Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Co kdyby - 3. díl

Co kdyby - 3. dílCo kdyby… Dvě slova, která jsou pro člověka tak známá a vždy tak tajemná. ---***--- Co když neexistuje jen jeden upír...

Poté mi to došlo… kousnul mne, krmil se ze mne… Poté jsem již zase nic nevnímala. Neslyšela jsem Elenu. Neměla jsem žádnou sílu bojovat.

Zavřela jsem oči.

Najednou jsem upadla. Cizinec mne nedržel. V duchu jsem viděla Elenu, ale ne jako nynější 10 letou Elenu, ale jako miminko. Miminko, kterému zpívám ukolébavku ve Forks. U Charlieho.

To je smrt?

Sbohem tati, sbohem mami, sbohem moje krásná a úžasná dcero. Sbohem Jakeu… Sbohem Edwarde.

 

---***---

 

Edward:

„Damone!“ zavrčel jsem a sebral všechnu svou sílu, abych co nejrychleji doběhl k ní a jemu. Nevšímal jsem si bratrů, kteří běželi za mnou. Čapnul jsem ho za pravou ruku, kterou Bellu držel okolo prsou a přidržoval si ji. Jeho tvář se odtáhla od jejího ramene. Bella se sesunula na zem. Odhodil jsem ho pryč a nevšímal jsem si ho. V tuhle chvíli jsem se dokázal dívat jen na Bellu, která ležela na zemi. Ležela jako zvadlá květina. Dostala se ke mně vůně její krve. Zase. Tentokrát jsem se ovšem udržel. Nikdy jsem jí nechtěl ublížit. Nechápu, co to do mě vjelo předtím. Možná fakt, že jsem se krmil lidmi. Přidřepnul jsem k ní a vzal ji do náruče. Kdybych mohl plakat, tak bych plakal. Podíval jsem se na dítě po mé pravici, které řvalo. Řvalo pro svou matku. Viděl jsem na ní beznaděj. Nejenom viděl… slyšel. Nedokázala rozumně uvažovat. Myšlenky se jí tak rychle měnily, že jsem z toho byl zmatený já sám.

„Alice!“ zakřičel jsem a kývnul směrem k malé dívce. K její dceři. 

´Chudák Elena,´ -  pomyslela si Alice, jenž ihned pochopila, co má dělat dál a vzala dívku… tedy Elenu do náruče a šla s ní do našeho domu. Elena se jí nejdříve bránila a poté se nechala potupně odnést v náručí, jako batole (jak si pomyslila). Poddala se své emoci. Brečela Alice na rameni. Šel za nimi Jasper a snažil se dívku pomocí svého daru uklidnit. Ne vždy jeho dar zaúčinkoval hned. Bylo těžké někoho přesvědčit k jiné emoci kord, když se stalo něco takového. Držel jsem stále Bellu v náručí, vstal jsem i s ní a pomalu přecházel k domu. Podíval jsem se na Damona, který se usmíval svým křivým vítězným úsměvem.

„Dej mi důvod tě nezabít!“ řekl k němu Emmett. Emmett doopravdy uvažoval, že jej zabije. Nebylo by ani těžké ho zabít. Jen mu vyrvat srdce nebo urvat hlavu a bylo by. Nebo mu sundat ten jeho hloupý prsten a slunce by se postaralo o zbytek.

Damon vůbec Emmettovi neodpověděl, jen se stále hloupě smál.

„Emmette, je to můj přítel,“ připomněl jsem mu.

Emmett se na mě nechutně zatvářil.

´Ublížil Belle, málem ji zabil a ty ho chráníš. Jsi vůl. Nejsi už můj bratr.´ Odvrátil se ode mne a ztratil se zpět v lese.  Jeho slova by mě za jiných okolností zasáhla, ale v tuhle chvíli mi to bylo jedno.

„Damone? Tak jdeš? Budu tě potřebovat,“ zavolal jsem na něj, když jsem otevíral vchodové dveře. Bellu jsem opatrně položil na černou koženou pohovku. V tu chvíli se kolem pohovky objevila celá má rodina. Tedy kromě Emmetta, který byl někde v lese. Zahlédnul jsem Rose, která šla ven za ním.

Má rodina se cítila provinile. Slyšel jsem od někoho, nevím od koho, že ji nedokázali ochránit. Navíc Bellina krev jim nedělala dobře. Carlisle se k Belle přiblížil se svou doktorskou brašnou. Já jsem jen zakýval hlavou, že ne. Damon se objevil za mnou. 

´Jsi blázen. Mohlo být po všem. Stahuje tě ke dnu!´ Přešel k Belle, kousnul se do zápěstí a dal Belle napít své krve. Ta se po dávce krve rozkašlala. Díval jsem se, jak se jí hojí pokousané rameno. Slyšel jsem, jak se jí zrychluje tep a sílí dech. Viděl jsem, jak se jí dostává růžová barva zpět do tváří. Lehce jsem se pousmál.

„Díky,“ pověděl jsem Damonovi a zbytek mé rodiny si v jednu a tu samou chvíli pomyslel zhnuseně -´To nemyslíš vážně…´

„Takže, co bude teď?“ řekl Damon a lehnul si na druhou pohovku, která byla naproti pohovce, kde ležela Bella. Dal si ruce za hlavu a udělal si pohodlí.

Když jsem ho poprvé uviděl, nebyl jsem si jist, co je zač. Člověk? Upír? Vypadal jako člověk, ale smrděl jako upír. Dokonce díky mé cestě po Jižní Americe jsem si myslel, že je poloupír. Také forma života, která mi byla neznámá. Ovšem on byl upír. Jen jiného druhu. Zaskočilo mne to, a nejen mne i celou mou rodinu. Upíři mají další druh, ano. Evoluce meze neklade.  Byl nám odlišný. My jsme na slunce mohli, jen jsme se třpytili. On nemohl, pro něj by to znamenalo smrt, ale měl svůj očarovaný prsten. Díky němu jsem poprvé slyšel o čarodějkách. Dále vypadal jako člověk, žádné červené nebo bronzové oči… prostě to byli jeho oči. Byli jsme tak odlišní, ale zároveň tak stejní.

„Teď budeme potřebovat tvou schopnost,“ řekl jsem, ale nepodíval jsem se na něj. Nemohl jsem od Belly odtrhnout oči. Slyšel jsem, jak se Damon uchechtl. Sednul si a opřel si ruce o kolena, kde je spojil.

„Konkrétně?“ řekl mi a stále se smál svým křivým úsměvem. Konečně jsem se podíval jeho směrem. Chtěl jsem mu odpovědět, ale zarazilo mě jeho zakrvácené triko. Všimnul si toho a podíval se dolů na své triko a zpátky na mne. ´To víš, ne vždy to je čistá práce.´ A znovu se ušklíbnul.

„Musíš jí přeměnit vzpomínky,“ řekl jsem mu a kývnul směrem k Eleně, která se křečovitě tiskla k Alice. Snažila se před ním skrýt. Jasper jí naštěstí přece jen přesvědčil pomocí daru, aby přestala plakat. Sice se necítila v pořádku, ale alespoň něco pozitivního. Damon se pomalu zvednul a otřel si ruce o kalhoty.

„No tak fajn. Co jí mám říct?“ pověděl mi a já mu poradil, co by tak mohlo být přijatelné. Přešel pomalu k Eleně. „Ahoj holka…,“ řekl znuděně. Vzal si její obličejíček do rukou, ona se bránila, ale nakonec mu podlehla. Zahleděl se jí do očí. Při tom mu jedno obočí povyskočilo lehce nahoru. „To, co se dnes stalo… se prostě nestalo. Dnes jsi byla na výletě s mámou u jezera a moc se ti tam líbilo. Bylo tam mnoho ryb, které by se líbili tvým dědečkům. Poté tvá máma potkala své staré přátele a šly jste je navštívit k nim domů. No a teď jste stále u nich… Jo a moc se ti tu líbí. Všechny sis oblíbila!“ řekl a poprvé za celý jeho monolog mrkla. „Rozumíš mi?“ řekl jí a ona kývla. Pustil její obličejík a vydal se k východu. „Jdu do baru, zatím…“ řekl mě a mé rodině. Vzal si nějaké triko, které našel na zemi a zmizel pryč.

Elena se rozhlížela okolo. Smála se a nyní Alice nedržela za ruku tak křečovitě. Několik minut se Alice s Elenou bavili o nějaké zpěvačce, co má Elena ráda. Potom o škole a o Forks. Po asi půl hodině, co se všichni dívali ven nebo na Elenu s Alice, Bella zakašlala a rychle si sedla. Držela se za rameno a byla vystrašená. Nic od ní neslyším… Bože, jak mi chyběl někdo, komu jsem nemohl číst myšlenky.


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Co kdyby - 3. díl:

 1
1. Selena18
20.08.2019 [19:26]

Prosim brzo dalsi Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!