Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Cresco - 2. kapitola

26.07.2009 (08:30) • Nikol18 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3010×

2. kapitola – Těžké rozhodování

„Jaku,“ vykřikla vyděšeně Nessi. Uprostřed silnice stál menší šedý vlkodlak. Leah. Jacob prudce dupl na brzdu. Brzdy začali hvízdat a gumy za sebou nechávat na silnici stopu. Předek auta zastavil těsně před Leah. Ness dýchala rychle. Nemohla se ani hnout. Dívala se před sebe a na Leah.

„Jaku, co…“

„Zůstaň v autě.“ Sám vystoupil. Šedý vlk se k němu přiblížil a zavrčel, ale neproměnil se. „Co se děje.“ Jake se nemusel proměňovat, aby jí rozuměl. „Cože? Kde? Proč? Hned jdu s tebou.“ Nervózně se otočil a podíval se po Nessi, moc dobře věděl, že bude chtít jít s ní. I když s Quilem často pil měla ho ráda. Chápala ho. On ho chápal, alespoň částečně, přišel přeci o Claire, jenže Jake si myslel, že se s tím už vyrovnal.Tedy vyrovnal, spíše alespoň trochu smířil. Leah se rozeběhla do lesa a Jake šel ke dveřím auta. Jako vlka ho nemůže dohonit.

„Ness, jeď domů, za chvíli tam budu.“

„Cože? Jacobe, co se děje? Quil?“ Ptala se ho neúspěšně Ness, Jake jen kývl a běžel za Leah. Ness ještě chvíli seděla o samotě v autě zmatená, ale pak si přesedla na místo řidiče a dojela domů.

Když vešla do domu, všimla si, že jsou všechny skříňky otevřené a jedna láhev je rozbitá před zdí, jak ji na ní někdo hodil. Ness si povzdechla, věděla, že právě ona ho přinutila začít s tímhle. Uklidila střepy a prohledala celý dům dokud nevylila všechen alkohol.

Když byl celý dům zbaven alkoholu, šla se zbavit těch nechutných sexy prádelek od Alice, nebude je na dlouhou dobu potřebovat. Vyhodila je zase s naštvaným pohledem, nelíbilo se jí, že stejně dnes ničeho nedosáhle, ale najednou si vzpomněla na Jakův odchod na silnici a došlo jí, že to musí být něco s Quilem, pořád to bral strašně špatně, navíc když se sem Ness přistěhovala, přestali se vídat, protože byla většinou s Jacobem a to mu drásalo srdce. Měla Quila ráda. Vždycky chodila s ním, Claire a Jakem na procházky. Pamatovala si na tu malou roztomilou holčičku. Ona nikdy tak dlouhou nevypadala. Alespoň na ní viděla jak roste normální dívka. Normální člověk. Tak proto se od ní Quil držel dál. Viděl to štěstí, které prožíval Jacob a to ho ničilo ještě víc. Copak si myslel, že alkohol pomůže? Možná na chvíli, ale to je všechno. Stahoval tím i jejího Jaka, ale po těch posledních hodinách už pochopila proč to Jake dělal, ale nechtěla se jen tak vzdát. Musí se chovat jako dospělá a to znamená, že pomůže najít Quilovi vůli žít. Vyběhla z domu. Měla tenhle domek ráda, byl velmi podobný tomu ve kterém vyrůstal Jacob, ale Billy Jakův otec by asi nerozdýchal kdyby v jeho domě bydlel poloupír, tak si s Jakem našli jiný domek. Jinde v rezervaci.

Naskočila do Rabita a vyjela z jejich příjezdové cesty, Quil šel určitě na útesy, pokud nebude tam, tak to bude muset vzdát. Jela přes dopolední La Push, vzhledem k dnešku nějak vylidněnému. Nahoře na útesech byla hned, všichni byli na druhé straně. Jediná Leah a Seth byli přeměněni, jinak byli všichni jako lidé. Seth jí slyšel a otočil se, jeho pohled nebyl přátelský.
Ness se trošku zalekla, Seth jí měl rád. Leah až tak ne, pro ni bude navždy dcera upírů. Vystoupila z auta a zamířila ke skupince, ostatní kromě vlků jí nezpozorovali, do teď.

Viděla, jak se Sam a Jake snaží zabránit Quilovi skočit. Nechápala, proč to Quil dělá, zabít se přeci nemohl, když to přežila Bella, musel to přežít i ten, kdo se uměl uzdravovat. Jakmile Quil uviděl Ness, něco se v něm vzepřelo, začal mít mnohem víc síly. Jake se podíval, kam se dívá Sam a naštvaně si ji měřil.

„Ness běž okamžitě pryč!“ Vyštěkl Jake a dál marně zápasil s Quilem. Leah se Sethem začali výhružně vrčet.

„Quile tohle nemusíš dělat.“ Začala opatrně Ness. „Dá se to vyřešit i jinak.“ Pomalu se začala přibližovat k trojici. Quil měl v očích šílenství. Ještě chvíli a promění se. To není dobré. To opravdu není dobré. Sam zatnul zuby a pevně se zapřel o vyčnělý kámen. Po tváři se mu řinuly proudy potu. Jake tlačil z druhé strany, měl co dělat, ale oba na zuřivého a plného žalu, truchlícího Quila prostě nestačili. Nessi udělala chybu, že přišla ještě to zhoršila, ale to si neuvědomovala. Nevěděla jaké to je ztratit někoho tak blízkého. Ness udělala další krok a to byla poslední kapka, Quil se vytrhnul. Místo, aby skočil z útesu, skočil po ní. Srazil ji na zem už ve vlkodlačí podobě.

Ness neměla proti Quilovi šanci, udělal jí krvavý šrám na ruce, neměla šanci ani zareagovat na bolest, protože o sekundu později už byl z ní Quil pryč, Jacob ho tahal z ní pryč a vrčel. Sam, který se mezitím také proměnil, popadl Quila a utíkal s ním do lesa dřív než ho mohl Jacob napadnout. Ostatní vlci běželi za Samem do lesa, jediný Jacob zůstal, ale byl jako vlk. Během dalších pěti sekund se z lesa vrátil Seth v lidské podobě, netvářil se tak naštvaně, ale bylo vidět, že zrovna v této chvíli nemá Ness v lásce.

„Běž si domu pro věci, dovezu ji k vám a pak můžete jet za Carlislem.“ Řekl Jacobovi Seth, ten se naposledy podíval po Ness a utekl směrem k vesnici. Seth si povzdychl a sehnul se k Ness, která byla zkoprnělá hrůzou. Probrala se a podívala se na ránu, táhla se od ramene k loktu a krev z ní vytékala v hojných dávkách. Seth měl jenom kalhoty, tak si kousek utrhl a obvázal jí to kolem rány. V tichu jí naložil a dojeli až k domu, kde už čekal Jacob.

Ten seběhl ze schodů. Nedovolil, aby se jen pohnula, podíval se na ni. „To nebude mít Edward s Bellou radost.“ Zašeptal Ness do ucha, ale ona nebyla schopná ničeho. Nemohla přestat myslet na to co se stalo. Jak to mohl Quil udělat. Přeci se mu snažila pomoci. Nechtěla mu ublížit. Rozbrečela se. Jake se zastavil. Tvář stáhl bolestí.

„Ness, lásko bolí tě to?“ Pohladil ji po vlasech a líbnul na čelo.

„Co jsem udělala špatně?“ Zašeptala a skryla hlavu do prohlubně mezi jeho hrudník a rameno. Zbožňovala to jeho teplou a nasládnou vůni, ale ta ji teď nedokázala uklidnit. Nic ji nedokázala uklidnit. Mohla se z toho zbláznit. Bolest v ruce pulzovala. Cítila jak krev prosakuje provizorním obvazem. Začala se jí točit hlava. Ztrácela vědomí.

„Ness.“ Vykřikl vyděšeně Jacob a zatřásl s ní. Rychle oběhl auto, nasedl na místo řidiče a už zběsile uháněl ke Cullenovic vile. Vytáhnul mobil a vytočil Carlisleho číslo.

„Ano?“

„Carlisle jsi doma?“

„Co se stalo Jacobe?“

„Ness je zraněná.“

„Hned to mám všechno nachystané.“

Jacob jel rychleji než normálně, celou cestu jen zamračeně sledoval Ness, ale pokaždé když sebou cukla, jeho výraz nahradil starostlivý, pak se zase naštval, neměla tam jezdit, všechno akorát udělala horší. I přes vztek byl starostí bez sebe, nikdy ji neviděl zraněnou, za celou tu dobu, neměla ani titěrný škrábanec nebo odřeninu, pořád jí někdo hlídal, ale dneska selhal. Bella jí bude chtít vzít zpátky domů, nedovolí, aby byla s ním, ne potom co jí zranil Quil, La Push pro ni bylo nebezpečné. On pro ni byl nebezpečný, kdyby se proměnil před ní, mohl jí ublížit, bude asi nejrozumnější, když půjde zpátky, navíc nejspíše to bude i sama chtít. To bylo poprvé, co jí někdo fyzicky ublížil a byl to on.

Zastavil před domem a z domu rychle vyrazil Edward a v závěsu Bella.

„Co se stalo?“ Ječela hystericky Bella, zatímco Edward bral Ness z auta. Bella běžela hned za ním do domu, Jacobovi nezbývalo než jít za nimi.

Edward proběhl domem jako vítr. Doběhl do Carlisleho pracovny, kde už bylo všechno nachystáno. Položil Nessi na lehátko. Přiběhla Bella a za ní Jacob. Carlisle si připravil nástroje hned vedl lůžka. Jake chtěl dojít až k lůžku, ale Bella na něj zlobně zasyčela. Ness zvedla hlavu.

„Mami on za to nemůže, to já...“ Víc nestihla říct, protože omdlela.

„Carlisle.“ Vykřikli zároveň dva upíři a jeden vlkodlak. Ten okamžitě začal rozvazovat provizorní obvaz. Edward s Bellou zadrželi dech. Jacob si stále přehrával tu scénu v hlavě. Vyčítal si to. Kdyby zůstala Nessi doma nebyla by tu.

Všichni na Ness hleděli se strachem a jediný Carlisle zůstal klidný, protože ji musel ošetřit. Vyčistil jí tu ošklivou ránu, dal nějaká anestetika, kdyby se náhodou probrala. Její rodiče nedýchali, buď strachem nebo kvůli jejich upírské povaze, Jacob si málem prokousl ret, jak si to vyčítal a se strachem se na ni díval. I přestože všichni věděli, že Ness bude v pořádku, neuvěřitelně se báli. Když Carlisle došil její ruku, bylo to pěkných pár stehů, otočil se na ostatní: „Budeme muset počkat než se probudí, ale bude v pořádku.“ Bella celou dobu držela Ness za ruku a Edward držel Bellu, teď chtěl Jake opět udělat krok k Ness, ale do cesty se mu postavil Edward: „Ven, pse!“ zavrčel. Jacob věděl, že nemá cenu, tak zase domem proběhl až ven, Edward za ním. Venku si Jake sedl na zem a dal si obličej do dlaní.

„Doufám, že jsi pochopil, že se od mé dcery budeš držet dál!“ Zavrčel na něj opět Edward. Jacob zvedl hlavu, v obličeji se zračila šílenost jen z toho pomyšlení: „Ty víš, že to nemůžu!“

„Dělej si to jak chceš, ale k mojí dceři se už nepřiblížíš.“ Jake mu přehrál celou scénu. Edward zasyčel.

„Tohle už nespravíš, jen to zhoršuješ. Tímhle jsi mi ukázal, že to není pro Reneesme v La Push bezpečné.“ Jacob vztekle vstal.

„Jak by jsi se asi choval ty kdybych ti zakázal scházet se s Bellou.“ Zavrčel.

„Bellu to tohohle nepleť. Stačí, že jsi mi ji bral tehdy a teď mi bereš ještě dceru. Nároky si na ni dělat nebudeš. Moc dobře víš, že tě nemám rád. Snáším tě jenom proto, že tě moje dcera tolik miluje, ale nevynahradí to jak moc jí ubližuješ. Piješ, hádáš se s ní. A teď tohle.“ Edward řval. Alice s Esme stály ve dveřích. Tiše je pozorovali. Jake hodil po Alici zlobným pohledem. Esme došla k Edwardovi lehce jej objala.

„Jen klid chlapče, Jacob určitě nemůže za to, co se Nessi stalo. Určitě to byla náhoda.“

„Náhoda?“ Zahřměl Edward, Esme se radši stáhla do ústraní domu, nikdy na ni nekřičel, ale pokud šlo o jeho dceru, byla prostě přednější.

„Teď nasedneš do toho svého křápu a odjedeš nebo za sebe neručím!“

„Ty víš, že se od ní nemůžu držet dál!“ Křičel beznadějně Jacob.

„Snaž se!“ Zakřičel na něj opět Edward a ztrácel nervy.

„Nemůžu!“ To byla pro Edwarda poslední kapka, vrhnul se na něj, Jacob byl tak v šoku, že se ani nestihl proměnit. Naštěstí ho Emmett s Jasperem odtáhli. Jacob ležel bezmocně na zemi, musel mít rozdrcenou ruku a pár žeber. Edwarda bezpečně odtáhli do domu a Carlisle vyrazil ošetřovat Jacoba, který upadl do bezvědomí z té bolesti.

Carlisle zavolal zpátky Emmetta, aby mu pomohl Jacoba odnést do domu a do pracovny. Rose a Bella mezitím Nessi přenesli do jejího pokoje, kde zůstali. Když Bella slyšela z venku jak na sebe Edward a Jake křičí musela se hodně přemáhat, aby zůstala u Nessi, ta ji teď potřebovala. Pohladila ji po rozpálené tváři. Před rozbitými dveřmi proběhla Alice. Otevírala dveře Emmettovi, který nesl Jacoba.

„Alice,“ zavolala vyděšeně Bella.

„To Edward.“ Odpověděl za ni Carlisle, když procházel okolo, hned za nimi. Kdyby mohla Bella plakat, tak by plakala. Proč tolik trápení. To nemohou být jejich životy klidné. Držela dceru za ruku. Nessi se neklidně zavrtěla. Bolestivě hekla.

„Klid holčičko.“

„Jaku.“ Vykřikla Ness v omámení, ale neprobudila se.

Emmett položil Jacoba na lůžko v pracovně a ustoupil. Carlisle na něho kývnul, že ho nepotřebuje. Tiše se vytratil, u toho nemusel být. Do pracovny vyklouzla Alice. „Bude v pořádku.“ Nebyla to otázky spíše konstatování.

„Pár dní v klidu a bude to dobré jeho kosti se hojí rychle, ale kdyby se tak rychle hojila i Edwardova zloba.“ Zašeptal co nejtišeji Carlisle, aby ho Edward neslyšel.

„Kdo by ho nechápal?“ Zeptala se Alice. Netušila, jak tohle všechno dopadne, protože nic neviděla, každopádně to nebylo dobré. Carlisle udělal vše potřebné, aby srůstání Jakových kostí proběhlo v klidu a nechal ho ležet. Alice se radši vytratila dolů, protože u obou nemocných nebyla ta nejoblíbenější osoba. Edward si vůbec nevyčítal, že napadl Jaka, ale už se trochu uklidnil, přišel ke své ženě a dceři, která se už pravděpodobně začínala probouzet. „Musel jsi mu ublížit?“ Zeptala se ho vyčítavě Bella. Edward na ní jen zůstal zírat.

„Cože?“

„Tohle ti Reneesme neodpustí.“

„Bello ty jsi to snad asi neviděla, ale Nessi má na ruce nejméně deset stehů!“ Nessi se zavrtěla, její rodiče se přestali hádat a upřeli na ni oči. Začala se probouzet. Otevírala ztěžklá víčka. Sykala bolestí. Bylo vidět, že se kouše do rtu.

„Holčiko, Reneesme, bolí to hodně?“ Zeptala se starostlivě Bella.

„Zavolám Carliseho.“ Zašeptal Edward a posadil se na postel hned vedle Nessiiny hlavy. Ta ale zakroutila hlavou.

„Kde je Jake? Neodešel? Je tu někde?“ Podívala se na matku. Bella hodila naštvaný pohled po Edwardovy, který věděl, že je vysvětlování na něm. „Jacob je tady.“

„Kde?“ Zašeptala Nessi. Bella se zamračila.

„V Carlisleho pracovně.“

„V Carlisleho pracovně a co tam dělá? Proč tu není se mnou?“ Zřejmě jí to došlo. „Co se mu stalo. Tati! Tati co jsi mu udělal!“

Bella si jenom povzdychla: „Bude v pořádku, jen musíme počkat dokud nesroste zpátky dohromady.“ Ness se rozvzlykala, byla to její chyba, nejen že se zranila sama, ale kvůli ní je zraněný i Jake. Nikdy ho zraněného neviděla. Bella hodila po Edwardovi další naštvaný pohled, ten jen nevěřícně kroutil hlavou a dostával další záchvat. Nemohl uvěřit, že je na straně to ho čokla.

„Bude lepší, když půjdeš pryč.“ Řekla Bella a Edward raději odešel, protože jeho ovládání bylo zase hodně vrtkavé.

„Nemyslel to špatně, jde mu jenom o tvoje štěstí a zdraví.“ Omlouvala ho Bella.

„Není to Jakova chyba, byla jsem tak hloupá!“ Bella nechápala o čem Ness mluví, tak jí to ukázala, celou tu scénu. „Ness,“ povzdechla si Bella a zadívala se na nešťastnou dceru, už dávno nebyla malé dítě, ale pořád měla jisté manévry odpovídající svému věku.

„Mami já nevím jak dál, proč na všechno na co sáhnu zkazím?“

Bella se zamračila. „To neříkej Ness, to není pravda. Jen to nemáš lehké. Dospěla jsi jenom moc rychle. Musíš tomu dát čas.“ Ness zatnula zuby. Už zase ten čas. Proč po ní chtějí všichni ten čas. Sice je už fyzicky dospělá, ale psychicky zřejmě ne.

„Chci ho vidět.“

„Spí miláčku.“

„Chci ho vidět mami.“

„Měla by jsi odpočívat Ness.“

„Mami musím ho vidět. Ta ruka to nic není. A pokud po něm vystartoval táta tak to jen škrábnutí nebude.“ Bella se zamračila.

„Prosím mami.“ Ness udělala psí oči.

„Ale slíbíš mi Ness, že sníš jídlo, které ti tady Esme uvaří.“ Ness zbledla, ale pro Jake byla ochotná udělat všechno.

„Dobře.“

„Tak fajn.“ Bella vzala dceru do náruče a odnášela ji do Carlisleho pracovny.

Jake ležel v bezvědomí na lůžku, Ness vyhrkly slzy, když ho takhle viděla. Belle se taky tvář zkřížila bolestí, i když ho už takhle jednou viděla, akorát tenkrát to bylo větší zranění a neudělal to Edward. Bella posadila Renesmee na lůžko vedle Jaka. Ta ho pohladila po tváři, ale více si nedovolila, bála se, že něco udělá. Po tvářích jí stékaly obrovské proudy slz, tohle byla její chyba, za jediný den udělala tolik chyb, které jenom všem ublížily.

„To je v pořádku, zlatíčko. Teďka pojď, lehneš si.“ Chtěla jí opět vzít do náruče Bella.

„Ne, budu tady s ním!“

„Renesmee, pojď, tady mu nijak nepomůžeš.“

„Ne! Chci tady být až se probere.“ Řekla umíněně Ness a chytla Jacoba za ruku.

„Renesmee.“ Zkoušela to Bella.

„Ne!“ Řekla nesmlouvavě Ness, její hlas Bellu vyděsil, doopravdy se měnila v dospělou.

Edward neslyšně vešel do pracovny a objal Bellu. Nessi ho, ale slyšela.

„Běž pryč tati.“

„Nessi.“ Zašeptal Carlisle, který stál u okna.

„Ne já ho tu nechci. Tohle Jakovi udělal on. Může za to on, že tu teď tak leží. Proč nás nemůžeš nechat žít.“ Otočila se rodiče. „Proč to všechno ničíš. On to se mnou myslí dobře, ale ty to vždycky všechno zničíš.“ Zakřičela Nessi.

„Nessi...“

„Ne mami. Je to pravda. Proč nemůže přenést přes své mrtvé srdce, že je Jacob vlkodlak? Copak si myslíte, že bych byla věčně s vámi? Kdyby se do mě Jacob neotiskl tak bych si našla někoho jiného a chtěla žít s ním.“ Náhle Nessi zalitovala svých slov. Věděla, že zatnula do živého. Tohle neměla říkat. Bella zesmutněla vytrhla se z Edwardovi náruče a vyběhla z pracovny.

„Tati promiň to jsem nech...“

„Ness nech toho.“ Utnul ji sklesle Edward a odešel za Bellou. Nessi začala brečet. Carlisle došel k ní.

Opět všechno zkazila, opět všem ublížila. Carlisle jí objal a konejšil: „To bude dobré zlato.“ „Nebude, vždycky všechno zkazím. Jake je na mě naštvaný, protože jsem tu věc s Quilem ještě zhoršila, Alice je na mě naštvaná, protože jsem jí seřvala za to, že mi chtěla pomoct, i když to nevyšlo. A právě jsem ublížila svým rodičům. Nedivila bych se, kdybych dneska proti sobě poštvala celou rodinu!“ vzlykala Ness.

„Já se na tebe nezlobím, měla bys být ty naštvaná na mě.“ Zaskřehotal Jacob a bolestivě sykl, když pohnul nohou. Carlisle pustil Ness a kontroloval rány: „Nesmíš se ještě pár hodin hýbat, jinak to bude v pořádku.“

ůDíky, doktore.“ Usmál se Jacob. Carlisle vycítil, že má odejít, tak opustil místnost a naposledy se na Ness povzbudivě usmál. Ness si sedla zpět na lůžko a odhrnula mu vlasy z čela.

„Je mi to tak líto, chtěla jsem pomoct.“ Omlouvala se.

„Mě je to líto, sakra, tím čím jsem, jsem tě vystavil nebezpečí, nikdy si to neodpustím!“

„Budu v pořádku,“ odporovala Ness.

„To bylo poprvé, co jsi byla zraněná a můžu za to já!“

„Za to si můžu sama Jaku. Neměla jsem tam chodit, mělo mi dojít, že původem Qiulova smutku jsem já.“ Jake na ni vyvalil oči. „Došlo mi to. Proto se držel ode mě. Už k nám nechodil. Vím, že když ještě Claire žila tak jsme si rozuměli, ale po té hrozné nehodě to šlo z kopce. Zachovala jsem se jako dítě. Omlouvám se Jaku, už to nikdy neudělám.“ Snažila se ho políbit, ale nedopatřením se opřela o jeho bolavý hrudník, svojí bolavou rukou. Oba sborově vyjekli bolestí, ale pak se usmáli.

„Miluju tě Ness.“

„Milujutě Jaku.“

„Hlavně se mě prosím nedotýkej nebo si ublížíš ještě víc.“ Hekl Jake.

„Dobře.“ Ness si schovala ruce do klína a podívala se na ty stehy, moc hezky nevypadaly. Vrátila se pohledem k Jakovi, který jí pozoroval.

„Je to s Bellou a Edwardem tak hrozné?“

„Ano,“ řekla sklesle Ness, „řekla jsem něco, co jsem neměla.“

„To bude dobré, Ness!“ Utěšoval ji Jake.

„Nebude! I když co jsem řekla tátovi pravda byla, vždycky mě chrání jako malé dítě, ale teď to doopravdy přehnal!“ Zavrčela Ness a v obývacím pokoji Edward jen zaťal čelist. Bella mu zničeně seděla v náruči, všechno co se stalo dnes, jí bolelo.

Nessi se schoulila vedle Jaka, ale velmi opatrně, aby mu ještě více neublížila. Pomalu usínali a šeptali si milá a uklidňující slovíčka. Bella celý jejich rozhovor poslouchala. Na jednou stranu byla velmi ráda, že je její dcera šťastná, ale na druhou stranu nebyla moc ráda, že se do ní Jacob otiskl. Bylo to divné. Když byla ještě člověk, miloval dá se říct ji, ale to co cítil k její milované dceři bylo něco víc, ale stejně se jí to nelíbilo. Edward zkoumal její obličej, chtěl vědět na co myslí. Rozvinula svůj štít. Četl její myšlenky. Dumal nad nimi, nic však neříkal. Věděl, ale jak jim vlci pomohli jak při boji s novorozenými tak, když přišli Volturiovi pro Nessi. Cítil se vlků zavázán a to se mu moc nelíbilo. Ale neexistovalo nic, co by s tím mohl udělat, nemůže Jacobovi nic udělat, pokud nechce zranit svou dceru. Ness ho právě nenáviděla a to mu pouze ublížil, kdyby ho zabil .., bylo by to mnohem horší.

Ness s Jacobem nahoře usnuli, dole bylo ticho jako na pohřbu, jen Emmett se pochechtával. Esme seděla s Carlislem v kuchyni a něco si povídali. Emmett s Jasperem se dívali na televizi a Rose si četla nějaký časopis, nesnášel Jacoba, zasloužil si, co mu udělal Edward, ale nesnášel, když někdo ubližoval Nessie a ona chtěla Jacoba, takže ho musela trpět. Alice seděla venku na schodě a zpytovala svědomí, Ness na ní byla naštvaná, ale jak slyšela, myslela si, že je na ní naštvaná ona. Bude se jí muset později znovu omluvit, ale teď ji nechtěla rušit, zvlášť pokud je tam Jacob.

Alice nervozně celou noc chodila kolem domu. Chtěla, aby se Nessi probudila. Jenže stále slyšela její a Jacobovo klidné oddechování. Měla ráda to její třepotavé bušení srdce, bylo tak nádherné. Dokonalé. Nejnádhernější než co kdy v životě slyšela. Po pěti hodinách vyšel ven Jasper. Lehce ji objal. Zašeptal jí do ucha: „To bude dobré. Všechno se to vyřeší lásko.“ Políbil ji na krk.

„Kdyby to bylo tak lehké Jaspere. Jenže od té doby co nemůžu vidět Nessiinu budoucnost jsem naprosto v koncích, myslela jsem, že dokážu žít i bez ní, ale ta schopnost řídí můj život. Nechápu proč to nefunguje.“

Jasper ji pevně objal. ůNemysli na to ano? Určitě najdeš způsob jak se bez ní obejít. Časem.“ Usmál se. „Za tohle by tě Nessi asi kousla. Čas. To slovo nemá ráda.“

„Tak vidíš, odhaduješ co by udělala.“ Společně se zasmáli. Alice zvedla hlavu. Zpozorněla. Nessi se začala probouzet. Nastal čas na omluvy.

Alice si povzdychla a běžela do Carlisleho pracovny, Ness ležela vedle Jacoba, který stále spal. Ness ji uviděla, ale výraz se jí nezměnil, byl žalostný.

„Ness, moc se omlouvám, chtěla jsem ti pomoct, ale vždycky jsem se spoléhala na svou schopnost, která na tebe nepůsobí a já ..“ Omlouvala se smutně Alice.

Ness ji přerušila: „Neomlouvej se! Já bych se měla omlouvat! Neměla jsem to říkat, jen ses mi snažila pomoct, od teď si svoje problémy budu řešit sama.“ Umčela ji Ness a podívala se na Jaka, vypadal klidně.

„Jemu se taky budu muset omluvit,“ řekla Alice se znechucením.

„Alice!“ Pokárala ji Nessie, „kdy už se smíříte s tím, že můj kluk je vlkodlak?“

„Nikdy, ale přežijeme to, budeme muset.“

Jacob se začal probírat. Alice zůstala stát na svém místě.

„Ty.“ Zavrčel.

„Jen klid, přišla jsem se s tebou usmířit.“

„S pijavicí se neusmiřuju.“

„Jacobe.“ Okřikla ho Nessi.

„Promiň Ness. Síla zvyku.“

„Alespoň se o to pokus.“

„To není tak lehký Ness.“ Jacob se s námahou posadil a ochranitelsky kolem Nessi ovinul zdravou ruku.

„Alespoň na zkoušku, prosím.“ Zaprosila mladá poloupírka a zvedla prosebně k němu hlavu.

„Tak dobře, ale nebudeme si podávat ruce. Stejnak nemám ani jednu volnou.“ Alice úlevně přikývla.

„Nechám vás tady a řeknu Esme, aby vám připravila snídani.“ Nessi se zašklebila. Alice vyběhla z pracovny a zamířila do kuchyně, kde se snídaně stejně připravovala. V tomhle domě se stejně nic neutajilo. Jacob políbil Ness do vlasů.

„Ty budeš jíst normální jídlo?“

„Slíbila jsem to mámě.“ Posmutněla, když si vzpomněla jak jí včera ublížila.

„A taky mě vzpomínáš?“ Zeptal se Jacob.

„A slib se chystám dodržet.“ Odpověděla znechuceně Ness při představě lidského jídla. Jacob se trochu zašklebil. Ness to neušlo: „Co se děje? Bolí tě něco?“

„Ne, jen se nesmím ještě moc hýbat, radši poležím.“ Řekl a vrátil se zpátky do lehu. Ness ho políbila na čelo a přejela mu po ráně, ale pouze lehce, že to ani necítil.

„Co tvoje ruka?“

„Nebolí to, až tak, přežiju to.“ Snažila se ho uklidnit, ale on si na to jen znovu vzpomněl.

"Je mi to ..“ Nestihl to doříct, protože mu Ness zalepila pusu rukou.

„Přestaň se omlouvat, když to ani není tvoje vina!“ Uvolnila ruku, ale když se Jacob nadechoval, aby něco řekl, dala ruku zpátky.

„Žádné omluvy ano?“ Jake kývl a Ness sundala ruku, sklonila se a políbila ho jemně na rty, polibek ji nevracel, zamračila se.

„V tomhle domě je to tak děsivé.“ Odpověděl jí na nevyřknutou otázku.

„Už ti neublíží!“ slibovala Ness a řekla to dost nahlas, aby to slyšel i Edward dole.

Za chvíli přisla Esme s tácem plný jídla. Měla tam na co si mohl člověk jenom vzpomenout. Nessi přemýšlela kde to tak rychle vzala, ale pak jí došlo, že tady už nějakou dobu leží. Ness si vzala kousek nějakého salámu, se silným odporem ho přežvykovala, Jacob se smál a ládoval se palačinkami. Esmeiiny palačinky zbožňoval. Zapíjel je pomerančovým džusem. Ness přestala žvýkat a sledovala Jaka. Jedl rychle, padalo to do něj jako němci do krytu. Taky se musela smát.

„Moc se nesměj Ness k tomu salámu se normálně jí ještě houska a celá.“ Ukázal na krásně vypečenou housku. Ness ucítila její vůni a nakrčila nos.

„Jen papkej zlato. Jsi kost a kůže.“ Pohladil ji po břiše.

„Za to ty jsi samý sval viď?“ Společně dojedli. Nessi statečně dojedla vypečenou housku se salámem a zapila ji jablečnou šťávou, ale tvářila se přitom jako by polyka šťovík.

Jake se smál jejímu výrazu, ale políbil ji na tvář a řekl: „Děkuju, že to děláš.“ Ness mu pohlédla hluboko do očí: „Co neudělat pro někoho, koho strašlivě miluju?“ Jake se usmál a políbil ji na rty, Renesmee se už o nic nepokoušela, Jacob si toho všiml. „Hodná holka.“ Jejich konverzaci dole slyšeli všichni, Emmett se zase smál. Ostatní kromě Belly a Edwarda s potěšeně usmívali, byli rádi, že vše zpátky v normálu. Bella a Edward se mračili, tohle totiž neznělo jako jejich sedmiletá dcera, dělali si starosti, báli se, že jí ztratili na dobro.

Když už ze shora nebylo slyšet žádné polykání a žvýkání odešel tam Carlisle. Ness s Jacobem si jenom hleděli do očí, Carlisle chtěl zase zmizet, ale Ness ho zastavila: „Můžeš dál Carlisle.“

Carlisle se tedy otočil a zkontroloval Jakovi zranění. „Jestli chceš můžeš jít domů, ale musíš ležet a nic nedělat!“

„Pojedeme domů.“ Řekl Jacob a mrkl na Nessi ta přikývla. Carlisle se na ni podíval. „Možná by jsi si měla jít promluvit s rodiči Ness.“

„To měla.“ Nessi došla do obývacího pokoje, kde už na ní čekali rodiče. Nikdo jiný tam nebyl. Bella měla smutný výraz a Edward měl neprodyšnou masku.

„Mami, tati. Já, chtěla bych se vám moc omluvit. To co jsem vám řekla bylo ode mne ošklivé. Neměla jsem to dělat, ale byla bych moc ráda kdyby jste pochopili, že Jaka miluju.“ Zraněnou ruku měla zavázanou a vysela jí na trojcípém šátku kolem krku. Vypadala jako obyčejný člověk. Ne jako poloupír a už ne jako dítě upírů.

„Reneesme,“ začal rozvážně Edward. „Vím, že jsem to přehnal a omlouvám se za to, ale nevím jestli někdy pochopíš jaké to je mít strach o dceru.“ Nessi s sebou cukla. Bella to už nevydržela jen tak nečinně stát na místě. Hned byla u dcery a objímala ji. Nessi začala plakat. „Mami je mi to tak líto, já jsem nechtěla.“

„Já vím holčičko.“

Mezitím Carlisle pomáhal Jacobovi ze schodů. Nessi k němu zamilovaně vzhlédla. Bella věděla, že jediný způsob jak svoji dceru neztratit je ten, že musí překousnout její vztah s Jakem. Vždyť on byl její nejlepší přítel, když byla člověk.

Jacob před domem s námahou vytahoval z kapsy mobil, ale moc mu to nešlo. Nessi se na to nemohla dívat. Raději to udělala sama. Vytočila Sethovo číslo.

„Ahoj Sethe. Tady Nessi. Máš čas? Neotravuju tě? Opravdu ne? Kde jsme? U Cullenů. Co se stalo? Ale to je na dlouho. Neboj ta ruka je v pohodě. Mohl bys nás odvézt. Jake právě nemůže. To ti vysvětlím později. Jasně tak za chvíli. Ahoj.“ Nessi ukončila hovor. „Za chvíli je tady.“

„Co Quil?“ Zeptal se Jake.

„Po telefonu raději ne Jacobe.“ Její tvář se stáhla smutkem, otočila se k autu, aby ji tak neviděli rodiče. Za chvíli se z lese vynořil Seth už jako člověk. Když uviděl Jacoba nepatrně se usmál. „To jsem zvědav co si vymyslíš tentokrát.“

Carlisle pomohl Jakovi do auta. Nessi si sedla vedle něj. Všichni se s nimi rozloučili. Seth nastartoval a už uháněl k rezervaci. Během chvíli Rabit zastavil před domkem. Seth pomohl Jacobovi vystoupit a zavrčel na Nessi. Nechtěl, aby si ještě víc ublížila. Dotáhl Jaka až do ložnice, kde se rozloučil a řekl, že se staví až zítra. Oznámil, že přebírá hlídku o odešel.

Nessi došla do ložnice a posadila se k Jacobovi na postel. „Konečně sami. Tady se nám nemůžou hrabat v hlavách.“ Prohodil nadšeně Jake. Ness položila Jacobovi ruku na čelist a ukazovala mu ty nejkrásnější obrazy, aby rychle usnul a hlavně, aby usnul po jejím boku.

Autor: Nikol18 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Cresco - 2. kapitola: