Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Červená nebo zlatá? - 6. kapitola

07.07.2012 (17:15) • AntjeCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 9× • zobrazeno 1339×

6. kapitola – Návštěva

„Můžeme?“ ptal se mě Carlisle kousek před městem. Už jsme mohli slyšet tlukoty srdcí, kvůli kterým se mi začal tvořit jed v ústech. Naštěstí se začalo stmívat, takže většina lidí byla ve svých domovech.

„Jo...“ odpověděl jsem po posledním velkém nádechu a spolu s Carlislem jsme vyrazili přímo do centra. Neopovážil jsem se nadechnout, na to jsem měl moc velký strach, jak na to reaguje moje tělo.

„Nadechni se... Zvládneš to,“ ujišťoval mě v myšlenkách Carlisle. A on opravdu věřil tomu, že nikoho nezabiju. Začal jsem přijímat do plic trochu vzduchu. Dýchal jsem mělce a snažil se tak minimálně dráždit svůj čich. Šli jsme po ulici, kde byl jen jeden pár, ale přesto mě začalo pálit hrdlo. Bylo to ale hlavně kvůli tomu, že jsem se v poslední době lidem vyhýbal. Začal jsem nasávat víc vzduchu a vůní. Bolelo to, to jo, ale nebylo zas tak těžké odolat krvi kolující v cévách těch dvou chodců. Ne tak těžké, jak jsem čekal.

Carlisle se na mě povzbudivě usmál a já mu úsměv oplatil. Přesto jsem držel své tělo napjaté, drtil jsem své zuby o sebe, nehty v pěsti zarýval do kamenných dlaní. Na konci ulice jsme zatočili do prava, kde už bylo víc lidí. Jak na ulici, tak v obchodech. Zděsil jsem se, zase jsem přestal dýchat, srdce bila jedno přes druhé, čvachtání krve bylo intenzivnější a masitější. Podíval jsem se na Carlislea, ale ten měl v očích pořád tu stejnou, upřímnou důvěru, která mě nakopla. Odvážil jsem se zhluboka se nadechnout a v tu chvíli, kdy všechny vůně projely mým nosem... No, jed zaplavil mé ústa ještě o něco víc, hrdlo mě pálilo jak blázen... Ale nic víc. Bylo to nepříjemné, ale neměl jsem vědomou potřebu uhasit žízeň jejich krví. Trochu jsem zpanikařil, když se k nám blížil člověk, snížil jsem příjem vzduchu, když nás míjel, ale skoro to nebylo potřeba. Oddechl jsem si, ale víc jsem nechtěl pokoušet štěstí.

„To by pro dnešek stačilo,“ řekl šeptem, když zaznamenal můj výraz. Jen jsem přikývl a pomalu jsme se začali vymotávat z města. Když jsme došli na okraj, tak jsme se zase rozběhli naší rychlostí a brzo dorazili domů. Téměř ve dveřích na nás čekala Esmé, celá zvědavá, jak mi to šlo.

„Jaký byl výlet?“ ptala se. Chtěl jsem odpovědět sám, ale Carlisle mě přerušil.

„Skvělý. Pořád říkám, že se podceňuje,“ pousmál se a podíval se na mě. Esmé na mě byla pyšná a objala mě.

„Ale stejně nejsem ani v půlce cesty,“ odporoval jsem. I když jsem byl rád, že mi to šlo líp než jsem čekal, i tak jsem se necítil vůbec jistý.

„Zajímá mě, kdy dáš Carlisleovi konečně zapravdu a uvědomíš si, že jsi plnohodnotný vegetarián,“ smála se Rose, která seděla na gauči. Pozornost všech upírů v domě byla věnována mě. Tedy, až na jeden pár očí. Bella, která seděla vedle Rose měla oči upřené na televizi. Přišla mi až moc křečovitá, ale odvrátil jsem od těch dvou zrak. Už mě nezajímá.

„Jdu si číst,“ oznámil jsem Esmé a Carlisleovi s klidným hlasem, aby si nemysleli, že je to kvůli Belle.

„Dobře.“ Esmé si ještě jednou pomyslela, jak jsem prý šikovný a pak se obrátila ke Carlisleovi. Ve svém pokoji jsem si sedl na pohovku a přemýšlel. Sice jsem se rozhodl, že to Belle všechno vrátím, ale jak to mám asi tak udělat? No, nechám to osudu...

Bella koukala s Rose na televizi – co taky jiného -, když jsem zaslechl myšlenky dvou upírů. Nebyl to ale nikdo z Cullenů a chvíli mi to trvalo, než mi došlo, že máme návštěvu z Aljašky. Tanya a Kate se hnaly směrem k našemu domu.

„Carlisle, máme návštěvu,“ řekl jsem ve svém pokoji. Nemělo cenu chodit dolů. Ne, že by mi Kate nebo Tanya vadily, spíš jsem nechtěl poslouchat Tanyiny myšlenky směřované k mé osobě. Ano, sice je uslyším i tak, ale aspoň je nebudu krmit.

Obě naše sestřenice po chvíli dorazily ke dveřím, kde už stál Carlisle s Esmé.

„Ahoj Carlisle, Esmé.“ Zdravily a objímaly se.

„Kate, Tanyo, co vás přivádí do těchto končin?“ smál se Carlisle.

„Jdeme se podívat na váš nový dům,“ a taky obhlídnout toho krásnýho zrzečka, dodala Tanya v mysli. Ach jo, už to začíná. A já nejsem zrzek, sakra!

„Tak pojďte dál,“ pozvala je Esmé.

„Tanyo!“ slyšel jsem křičet Rose. Doběhla k ní a objala ji. Potom přešla i ke Kate, pozdravily se a taky se obejmuly. Bella se nesměle zvedla z gauče a čekala až si jí někdo všimne.

„Tady je jeden nový vegetarián,“ smál se Carlisle. „Bella, Tanya a Kate,“ postupně je představoval.

„Těší mě,“ řekly si a podaly si ruce. Třeba se všechny tři spiknou a já budu mít pokoj od Tanyi.

„Edwarde, pojď dolů,“ volala mě Esmé. S nechutí jsem se zvedl ze sedačky a sešel dolů po schodech. Dneska jsem na návštěvu moc náladu neměl.

„Ahoj Edwarde,“ zdravily mě Tanya a Kate a obě mě najednou objaly. Viděl jsem koutkem oka, že se Bella podivně zatvářila.

„A kde máte Irinu?“ ptala se Rose.

„Ta zůstala v Denali. Taky máme novej přírůstek,“ reagovala pohotově Kate.

„Nepovídejte, koho?“ zajímala se Rose.

„Jmenuje se Emmett... Jednou jsme všechny byly na lovu a připletly jsme se nějakýmu jinýmu upírovi k jeho jídlu. Asi si myslel, že na něj chceme zaútočit a tak zaútočil on na Irinu, my dvě jsme se na něj vrhly a nakonec... No, to je fuk. Prostě jsme měly na krku novorozence. Už je to dva roky zpátky, takže novorozeneckou éru máme za sebou. Naštěstí s ním nebyly problémy,“ vykládala nám o svém členu rodiny Kate.

Jak na něj začaly myslet, tak jsem ho zahlédl v jejich myšlenkách. Byl ho pořádnej kus, měl skoro dva metry a měl tmavě hnědé, krátké vlasy. Zřejmě trávil s Irinou dost času, ale vypadalo to, že jsou jenom přátelé.

„A proč jste ho nevzaly s sebou?“ zeptala se mile Esmé.

„Ještě se přece jenom necítil na to, být tak blízko civilizaci,“ pousmála se Tanya.

Dlouho jsme si povídali, Bella byla trochu odstrčená, ale i tak se občas zapojila do rozhovoru. Když mě Tanya pohladila po rameni nebo se mě nějak jinak dotlka, připadalo mi, že by ji Bella ráda usmažila pohledem. Ale spíš to byla moje představivost.

„Tak já myslím, že už poběžíme, co říkáš, Kate?“ začala Tanya po pár hodinách zvedat kotvy.

„Ale jestli chcete zůstat, tak klidně můžete, budeme jenom rádi,“ přemlouvala je Esmé.

„Ne, už opravdu poběžíme. Nemusíte se bát, že byste nás nudili, ale nerady necháváme Emma s Irinou samotné,“ smála se Kate.

„Dobře, nutit vás nebudeme,“ usmála se Esmé. „Edwarde, drahoušku, doprovodíš je kousek?“ poprosila mne Esmé. Tanya neměla celou dobu nějak nepříjemné myšlenky a když už mě požádala Esmé, proč ne.

„Samozřejmě.“ Počkal jsem, až se dámy zvednou a pak jsem s nimi vyběhl z domu. Upír by čekal, že když jsme je tak bláznivě vítali, že rozloučení bude trvat několik hodin, ale ani naše ani Tanyina rodina neměla ráda loučení, takže si všichni jen zamávali a víc to nedramatizovali.

Tanya přemýšlela o tom, že by mě pozvala k nim domů.

„Nejsem si jistý, jestli by mě ostatní členové přivítali se stejně otevřenou náručí,“ vykrucoval jsem se lehce.

„Co říkáš na to, že by nás Edward někdy navštívil?“ ptala se Tanya Kate, když zpozorovala, že nechápe náš rozhovor.

„Já tě uvidím moc ráda, přece jenom se je na co koukat, a pokud vím, tak Irina proti tobě nic nemá, takže doufám, že se brzo uvidíme,“ přimluvila se Kate.

„Když myslíte,“ nechal jsem se přemluvit.

Tanya si pomyslela, že by mohla změna prostředí zlepšit mou psychiku.

„Psychiku?“ zamračil jsem se.

„To napětí mezi tebou a Bellou je cítit ještě teď,“ vysvětlovala a já doufal, že už jsme dostatečně daleko od domova. Když jsem přestal slyšet i poslední hlasy mé rodiny, tak jsem hodlal pokračovat v tématu stejně jako Tanya a zřejmě i Kate.

„Napětí?“ zatvářil jsem se nechápavě, a že jsem to zrovna nemusel hrát.

„Neříkej mi, že jste spolu nic neměli, a že nás chtěla zabít pohledem pro nic za nic.“ Dělala, jak kdyby mi unikala základní skutečnost.

„Dobře... Něco jsme spolu měli, ale přišlo mi, že si se mnou spíš hrála,“ přiznal jsem se.

„Tak se jí asi nelíbí, když jí někdo jiný šahá na hračku,“ pousmála se nevesele Tanya.

„To jsem rád, že to vím...“ zašklebil jsem se.

„Navštívíš nás teda?“ ptala se Kate.

„Jo a rád,“ řekl jsem po pravdě.

„Budeme se moc těšit,“ usmála se na mě.

„Já taky,“ oplatil jsem oboum úsměv.

„V tom případě, zatím ahoj,“ zamávaly mi a běžely dál.

Ještě chvíli jsem opařeně stál na místě, potom jsem se otočil a rozběhl se. Neuběhl jsem ani kilometr a málem jsem narazil do Belly. Co ta tu sakra dělá?! Ještě jsem neslyšel nikoho z domu, takže předpokládám, že čekala v bezpečné zóně.

„Co je?“ ptal jsem se ostře.

„Nic, šla jsem ti naproti, fešáku,“ usmívala se na mě a oči jí černaly. Opřela se o mě a její rty se přibližovaly k těm mým. V hlavě mi pořád dokola zněly Tanyiny slova. Asi se jí nelíbí, když jí někdo šahá na hračku... Prudce jsem ji odstrčil.

„Jdi do háje,“ téměř jsem jí plivl do obličeje.

„Jen v případě, že půjdeš se mnou,“ řekla stejně svůdně a zase se přibližovala.

„V tomhle životě fakt ne,“ naposled jsem jí věnoval znechucený pohled a rozběhl jsem se domů.

Dlouho jsem přemýšlel, kdy zavítám na Aljašku a usoudil jsem, že není proč otálet. Možná mi to opravdu pomůže. Co jsem tak pochytil, tak ten Emmett byl docela v pohodě, skoro stejně starej jako já. Možná bychom si sedli, nějakej parťák by bodl. Fajn, je rozhodnuto. Příští týden bežím na Aljašku.

Omlouvám se, že jsem zase měla zpoždění, zůstala jsem trčet na mrtvym bodě... Nechci to zakřiknout, ale snad už jsem chytila slinu a kapitolky budu přidávat zase pravidelně. Pokud to budu zvládat, tak bych občas mohla přidat za týden dvě kapitolky, ale nerada bych slibovala něco, co nemůžu splnit. :)

Ještě bych vás chtěla poprosit, abyste mi tu nechali nějaký komentář. Nemyslím tím takové to - když tu nebude 20 komentářů, tak nečekejte další kapitolu. Ale prostě chci vědět, jak se vám povídka líbí, ráda budu i za tu negativní kritiku nebo i za smajlíka. Pohání mě to ke psaní. 

I když se už blížíme ke konci, mám ještě jednu informaci a to speciálně pro čtenáře MZP, protože 4. 7. vyšel první ze tří dílů jednorázovky, která navazuje právě na pianistu. Doufám, že si ji přečtete, a že se vám snad bude i líbit. Těším se na vás. :)

Autor: AntjeCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Červená nebo zlatá? - 6. kapitola: