Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Chlupatá láska - 4. kapitola, Truhla

5. kikina - Alice Cullen


Chlupatá láska - 4. kapitola, TruhlaTaylor objeví truhlu. Jenže je zamčená a ona neví, co s ní. Najde ztracený klíč, a truhlu později otevře. Je v ní kniha, s tajným deníkem.

 


Pusť si písničku


Sešla jsem dolů do kuchyně, kde jsem se nasnídala. Seděla jsem s maminkou v kuchyni, když vtom přišel táta.

„Zítra jdeme na lov,“ oznámil mi. Věděl, že budu proti.

„Já ale na lov nechci jít,“ odpověděla jsem mu.

„Řekl jsem, že půjdeme na lov!“ zvýšil hlas.

„Já ale nechci lovit zvířata! Co ti udělaly tak strašného, že je lovíš? A proč to vlastně chceš i po mně? Hnusí se mi to, copak to nechápeš?! Mám lovu plné zuby, nikam s tebou chodit nebudu! Lov si zvířata sám, ale po mně to nechtěj! Já nejsem jako ty! Miluju zvířata z celého svého srdce, nikdy bych jim neublížila! Tak proč ty jo?!“ zakřičela jsem. Okamžitě mi přilétla facka.

„Až budu po vysoké škole, budu v organizaci na ochranu zvířat,“ zdůraznila jsem každé slovo, prudce odsunula židli a vydupala naštvaně po schodech. Vlétla jsem do pokoje jako velká voda a zabouchla za sebou dveře. Náhle se něco uvolnilo a spadlo to na zem. Ohlédla jsem se za sebe.
Vypadla hvězda ze dveří. Zrovna ta největší. Se slzami v očích jsem ji sebrala a chtěla ji dát zpět na své místo. Ale tam, kde byla Polárka, bylo teď místo a v něm klíč. Sebrala jsem ho a vložila hvězdu zpět do otvoru. Truhla! No jasně! Pláč ihned vystřídal úsměv a vyběhla jsem přes kuchyň na zahradu. Zamířila jsem ke stodole.

Klekla jsem si k truhle a zasunula klíč do zámku. Byl to on! Otočila jsem ozdobným klíčem a zámek povolil. Otevřela jsem truhlu a nevěřila svým očím. Zevnitř byla truhla postříbřená a na rovné ploše byl ten samý obrázek jako z mých dveří. Stařena měla pravdu… Opravdu tu byl sešit a kniha. Vyndala jsem sešit a prohlédla si ho. Byl to nejspíš deník. Kniha byla také stříbrná. Byla opásána přezkou, na které byly kamínky ve tvaru hvězd. Otevřela jsem knihu na první stranu, posadila se do slámy a začala číst.

Před dávnými časy, kdy Země ještě nebyla tolik poničena lidmi a člověk žil s ní v souladu, lidé z kmene Aka – Mura věnovali přírodě veškerý svůj čas. Nejednalo se jen o přírodu. Jednalo se i o zvířata, ale i vše neživé. Lidem z tohoto kmene proudila v žilách nevýslovná síla magie.

Jednoho rána se ženě narodila dcera. Pojmenovala ji Tailin. Měla tmavé vlasy, oči zlatavé jako to nejblýskavější zlato, postavu štíhlou a přiměřeně vysokou. Cítila, že v ní je něco víc než v ostatních členech kmene. Nebyla namyšlená. Jen věděla, že příroda jí nadělila o jednu věc navíc. Dívenka rostla a čím více rostla, tím více byla znatelná magie v její krvi.

Byl neskutečně překrásný den. Tailin se šla projít do lesa, jako každé ráno. Ovšem v lese jí jen tak, zničehonic, postihla horečka. Třásla se, celá pálila. Po neskutečné hodině trpění se stalo něco, s čím ona ani nikdo jiný nepočítal. Ani se nenadála a změnila se v obrovského, chundelatého vlka. Srst měl temně černou, jako nejčernější noc, oči mu svítily a jeho pohyb byl neskutečně elegantní, plný touhy. Po čase dívenka zjistila, že se může přeměňovat. Brala na sebe lidskou i vlčí podobu.

Ještě ten den zašla Tailin k náčelníkovi kmene. Optala se ho, jestli se v knize kmene píše o nadpřirozených bytostech. Dívenka brzy zjistila, že je vlkodlak. Rozhodla se celému kmeni ukázat svou vlkodlačí podobu. Bála se toho, že ji odmítnou a vyženou ji pryč. Její obavy se ale naplnily. Rodiče s ní nechtěli mít nic společného. Dokonce si odpírali, že je to jejich dcera. Náčelník jí dal den na to, aby se odstěhovala pryč z kmene. Každý se k ní otáčel zády a pomlouval ji. Tailin to natolik ranilo, že neváhala ani minutu, otočila se ke kmeni zády a utekla pryč do lesa.

Dlouhou věčnost se Tailin brouzdala světem, bez smyslu žít. Neměla proč žít… Její věčnost ji nepřipadala nikdy delší. Jednoho dne se ale seznámila s chlapcem. Byl asi jejího věku a měl pět přátel. Tailin s nimi seznámil. Nejdříve si moc nevěřili, ale nakonec Tailin zjistila, že Sam i jeho přátelé jsou také vlkodlaci. Tailin se zamilovala do Sama a společně našli smysl bytí.

Tailin společně se Samem našli své teritorium blízko jedné vesnice. Vesnice byla podobná té, ve které Tailin vyrůstala, a proto je seznámila s vlkodlaky. Obyvatelé byli nadšeni. Nabídli Tailin i Samovi domeček na kraji vesnice a chránili obyvatele před hrozbami, které na ně číhaly.

Nikdo doposud neví, jestli byla tato legenda pravdivá.

„Páni,“ vydechla jsem, když jsem přečetla úvodní stranu ke knize. Další listy knihy byly popsány příběhy a zkušenostmi ze světa Tailin a Sama. Dozvěděla jsem se, že se Tailin brzy narodil syn. Měl stejnou schopnost jako Sam a Tailin.

Byl to překrásný příběh lásky. O rodině, která ji zavrhla jen proto, jaká je. O přátelství, které se mezi Tailin a ostatními vlkodlaky utvořilo. A především o lásce, kterou byl celý příběh protkán.

Celé další dny jsem přemýšlela o vlkodlacích. Byla to určitě tak překrásná a elegantní stvoření. Několikrát jsem se přistihla zasněnou. Snila jsem o příběhu Tailin. Kéž by takový osud potkal i mne. Tolik jí závidím. Závidím jí to, že je vlkodlak, závidím jí to, že má opravdovou lásku, ale i to, že nemá otce, který by ji do něčeho nutil! Už zase měl hloupé narážky na mě. Chtěl, abych chodila s ním lovit. Vždy jsem ho odmítla, jenže poslední dobou přitvrzuje a já předpokládám, že zanedlouho na lov stejně budu muset jít. I když z donucení.

Nechápu to. Pořád ve mně vidí malou holčičku, která musí poslouchat? Ale vždyť mi je osmnáct… Po prázdninách půjdu na vysokou školu! To ve mně nevidí nic jiného než zabijáka? To mě nemůže nechat užívat si života? Bez lovu? Ale ne… To by nebyl on.

Brzy mě k lovu samozřejmě „dokopal.“ Šli jsme po polní cestě mezi lesy. Museli jsme být tiše jako pěna. Zvířata tudy přecházejí do druhého lesa, takže tu bylo nejlepší místo pro tento odporný čin! Jestli někdy nějaké zvíře zabiji, tak se opravdu budu nenávidět!

„Ty počkej tady, já se zajdu podívat kus do lesa.“ Odkývala jsem mu to a jen tak postávala na polní cestě.

Uslyšela jsem za sebou jakoby dusot kopyt, praskající větvičky.

„Tati? To už jsi tady?“ otočila jsem se a vzduch mi najednou uvízl v krku.

 

 


 

Názory? :) Budu ráda i za smajlíka.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Chlupatá láska - 4. kapitola, Truhla:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!