Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Chůva na hlídání?! Ani omylem! Cullenovi!!! 11. kapitola

25.12.2011 (15:45) • PetraCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 11× • zobrazeno 1352×

Pohled Setha:

Byl zrovna úplněk a já jsem byl nešťastný. Běhal jsem ve vlčí podobě po lese. Byl jsem daleko od La Push, protože jsem chtěl být sám. Ničilo mě, že jsem nemohl být s ní a nevidět ji. Nešťastně jsem zavyl na měsíc, jak mi bylo po Petře smutno. Viděl jsem ji jenom jednou, ale na tom nezáleželo. Otiskl jsem se do ní a nešlo to změnit. Nikdo to nedokázal změnit, že jsem se do ní otisknul. Každý z mých bratrů už to dávno věděli, že jsem si vybral ji. Nemohli mi to zakázat vidět ji, alespoň ještě jednou. Chápali to, protože věděli, že otisk se nedá nijak ovlivnit.

Jenže ona byla na území Cullenových, a kdybych překročil hranice, porušil bych smlouvu a to jsem nemohl udělat. To protože jsem dostal rozkaz od Sama. Od alfy. Musel jsem ho respektovat, nešlo to jinak. Rád bych nějak obešel tento rozkaz, ale nemohl jsem. Lehl jsem si do suchého jehličí a stočil se do klubíčka. Nechtěl jsem s nikým mluvit a chtěl jsem být sám se svojí bolestí.

Podíval jsem se na noční oblohu nad sebou a pohlédl jsem na hvězdy. Vše mi ji připomínalo. Přemýšlel jsem, jak bych se s ní mohl setkat a přitom bych neporušil smlouvu. Byla to předem prohraná bitva. Nemělo to žádnou cenu setkat se s ní. Neměl jsem šanci, protože ona si stejně nakonec vybere tu pijavici, která ji málem tenkrát napadla v tom lese. Chápal jsem Jacoba, že utekl pryč, když si Bella vybrala jenom Edwarda. Potlačil jsem znechucené zavrčení a přemýšlel jsem dál o ní.

„Sethe!“ volaly mě dva hlasy, které patřily Leah a Samovi.

„Nechte mě na pokoji!“ zavrčel jsem.

„Nech ho,“ ozval se Sam a proměnil se zpět.

Ještě jsem dlouho přemýšlel a pak začalo pršet. Kapky deště mi začaly stékat po zádech, ale bylo mi to jedno. Na ničem jiném mi nezáleželo. Začalo pršet ještě víc a já se schoval, alespoň pod strom a lehnul jsem si na zem. Zůstal jsem sám, ale pak mě něco napadlo. Dostal jsem plán, který by mohl vyjít. Pocítil jsem novou naději. Nic nebylo zatím ztraceno. Byl čas vrátit se domů a přestat smutnit. Byl jsem plný naděje, že ji uvidím. Rozběhl jsem se domů a vrátil jsem se...

Pohled Petry:

Vlčí vytí se neslo nocí dál a neustávalo. Byl to zoufalý vlčí nářek, jako kdyby zvíře mělo bolesti. Tohle byla pro mě poslední kapka mé trpělivosti. Už jsem se rozhodla. Ráno zajdu za Carlislem a promluvím si s ním. Musím Setha vidět. Nemůžou mi dohazovat zabijáckého upíra, který se mě snažil tady druhý den napadnout. Riley mě chtěl očividně získat pro sebe. Zuřila jsem a začínala jsem být na Cullenovy čím dál tím víc naštvaná. Nejvíc jsem začínala být naštvaná na Carlislea, že tohle povolil a Rileyho ke mně pustil, aby se vtíral.

Edward ve srovnaní s ním byl úplně neškodný. Musela jsem se usmát, protože mě nikdy nenapadlo, že bude Edwarda alias Rozcucha srovnávat s Rileyem. Ještě takhle jsem chvíli přemýšlela a začala jsem usínat, ale najednou se rozpršelo a já nemohla spát. Podala jsem si mobil a dala jsem si do něj sluchátka, abych mohla poslouchat písničky. Když jsem poslouchala své oblíbené písničky, začala jsem snadno usínat a netrápily mě noční můry. Když jsem se probudila, venku zase pršelo. Posadila jsem se na posteli a začala jsem hledat mobil. Nemohla jsem ho nikde najít. Dívala jsem se po něm všude, a dokonce i pod postel, zda jsem si ho ve spaní neshodila. Začala jsem procházet zmateně celý pokoj a snažila se ho hledat dál a moje podrážděnost rostla dál.

„Carlisle,“ zavolala jsem ho, byla jsem si plně vědoma toho, že mě uslyší.

Během vteřiny stál vedle mě a pobaveně se usmíval. Jeho dobrou náladu nemohlo nic pokazit.

„Ano?“ zeptal se pobaveně.

„Můžeš mi laskavě říct, kde jste mi schovali mobil?“ Začala mi docházet trpělivost.

Carlisle se zasmál.

„To vážně netuším.“

„Fajn, mohl bys mi přestat dohazovat Rileyho?! Ty víš, že s ním chodit nebudu,“ zavrčela jsem naštvaně.

„To ani nechci.“ Upřímně se usmál. „Mrzí ho to, jak se tenkrát k tobě zachoval a chce to napravit. Měla bys mu dát šanci.“

„Mrzet ho to může, ale nemusí dolézat. Je to trapné,“ řekla jsem a sledovala jsem jeho reakci.

„Představ si, že by to bylo naopak. Dokázala bys mu odpustit?“ zeptal se mě.

„Já nevím. Ty víš, že je to složité.“ Zavrtěla jsem hlavou.

„Jak chceš, ale později můžeš litovat,“ řekl jen a dlouze se na mě zadíval.

Uhnula jsem pohledem.

„Ty nejdeš do práce?“ Všimla jsem si jeho sportovního oblečení, které se nosí na hory.

„Ne nejdu.“

„A kde jdeš?“ Nechápala jsem.

„Jdeš se mnou a s Edwardem projít se,“ odpověděl jen.

„Já chci jít za Sethem. Nikam nepůjdu.“ Začala jsem protestovat.

„To s tím také souvisí,“ řekl a tajemně se usmál.

„Nejdu.“ Začala jsem být protivná.

„Potřebuješ se projít.“

„Jsi hrozný!“ řekla jsem zděšeně a zasmála jsem se.

„Já vím.“ Zasmál se.

„Proč bereme Edwarda? Proč nejdou ostatní?“ začala jsem ho zasypávat otázkami.

„Nebylo by to dobré, kdyby nás šlo víc...“ odmlčel se a víc mi nechtěl prozradit. „Počkám na tebe.“

Odešel a já si vzala na sebe nějaké to sportovní teplé oblečení, aby mi nebyla zima. Stejně jsem nechápala, jak to mohlo souviset se Sethem, ale začínala jsem být pořádně zvědavá. Sčesala jsem si vlasy do culíku, aby mi nepřekážely.

„Petro, jdeš?“ Volal na mě přes dveře koupelny Carlisle.

„Nejdu,“ zasmála jsem se. „Počkej!“

„Trvá ti to.“ Začal si ze mě dělat srandu.

„Už jdu.“ Vyšla jsem z koupelny, abych ho mohla následovat ven.

Přidal se k nám ještě Zrzoun, který byl podobně oblečený jako Carlisle. Jen si divně zatvářil, když uslyšel svojí novou přezdívku a výjimečně to neokomentoval.

„Edwarde, nevíš, kde se mi záhadně poděl mobil?“ Naštvaně jsem na něj pohlédla, jako kdyby mi ho schoval on

Pobaveně mu zacukaly koutky a také zavrtěl hlavou, že neví.

„Co to do vás Cullenových vjelo?!“ Zavrtěla jsem hlavou a chtěla jsem jít do lesa.

„Petro, tady ne. Jdeš špatně,“ zasmál se Carlisle.

„To neřeš,“ řekla jsem a šla jsem, kudy mi ukázal.

Carlisle s Edwardem kráčeli vedle mě a sem tam jsem se musela ujistit, zda vedle mě jdou, protože oba kráčeli neslyšně. Tahle procházka se mi začínala trochu líbit a přestávala jsem být podrážděná...

Autor: PetraCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Chůva na hlídání?! Ani omylem! Cullenovi!!! 11. kapitola: