Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Can't stand it - 12. kapitola

Sraz Ostrava!!! 30


Can't stand it - 12. kapitolaJá se šíleně moc omlouvám za tu dlouhou pauzu mezi vydáváním, ale já prostě neměla čas a navíc se mi zničil notebook, tak jsem byla zřídkakdy online. Děkuju za pochopení. V dnešní kapitole Nessie někoho potká, někoho, kdo jí hodně změní život.

Táta tam už byl. Samozřejmě, jak jinak, upíři jsou až děsivě dochvilní. 
„Ahoj tati,“ řekla jsem potichu, když jsem k němu došla a on mě začal drtit v objetí. Pak mě pustil a pořádně si mě prohlédl.
„Proboha, Nessie, co se ti stalo?“ zeptal se. 
„Nic. Jsem úplně v pohodě,“ zlomil se mi hlas. Potlačil jsem pár slz a nadechla se. Bolestivě jsem se na něj usmála, ale nevzal to.
„Přestaň s tím,“ poručil mi.
„Fajn! Takže prostě, pamatuješ na toho kluka, s kterým jsem se pohádala před Vánoci? Tak potom jsme se usmířili. Jenže teď mě… podvedl.“ To poslední slovo jsem zašeptala. 
„Cože?“ zavrčel.
„Slyšel jsi.“
„Hajzl! Neměla sis s ním nic začínat! Řekni mi prosím, že si s ním nespala,“ žadonil.
„No…“ 
„Ach jo. Asi bych neměl být naštvaný, jsi dospělá, ale mohla si…víš, ještě počkat,“ řekl vyčítavě.
„No jo, já vím,“ zamumlala jsem. Byla jsem už unavená, nechtělo se mi ještě poslouchat otcovi přednášky. Přečetl si to v mých myšlenkách a dal mi pokoj. Raději mě vzal kolem ramen a pomohl mi do auta. Hned, co jsem si sedla, povedlo se mi usnout… 

Ležela jsem se zavřenýma očima ve své milované posteli doma ve Forks. Cítila jsem takovou úlevu a štěstí, že jsem doma. Měla jsem dojem, že ta celá věc ohledně vysoké školy a Jacoba byla jen noční můra a nic z toho se nestalo. Ale pak mi zapípal mobil – asi posté – a já se vrátila z obláčku do reality. 
Navztekaně jsem se zvedla z postele, přešla ke stolu a popadla mobil. Otevřela jsem SMS od Jaka. Ten idiot se nezmohl na nic jiného než na: „Kde jsi? Bojím se o tebe, J.“
Zavrčela jsem a otevřela kryt mobilu. Vytáhla jsem simku a nadechla se. Pokud to udělám, ztratím veškeré spojení na Roxy, ostatní kámoše… a Jacoba. Zamrazilo mi v zádech. Ať jsem byla naštvaná, jak jsem chtěla, ta láska k němu byla nesnesitelně silná. Zalapala jsem po dechu a potlačila slzy. Jako vždy. Nebudu brečet, už prostě nesmím. Jedním pohybem ruky jsem sim kartu přelomila v půlce.
Odhodila jsem ji a mobil odložila na stůl. 
Přešla jsem rázným krokem do mojí malé koupelny vedle pokoje. Umyla jsem si obličej ledovou vodou a utřela si ho do ručníku. V očích mě zaštípaly slzy. Rychle jsem je znovu otřela a ručník hodila na zem. 
V pokoji jsem na sebe hodila první oblečení, co mi přišlo pod ruku a sešla schody dolů.
„Nessie!“ vykřikla celá moje rodina sborově. Když jsem včera přijela, spala jsem, takže jsme se ještě nepozdravili. Všichni mě objímali, líbali a starostlivě se vyptávali, co se stalo a jestli jsem v pořádku. 
Otráveně jsem jim odpovídala na otázky a vyhýbala jsem se všem myšlenkám ohledně Jacoba. 
Následující týden jsem pak řešila dilema, co udělám. Mám se odhlásit ze školy a zapomenout, nebo se tam vrátit a prostě ignorovat všechno okolo? Jenže, co když mě Jake zas nějak obelstí a usmíříme se? Nesmím dovolit, abych mu zas odpustila. Táta to viděl jinak.
„Být tebou, bych se tomu postavil čelem a vrátil se na školu. Napadlo tě třeba, že Jacob by zasluhoval pomstu? Nemyslím nic dětinského, ale prostě aby viděl, že jsi bez něj šťastná,“ radil mi. Den předtím jsem mu svěřila každý detail mého vysokoškolského života. O Jakovi, Mattovi, Debbie… o všech, kteří mi kdy ublížili.
„Problém je v tom, že bez něj nejsem šťastná!“ odporovala jsem mu.
„Nessie, chápu, že první láska může být bolestivá, ale musíš se přes to dostat!“ zarazil mé nářky.
„A co ty a Bella? Vždyť to byla taky tvoje první láska…“ vrčela jsem.
„To bylo něco jiného…“ zamumlal vyhýbavě.
„V čem? Myslíš si, že Jacoba nemiluju tolik, jako ty Bellu? Protože to je lež! Kdybych ho tak nemilovala, odpustila bych mu snad to jeho nafoukané chování? To jak líbal tu krávu? Všechno?“ řvala jsem nepříčetně. 
„Uklidni se! Dobře, to je jedno kdo koho jak miluje, záleží na tom, co chceš ty!“ 
„Já ale nevím, co chci!“ vykřikla jsem zoufale. Vlastně jsem to věděla. Chtěla jsem Jacoba. Ale ne tohohle, chtěla jsem úplně přesnou kopii, ale bez jeho sklonů k opíjení se a podvádění. 
A tak to šlo dál. Dny byly otrava, noci byly probrečené. Nemělo to konce. 
Myslela jsem na chudinku Roxy, kterou jsem v tom všem nechala samotnou, ale říkala jsem si, že to beze mě zvládne. Má přece Quila. 
Taky jsem myslela na Jacoba. Dal se zase dohromady s Debbie?
Každá myšlenka ohledně Roxy, Jacoba nebo Debbie byla bolestivé píchnutí u srdce. Jedna moje část chtěla jet do školy, zabít Debbie a být s Jacobem. To byla ta šílená část mého já. Ta další chtěla zůstat doma a zapomenout, ale to momentálně bylo nerealizovatelné. A ta poslední? Ta chtěla jet do školy a naplánovat pomstu. Zničit Jacoba. Všechny tři moje části se pořád hádaly ohledně toho, co udělám, že to bylo k zešílení pro mě i pro Edwarda. 
Nevěděla jsem co dělat, ale byla jsem si naprosto jistá, že něco udělat musím. Cokoliv.


Pohled Jacoba:
Od chvíle, kdy jsem se s Renesmé střetl v hale, ve které na mě nepříčetně řvala, uběhlo bezmála několik dní. Nejprve jsem jí psal, volal, ale pak jsem to vzdal. 
První dny byly utrpení, nevěděl jsem, co s ní je, ani kde je, a proč se tohle všechno vlastně stalo.
Podle toho, co na mě řvala, jsem jí udělal něco strašného. Vůbec jsem ale nebyl schopen pochopit co.
S kluky, Michie a Roxy jsme dali hlavy dohromady a pomocí vylučovací metody a toho, jak známe Nessie, jsme vyvodili pár možných závěrů. Nic z toho se nám ale nezdálo pravděpodobné. 
Pak ale po několika dnech přišla Roxy celá zdrcená a pustila se do vyprávění. Ukázalo se, že Matt se pořád zlobil na Nessie, že ho nechtěla, a Debbie se zas zlobila na mě, a tak se spolčili proti Ness a udělali největší sviňárnu, co jejich pidi mozečky napadla. Po hodině, co jsem na ně řval, toho opravdu začali litovat, a všichni jsme si teď dělali starosti o Ness.
Roxy nám sdělila, kde Nessie bydlí, a já s šokem zjistil, že bydlí kousek od místa kde já. To nám plán, jak ji sdělit všechno, co se stalo, hodně zjednodušilo. 



Seděla jsem znuděně na posteli a sledovala nějaký přihlouplý pořad. Strašně mě všechno nudilo a já neměla náladu ani se zvednout a přepnout televizi na něco jiného.
Po chvíli jsem se přece jenom uráčila zvednout se z postele. 
Chvilku jsem nerozhodně stála uprostřed místnosti a pak skočila z okna. Rozběhla jsem se směrem k lesu a dýchala ledový vzduch. 
Bylo to osvěžující, jako kdyby ze mě vymýval myšlenky a vzpomínky. Pak jsem se zastavila a neměla jsem nejmenší tušení, kde jsem. 
Rozplácla jsem se do sněhu na zemi a bylo mi jedno, že mrzne a já mám na sobě jen mikinu.
„Hele!“ ozval se hlas asi pět metrů ode mě. Smrtelně jsem se vyděsila a vyskočila na nohy. Za mnou stála malá skupinka lidí, které jsem neznala. Všichni byli indiáni a měli na sobě jen džíny, jedna z nich byla holka, ta měla i triko. Zírala jsem na ně s otevřenou pusou.
„Ahoj, neděs se nás…“ promluvil nejmladší z nich. „Já jsem Seth.“
„Ehm… a-ahoj,“ vykoktala jsem.
„Já jsem Sam a tohle je Paul,“ řekl hlubokým hlasem ten nejmohutnější a ukázal na pohledného muže vedle něho.
„A já jsem Leah,“ usmála se na mě ta žena. Byla nádherná a měla uklidňující hlas. Vypadalo to, že mi nechtěli ublížit.
„Já jsem - “ začala jsem.
„Nessie,“ dořekl Seth.
Zůstala jsem na něj zírat.
„Odkud mě znáš?“ vyhrkla jsem.
„Vlastně z myšlenek našeho kámoše a vůdce smečky…“ zasmál se ten, který se jmenoval Paul.
„Smečky?“ podivila jsem se. A pak mi to začalo svítat. Smečka. Proboha. Trochu jsem zavrávorala a pak zavřela bolestivě oči. 
„Ten debil!“ zařvala jsem vztekle.
„Říkal, že budeš tak nějak reagovat,“ řekl smířlivě Seth a usmál se. „Ale měl dojem, že budeš sprostější,“ vyprskl.
„Sklapni,“ poradila jsem mu.
„Jsme tu proto, abychom ti něco vysvětlili,“ usmála se na mě krásná Leah.
„Nebudu to poslouchat,“ řekla jsem potichu.
„Ha ha, ale budeš,“ vysmíval se mi Paul.
„Co chcete?“ otázala jsem se velmi nezdvořile.
„Říct ti pravdu, všechno, co se stalo,“ řekla trochu zoufale Leah.
„Jo, prostě musíme splnit rozkazy alfy, tak sklapni a poslouchej,“ doporučil mi Paul. 
„Alfy?“ 
„Jako vůdce, hlavního vlka,“ vysvětlil Seth.
„Počkat, vy jste mu četli myšlenky?“ zeptala jsem se překvapeně. 
„Jo, to je vlčí věc,“ zasmál se Sam.
„No, vlastně je to spíš povídání si mezi sebou na dálku. Takže prostě tak, on nám všechno řekl. O tobě, o vašich spolužácích a o tom, co se stalo a taky nestalo,“ pokračoval Seth.
„Aha…“
„Jo, takže jsi připravena na dlouhý příběh? Bude to složité…“ zeptal se.
„Tak fajn. Ale neodpustím mu.“
„To po tobě nikdo z nás nechce. Ale možná, až si to poslechneš, pochopíš sama,“ řekl nesmlouvavě Seth. 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Can't stand it - 12. kapitola:

 1
17.05.2012 [20:07]

TerezaRosalieCullenRychle další.. Emoticon

27.03.2012 [18:00]

maryblack Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

7. Rossalliee
24.03.2012 [15:21]

WOW...určitě odpustí...takže prosím prosím další... Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

6. THe
22.03.2012 [20:51]

THeTýjo, tak to byla zase jízda! Emoticon Jsi zlá, že jsi to takhle ukončila, takže doufám, že další kapitola bude brzo, protože tohle nevydržím! Emoticon Emoticon Emoticon

22.03.2012 [17:09]

JusseppeHonem další!! Emoticon Emoticon

4. marcela
22.03.2012 [8:59]

Nemáš představu jak moc jsem se těšila na další díl. Emoticon Emoticon Moc se ti to povedlo. Emoticon Emoticon

3. Bee1
22.03.2012 [5:49]

Bee1Moje nervy!!!!Asi mi z tolkého napätia prasknú nervy!!!A to ich mám celkom rada!!!Ako inak napínavá,zaujímavá,úžasná a ja neviem ešte aká kapitola!!!! Prosííím čo naj rýchlejšie pokračovanie!!!! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

21.03.2012 [21:42]

dcvstwilightPane jo, takto to utnout, asi někomu brzo utnu hlavu! Emoticon Pane jo, trochu zrychluješ, nemyslíš? Zpomal. ;) Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

21.03.2012 [20:28]

kajka007Prosím, nechoď do článku, když je tam admin. Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!