Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Carlie? Ne, jmenuji se Renesmé - 9. kapitola

21.01.2012 (17:00) • IsabelMasen • FanFiction na pokračování • komentováno 8× • zobrazeno 2394×

Carlie

Stála jsem naproti němu a hleděla do jeho vyděšených očí. Čekala jsem, až promluví, ale vůbec se k tomu neměl.

„Renesmé?“ zeptala jsem se a ruce si založila na prsou. Jacob se na mě podíval a začal se smát. Netušila jsem, co mu přišlo tak vtipné, ale smál se tak moc, až se za břicho popadal. Jeho tvář byla v tomhle výrazu naprosto okouzlující, ale nenechala jsem se vyvést z míry a dál si zachovávala obličej pokerového hráče.

„Renesmé,“ křikla jsem na něj a on se konečně uklidnil. Utřel si slzy a přešel ke mně blíž. Vzal mou dlaň do svých horkých rukou a pohladil mě po nich.

„To je tvoje první jméno. Nikdo ti tak neříká, protože se jim líbí to druhé,“ prozradil mi a já se zasmála. Mám dvě jména a o tom prvním se dozvídám až po patnácti letech svého života.

„No, to je zajímavé,“ řekla jsem a poslala ho do svého pokoje. Měla jsem hlad a nepotřebovala jsem ho mít za zády při každé činnosti, kterou dělám. Poslala jsem mu vzdušnou pusu a odešla do kuchyně.

Stála jsem u plotny a snažila se něco uvařit. Babička s mamkou byly vynikající kuchařky, ale já to moc neuměla. Kdykoliv jsem jim chtěla s něčím pomoct, obstaraly mi jinou zábavu a já se tak k vaření skoro nedostala. Táta mě něco málo naučil, ale vajíčka a čaj mě v této situaci neuspokojily. Četla jsem recept v knize, kterou jsem našla ve skřínce a snažila se postupovat podle návodu, ale myšlenkami jsem byla jinde. Myslela jsem zrovna na mámu a tátu, takže jsem omylem do misky dala dvakrát více mouky a vajec.

Když jsem byla s hmotou na koláč hotová, dala jsem pekáč do trouby a podívala se na hodiny. Měla jsem dvacet minut času, takže jsem opustila kuchyň a šla do svého pokoje. Na posteli ležel rozvalený Jacob a v ruce držel knihu, kterou jsem moc dobře znala. Byl to román, který jsem dostala od babičky k narozeninám, a na konci bylo pár volných stránek, na které jsem napsala své dojmy z Jacoba. Vyděšeně jsem hleděla na jeho usměvavou tvář a krve by se ve mně nedořezal. Pár vteřin jsem stála ve dveřích jako solný sloup, ale pak jsem se vzpamatovala. Rychle jsem k němu přiběhla, vytrhla mu knihu z rukou a se sklopenou hlavou si sedla na zem. Neměla jsem odvahu se podívat do jeho očí ani na jinou část jeho dokonalého těla. Zhluboka jsem dýchala a srdce mi bilo rychlostí parního stroje.

„Carlie,“ zašeptal, ale já se odvrátila na druhou stanu od něj a odmítala s ním komunikovat. Jak si mohl dovolit číst něco, co neměl?

„Lásko, promiň. Nechtěl jsem to číst, ale když jsem viděl svoje jméno, neodolal jsem,“ šeptl a pohladil mě po tváři. Ucukla jsem. Slyšela jsem, jak si povzdychl a zvedl se. Dál jsem seděla na podlaze a rukama si objímala nohy. Neměl to číst, teď věděl vše, co si o něm myslím. Přečetl si, jaké partie jeho těla mám nejradši a kam nejčastěji koukám.

Po nekonečně dlouhé době jsem se zvedla a rozhlédla se po pokoji. Nikde jsem ho neviděla, a to mě vyděsilo. Vyšla jsem na chodbu a uslyšela jeho smích. Potichu jsem přešla ke dveřím pokoje, který patřil rodičům. Seděl u stolu, v ruce držel pero a něco zapisoval. Culil se u toho a vypadal neodolatelně. Pomalu jsem k němu přešla a nadechla se vůně, která mi připomínala maminku s tatínkem. Moc se mi po nich stýskalo a modlila jsem se, aby se mi v pořádku vrátili.  Došla jsem k němu a podívala se, co psal. Jeho rukopis nebyl zrovna nejlepší, ale pár slov jsem přečetla. Nedávalo to smysl, a když jsem konečně začala chápat, co píše, otočil se na mě. Omluvně se na mě usmál a zvedl se.

„Je mi líto, že se na mě zlobíš, a proto jsem napsal něco o tobě,“ řekl mi a do rukou mi vložil popsaný papír. Začetla jsem se a usmívala se jako malá holka. Bylo tam toho tolik krásného. Každou partii mého těla popsal něžnými a romantickými slovy, která mě pohladila po duši a udělala mi radost. Ten tam byla zlost na něj, podívala jsem se do jeho tmavých očí a usmála se.

„Miluju tě,“ zašeptala jsem a byla překvapená z toho, jak hezky to znělo. Znala jsem ho teprve pár týdnů, ale milovala jsem ho. Život bez něj už jsem si neuměla představit. V jeho tváři se mísilo překvapení s radostí.

„Miluju tě,“ pověděl mi a já se šťastně usmála. Přešla jsem k němu a schovala se v jeho teplé náruči. Spojila jsem ruce za jeho hlavou a silně se k němu natiskla. Také se na mě natiskl a rukama mě objímal kolem pasu. V objetí jsme stáli několik minut a já si užívala ten dokonalý pocit. Jedna jeho teplá ruka se z pasu přesunula na můj zadeček a já zavzdychala. Pevně ho stiskl a z úst vypustil tichý sten.

„Carlie,“ vydechl a já z nepochopitelného důvodu měla pocit, že takhle mi říkat nemůže. Vzpomněla jsem si na rodiče a znovu zesmutněla. Zhluboka jsem se nadechla a pohlédla do jeho tváře.

„Říkej mi Renesmé,“ zašeptala jsem a on se usmál. Sklonil se k mé tváři a věnoval mi polibek plný lásky. Nejprve jemně ochutnával mé rty, ale když se do nich probojoval jazykem, ztratila jsem hlavu. Pomalu jsem svou rukou sjela na jeho pevnou hruď a v ruce sevřela triko, které měl na sobě. Nevím, co to do mě vjelo, ale překáželo mi. Použila jsem trochu své poloupíří síly a strhla ho z něj. Odtáhla jsem se od jeho tváře a pozorovala jeho vypracovanou hruď. Zvedala se a zase klesala pod náporem vzduchu, který mu proudil do plic.

Stála jsem před ním jen ve spodním prádle a on měl na sobě poslední kousek oblečení. Jeho tělo mě dostávalo do varu a já přemýšlela nad něčím, co jsem v životě nedělala. Věděla jsem, že on je ten pravý. Byla jsem vzrušená a toužila po jeho dotecích a polibcích. Jako by mi četl myšlenky, okamžitě spojil naše rty a rukou vyhledal zapínání mé podprsenky. Než však stihl od sebe oddálit háčky a odhalit tak další část mého těla, domem se rozezněl poplach. Vylekaně jsem se od něj odtáhla a vzpomněla si na koláč v troubě.

„Promiň,“ křikla jsem, když jsem běžela do kuchyně. Když jsem k ní dorazila, vyvalil se na mě dým z trouby. Zakryla jsem si nos a ústa a rychle vypnula plyn. Otevřela jsem dvířka od trouby a vyndala spálenou hmotu, která jen vzdáleně připomínala koláč. Otevřela jsem okno a nadechla se čerstvého vzduchu. Venku foukal vítr, takže netrvalo dlouho a kouř byl pryč. Spokojeně jsem okno zavřela, pekáč hodila do odpadků a pospíchala do svého pokoje. Brala jsem schody po dvou a těšila se na to, až se to stane. Neměla jsem páru, jak se to dělá, ale toužila jsem to prožít. S Jacobem.

Vběhla jsem do pokoje a překvapeně pozorovala spícího Jacoba, rozvaleného na mé posteli. Zklamaně jsem si povzdechla a sedla si k posteli. Pozorovala jsem jeho klidný obličej a usmála se.

Musela jsem usnout, protože když jsem znovu začala vnímat, ležela jsem na posteli přikrytá dekou a venku byla tma. Na zádech jsem ucítila teplý dotek a došlo mi, co mě probudilo. Jacob ležel vedle mě a prsty se dotýkal celého mého těla. Na sobě jsem měla jen spodní prádlo, takže jsem všechno cítila jasněji. Dál jsem dělala, že spím, a čekala, co se bude dít dál. Na chvilku se jeho ruce zastavily, ale když se mě dotkl na břichu a sjel o trochu níž, musela jsem ho zastavit. Otočila jsem se na něj a hleděla do jeho černých očí. Viděla jsem v nich lásku, strach a chtíč.

„Renesmé, něco jsme začali a nedotáhli to do konce,“ zašeptal a sklonil se k mým rtům. Nebyl to něžný polibek, na který jsem byla zvyklá. Hrál s mými rty a jazykem smyslnou hru, kterou ani jeden z nás nevyhrával. Netušila jsem, kde se to ve mně bralo, ale oplácela jsem mu polibky se stejnou vášní a jednou rukou ho pohladila po tváři.

Ležela jsem pod jeho pevným horkým tělem nahá a snažila se zakrýt místa, která ještě nikdo neviděl. Styděla jsem se před ním. On vzal mé ruce do svého ocelového sevření a prohlížel si mě. Mlela jsem sebou, ale jeho nohy kolem mých boků mi zabránily vzít nohy na ramena a utéct.

„Nech toho. Jsi nádherná,“ řekl mi a sklonil se k mé tváři, aby mi věnoval další polibek plný vášně. Naše těla byla na sobě těsně přilepená, takže jsem cítila, jak je vzrušený. Ostatně i já jsem byla pořádně nažhavená.

„Jacobe,“ zašeptala jsem a dala mu tak najevo, že jsem připravená. Podíval se do mých touhou rozšířených očí a já poslušně roztáhla nohy. Nalehl mezi má stehna a věnoval se mým ňadrům. Užívala jsem si ten pocit, který se mi rozléval po těle, a vzdychala jako pominutá. Když skončil s laskáním, ucítila jsem na svém nejintimnějším místě mírný tlak. Čím se Jacob zasouval hlouběji do mého nitra, tím byl větší. Nebolelo to, naopak se mi ten pocit líbil. Když byl ve mně celý, nahlas zasténal a já ucítila, jak se otřásl.

Také jsem zavzdychala a nekonečně dlouho čekala na další jeho pohyb. Nic se nedělo, tak jsem převzala iniciativu do svých rukou a pohnula pánví proti té jeho. Od toho nepatrného pohybu se rozpoutala bouře mezi našimi těly. On přirážel něžně a pomalu, já chtěla rychle a vášnivě. Zatlačila jsem mu do ramene a on okamžitě pochopil, co chci. Zrychlil a já věděla, že to je můj konec. Nořil se do mě stále hlouběji a já cítila, jak se rozpadám. Naposledy do mě vnikl a já se roztříštila na milión malých střípků. Sténala jsem a prožívala ten nejhezčí pocit, jaký snad na světě existuje. Za zavřenými víčky jsem viděla veselé barvy a hrála mi k tomu moje oblíbená klavírní skladba. Poddala jsem se milostným křečím, které stahovaly mé lůno, a s úsměvem na tváři pohlédla do tváře svému milenci.

Autor: IsabelMasen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Carlie? Ne, jmenuji se Renesmé - 9. kapitola: