Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Čau baby! Tady mě máš. Ty se mi jako rošťa zdáš! 9. kapitola

09.08.2010 (22:00) • Elisme7 • FanFiction na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 3562×

9. kapitola

Erika Swan

Zvoní!!! Musím na hodinu. Vejdu do třídy a tam je místo klasické učebny striptýz bar. „Chytré“ holky se tam kroutily kolem tyčí. Co to kurník je? Vešla jsem dovnitř a porozhlížela se po přítomných. Nikdo známý. Když jsem došla k V. I. P. místům, nemohla jsem uvěřit vlastním očím. Seděl tam Aro s metalistou. Kolem nich se vrtěly šlapky, pardon, drahé společnice. Otevřela jsem pusu dokořán a modlila se, aby tu měli aspoň Raid proti komárům. Protože pokud by mi tam nějaký vletěl, vysál by mě zevnitř.

„Aro,“ zavolala jsem na něj. Ten mě ale nevnímal a jen se dál konil blbostem, co říkal metalista. Jak vím, že to jsou blbosti? Znám ho už nějakej ten den. Přihopkal tam Demetri a já málem praskla zlostí. Co tady dělá?! Svědělo ho no… vy víte… ne? Pane Bože… Ruce jsem myslela. Chtěla jsem mu to vytmavit. To už si mé přítomnosti všiml Aro. Přistoupil ke mně a posadil vedle sebe. Smál se, pak se ke mně natočil a řekl: „Víš, jak balím baby?“ Zavrtěla jsem hlavou. „Šáhne ji na ruku, řekne minulost a pak nakecá budoucnost, ve který se s nimi vyspí. Ony tomu samozřejmě věří. Je to chytrá věcička ta pazoura jeho,“ řekl mi v záchvatech smíchu metalista. Cukaly mi koutky. Jakto, že ve snech se dějí takový kraviny?

Probudil mě smích.

„Alecu, ty jseš takový hovado. Říkal jsem ti, ať jseš potichu,“ nadával Jahůdka.

„Já se asi poser…,“ nedopověděl to, „poser… po serenádě v Esmeraldě zas přijdu,“ vyhrkl najednou a už jsem jen slyšela bouchnutí dveří.

Otevřela jsem oči. Demetri v sobě držel smích. Co zas je? Né! Já mluvila ze spaní, určitě.

„Dobré ránko,“ zvolal zvesela.

„Hm. Dobrý. Prosím, řekni, že jsem nic neřekla.“

„Dobře, řeknu, že jsi nic neřekla, protože sis o to řekla, ať nic neříkám, ale přesto říkám, že zrovna říkám lež.“

„Dobře, Jah… kurník!“

„Pěkně mi lezeš stoličkami, když mě tak nazýváš a já nevím, co to znamená,“ zamračil se. Neměla bych mu to raději už vyklopit? Pěkně ho to vytáčí, ale mě přijde ještě víc sexy, když je vytočený. Je to jako byste na jahůdky přidali šlehačku. Lahodná sladko – kyselá jahůdka s úžasně nadýchanou, sladkou a bílou pěnou. Do dělohy! Slintám.

„Vlastně to chci vědět. Řekni to, co jsi řekl, že neřekneš, když jsem ti řekla, ať to neříkáš a ty jsi to neřekl, ale řekl a já neřekla… Brrr. Zamotala jsem se.“ Smál se mi.

„Eriko, Eriko, ty jsi fakt telátko.“ Cuchl mě do vlasů.

„Co jsem teda řekla ve spaní?“ Zvědavost ve mně dělala Nebezpečnou rychlost 2.

„Zezačátku jen něco mumlala ve stylu: Chino, tebe dělali v Chině, a tak máš na zadku nalepeno made in China.“ Spadl na zem v záchvatu třesu ze smíchu. „Jsem ok.“ Zvedl se a posadil znovu na postel. A je to tady, upír, kterého jsem přivedla k šílenství. Aspoň něco jsem v tom životě dokázala.

„Asi jsem měla chuť na chinu, bóže, včera jsem vůbec nejedla,“ snažila jsem se obhájit. „Co dál?“

„Aro, ty sis prdnul! Vykřikla jsi to a zkroutila k tomu divně nos. Myslel jsem, že si ho vykroutíš, ale to by nebylo to nejvtipnější. Nejvíc nářez je, že my upíři neprdíme. Fuj, to jsem si zase prodloužil život smíchem.“

„Ne že bys to potřeboval,“ řekla jsem uraženě. „Jsem si jistá, že si vymyslíš! Nic takovýho se mi nezdálo,“ pokračovala jsem ve své obhajobě.

„A co se ti zdálo?“ vyptával se se zájmem.

„Jsem si jistá, že jakmile ti to řeknu, přijdeš jako Alec až… po serenádě v Esmeraldě.“ Smála jsem se teď já.

„Vtipné Swanovka,“ zabručel.

Do pokoje vtrhl Alec a začal, nečekaně, zpívat.

Ta ta ta ta,

Otevřel jsem si vrata,

moji upířata.

Ta ta ta ta,

můj táta má hubu jako vrata

a já ti nesu k snídani kuřata.

Skončil se svým výstupem.

„On byl proměněn nějakým zvláštním upírem? Retardovaným, bo co?“ zeptala jsem se s předstíranou starostlivostí, avšak pobavenost nešla zakrýt.

„Hele, RVGčko, vem si vložku nebo protečeš,“ zahrozil mi. Vykukla mi čumidla a já na sucho polkla.

„Lekla ses, co? To tě naučí mít ke mně respekt. Já jsem totiž sexpert.“ Postavil se do polohy Guru Pitka a uklonil se. „Maryška Hárgytrey.“

„Přeměnil ho Aro,“ povídá mi Dem.

„Aha, to vše vysvětluje.“

„Jste tak vtipný jak v tom bombastickým seriálu Jak jsem poznal vaši matku, silně doporučuju. Je to fakt co? No? Co?“ snažil se z nás vypáčit.

„Nářez!“ dali jsme s Demem duet. Všichni tři jsme zaplnili pokoj smíchem šílenců alias nemoc šílených krav.

„Slyšel jsem Heidi s Felixem, jak o tobě mluví, Eri.“ Postavil mi tác s kuřaty na postel a já se dala do jídla. Koukali na mě, vlastně na to jídlo, s odporem.

„Co říkali?“ hořela jsem zvědavostí.

„Aro tě hodlá proměnit. Zřejmě to bude během několika následujících dní. Není to super? Budeš tu s námi a bude větší legrace,“ jásal Alec, ale já jeho radost neopětovala. Přemění mě. Nikdy neuvidím tátu, nezjistím pravdu o Belle a jejím chalanovi. Za to na druhou stranu zůstanu s Demem – mojí Jahůdkou.

„Eri,“ vyslovil Dem mé jméno starostlivě a objal mě.

„Je brzo. J – já nejsem připravená,“ vzlykala jsem mu do trička, které vonělo po jahodách.

„Vše bude v pořádku. Zkusím Ara přemluvit.“ Podívala jsem se na něj uslzenýma očima.

„Vážně?“ podivila jsem se. Myslela jsem, že to chce, že chce zůstat se mnou, ale jak je vidno, jsem pro něj jen pouťová atrakce. Náhle jsem cítila, jakoby se mi sevřelo srdce.

Než odešel, poprosil Aleca, ať zůstane a dá na mě pozor kvůli Jane. Měl nějaké telepatické schopnosti, protože skutečně, hned jak odešel, do mého pokoje vtrhla Jane.

„Jane,“ vystartoval Alec. „Nedělej hlouposti,“ požádal ji.

„Neboj, jen s ní potřebuju mluvit.“ Stále se na mě dívala. Nevěřila jsem jí. Něco na ní bylo falešné.

„Alecu, nechoď,“ poprosila jsem ho.

„Zůstanu, neměj strach.“ Ulevilo se mi.

„Jak plánuješ rozvinout svůj vztah s Demetrim?“ zeptala se mě Jane. Tahle otázka mě naprosto vykolejila. Došla blond barva pro odbarvené? Uletěli jí šneci? Chytla ji čínská rozmnožovací epidemie?

„Nijak, protože my spolu nic nemáme.“ Věřila jsem, podotýkám, že to občas dělám, když mi to nemyslí. Věřila jsem, že odejde.

„Řeknu ti tvou budoucnost. Věř mi, splní se.“ Přistoupila k mé posteli a posadila se. Divím se, že se pod jejím velkým zadkem nezlomila. Zalomila jsem cukající koutky do šklebu a svraštila k sobě obočí.

„Aro tě přemění,“ pověděla mi. Novinka, bouchněte šáňo.

„To vím, ale…“

„Nepřerušuj mě. Aro tě přemění. Po té se staneš žíznivá a prahnoucí po krvi. Zabiješ pár lidí, ale znechutí se ti to. Zkusíš si zahrát na vegetariánku jako Cullenovi…“

„Cullenovi? Tak se jmenuje ten Bellin Edward, ne?“ ujistila jsem se. Povzdechla si. No, tak aby ses nep...

„Ano. Můžu pokračovat?“ Přerušila mé myšlenkově slušné vyjadřování. Přikývla jsem. „Stane se z tebe vegetariánka a, dejme tomu, ti to půjde. Ale! Ve Volteře se vegetariánství netoleruje. I kdyby se Demetri za tebe přimlouval, k ničemu by to nebylo. Musela bys ho opustit a začít žít sama. Proč ho toho neušetřit?“

„Vím, o co ti jde.“ Prokoukla jsem její záměr. „Snažíš se mě vyšachovat z boje o Demetriho.“

Jane se usmála.

„Holka, tady nebojujeme. On si stejně jenom užije a pak frrr.“

„Jane, co to…“

„Alecu, máš jen hlídat a neplést se do našeho rozhovoru,“ odbyla ho tvrdě. Alec jen sklonil hlavu a už nic neříkal.

„Přimluvím se u Ara. Dem stejně nic nevyjedná. Propustí tě sice s podmínkou, ale propustí. Budeš mít čas,“ navrhla mi. Co teď? Demetri, u kterého není jistota, že to se mnou myslí vážně, nebo svoboda, do které patří táta a všichni mí lidští přátelé. Doufám, že jsou lidé. Třeba je Angela elfka. Když existují skuteční upíři, proč ne elfové? Šibe mi. To asi odeznívá ten Arův matroš. Je mi divně, ale přesto jsem poslouchala Janiny kecy.

„Máš čas. Zatím. Pak chci jasnou odpověď.“ Zvedla se a upírskou rychlostí zmizela.

„Eri, myslím, že bys ji neměla poslouchat. Po Demetrim jede dlouho a je schopna udělat cokoliv. Neber ji vážně. Nejdřív si promluv s ním,“ radil mi Alec.

„Můžu na vzduch?“ zeptala jsem se, aniž bych na něj pohlédla.

„Promiň, musí ti stačit okno,“ odpověděl smutně.

„Nevadí, to postačí.“ Nadechla jsem se čerstvého vzduchu. Teď jsem potřebovala mluvit s Demem, abych zjistila, jak dopadl a jak jsem na tom.

Kde je? Kde je? Procházela jsem pokojem sem a tam. Měla jsem pocit, že vyšlapu cestičku.

„Jsi jako kráva, která čeká, až ji někdo podojí. I já jsem z tebe nervózní a to je co říct. Jdu se kouknout na facebook. Zatím páčko,“ rozloučil se Alec.

„Ah…“ nedopověděla jsem, protože už byl pryč. Ta rychlost je úžasná.

Tak kde je?! Už to nevydržím, musím ho najít. Vyšla jsem z pokoje, procházela dlouhými chodbami. Prošla jsem kolem pár upírů, kteří se na mě dívali zkoumavým pohledem. Jen doufám, že někoho nechytne záchvat žízně a já nebudu muset zdrhat. V těchto botách bych asi daleko nedoběhla. Taky mi mohl přinést botasky a ne boty na 4 cm podpatcích. Brrr. Znovu jsem se otřásla při vzpomínce, že to může být od nějaké holky, která odpověděla Alecovi na facebook.

Zatočila jsem do další chodby.

„To je jak bludiště,“ zamumlala jsem si pro sebe a dál pokračovala. Stačí jsem přičarovat Harryho s Cedrikem a Turnaj tří kouzelníků o pohár může začít.

Miluju zdi, bylo jediné, na co jsem myslela, když jsem se o ní opírala a sledovala scénu před sebou. Demetri se vášnivě líbal s Jane. Bylo to tak divoké a opravdové. Párkrát jsem mrkla očima, ale stále se mi jevil stejný pohled. Zaregistrovali mě.

„Eriko,“ řekl smutně Demetri a stíral si rtěnku ze rtů.