naštvaně a vykročila směrem k sálu.

„Jak to, že v sobě nemáš jed? Vždyť jsi teď, … jsi teď jako my.“

„Proměna neproběhla úplně tak jsem jen na půl taková,… taková jako vy,“ napodobila mě.

Pořád se zlobila, že jsem tam vtrhnul. Sedla si nakvašeně vedle Nikyho, který si nás pobaveně prohlížel.

„Vážně pěkně díky,“ zasyčela mu do úsměvu.

V tom okamžiku se za barem objevila servírka. „Dáte si něco?“

„Jo, já džus,“ obrátila se na ni Bella.

Servírka přejela pohledem po jejím mokrém tílku.

„Nehoda při pití,“ zamumlala, nebylo jí to zřejmě příjemné.

„Chcete brčko?“

Niky vyprskl při té představě a tentokrát to neschytalo jen Bellino oblečení. Vztekle si otřela mokrý obličej a vytočeně mu chtěla vyrvat láhev s pivem z ruky. Podle jejího výrazu ho s ní chtěla rázně pohladit po hlavě. Její ruka se však minula a Bella při tom pohybu ztratila rovnováhu.

Prudce jsem k ní vystřelil ruce a zachytil ji, než stihla spadnout z barové stoličky. Jo, je to pořád moje stará nemotorná Bella. Zůstala mi chvíli ležet v náručí a já si to vážně užíval.

„Tak to je síla.“

Obrátil jsem se k Nikovu překvapenému obličeji.

„Tohle jsem u ní ještě nikdy neviděl, vždycky se trefí,“ zakroutil hlavou. Z druhé strany jsem uslyšel zachichotání. Nevěřícně jsem se podíval na Bellu. Ona byla na mol.
„Zdá se, že Bella si dala pořádnou rumovou pralinku,“ zkonstatoval ji Niky.

Mě však teď zarazilo něco naprosto jiného. Ležela mi stále v náručí a nebránila se.

<<    Shrnutí    >>

Autor: Texie (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dáreček z La Push 12. kapitola: