Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Čarodějky II - 2. kapitola

17.01.2011 (21:15) • AndyBCullen, Jane006 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2649×

EDIT: Článek neprošel korekcí.

2. kapitola – Škola

(pohled Emmetta)

Zastavil jsem se svým mazlíčkem před školou. Můj Jeep a Edwardovo Volvo se zde vyjímalo. Už kdysi jsme sem s bratry chodily, ale od té doby se toho mnoho změnilo, jak vidno. Chytil jsem Rose majetnicky kolem pasu, aby bylo vidět, ke komu patří. Edward a Jasper mně napodobily, ale se svými manželkami.

Pohlédl jsem na své dcery a zdálo se mi, že jsou krapet nervózní. No, budiž, docela dost. Ale nedivím se, byl to jejich první den ve škole vůbec. Podíval jsem se na Rose a ty mi to oplatila. Vyrazily jsme za holkama a povzbudivě se na ně usmály.

Holky nám to vrátily a my vyšli směrem do kanceláří, abychom si vzali papíry a plánky školy. Taky rozvrh. Před kanceláří jsme si ho lépe prohlédly. První hodinu měla Rose s holkama společnou. Chtěla je mít na očích, tak požádal o zařazení do prváku. Já, Jazz a Edward  jsme šli do třetáku a Alice s Bellou do druháku.

Usmál jsem se na holky, rozloučil se s Rose dlouhým polibkem a koukal, jak je vede i bez plánku k učebně angličtiny. Celou dobu vraždila pohledem všechny kluky, co na holky tak zíraly. Takovým tím svlékacím pohledem. Byl jsem na svoji Rose hrdý!

Běda, jestli mě některá z holek, přivede jakéhokoliv z těch kluků domů. To bych se neznal. Navíc, co by měli za život s obyčejnými lidskými chlapci? I když ode mě to sedí, ale to byla jiná situace, no uznejte… Rose byla čarodějka a věděla o nás. Sice až potom, co měla Bella tu nehodu, jí to došlo ale i tak. Byla to i jiná doba. Teď už jde klukům jen o jedno a já nedopustím, aby byli moje holčičky nešťastné.

(pohled Edwarda)

Při těch nechutných myšlenkách všech floutků kolem se mi chtělo zvracet. Nejvíc jsem zatínal pěsti, když šlo o Bellu, ne Beth a Janee. Teď jsem byl docela i rád, že nechodím se svojí dcerou na stejnou školu. To bych si teda dal…

Bella mi konejšivě stiskla ruku. Pousmál jsem se na ni a vyrazil na naši první hodinu. Byl to nuda. Bella tedy stáhla štít a my spolu komunikovali v myšlenkách. To byla větší zábava. Ale také mi začalo být smutno, když Bells začala vzpomínat na naše děti. Copak asi právě dělají? Vím, že Ness se o ně postará dobře, ale ten strach o ně je tady pořád a také bude. Po zbytek věčnosti. Tentokrát jsem t byl já, kdo Belle konejšivě stiskl ruku, když roztrhala už dvanáctý papírek s pozváním na rande. To další bylo pro mě. Jemně zavrčela a rozcupovala ho na malinkaté kousíčky. Byla roztomilá, když žárlila…

(pohled Annabeth)

Vystoupili jsme z tátova Jeepu a já stále naštvaná, že jsem nemohla řídit. Janee mě v autě trochu uklidnila a když jsem teď viděla vyjevené tváře všech přítomných, zloba mě okamžitě přešla a nahradil jí okouzlující úsměv. Stejný úsměv, který jsem zpozorovala i u Janee.

Byla jsem nervózní. A to hodně. Zpozorovala jsem uklidňující pohled od mamky s taťkou, které mě trochu uklidnily.  Společně se všemi ostatními jsme došli ke kanceláři s doprovodem slizkých pohledů.

V kanceláři jsme dostali mapky školy a rozvrh hodin. První hodinu, angličtinu jsem měla s mamkou i s Janee. Druhou, dějepis jsem měla sama. Třetí, biologii s mamkou. Čtvrtou, matiku jsem měla sama. Následovala přestávka na oběd, pak francouština a  poslední hodina tělocvik zase s mamkou i s Janee.

Nejraději bych ten rozvrh zadupala do středu planety. Měla jsem pouze dvě hodiny s Janee. A to jsem čekala, že budeme mít všechny společné. Ach jo!

Taťka se na nás usmál a už nás mamka zkušeně směrovala k učebně angličtiny a celou cestu propalovala všechny kluky, kteří po nás jen koutkem oka mrkli. Musela jsem se usmát pod představou mamky jako našeho bodyguarda.

S Janee jsme pozorně sledovaly, kudy to vlastně jdeme, ale asi bych sem znovu netrefila.

Do třídy jsme dorazily chvilku před zvoněním, kde nás závistivě pozorovaly všechny holky. A kluci na nás koukali takovým… no, slizkým pohledem. Bylo mi to nepříjemné.

Spolu s Janee jsme si zabraly jednu volnou lavici v prostřední řadě a mamka si sedla za nás. Naštěstí nás pan učitel Jaferson nenutil se představit a ani nás nepřesadil.

Hodina angličtiny byla mnohem větší nuda, než když jsme se učily s Edwardem, ale i tak jsme poslouchaly a poctivě si psaly výpisky. Jediná zábava asi byla v tom, že k nám celou hodinu létaly pozvánky na rande.

Skončila hodina a já se vydala na opačnou stranu než Janee a mamka. Měla jsem Dějepis. Vždy mě zajímaly dějiny, takže jsem měla všechny letopočty v malíku.

Paní učitelka Beylová mi řekla, ať se představím a něco o sobě řeknu, takže jsem všem přítomným řekla vymyšlenou verzi. Mamka a tety jsou sestry a jejich maminka si vzala Carlislea, který si adoptovat tři kluky. Edwarda, Jaspera a Emmetta. A že já a moje sestra Janee jsme pravé sestry Emmetta, ale že si nás adoptovali Amanda a Justin Jaysonovi, kteří měli nedávno autonehodu a soud našel Emmetta.

Pár holek popotahovalo, jak je můj příběh dojal. Paní učitelka mi popřála upřímnou soustrast a poslala mě do poslední lavice u okna. Měla jsem ji sama pro sebe.

Paní učitelka Beylová mě prozkoušela v mých dovednostech uznala, že jsem na tom velice dobře. Jako v minulé hodině jsem si psala výpisky a ze všech stran ke mně létaly pozvánky.

Tak to vypadá, že takto, to bude probíhat celý den.

A nemýlila jsem se.

Další hodinu nás pan učitel přesadil, takže jsem neseděla s mamkou, ale sama. Zato chudák mamka seděla s nějakým klukem, který vypadal, jakoby se měl každou chvíli roztéci.

Hodina proběhla zase stejně. Samé papírky od kluků ze třídy. Dokonce se mi zdálo, že už jich mám víc, než kolik je kluků ve třídě.

Hodina skončila a už mě čekala pouze matematika a pak oběd. A opět byla hodina velice podobná. Papírky, papírky, papírky.

A konečně nastal čas obědu, ale jeden kluk mi sebral mapku školy, takže jsem nějak nevěděla, kudy se dostanu do jídelny. Neměla jsem se ani podle čeho orientovat. Pachů tu bylo navíc tolik, že kdybych se soustředila pouze na jeden, svedou mě ze stopy ty další.

Rozhodla jsem se tedy, že půjdu doprava. A stále nic. Ani živáčka jsem nepotkala. Teda pokud nepočítáte ten hmyz.

Až po chvilce jsem za sebou uslyšela kroky, které když mě spatřily, zastavily. „Co tady děláš? Neměla bys být na obědě?“zeptal se zvědavě.

Otočila jsem se k němu čelem a slyšela, jak zalapal po dechu. „Promiň, ale jsem tu nová a nějakej srandista mi sebral mapku a teď nevím kudy.“ Udělala jsem psí kukuč a hned mi nabídl, že mi ukáže cestu.

„A mimochodem, já jsem Dan. A ty?“

„Annabeth. Ale říkej mi jen Beth.“ S Danem byla sranda a já zjistila, že má společné hodiny s taťkou. Ale že je to můj taťka jsem mu říct nemohla.

Cesta utekla rychle, a když jsem otevírala dveře do jídelny, poslala jsem Janee v myšlenkách, že jsem se ztratila a on mi ukázal cestu.

„Díky a ahoj.“ Zamávala jsem na něj a vydala se k naší velké skupince. A na stole ležel veliký plakát.

"Co se děje?" zeptala jsem se a ukázala na plakát, který si zasloužil pozornost všech, ale hlavně Alice. Jak jsem tak hádala, byl to nějaký večírek.

"V sobotu je školní ples a Alice tam chce jít za každou cenu," řekl trochu nabroušeně taťka.

"No a? Školní ples je přece zábava." Snažila jsem se taťku povzbudit.

"Jo, ale bez Rose není," řekl smutně.

"Tak půjdeš se mnou, ne?" pozvala jsem ho.

"Fákt? Ty nepůjdeš s Nicolasem nebo Jasonem?" zeptal se mě s pozvednutým obočím.

"S Jasonem může jít Janee a Nicolas s Ashley, takže bych stejně s nikým nešla."

"Dobře, tak teda půjdu," řekl taťka a koukl na Rose, jestli jí to náhodou nevadí. Ta jen přikývla, přelezla mu na klýn a vlepila mu pusu.

Odtrhla jsem od nich oči a koukla na Janee. "Půjdeme po škole nakoupit šaty?" poslala jsem jí v myšlence a už začala přemýšlet, jaké bych si vzala.

"Nemáš už náhodou naši míru v oku?" zeptala se mě a já pochopila, že se z toho chce vyvléknout.

"Jo mám, ale chci, aby se ti ty šaty líbily a abychom byly stejný, takže pojedeš!" Ukončila jsem a začala se vrtat v tom blivlajzu na talíři.

Autor: AndyBCullen (Shrnutí povídek), Jane006, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Čarodějky II - 2. kapitola: