Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Cesta duší 2. kapitola


Cesta duší 2. kapitola

Opravdové přátele rozdělí jenom smrt. A někdy ani ta ne!

Nikdy neštvi ducha!

 

Naštvaně jsem za sebou zabouchla dveře motelu a švihla sebou na postel, která se div nerozpadla. Nejen, že Smrťáček nepochopil, že se mi nemá zjevovat z ničeho nic v autě a mluvit na mě, ale horší motel už opravdu vybrat nemohl! Polorozpadlá, nemile vyhlížející barabizna s opravdu milou vrátnou. Když jsem to tu viděla, chtěla jsem se otočit a pokračovat v cestě i přes noc, ale výraz Smrťáka mě přesvědčil, že tu jednu noc zvládnu.

Rozhlédla jsem se po pokoji a byla bych radši, kdybych to nedělala. Popraskané zdi, opadaná omítka, skříň bez jedné nohy, poblikávající světlo a nefunkční lampička. Jak moc bych si přála, aby to byl jen sen...

Zavřela jsem oči a doufala, že až je otevřu, výjev se změní. Jedna. Dvě. Tři. A otevřela jsem oči. Výjev se sice změnil, ale já div nedostala infarkt. Dnes již třetí. Zírala jsem přímo do tváře rozčíleného ducha!

„Co si sakra myslíš, že děláš? Kde to, ksakru, jsme? Vidíš vůbec, jak to tu vypadá? No podívej se na to! A to nemluvím o tom, že v okolí nic není! Chceš, aby se ti něco stalo? Víš vůbec, co je toto za místo? Kdyby ti tu někdo něco udělal, tak se o tom nikdo nedozví. Nikdo tě nebude hledat. A těm darebákům to projde! Opravdu chceš zemřít?!“

„Ježíši Kriste! Smrt budu mít akorát tak z tebe! Co vás to všechny v poslední době napadá? Zjevovat se mi jen tak? A neboj se, Smrťák říkal, že to tu je v pohodě. Teda to úplně neřekl, ale prý tu mám přespat.“

„Aha! Tak my věříme Smrti! Proč se vůbec divím? No tak, poslechni mě. Mám o tebe starost,“ ze zloby přešla do přesvědčování.

„A to mám pokračovat v cestě přes noc? Víš, jak jsem unavená? Akorát tak usnu za volantem. Tohle je mnohem přijatelnější,“ oponovala jsem.

„Ach jo. Tak si tu zůstaň. No! Ale nehnu se od tebe ani na krok!“ prohlásila a uvelebila se na kraji postele.

„Klidně, ale za světla mě probudíš, abych neprospala celý den,“ usmála jsem se a s odporem si lehla do postele. Tohle si Smrťáček ještě vypije!

 

Bell?“ ozval se tichý hlásek vedle mě.

Hm?“ otočila jsem se směrem na Sandru.

Spíš?“ zeptala se nesměle.

Co se děje?“ zvedla jsem se v loktech a postel vydala neidentifikovatelný zvuk následovaný příšernou ránou. Postel spadla! Počáteční hrůza se změnila v nezadržitelný smích. Sandra se na mě vyděšeně dívala, ale když pochopila, že se nic neděje, s radostí se ke mně přidala.

Asi. Bys. Měla. Začít. Hubnout,“ vypravila ze sebe mezi záchvaty smíchu.
„Možná už je na čase,“ přitakala jsem a nasadila vážný výraz. Sandra mě sjela vážným pohledem a zadívala se mi hluboko do očí, což u nás vyvolala jen další salvu smíchu.

Víš, takhle jsem se už dlouho nezasmála,“ vypravila ze sebe Sandra, když jsme se uklidnily na tolik, abychom byly schopné zformulovat větu.

Já taky ne. Poslední dobou jde všechno od deseti k pěti.“ A dobrá nálada byla ta tam.

To jo. Víš, chtěla jsem se ti omluvit. Neměla jsem tě tlačit, aby ses do toho s tou mafií, nebo co to bylo, pouštěla. Nestálo ti to za to. Kdybych tě do toho neukecala, mohly jsme tam ještě zůstat a ty bys nemusela být tady. Nebýt mých keců, měla bys kde bydlet a vše by bylo v pořádku. Takhle jsi jen na cestě kdo ví kam.“

Ale, San. Ty za to nemůžeš. Nebyla to tvoje chyba. Prostě se jen sešlo pár špatných náhod, což u mě přece není nic nového. Stejně bychom se dřív nebo později opět stěhovaly. Alespoň to máme rychleji za sebou. A už se tím netrap. Sice jsem byla vzteklá a naštvaná, ale vůbec nic ti nevyčítám,“ šeptala jsem.

Opravdu?“ podívala se na mě opatrně.

To víš, že ne,“ a opatrně ji objala. Nebylo to sice opravdové objetí, protože jsem neměla dostatek energie, ale kdybych hodně chtěla, mohla bych Sandru zhmotnit. Stačilo by do ní nasměrovat dostatek mé energie a byla by vidět i pro ostatní. Už jsme to zkoušely, ale hmotná byla jen pár minut a já poté prospala celý den. Takhle jsme se musely spokojit jen s náznakem obejmutí.

Bell, promiň, že jsem tě vzbudila, ale musíš si lehnout,“ odtáhla se ode mě, „dobrou.“

Dobrou,“ a opět jsem se uvelebila v posteli a okamžitě jsem usnula.

 

Ráno neproběhlo zrovna nejlépe. Jak jsem řekla, tak Sandra udělala, jen ne tak, jak jsem si představovala. Probudila mě příšerným křikem se slovy, ať vstávám, že jsem nechtěla zaspat. Zmateně jsem otevřela oči a se zástavou srdce slítla z postele. Vůbec jsem nevěděla, kde jsem, a naprostá tma tomu vůbec nepomáhala. Naprostá tma? Konečně jsem si vzpomněla! Cesta z města. Smrťák radící mi, abych jela do Forks. A rozhovor se Sandrou, kdy jsem jí říkala něco v tom smyslu, aby mě ráno probudila.

Můžeš mi říct, jestli se v posmrtném životě nějak zlepšuje zrak? Protože já žádné světlo nevidím, tak mi vysvětli, kde ho máš?“ prskala jsem na všechny strany.

Tam,“ ukázala z okna a opravdu. Na obzoru byl malinkatý proužek světla.

Si děláš srandu! Kolik je hodin?“ zmateně jsem se dívala z okna.

Nevím, hodiny tu nemají,“ odpověděla s klidem.

Agr.“ Už opět jsem byla naštvaná a to teprve vstávám. Sbalila jsem si svých pět švestek a teprve teď mi došlo, že mě čeká další den jízdy v autě.

Au. Au. Au. Au,“ zaskuhrala jsem při té představě.

Co je? Něco se děje? Je ti něco? Bolí tě něco? Hlava? Břicho?“

San, vše je v naprostém pořádku. Jen mě děsí představa dalšího dne stráveném v autě,“ uklidnila jsem ji.

Aha. Mám jet s tebou?“ nabídla se. Ale moc dobře vím, jak ji cestování dopravními prostředky nudí. Zvláště, když může být, kdekoli si zamane.

Ne, ne. Já to zvládnu. Hezky si užij den. Ať budeš dělat cokoli. A večer si mne najdi,“ odpověděla jsem jí a ona se rozzářila jako sluníčko. Prostě moje San. Objala mě a zmizela. Já si vzala pár svých věcí a vydala se k autu.

 


Prosím o komentáře. :)

Paxl

 


« Předchozí díl


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Cesta duší 2. kapitola:

 1
6. Petronela webmaster
26.01.2018 [17:28]

PetronelaMusím říct, že by bylo lepší, kdyby ty kapitolky byly přece jenom o něco delší, protože tohle bylo... nevím... napsané to bylo zajímavě, ale žádná informace ani pořádný posun v ději - něco tomu chybělo.

5. :D
05.07.2014 [20:18]

paráda Emoticon

4. anča
04.07.2014 [12:14]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

3. Teyla
03.07.2014 [20:07]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2. marcela
03.07.2014 [14:55]

Skvěle jsem se bavila. Emoticon Emoticon
Úžasná kapitola.Moc se těším na další. Emoticon Emoticon Emoticon

1. BabčaS.
03.07.2014 [12:07]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!