Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Čau baby! Tady mě máš. Ty se mi jako rošťa zdáš! 17. kapitola

21.10.2010 (19:45) • Elisme7 • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 3220×

17. kapitola

> Erika Swan <

Spala jsem jak zabitá. S tátou jsem kecali skoro až do rána. Měl mi toho tolik co říct. Například o jeho vysněné lady. Jmenuje se Leah a je Quiletka. No páni, táta nezahálí. Když se zmínil o Quiletech, rozhodla jsem se, že zítra navštívím svého kámoše z děství Jacoba Blacka. Samozřejmě jsem se těšila i na ostatní členy bandy. Na neustále flirtujícího Paula, namyšleného Quila, stydlivého Jareda a mrňouse Setha. Spočítat všechny lumpárny, které jsme kdysi provedli by bylo nekonečné, protože každý jich na svém kontě máme nespočet. Tolik trapných situací, že bychom se klidně mohli zapsat do Guinessovy knihy rekordů.

Když jsem se probudila, zapadla jsem do koupelny. Hned se mě zmocnila nostalgie. Volterská koupelna byla o tolik větší a komfortnější. Jediným slovem luxus. Tady byl jiný svět. Svět, který jsem se rozhodla opustit kvůli lásce a bláznivým upírům kolem.

„Eriko!“ zavolal na mě táta. To si dělá srandu?! Vylezla jsem mokrá ze sprchy, zabalila se do županu a doklouzala se s pár držkopády z koupelny. Scházela jsem schody a zaslechla hlasy.

„Tak pojď dál, Borate,“ vyzval táta návštěvu dovnitř. Borat! A do prdele! Slítla jsem z těch schodů a zabouchla dveře Boratovi přímo před nosem.

„Nikam!“ vykřikla jsem. Táta na mě zaskočeně zaostřil, jako by neměl brýle a špatně viděl. „On je…“ nedopověděla jsem, protože mě přerušil.

„Erika! Ty být doma. Já slyšela tebe. Ty dveře sundáš, prosím.“ Charlie propukl v hurónský smích.

„Ha, ha, ha.“

„No co? Mluví dost hustě.“

„Nejsi na takové výrazy starý, rachotino?“ rýpla jsem si. Našpulil rty a knírek se mu přelomil a udělal takovou malou pyramidu. Odstrčil mě stranou a otevřel dveře.

„Pojď dál, Borate. Jseš tu vítaný,“ usmíval se na něj. Loktem jsem ho dloubla do žebra. „Auč. A můžeš zůstat, jak dlouho chceš, kámo,“ dodal a vyplázl na mě jazyk. No nemáme s tátou úžasný rodičovský vztah? Tolik lásky, pomyslela jsem si ironicky.

„Já děkovat, Charlie. Ty skvělá.“ Protočila jsem očima. To bude zase sranda.

„Jdu udělat snídani,“ křikla jsem na ně, ale buď mě neslyšeli nebo dělali, že neslyší. Za to jim ty vajíčka trošku přismahnu.

Rozpálila jsem pánvičku, nalila na ni trochu oleje, rozklepla vajíčka a osolila. Všimla jsem si menší lahvičky s označením chilli. Hmm… mám, nemám? Když jsem byla malá, táta mi často říkal andílek. Myslím, že se mu musím odvděčit a zasloužit si svou přezdívku. Troška přece nikoho nezabije, pomyslela jsem si.

Když byla jedna strana vajíček hotová, chtěla jsem je otočit, ale abych já si zase nevymyslela totální hovadinu. Když to jde s palačinkami, půjde to i s vajíčky. Mrštila jsem pánvičkou do vzduchu a čekala na dopad vajíček. Jedno mi dopadlo přesně na pánvičku a druhé zmizelo. Otočila jsem se dokola a koukala, co to schytalo. Za mnou stál křenící se Jake, v ruce měl vajíčko a jedním pohybem ho do sebe hodil.

„Díky, župane,“ mrknul na mě.

„Nemáš za co. Stejně bylo na půl syrový,“ rozesmála jsem se a Jake se přidal. Skočila jsem mu do náruče a pořádně ho objala. Jeho teplota mě naprosto vyvedla z míry. Byl tak vařící.

„Pálíš,“ sykla jsem a vzpomněla si na chilli ve vajíčkách. „Jaku, vyplivni ty vajíčka, je tam chilli!“ Vyplivl to a povytáhl tázavě obočí.

„Co zas fotřík udělal?“

„Neviděl jsi to překvápko v obýváku?“ Zakroutil hlavou.

„Teď jsem přišel. Včera volal tvůj táta tomu mýmu a výskal do sluchátka jako ženská, žes přijela. No jo, ať to prosím tě už nikdy nedělá. Můj táta musel dneska k ušnímu,“ smíchy se rozřehtal jako kobyla na koně. „Tak se pojďme podívat na ten zázrak.“

Vešli jsem do obýváku a Borat s tátou koukali na baseball. Když táta zabrejlil Jaka, přivítal ho objetím.

„Tě pic, Jaku. Jak se má táta?“ zeptal se.

„Přinese ti účtenku z nemocnice, za ty uši.“ Charlie pokrčil rameny a dal znamení, jakože za to nemůže. „Ale, Charlie, nedělejte se. Vždyť jsem to slyšel i já dolů na pláž. Váš ječák by obstál v opeře.“ S Jakem jsme si výherně plácli. „No nic, lidi. Zase frčím do rezervace. Opravuju Belle tu motorku a chci to dodělat co nejdřív. Přišel jsem tě jen přivítat, Eri. Uspořádáme hippies párty na uvítanou.“

Jakmile přišla řeč na Bellu, uvědomila jsem si jednu věc. Ona je tady! Ve Forks! Úplně mi vypadlo, jak se o tom Demetri zmiňoval. O – ou. Ale co mi ještě vrtalo hlavou, bylo, že nespala doma. Mise – zjistit víc o Belle – začala.

„Můžu s tebou, Jaku?“ Přikývl a věnoval mi šklebící ksicht. „Dej mi minutku.“

Dolu jsem už scházela oblečená. Akorát mi to netrvalo jenom minutku, ale půl hodiny s minutkou. Co naplat, nic mi nemůže vyčítat. Minutka tam byla. Samozřejmě všichni seděli u bedny a čučeli na baseball. Fakt nevím, co by dělali, kdyby ho zrušili. Vlastně to vím, začali by koukat na ragby.

„Nerada ruším tento sraz gayů, ale jsem hotová,“ řekla jsem z legrace. Všichni až na jednoho týpka se na mě zamračili. Borat byl zase trochu mimoň.

„Ty kočka, Erika. Vypadat velmi dobré.“

„Díky.“

Dojeli jsem na Jacobově motorce do rezervace a zapluli do garáže, kde jsme si hráli na doktory, když jsme byli malí.

Nastala moje výslechová akce.

„Jaku, ty se scházíš s Bellou?“ začala jsem nenápadně.

„Hm. Scházel. Teď moc ne. Edík žárlí,“ zasmál se.

„Kdo?“ nechápala jsem. No jo, zas mi někdo sedí na vedení. Potřebovala bych takové to bezdrátové připojení.

„Edward Cullen, Bellin chalan,“ vysvětlil mi. „Takový šampoňák. Však to znáš. Bez zrcadla ani ránu.“ Nebyla jsem si na sto procent jistá, ale něco mi říkalo, že Jakouš na Edouše žárlil, a to pořádně.

„Ona u něho bydlí? Já jen že jsem si nevšimla, že by spala doma.“

„Takhle přes víkendy jo, ale jakmile začne škola, je tátova poslušná holčička.“

„Jaku, nemysli si, že se vtírám. Já se teda jako vtírám, ale nemysli si to, jo?“ Usmála jsem se. Zpozorněl. „Mezi vámi, myslím tebou a Bellou, něco bylo?“ Povzdechl si.

„Eriko, kdybys jen věděla, co ještě nevíš, ale ani to nemůžeš vědět, protože kdybys to věděla, bylo by zle za to, že to víš.“ Hm. Miluju tyhle zmotaniny, kdy jsem nepochopila, co mi tím chtěl říct. „Miluju ji,“ zašeptal bolestně a sklonil hlavu. Bylo mi ho tak líto. Přistoupila jsem k němu a objala ho, najednou se ocitla v jeho náručí.

„Mám tě!“ smál se a nesl dolu na pláž.

„To zkus!“ varovala jsem ho. „Jacobe Blacku! Bude ti do breku!“

Klepala jsem se zimou a byla celá mokrá. Aby toho nebylo málo, vylovila jsem v podprsence malou rybku. Škoda že nebyla zlatá, pomyslela jsem si zklamaně.

„Odvezu motorku ke Cullenovým. Chceš jet se mnou?“ zeptal se.

„Asi to není nejlepší…“

„Naskoč si,“ přerušil mě, hodil mi helmu, která mě sejmula, a já ležela s nohama nahoru. „Ups. Promiň,“ smál se.

Za necelou půlhodinku jsme stavěli před obrovskou vilou ze dřeva.

„Tak to mě štípni, jestli nesním. Au! Já to nemyslela doopravdy.“ Vila byla fakt přenádherná a vevnitř musí být na mrtvici. Ty kráso, tomu říkám, žít si jako v pohádce.

„Jacobe, už jsi tu.“ Mířila k nám hubeňoučká brunetka. Té chudince snad nedávají najíst.

„Bello,“ pozdravil ji Jake. Bella! Moje ségra! No tě péro. To by stálo za starou belu, kdybych nepoznala naši Bellu.

Vychrtlina k nám doběhla a objala Jaka kolem krku. Wow. Takhle z ostra?

„Bello, tohle je Erika, pamatuješ? Tvoje sestra.“ Vypadala, že každou chvilku omdlí.

„Ámen, ségra,“ pozdravila jsem ji. Co to zase… Ani se už vlastně nedivím. Mě by měli zkoumat, protože něco takové jako já svět ještě neviděl.

> Volterra <

Když Erika odjížděla,

Alecovi očička slzela.

Ač nerad někomu přiznává,

získala si ho ta holka mrňavá.

A tak aby se rozveselil,

velkou párty všem ohlásil.

Co to zase dělá?

Ani na chvíli pokoj nedá!

Pořád něco vymýšlí,

hele Volturiovi! Už taky přišli.

Chlast, tanec, líbačka.

Kurník, to bude zabijačka.

Aro zprvu nesouhlasil,

A pak jako velký boss prohlásil.

„Mí mladí přátelé.“

Usmíval se nesměle.

„Ať vám chutná, pijte!

Akorát mi tu to nepoblijte.“

Marcus se začal smát

a každému pusu z radosti chtěl dát.

První tóny hudby začaly,

country, cha cha, na to tancovali.

To se hýbal celý sál.

Kdo by řekl, že to bude tak úžasný bál.

Kostýmy pěkné, nenápadné,

z Eričina kufru ukradené.

Takhle vypadá volterská paráda,

jenž náš Alec pořádá.

Koho zajímá ta kravina,

co si po ránu říká kocovina.

Mé volterské srdíčko vás nemohlo ošidit o to, jak asi probíhal bál. :D

Jinak… Jsem se rozhodla, že budu psát kratší kapitoly. Dlouhé jsou únavné a nezáživné.

Příště se stane nehoda a zda ji Eri přežije, to se budete muset nechat překvapit.

Asi nemusím připomínat, že každý komentík potěší. Není to kvůli nejvyššímu počtu komentíků, ale o tom abych věděla vaše názory. Když si tohle někdo přečte (i omylem :D) musí mít nějaký názor, ať kladný nebo záporný. ;)

16. kapitola - 18. kapitola

Autor: Elisme7 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Čau baby! Tady mě máš. Ty se mi jako rošťa zdáš! 17. kapitola: