Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dáreček z La Push 13. kapitola

01.12.2009 (14:15) • Texie • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 6868×

13. kapitola

(pohled Edwarda)

 Vyšel jsem z klubu konečně na čerstvý vzduch. Oddechl jsem si. Nejen, že jsem byl z toho chumlu, ale taky k vůli Belle, kterou jsem svíral kolem pasu. Bez protestů cupitala vedle mě a Niky nás zvědavě následoval. Bylo mi jasné, že ji odtud musíme dostat, než před tolika lidmi něco provede. Vnímal jsem její zvláštní vůni a vedl ji ke svému autu.

Belle na tváři hrál nadšený úsměv, cupitala tisknouc se k mému boku. Z její kůže doslova sálalo teplo. Pustil jsem ji až u dveří spolujezdce. Otevřel jsem a postrčil ji dovnitř.

Problém nastal někde jinde. Niky se šprajcnul metr od dveří.

"Já s ní v tomhle stavu nikam nejedu."

"Dám na ni pozor, sedej," zavrčel jsem na něj trochu netrpělivě.

"Leda, když ji budeš držet. Já bych mohl třeba řídit," zašilhal na mě nadějně.

"Ani omylem, řídím já."

"Tak to budeš potřebovat tohle."

Otočil jsem se k Belle, která měla naprosto bezelstný pohled v očích a podávala mi nápomocně volant.

Bez hlesu jsem ho vzal do rukou. Tak tohle vážně nepůjde. Vytáhl jsem ji znovu z auta.

"Jdeme pěšky."

Nerad bych přišel o další součástky během cesty, obzvláště ty sloužící k řízení. Držíc ji za ruku jsem vyrazil pryč. Niky se od nás držel ve slušném odstupu. Sjel jsem ho pohledem.

"Já blíž nejdu, nejsem sebevrah, je jak vinná muška!" hájil se.

"Jaká mučka? Já nic nepila!" vysmekla mi ruku z dlaně a ukřivděně na něj mžourala. Chtěl jsem ji znovu chytit za ruku, ale vzdorně si je založila.

"Můžeš mi vysvětlit o co tam šlo?" otočil jsem se k Nikymu.

"No," podrbal se za uchem. "Řekněme, že Bella dává snídani do postele trochu jiný rozměr."

Zůstal jsem na něj civět.

"Počkejte!" ozvalo se mi za zády. Bella zůstala na její vkus příliš pozadu. Rozeběhla se k nám. Niky se s děsem rozeběhl pryč.

Se soustředěním jak na navlékání jehly se blížila přímo ke mě. Minula se o pouhé dva metry. Ulicí se ozvala tupá rána a lampa se odporoučela k zemi. Zmateně zůstala stát a připlácla si ruku přímo doprostřed čela.

"Moudřejší ustoupil," zahuhlal Niky, než dezertoval úplně.

Mezi prsty na čele jí protekla kapka krve. Okamžitě jsem byl u ní a dovedl jsem ji k lavečce. Nesmlouvavě jsem jí ruku zase sundal. Zděšeně jsem zíral na otevřenou ranku a trochu krve okolo. Ta se však přímo před mýma očima zacelila a zůstalo jen krví zamazané čelo.

Takže, je částečný upír, srdce jí bije, nekoluje v ní jed a může se zranit. Byl jsem z toho jelen. Bella zvědavě začala šilhat k předmětu mého upřeného zájmu. Nějak se jí tam nedařilo dohlédnout a tak začala snaživě zaklánět hlavu. Gravitace je však svině a Bella s překvapeným heknutím slítla dozadu dříve než jsem ji stihl zachytit.

Vyděšeně jsem se ad ni sklonil přes lavičku.

"Jsi v pořádku?"

Rozverně se na mě usmála a zakomíhala nohama trčícíma jí do vzduchu opřenýma stále o lavičku. Bezmocně jsem hekl, když se jí sukně ještě více sesunula a mě se odkryl pohled na její kalhotky se štěňátkem.

Ovládej se sakra! okřikl jsem se. Moc to nepomohlo. Zavřel jsem oči a počítal do desíti, snažíc se nemyslet na její štíhlé nohy a to co kryl ten kousek látky. V jejím případě by však nepomohlo ani spodní prádlo mých mladých let, bavlněný po kolena.

Zhluboka jsem se vydýchal a konečně se odvážil otevřít znovu oči. Bezradně jsem zavyl. Bella se už překulila a po čtyřech se snažila vymotat znovu na nohy. Sukně však znovu zklamala a na mě z jejího krásného pozadí pomstychtivě koukal další pár štěněcích očí.

Jeho proradný úsměv se vlnil, jak Bella lezla. Tlak v mých kalhotech mě začal upozorňovat, že víc už toho nevydržím.

Popadl jsem ji kolem pasu a vystartoval s ní pryč. Zastavil jsem se až před jejím domem. Postavil jsem ji na zem. S rozkošným úsměvem mě pozorovala a jemně se zakymácela. Opřel jsem ji raději rukama o zeď, zády k sobě a se zatnutými zuby začal hledat klíče.

Chvějícími prsty jsem přejížděl po kapsách její krátké mikyny a pak i po těch na sukni. Zavrčel jsem vzrušením, když se ošila a boky pod mými dlaněmi se zhouply.

Měl jsem co dělat, abych se udržel. Vnímal jsem jen ji, její křivky, vůni,... a to byla chyba.

Na hlavu se mi něco sneslo a následně se kolem mě rozprostřel kously látky a zohýbaných tyček. Zmateně jsem se ještě se zastřeným pohledem otočil. Stála tam drobná ženská a mydlila mě zbytky deštníku po hlavě.

"Ty neřáde, hned ji pusť!" proťal tichou ulici její ječivý hlas a připlácla mi na hlavu znovu pozůstatky deštníku. Zaskřípal jsem zuby a dvěma prsty uchopil deštník za tyčku a odpinknul na druhou strnu ulice.

"Snažím se ji dostat domů."

Podezíravě si mě měřila pohledem a pak se zahleděla i na Bellu, která se začala převažovat na jednu stranu. Rukou jsem ji narovnal a otočil se k té babě. Ještě jednou si mě váhavě prohlídla pro případ pozdější identifikace a konečně se začala pajdat pryč.

Otočil jsem se zpátky k Belle se zocelenou sebekontrolou a odhodláním konečně ty zatracený klíče najít. Pod rukama jsem ucítil ale něco měkčího, než její záda. Vytřeštil jsem oči a škubnul s rukama za záda. Až příliš se jim tam líbilo. Bella stála opřená zády o zeď a zvědavě se mi koukala do očí.

Co vyvádíš?" převalovala větu na ztěžklém jazyku.

Ztěžka jsem polkl. "Klíče."

"Klíče? K čemu? Vloupat se? K nám?!" předklonila se ke mě a zůstala na mě zmateně zírat. To v jejím stavu však nebylo právě nejmoudřejší. Chytil jsem ji, něž svým nosem pozdravila silnici a v náručí ji nesl ke dveřím. Klika cvakla a dveře se otevřely, zaskučel jsem.

Naštvaně jsem je zabouchl a po čichu hledal její pokoj. Bella vesele komíhala nohama a já s hrůzou sledoval podrazácký spodní okraj sukně opět se vyhrnující až na mě opět upíral zrak ten zrádný a proradný čokl.

Bella sklouzla po mém pohledu.

"Ty vybíral Jacob."

Hekl jsem a zakopl o koberec. Naštěstí jsem to ustál a Bellu znovu chytil. Ty jejich skoro rodinné vztahy se mi vážně přestávaly líbit. Držela se mě kolem krku a nechala se donést až na postel.

Mé sebeovládání bylo téměř u dna, tak jsem ji co nejrychleji pustil s úmyslem dostat se od jejího horkého těla alespoň metr daleko. Nebylo mi dopřáno. Bella mě držela jak klíště a já při snaze rychlého ústupu od ní, ztratil rovnováhu a dopadl vedle ní.

S povzdechem jsem zůstal ležet a vysvobodil se z jejích rukou. Nehnutě jsem ji zůstal pozorovat. Začala sebou ošívat, chvíli nad něčím přemýšlela s přimhouřenýma očima a našpulenou pusou, než konečně prolomila ticho.

"Když je venku takhle hnusně, tak se dají dělat jen dvě věci a mě se teď karty hrát rozhodně nechce."

Mrsknul jsem pohledem k oknu, kde se zračilo temné nebe samá hvězdička, ale tak blbý, abych jí to vymlouval, jsem teda nebyl. Rozhodl jsem se chytit příležitost za pačesy a přisál se k jejím rtům.

Spokojeně mi zabručela do úst a přitáhla si mě ještě blíž. Měla neuvěřitelně horké a jemné rty. Přejel jsem jí rukou po líci a odsunul jí pramen vlasů. Téměř jsem se chvěl touhou a tím pocitem, držet ji v náručí, dotýkal se jí.

Sjel jsem nenasytně po jejím krku, po její tepně, která do okolí šířila její omamnou vůni. Z úst se jí vydral táhlý povzdech. Zvedl jsem nevěřícně oči k její tváři. Ozvalo se to znovu. Ona usnula! Chytil jsem ji za ramena a jemně s ní zatřepal. Zabručela a mrskla sebou na bok. Při tom pohybu je mrskla paží přímo přes obličej což mě probudilo úplně.

Ještě chvíli jsem ji jako v transu pozoroval, než jsem zahlédl světlající pás nad obzorem. Vyskočil jsem oknem a raději se zdekoval, než se vzbudí Jacob.

<<    Shrnutí    >>

Autor: Texie (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dáreček z La Push 13. kapitola: