Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Choose Right Way - XXIII.Kapitola

30.04.2009 (10:00) • mexandxcullens • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1415×

Nechápala jsem to a užíral mě pocit,že nevím co se teď děje. Jednoho dne,kdy jsme vyrazili všichni na lov,jsem se po cestě zpátky tak nějak ztratila a napadla mě zvláštní myšlenka. Co kdybych ho našla a promluvila si s ním? Polovina mého já to zavrhla,druhá půlka mě nutila to uskutečnit. Nevěděla jsem,co by se stalo až bych ho našla,ale jen jsem si chtěla to všechno ujistit. Pak zase zasáhla má druhá půlka,proč bych ho vůbec měla jít hledat ? Bez něj je život jako dřív. A to je možná špatně,on to tady oživil a dával tomu tady nějakou šťávu. A bez toho jsem se nudila každý den. Nevěděla jsem co dělat.

Nikdy jsem nechápala,jak jeden člověk může milovat více osob. Pochopení jsem dosáhla,až když se mi to stalo. I srdce upíra dokáže milovat,a je v něm dostatek místa pro tolik lidí. Proč je ale někdo tak sobecký,že si musí vydobýt něčí místo,nebo to alespoň předstírat? Sama jsem věděla jak bych už nikdy nechtěla být bez Edwarda ani minutu,ale i tak,každý vztah jednou ochabne. Ale nemusí končit,že? Na druhou stranu,když poznáte nové lidi,tak je máte rádi,ale já se musela hned zamilovat. Vždyť ale nemůžu milovat dvě osoby. U jednoho z nich,to nebude to pravé. Ale já se nedokázala rozhodnout. S Edwardem to bude vždy příjemné a budu šťastná. Ale Alex je…jiný. Něco mě na něm přitahuje. Jako magnet špendlíky.

„Bello?Jsi tady?“ volali ostatní skrz les. Už jsem se nadechovala a těšila jsem se,že budu s nima. Pak jsem se ale zarazila. „Někde tady bude,ona není tak vytrvalá“ zavtipkoval Emmett z povzdálí. „Jsem,ale nebojte,za chvíli se vrátím domů!“ zavolala jsem k nim a vyskočila na strom. „Vážně?“ ptal se podezíravě Edward. „Ano,večer jsem doma“ protočila jsem oči v sloup. „Dobře“ řekl někam do dáli a všichni odběhli zase pryč. Oddechla jsem. Měla jsem ještě nějaký čas na rozmyšlenou. Když se začalo stmívat,začala jsem mít i jiné myšlenky. A podle toho jsem se taky nakonec rozhodla.

Seskočila jsem ladně ze stromu a rozhlédla se kolem sebe. Ptala jsem se sama sebe,jestli to mám opravdu udělat. Nadechla jsem se a naposled se kolem sebe rozhlédla. Rozhodla jsem se běžet na východ. Běžela jsem několik dní,možná i víc a nakonec se dostala poblíž Seatlu. Jako člověk jsem tohle město měla ráda,neustále tady svítilo slunce,ale teď bylo slunce mým nepřítelem,takže jsem musela počkat do noci a hledat. Ikdyž jsem nevěděla jak,něco mě uklidňovalo a měla jsem zvláštní pocit,že ho tady najdu. Kolem desáté večer jsem už v klidu mohla procházet ulicemi. Několikrát jsem slyšela jak na mě různí chlapi výskají a pokřikují různé věty. Já je ale ignorovala a šla dál,dřív bych byla možná ráda. Z dlouhého běhu jsem byla hodně unavená ale i tak jsem pořád chodila a snažila se něco najít. Nakonec jsem bezmyšlenkovitě došla až na kraj města a vešla do nějakého baru. Ani jsem nevěděla co tam chci dělat,natožpak proč tam vůbec jít,ale šla jsem. Uvnitř bylo docela teplo,zakouřené prostředí tomu dávalo pravou atmosféru a navíc tady bylo jen pár lidí,což mě uklidnilo ale zároveň znepokojilo.

„Co dělá tak krásná slečna takhle pozdě večer na okraji města?“ zeptal se mě barman. Docela pohledný chlapík,mohlo mu být kolem 30. Očima jsem pohlédla na hodiny a s úsměvem zjistila,že je půlnoc. „Jen někoho hledám“ řekla jsem. „A dáte si něco?“ řekl s úsměvem. „Ne,díky“ řekla jsem a rozhlížela se. „A koho že to hledáte?“ vyptával se dál. „Jednoho známého“ mávla jsem rukou,jakože na tom nezáleží. „Třeba bych vám mohl pomoct“ nabídl se. „Pochybuju že ho budete znát,navíc ani nevím jestli jsem v tom správném městě“ řekla jsem ironicky. On ale napjatě čekal. „No dobře,jmenuje se Alex Tilen“ řekla jsem mu nervózně. Hned jak to uslyšel,usmál se,pak se ale zase zamračil. „Je v salónku číslo 6“ řekl a ukázal nejistě ke dveřím. „díky“ řekla jsem. Přišlo mi divné proč se tak začal chovat. A taky to,že jsem ho dokázala najít tak lehce,myslela jsem že budu hledat měsíce. A přitom stačilo vejít do prvních dveří.

Ani jsem neklepala a vešla dovnitř. Byl tam stolek a několik židlí kolem. On seděl zády ke mně. „Vítám tě tady“ řekl chraplavým hlasem. „Jsi v pořádku?“ zeptala jsem se. „Jistě“ odpověděl a otočil se. Co mě praštilo do očí,byla barva těch jeho. Byly svítivě rudé. Lekla jsem se a on se nad mojí reakcí jen zasmál. V rychlosti jsem se otočila a chtěla jít pryč. Jenže ouha,dveře byly zamčené.

Autor: mexandxcullens, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Choose Right Way - XXIII.Kapitola: