Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Čau baby! Tady mě máš. Ty se mi jako rošťa zdáš! 18. kapitola

08.11.2010 (11:00) • Elisme7 • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2479×

„Ámen, ségra,“ pozdravila jsem ji. Co to zase… Ani se už vlastně nedivím. Mě by měli zkoumat, protože něco takové jako já, svět ještě neviděl.

18. kapitola

Mlčela a dívala se na mě jako puberťačky na filmovou hvězdu. Měla hnědé oči, žádná zlatá ba dokonce ani rudá. Takže se z ní ještě nestala Krvavá Mary. Vypadalo to, že máme menší publikum. Z domy vyšly příšerky s. r. o. Emmetta s Alici jsem identifikovala hned. Zubily se na mě, jako by měli křeč. Taky jsem párkrát vypadala tak dementně. Bylo to pokaždé, když jsem šla od zubařky. Ta moje byla totiž napůl slepá. S brýlemi viděla hůř jak bez nich. Všechno musela umrtvit injekcí. Huba mi vždycky natekla, tváře se zvětšily a oči zmenšily. Vypadala jsem jako nepovedená kopie Číňana. Najednou mi China nepřišla tak strašná oproti tomuhle, i když je fakt, že se mě pokusila párkrát zabít.

Vrátila jsem se zpátky do reality a dívala se po dalších příšerkách. Vysoký starší blonďák s kohoutem na hlavě měl ruku na zadku ženy s medovými vlasy. Ta se na mě taky usmívala. Copak si všichni po ránu šňupli? Znovu jsem se soustředila a teď si prohlížela peroxid blondsku s tetováním na prsu, která stála těsně u Emmetta. Měla tam vytetovaného malého medvídka. Brrr. Děsivé. To musí být Rosalie, Emmova manželka. Mračila se na mě. Aha, tak jí šňupnout asi nedali. Vedle Alice stál vysoký svalnatý kudrlinka. Jedno oko měl zlaté a druhé červené. Tady byly dvě varianty. Buď se snaží být vegetariánem nebo mu někde jen vypadla čočka.

Nakonec se k nim přidal šampoňák, jak ho Jake nazval. Musela jsem uznat, že… že… do háje! To je kus! Pokud však vynechám kalhoty, kde mu rozkrok začínal až u kolen. Pousmál se na mě. Ježíšku, vždyť on čte myšlenky. Rychle jsem se snažila myslet na něco jiného, než byla jeho pěkná tvářička či cokoliv, co by se týkalo pošuků z Volterry. Nevím proč, ale na mysl mi padli chlapi, kteří fotili spoďáry pro Kelvina Claina.

Zvláštně pozvedl obočí a obmotal ruce kolem pasu vychrtliny. Fajn, další co si myslí, že jsem hormony posednutý fanda.

„Tak,“ přerušil hodně trapné ticho Jake, „jenom jsem přivezl motorku a zase frčím.“ Jeho oblíbené slovíčko.

Bella ode mě odtrhla zrak a podívala se na Jaka. „Děkuju. Máš to u mě.“

„Jo, věděl bych, jak si to vybrat,“ zamumlal potichu, aby ho nikdo neslyšel. Chudák asi nemá páru, že stojí před bandou upírů, kteří slyší i tiché pšouknutí.

Edward na Jacoba zavrčel a já ucouvla dozadu. Vylekal mě. Sice jsem byla zvyklá z Volterry, ale Edward mě děsil. Uvědomil si svou chybu a znovu se na mě pousmál.

Neměla jsem z nich dobrý pocit. Nevypadali nepřátelsky, to ne, ale Volterra se mi zamlouvala víc. Tam jsem se cítila doma, takový ňouma mezi dalšími ňoumy. Tady všichni působili… inteligentně.

Jacob odešel a nechal mě samotnou. Nervózně jsem se před nimi kroutila a dívala se z jednoho na druhého. Styděla jsem se snad ještě víc než na gyndě.

„Takže Bellina sestra?“ promluvil Emm, aby prolomil ticho. Odpověď na svou otázku už dávno věděl, ale zachránil celou situaci.

„Jo, to jsem já. Ale nelekejte se. Jako menší jsem byla roztomilejší,“ mluvila jsem nesmysly, aby řeč nestála.

Emmett se uculoval.

„Vítej. My jsme Cullenovi,“ ujal se slova blonďák s kohoutem na hlavě. „Já jsem Carlisle, tohle je moje žena Esmé a naše adoptované děti – Emmett, Rosalie, Alice, Jasper a Edward.“ Poukázal rukama na všechny okolo.

Tohle všechno jsem už dávno věděla, ale dělala jsem, že nevím absolutně nic. Kde jsem zase vzala slovo absolutně? Absolutně. Absolutně.

„Půjdeš dál? Ukážeme ti dům,“ promluvila Bella a já si všimla blyštivé věcičky zapíchnuté v jejím jazyku. Piercing? Luxus.

Přikývla jsem jen ze zdvořilosti. Uvnitř mě však hodně hlasitý hlas volal jedinou větou. Jaku, ty kryple, tys mě tu nechal samotnou. Pomoc!!!

Následovala jsem je dovnitř a porozhlížela se po interiéru. Klasický dřevěný stůl, osm dřevěných židliček a, kdo by to řekl, dřevěná lavice stojící před velkou plazmovkou.

„Nevěděla jsem, že přijedeš. Charlie se nezmínil.“

„Nevěděl to, Bello. Ale jsem tu jenom na skok. Dostala jsem parádní nabídku v Itálii a budu bydlet tam,“ lhala jsem.

„Tak to je super, blahopřeju.“ Upřímně se usmála. Pořád mě udivovalo, jak je šíleně hubená. Když se usmála, její obličej vypadal jako z Vřískotu. Kdybych ji potkala někde v noci, slušně řečeno, nadělám si do kalhot.

Čím víc jsem si s nimi povídala, tím víc jsem si zvykala. Nebyli tak špatní jako na první pohled, kdy jsem měla pocit, že tu bydlí samí pankeři a rapeři.

Emmett mě vezl domů a neustále brebentil a zlobil se, že jsme mu s Demim lhali. Můj Demi. Ach. Jak mně se po té mojí Jahůdce stýská. Uchechtla jsem se, protože mi došlo, že pořád neví o své přezdívce.

„Jak se můžeš smát?“ rozčiloval se Emm. Ups. Nedávala jsem pozor.

„Promiň. Jasně, že se nesměju, je to otřesné,“ zkusila jsem herecký výkon, který stál za houby s octem a zálivkou. Vlastně ani za to ne.

Ten pakůň se rozřehtal.

„Co je?!“ vyzvídala jsem. Unikala mi pointa.

„Jseš mimo, Eri. Stýská se ti?“ Jen jsem přikývla, protože jsem cítila, že jakmile o tom začnu mluvit, rozbrečím se jak malý capart, kterému rodiče nekoupili slona.

„Musíš být z jiný planety. Nepotkal jsem ještě nikoho, kdo by si oblíbil Volturriovi. Já tam jezdím jen kvůli Demetrimu, ale u tebe to vypadá, žes skočila na špek každému z nich.“

Nechápala jsem, proč jsou všichni proti nim tak zaujatý.

„Proč je nemáte rádi?“

„Odpověď se ti asi nebude líbit. Mohla by tě od nich odradit.“

„Neboj se. Zvládnu to. Už jsem toho prožila dost. Například tátovu pracovní párty u nás na zahradě. Tolik policajtů s nádhernou figurou a jenom v plavkách jsi ještě neviděl.“ Emmett se divně zašklebil.

„Fujky.“

„Asi nějak tak. No tak mluv. Proč?“

„Jsou to ti nejhorší z nejhorších.“ Propukla jsem v smích. „Nesměj se. Je to pravda. Vezmeme to popořádku. Aro je dle všech nejhorší. Mávne svou rukou a jseš bez hlavy. Konec, jdeš se klouzat.“ Při představě, jak Aro někoho připravuje o hlavu, jsem si spíš vzpomněla, jak spolu s metalistou hulili jointy. Tudíž mi Aro jako zabiják rozhodně nepřipadal. Vždyť on ani neumí flirtovat!

„Další Marcus. Je něco jako děda mrazík, jenom se na něj podíváš a hned ti přeběhne mráz po zádech.“ Marcuse jsem neměla možnost poznat zas tak dobře, ale mně spíš připadal jako hodný děda, který po nocích čte svým vnoučatům pohádky.

„Nezapomeň na třetí prdel na trůně.“

„Caius?“ Pokývl hlavou na znamení ano. Při představě Caiuse, jak vyhrožuje s blond barvou na vlasy, jsem úsměv neskryla.

„On se nezdá, ale je to bezcitný tvor. To on Edwarda přinutil, aby Bellu v budoucnu přeměnil.“ Na sucho jsem polkla. Takže je to jeho práce? Myslela jsem, že se chce Bella stát dobrovolně transfůzním dealerem.

„Bojíš se?“ zasmál se.

„Asi jo,“ přiznala jsem s širokým úsměvem jako má pejsek, když vidí fenku. „Ale stejně tam chci. Co máš na Demiho? Nějaký historky z mládí?“

„Asi bych ti to neměl říkat, Eriko.“ Ou, když mi někdo řekne plným jménem, není to zrovna pozitivní. „Ale co už. Demetri byl známý tím, že zabíjel hlavně klauny a tranvestity. Má z nich panickou hrůzu. Jednou ho totiž chtěl nějaký tranvesťák zbalit.“

„Co?! Děláš si srandu?!“

„Si piš, že dělám," smál se zmetek.

***

O víkendu se chystala menší sešlost. Byli jsme s Charliem a s Boratem pozvaní do La Push na hippies párty.

Připravovala jsem se, když najednou někdo vlítl do mých dveří a zakřičel: „Všichni tu umřeme. Podprsenku nebo život?!“

„To tě zas naučil kdo?“

„Charlie učila mě nová slova. Už znát teď hépčí vaše řeč.“ Už jsem ho chtěla opravit, ale vzdala jsem to. Je to Charlieho věc.

„Korzet nebo obyč tričko?“ nechala jsem si od něj poradit.

„Kor – zet.“ Vlezla jsem si do koupelny a snažila se do něj narvat. Copak jsem to musela někdy až tak povolovat? Že bych ztloustla?

„Erika, já asi láska.“ Vrátila jsem se do pokoje a dál vybírala oblečení, než jsem rozluštila, co mi chtěl říct.

„Do koho?

„Dobře ty člověka znát.“ V tu chvíli mě prostě nikdo jiný nenapadl.

„Do táty?!“ vykřikla jsem zděšeně a pokoušely se o mě mdloby. Lehce jsem zavrávorala a praštila se přitom o dveře skříně. Dopadla jsem s velkou ránou a slyšela ještě, jak pode mnou zapištěla moje gumová kachnička. Jak se sem dostala?

Dál jsem věnovala pozornost jenom hvězdičkám, které se mi nějakým zázračným způsobem dostaly do hlavy.

Pomalu jsem přicházela k vědomí a slyšela hlasy kolem mě.

„Neprobírat se, Charlie.“

„Dáme jí trošku vody,“ říkal táta.

„To fungovat?“

Po těchto slovech mi  někdo otevřel pusu a nalil do ní… Kurník! Jaký mačo?! Zakašlala jsem a okamžitě se zcela probudila.

„Vodka?! Vy mě snad chcete opít ještě před párty!“

„To fungovat,“ řekl nadšeně Borat.

„Tak sorry. Jen jsem si spletl lahvičky.“ Charlie pokrčil nevině rameny. „Se nezblázni,“ zamumlal pro sebe a pobaveně se zašklebil.

Když jsme dorazili na párty, Charlie oznámil svou svatbu s Leah a všichni se dostali, jak se říká, do nálady. Byli tu dokonce Cullenovi. Aha. Nevěděla jsem, že taky přijdou. Ale aspoň budu mít čas líp poznat vychrtlinu. Musím se zeptat, kde si nechala udělat ten piercing do jazyku.

Á. Támhle je. Tancovala s Edwardem do rytmu hudby. Měla na sobě koženou sukni a dlouhý kozačky. A byla bez podprsenky?! Wow. Připadala jsem si oproti ní tak suchá, nudná a nezajímavá. Jednoduše jako člověk.

„Přišlas,“ poznamenal za mnou radostným hlasem Jacob. Jenže já se lekla, vyjekla, chtěla se údajně bránit a s velmi povedenou otočkou kopla Jacoba mezi nohy. V tuto chvíli mě napadlo jen jedno slovo - chudák.

Jake se zlomil v pase, rukama si chránil své citlivé místečko a tvářil se u toho jako malý chlapeček, který místo hračky dostal k Vánocům oblečení.

„Jaku, ježiš promiň. Já n – nechtěla,“ zasekávala jsem se a dusila v sobě smích. Kdyby zjistil, že se směju, roztrhne mě. „Pojď, rozchoď to. A nezapomínej, že tě mám moc ráda a byla by velká škoda, abys mě zabil.“

Jacob to rozchodil a už se i trochu smál. Já jsem vážně přírodní klenot.

***

Stála jsem u srázu, dívala se do blba a rozhodla se svůj odjezd odložit. Za nic jsem nechtěla vynechat tátovu svatbu. Překvapilo mě, že do toho chtěl znovu praštit a k tomu ještě s o dost mladší holkou, která by mohla být moje ségra.

„Co sama tady?“ zeptal se Borat.

„Přemýšlím. Děje se něco? Potřebuješ pomoc?“ Zavrtěl hlavou a vypadal hodně nervózně.

„Pamatovat, jak já říkat tobě já asi láska?“ Přikývla jsem. „Ty leknout a myslet, že do Charlie, ale to nebýt pravda. Já… já asi láska tebe, Erika.“

„Ou,“ šeptla jsem spíš pro sebe. Co mám na to říct? Co ho to napadlo?

Naschvál jsem se zakašlala a dělala, jako že se dusím, abych nemusela odpovídat. Ale zapomněla jsem, kde stojím. Neustála jsem to a padala z útesu. Byl to zvláštní pocit, jako když se vám do nosu dostanou bublinky, spousty bublinek.

„Erika!“ vykřikl Borat. „Apríl!“ Dál jsem už nevnímala naprosto nic. Neplašila jsem kvůli tomu, že neumím plavat, ale modlila jsem se za jediné. Ať ta voda není moc studená.