Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Cesta do nebes - Prolog

09.01.2012 (17:45) • popsie • FanFiction na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 1070×

Tohle je můj intimní život, Bello!

„Dobrý den, jsem Blair Morganová. Mám tady dnes pohovor s panem Cullenem,“ řekla jsem blonďaté recepční, která už na první pohled nevypadala moc příjemně. Nejspíš to bude další namyšlená plastiková bloncka s IQ šumicí trávy a věčně roztaženýma nohama. Tyhle typy holek znám. Sama jsem nebyla jiná. Ve třeťáku jsem naštěstí ale dostala rozum a konečně začala řešit svou budoucnost. Dnes studuji na Columbijské psychologii a filozofii. Psychologii protože ze mě nikdy žádná velká filozofka nebude. Něco takového je velmi nepravděpodobné.

„Jistě,“ promluvila vysokým dětským hláskem a pohodila vlasy, které mi připomínaly polámané obilí. Jo, holka, ty si asi hodně věříš, když si myslíš, že jsi hezká. Já mít tvé vlasy a ksicht, tak nevylezu z baráku. Bloncka zvednula telefon a netrpělivě poklepávala svými zářivě růžovími nalepenými nehty o stůl, u kterého seděla.

„Oh, pan Cullen? Jistě. Čeká tady Blair Morganová a říká, že… Samozřejmě. Pošlu ji nahoru. Nashledanou.“ Bloncka mě propalovala povýšeneckým pohledem. „Pan Cullen vás již očekává. Jeho kancelář je v šedesátém pátém patře. Obývá celé patro,“ promluvila ke mně ta namyšlená nána a odvrátila se ode mě. Tiše jsem se zachichotala a otočila se na podpatku. Přivolala jsem si výtah a zmáčknula tlačítko s číslem šedesát pět, když vtom se mi v kabelce rozezvonil mobil. S hlasitým povzdechnutím jsem ho vydolovala z kabelky a koukla na display. Bella.

„Ahoj, Bells,“ pozdravila jsem rádoby zvesela. Měla jsem ji vážně ráda, ale taky by někdy mohla poslouchat. Určitě mi volala, aby zjistila, jak dopadla schůzka.

„Čau Blair, tak co, jak jsi dopadla?“ Neříkala jsem to? Otočila jsem se k zrcadlu a začala trochu upravovat svůj zjev. Nevypadala jsem špatně, ale připadala jsem si trochu jako lehká holka. Dřív jsem něco takového nosila normálně, ale teď… Zkrátka už nejsem taková jako dřív. Možná někde uvnitř, hluboko v mém nitru jsem pořád stejně nezodpovědná, ale napovrch jsem nesobecká, milá a zodpovědná Blair, kterou by ani ve snu nenapadlo šikanovat učitele. Jsem přesně taková, jakou musím být, abych dobře zapůsobila na své okolí. Ovšem oblečení, které jsem měla na sobě, tomu moc nepřispívalo. Krátké minišaty končící těsně pod mým malým zadečkem s výstřihem až někde sem a boty na deseticentimetrovém podpatku. Lidi si museli říkat, že jsem děvka. Jinak se to totiž nedalo popsat.

„Ještě jsem tam nebyla,“ řekla jsem suše. Normálně se tak neoblékám, ale Bella – milovnice sexu – má takovou teorii. Čím menší šaty, tím větší úspěch. Jí to možná vycházelo, když chtěla sbalit nějakého sexy fotbalistu, ale já nechci, abych dostala práci jen kvůli svému sexy vzhledu. Tohle oblečení sice podtrhovalo mou hubenou postavu, ale rozhodně mi nepřidávalo na sebevědomí. Spíš ubíralo. Představa, co si o mně musí myslet lidi kolem mě, mě uváděla do rozpaků a zároveň trochu štvala a urážela. Ovšem, Bella si ráno nedala říct a doslova mě násilně donutila se do toho navlíknout.

„Ne? Kolik je vlastně hodin?“ zeptala se zmateně má nejlepší přítelkyně a zároveň spolubydlící. Je sice o rok starší než já, ale podle toho, co dokázala, mám někdy pocit, že je jí snad padesát. Bells je možná praštěná, nezodpovědná a v příštích dvaceti letech nemá v plánu se usadit, ale to, jak je cílevědomá, ambiciózní a ochotná udělat cokoliv pro úspěch, mě mnohdy dostává do kolen. Když jsem ji poznala, byla to obyčejná osmnáctiletá holka, kterou opustil přítel. Byla z toho na dně a mě jí bylo hrozně líto. Začala jsem se s ní bavit i přesto, že si mě mnohdy ani nevšímala a postupem času se mi podařilo dostat ji z toho období temna. O necelý rok později jsme odjeli sem, do New Yorku, a ona začala konečně zase žít. Ovšem její život se začal točit kolem sexu a velkých peněz, které neustále přicházely a zase odcházely.

„Jsou čtyři hodiny odpoledne. Jsem překvapená, že už jsi vzhůru. Normálně touhle dobou ležíš rozvalená ve své ložnici a chrápeš jako motorová pila.“

„Ha, ha! Fakt vtipný!“ zasyčela Bella a já uslyšela, jak se zvedá z postele. Hlasitě při tom totiž funěla. Trochu mi připomínala naštvaného býka.

„V kolik jsi vlastně včera přišla?“ vyhrkla jsem pobaveně. Já šla spát kolem druhé hodiny ráno a ona ještě nepřišla.

„Já ti ani nevím, ale vím, že mě doprovázel takový sexy Francouz, ale nějak ho nemůžu najít.“ Začala jsem se hlasitě smát.

„Jo, ráno jsem ho vyprovázela. Mimochodem, byl to Thierry Henry, ten fotbalista New York Red Bull. Říkal, že mu máš zavolat.“

„Celá se na to klepu!“ řekla sarkasticky a já si povzdechla.

„Vzpomínám si, že jsi byla nadržená, jen jsi ho viděla v časopisu. Vzpomínáš si, jak jsem s tebou musela jet do Španělska, aby ses podívala na jeden jeho blbý zápas v Barceloně?“

„Ty jsi taky nebyla zrovna klidná, když jsi za ním se mnou šla do šatny fotbalistů.“

„To je něco jiného. Nejde si udržet čistou hlavu, když máš jít za polonahýma neuvěřitelně sexy mužskýma,“ zapředla jsem při té představě.

„Jo, jasně. Já nebyla ta, kdo se při první příležitosti vyspal s Cristianem Ronaldem.“ Hlasitě jsem zasyčela a vypochodovala z výtahu.

„Dobře, dobře, přestaňme tady, prosím, rozebírat můj intimní život a věnujme se něčemu smysluplnějšímu.“

„Tohle je smysluplné!“ Protočila jsem oči v sloup a s překvapením si uvědomila, že postávám před dveřmi s cedulkou E. Cullen.

„Fajn, pobavíme se o tom někdy jindy. Čeká mě něco jiného než tlachání o mém románku s Cristianem,“ zamumlala jsem a zaklepala na dveře.

„Stejně nechápu, proč jsi ho pustila k vodě. Byl ochotný pro tebe udělat cokoliv. Holka, ty jsi ho doslova okouzlila. Kdybys nezdrhla před závazkem, byla bys teď nejspíš na vrcholu blaha, protože bys byla manželkou Cristiana Ronalda. Chápeš to vůbec? Měla bys všechno, po čem tak hrozně toužíš. Dokonalého chlapa, lásku, mega barák, byla bys na titulkách časopisů, peníze…“

„Jo, ale hlavně bych měla nervy, co se mu stane při dalším zápasu. Nebo aby mě nepodvedl s první prsatou modelkou, kterou potká. Víš, být manželkou fotbalisty není procházka růžovým sadem. A o ty prachy mi zase tak moc nejde. Dokážu žít i bez nich.“ Vstoupila jsem do velké kanceláře provedené v tmavých barvách a omluvně se usmála.

„Jasně, a za co by ti kupoval dárky, které tolik miluješ?“

„Fajn, přestaňme tady rozebírat skutečnost, že jsem odmítla Cristiana Ronalda a rozlučme se. Mám tady práci!“ Típla jsem mobil a nahodila nevinný pohled a pozorně si prohlédla pana Cullena, na kterého jsem zůstala udiveně koukat. Tak, jestli jsem si ještě před pěti vteřinami myslela, že Ronaldo je nejkrásnější chlap pod sluncem, tak co je pak tenhle bůh přede mnou?

„Slečna Morganová?“ zeptal se sametovým hlasem a já roztávala na místě. Možná jsem zodpovědná a snažím se soustředit na práci, ale pořád jsem žena a mám taky hormony, které okamžitě reagují na objekt mého zájmu, který je momentálně nedosažitelný i přesto, že je přímo přede mnou.

„A-ano,“ zakoktala jsem a cítila, jak se mi do tváře hrne červená. Super!

„Posaďte se, prosím,“ promluvil opět a já se posadila, protože by se mi jinak podlomila kolena.

>>>>><<<<<

„Takže se uvidíme zítra v osm hodin. Samozřejmě budete moct odejít kdykoliv budete mít školu, ale byl bych rád, kdybyste tady byla vždy v osm hodin. Pokud to ovšem bude možné.“

„Jak víte, že chodím do školy? Vím naprosto jistě, že jsem vám to neříkala,“ vyhrkla jsem nechápavě. Edward se zatvářil zmateně.

„No, nevypadáte na to, že byste měla vystudovanou školu a ani na to, že byste se na ni vykašlala,“ vysvětlil a sebevědomě se usmál.

„Jste vnímavý,“ konstatovala jsem a vstala. „Tak tedy zítra v osm hodin?“ ujistila jsem se. Cullen taky vstal a potřásl si se mnou rukou.

„Tak tedy, nashledanou.“ Edward ale neodpověděl a místo toho si šel pro svůj kabát, který visel na věšáku v rohu místnosti. Obléknul si ho a ladnou chůzí kráčel ke dveřím. Otevřel je a rukou mi naznačil, abych šla první. Trochu zmateně jsem kolem něj prošla a zastavila až u výtahu, kde vedle mě čekal i pan Cullen. Nechápavě jsem na něj hleděla a čekala, jestli něco řekne. Všimnul si mého zkoumavého pohledu a usmál se. Tak strašně krásně se usmál.

„Musím jet na schůzku s jedním klientem,“ vysvětlil a já chápavě přikývla. Dveře výtahu se otevřely a my nastoupili.

Původně to měla být jednorázovka o setkání Edwarda a Belly, ale pak se mi do toho přimíchala nejlepší kamarádka Bells, Blair Morganová, do které se mi Edward zakoukal a já nakonec byla nucena vykašlat se na jednorázovku a skočit do toho rovnou po hlavě. Takže... Jestli vás zajímá povídka, kde Bella vystupuje jako divoká, nezodpovědná milovnice sexu a Edward jako bohatý realitní makléř, tohle je něco pro vás.

Autor: popsie (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Cesta do nebes - Prolog: