Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Čau baby! Tady mě máš. Ty se mi jako rošťa zdáš! 10. kapitola

17.08.2010 (07:15) • Elisme7 • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 3269×

Miluju zdi, bylo jediné, na co jsem myslela, když jsem se o ni opírala a sledovala scénu před sebou. Demetri se vášnivě líbal s Jane. Bylo to tak divoké a opravdové. Párkrát jsem mrkla očima, ale stále se mi jevil stejný pohled. Zaregistrovali mě.

„Eriko,“ řekl smutně Demetri a stíral si rtěnku ze rtů.

10. kapitola

Erika Swan

Do očí se mi nahrnuly neposedné slzy a já se donutila k neupřímnému úsměvu.

„Promiňte,“ kuňkla jsem, otočila se a začala utíkat do svého pokoje. Nedoběhla jsem daleko. Přede mnou se objevil Demetri.

„Eriko, prosím.“ Zvedl mi rukou hlavu a donutil se podívat na něj. Přes slzy jsem viděla rozmazaně.

„Eri, prosím. To, co jsi viděla, to nic neznamenalo, nechtěl jsem, věř mi,“ prosil.

„Copak se lidi líbají jen tak na potkání? Nas*at.“

„Začala si. Udělala to schválně.“

„Já ani nevím, proč jsem tak vyjela,“ předstírala jsem. „Je mi to jedno.“ Sklonila jsem hlavu.

„Tohle neříkej. Není to jedno, protože já tě…“

„Deme,“ přerušil ho Felix, „Aro si tě volá.“

„Co chce?!“ zařval. Felix pokrčil rameny. „Pro upíři zuby. Jdu.“

„Eri.“ Otočil se teď ke mně. „Promluvíme si o tom později, jo? Ale promluvíme, určitě!“ Přikývla jsem.

Odešel a já se sesunula k zemi. Potichu jsem plakala a nedokázala si vysvětlit, proč mě to tak vzalo. Co to se mnou děláš, Jahůdko?!

Usnula jsem vyčerpáním na zemi. Zdál se mi sen o polibku mezi Demem a Jane. Ta se na mě vítězně usmívala a šáhla mu na zadek.

„Né!“ vykřikla jsem a probudila se z té noční můry.

„Vždyť nezpívám tak hrozně?“ podivil se Alec.

„Nemám náladu na vtípky, Alecu.“ Položila jsem se zpátky do peřin.

„Co se stalo? Proč jsem tě našel na podlaze?“ vyptával se.

„Dlouhý příběh. Jestli budeš hodný, řeknu ti to,“ zkoušela jsem jeho fintu. Vyplázl na mě jazyk.

„Musím ti někoho představit.“ Byl celý bez sebe.

„Nemám náladu.“ Myslela jsem jen na Jahůdku. Píchlo mě u srdce. Ach.

„Ani kdyby to byl sám Emmett Cullen?“ vybalil na mě.

„Cullen?“ došlo mi. „Vegetarián? Od Edwarda? Belliného Edwarda? Upír?“ střílela jsem jednu otázku za druhou. Protočil očima a přikývl.

„Honem, šup!“ vykřikla jsem, vyskočila, ale zakopla nohou a udělala si intimní chvilku s podlahou. Alec si tu intimní chvilku užíval taky, ale smíchy.

Nohy se vzpamatovaly, moc se jim nechtělo, ale já jsem tu pánem.

„Počkej!“ zadržel mě Jahůdka, který se tu objevil z ničeho nic.

„Co je?!“ vyjela jsem na něj. „Promiň, uklouzlo mi to.“

„Není dobrý nápad se s ním vidět, Eri.“

„Ale já ho chci poznat.“ Nebrala jsem na něj ohledy a obešla ho, vydala ke dveřím, ale on mi zase vstoupil do cesty.

„Fajn, umanutá až to bolí i upíra,“ zamračil se. „Jenom mu neříkej své celé jméno, jo?“

„Proč?“ Nedávalo mi to smysl.

„Udělej to pro mě, prosím. Emmett by mohl všechno vyzradit a Cullenovi by si pro tebe přijeli a já tě…“ odmlčel se. Sklonil hlavu.

„Co?“ vyčkávala jsem. Modlila jsem se, aby vybral ta správná slova.

„Nechci tě… ztratit,“ řekl nakonec. Ach. Vrhla jsem se mu kolem krku a horlivě ho políbila. Polibek mi opětoval a zvedl mě do vzduchu, abych mu mohla omotat nohy kolem pasu.

„Vzduch.“ Ač nerada, musela jsem ho upozornit.

„Soráč, zvykám si,“ omlouval se s úsměvem. Takhle se mi líbí rozhodně víc, usměvavý. Na záležitost s Jane jsem jakoby zapomněla. Hlavně vím, že mu na mně záleží.

„Tak pojď, seznámím tě s mým kámošem Emmettem.“ Vydali jsme se ruku v ruce a usmívali se jako dva retardi. Alec se vypařil.

Došli jsme před nějaký pokoj, pravděpodobně byl Emmettův. Chtěla jsem vejít, ale Dem si mě otočil k sobě a řekl: „Nezamiluj se, jo?“ požádal mě nervózně. Vykukla jsem na něj nechápavým pohledem. „On je trochu víc pohledný, než bych si pro tuto chvíli přál.“

Z místnosti se rozléhal hurónský smích.

„Tak tohle mi Rosinka neuvěří,“ slyšela jsem ho říct v záchvatu smíchu. Upíři jsou fakt děsivý. Brr!!!

Vešli jsme dovnitř. Na posteli ležel rozvalený po celé délce blond kluk s zářivým úsměvem. Zvedl se a rozešel se k nám.

„Odkdy jsi na blond?“ zeptal se udiveně Dem.

„Ladím s mojí kočičkou.“ Mávl nad tím rukou. „Čau,“ pozdravil mě a silně objal. Demetri zavrčel.

„Škádlím tě.“ Plácl ho po zádech.

„To je Erika,“ představil mě Jahůdka.

„Jsem Emmett, ale to asi víš, tak se koukej do mě nezamilovat, protože nebude zuřit jenom Dem, ale i Rosinka.“ Znovu se naplno rozesmál.

„Rosinka?“

„Moje holka. Víš, každý o tobě mluví. Skoro, protože jakmile se k nim dostanu na doslech, zmlknou. Něco mi tajíš, Deme.“ Obrátil teď pozornost ode mě k Jahůdce.

„Kuř, buřte, co bych ti tajil?“ Dem se usmál a já si uvědomila, že je skvělý herec.

Emmett byl milý a přátelský. Trochu mi připomínal takové speciální balíčky, které se prodávají na poutích. Když si ho koupíte a otevřete, vylítne na vás nějaký hloupý žertík.

Ale nejvíc mě týpek pobavil, když mu Demetri vyprávěl o zkouřený Volteře. Složil se na zem a točil se dokola v křečích.

„Takový jsou všichni Cullenovi?“ zeptala jsem se s úsměvem Jahůdky.

„Ne, ani ne. To jen Emmett je extrém. Jo, vlastně bych zapomněl na přemožitelku kreditek.“

„Hm?“

„Alice Cullenová. Shopaholička.“

„Nevadí mi nákupy.“

„Ajaj.“ Podrbal se na hlavě. „Aspoň má zakázaný vycházky,“ zamumlal si potichu pro sebe, ale já to slyšela.

Pravý důvod Emmova příjezdu byla službička, kterou mu dlužil Demetri. Jeho Rosinka měla mít 50 – ti leté narozeniny, a tak se jí snaží sehnat něco speciálního. Dlouho jsme nad tím přemýšleli a nikoho nic nenapadlo, až na Emmetta, ale to byly takový voloviny. Škoda mluvit. Dobře, přemluvili jste mě. Řeknu vám jen ty opravdu nesmyslné. Patří sem: sada nožů z telleshopingu, exotickou palmu do pokoje, knihy Jak rychle nezestárnout aneb Hlídejte si vrásky, osvěžovač vzduchu Brise one touch, malého vietnamce z té stejné reklamy na osvěžovač, blond barvu na vlasy, atd.

„Emmette, neblázni, víš, že ji to všechno urazí, hlavně ta barva. Rosalie je přece přírodní blond, ne?“ zeptal se Dem.

„Hm… j – jasně,“ zakoktal se a rychle přesunul pozornost jinam. „Jsi mi povědomá, Eri.“

„Co skok padákem? To je neobvyklý a adrenalinový,“ navrhla jsem a zdržela se odpodovědi. „Říkal jsi, že je kapánek divočejší.“

„Jasně,“ souhlasil Jahůdka. „A jako přistávací dráhu vyber pěknou louku, po které všude rozsypeš lístečky růží. Ideální prostředí pro trochu intimča.“ Líbilo se mi, jak doladil můj plán. Bude to romantické.

„U svatého Ara. Naprosto žůža plán. Jste borci,“ pochválil nás. „To zapijeme!“ Radoval se jako malý kluk. „Eri, veverku?“ nabídl mi ten vtipálek. Dem prskl ze smíchu slinu. Zašklebila jsem se na ně. Pro dobrotu na žebrotu.