Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Call with me - 1. kapitola


Call with me - 1. kapitolaLa Pushský život mi přináší jen samá překvapení. Všichni okolo mě se začínají chovat zvláštně - a to nemyslím jenom Deana. Možná je to tím, že se třeba já začínám měnit, nebo za to může jen ta slavnostní nálada, ale vždy se najde něco, co mi dokáže vyrazit dech.

Rodokmen!

Emily vypadala stejně kouzelně jako na svatbě. Na sobě měla bíle šaty nad kolena, na kterých byl vidět o odstín tmavší květinový vzor. Vlasy měla rozpuštěné a nad levým uchem měla bílou lilii, která jí spadla při otočce, když tančila se Samem.

Na La Push už dávno padla tma, která byla minutu od minuty neproniknutelnější. Na nebi zářil měsíc a okolo něj miliony hvězd. Okolo nás svítilo několik halogenových lamp a pochodní, které byly zapíchané v písku, a v jejichž záři jsem dokázala rozpoznat obličeje lidí, kteří postávali kolem. Po mé pravici seděla Kira, sedmiletá adoptivní dcera Dereka a Leah. Na druhé straně parketu jsem zase viděla Melanii s její a Sethovou dcerou Julie.

„Jsi tu nějaká opuštěná, ne?“ konstatoval Aiden a sedl si vedle mě.

„Nestěžuju si,“ odpověděla jsem mu a pohledem sledovala mihotající se postavy na parketu. Aiden si povzdechl, ale nic neříkal. Stočila jsem k němu pohled a zjistila jsem, že má zavázané levé zápěstí. „Neříkej, že jsi zase spadl,“ řekla jsem mu. Po tváři mu přeběhl stín.

„Podjelo mi zadní kolo,“ pronesl tiše.

„Jistě, a minulý týden taky,“ odpověděla jsem mu ironicky. „Vím, že to nechceš slyšet, ale to, že vypadáš jako Jarryd, neznamená, že tak umíš i jezdit,“ připomněla jsem mu - a ne poprvé. Vždy, když se mu něco stane, mu to opakuju, ale nikdy to asi nenajde cestu do jeho mozku.

„Já vím, já vím. A děsí mě, že víš, kdo je to Jarryd,“ odpověděl tiše a pohled zabodával někam nad moji hlavu.

„Děsí mě to, že jsem v La Push už šest let a nikoho z vás jsem ještě nezabila. Měla bych jít do sebe,“ odpověděla jsem mu. Trochu se usmál. Aiden je prostě přesným opakem svého staršího bratra. Zatímco Dean se bez problému vmísí do něčího rozhovoru, Aiden se vždy drží někde stranou.

„Náhodou, jsme rádi, že tě tu máme. Jediná normální holka široko daleko,“ odpověděl mi.

„Vlastně, je docela dobře, že je tu tolik kluků a žádný namyšlený bárbíny.“ Vlastně, holek je tu také celkem dost, akorát s nimi přijdu do styku jedině ve škole a to stejně jsem někde poblíž Bena. Kde ten vlastně je? zeptala jsem se sama sebe. Aiden zaměřil svůj pohled někam do dálky. Následovala jsem ho pohledem a viděla Sama s Emily, jak jdou směrem k nám.

„Něco se děje?“ zeptala jsem se jich rovnou.

„Chceme tě poprosit...“ začal mluvit Sam, ale skočila jsem mu do řeči.

„Dnes přespím u Bena, ale Jensena s sebou neberu,“ řekla jsem jim.

„Jsi dokonalá, ségra.“

„Já vím,“ odpověděla jsem mu a vyplázla na něj jazyk. No, a teď bych to mohla říct Benovi, řekla jsem si. Omluvně jsem se usmála na Aidena a šla najít Bena. Procházela jsem mezi lidmi, ale nikde jsem neviděla tak povědomě černé vlasy. Když jsem se konečně dostala za zástup lidí, viděla jsem ho. Zavolala jsem na něj, ale neotočil se. Když jsem k němu došla a chtěla mu poklepat na rameno, někdo mě zastavil.

„Asi hledáš mě,“ ozvalo se za mnou a já poznala hlas Bena. Cítila jsem, jak se mi v tvářích nahromadila krev. Nikdy jsem nechápala ty lidi, kteří je dokázali splést, ale teď jsem zjistila, že jsou opravdu jako dvojčata - bratři Callovi. Embry se dál věnoval svému steaku, aniž by nás zaregistroval. Pomalu jsem se otáčela k Benovi.

„Fajn, prostě si jste podobní,“ pronesla jsem, jak nejklidněji jsem dokázala, ale hlas se mi třásl.

„Hledal jsem tě tu,“ oznámil mi a nechal to předtím plavat. „A koukám, že ty mě taky,“ dodal. „Copak potřebuješ?“

„Potřebuju azyl na dnešní noc,“ oznámila jsem mu.

„Na to se musíš ptát?“ ptal se s úsměvem. „Vždycky jsi u nás vítaná. Teda, alespoň z mojí strany,“ dodal a pohledem si změřil Embryho.

„Děkuju,“ zašeptala jsem.

„Nemáš zač,“ usmál se, vzal mě za ruku a táhl směrem k parketu.

„Benjamine Calle! K tomu mě nedonutíš!“ protestovala jsem.

„Jenom jeden tanec,“ oznámil mi a chytil mě do tanečního postoje.

„Nesnáším tě,“ odpověděla jsem mu ostře a ruku mu položila na rameno.

„Ne, že by ses nechala nějak přemlouvat,“ podotkl.

„Bylo by mi to snad k něčemu?“ ptala jsem se ho. Byl vysoký 185 centimetrů a pěknou sílu - ne, nemělo to cenu.

„Ne,“ odpověděl a zadržoval smích. Nakonec jsem to vzdala a hlavu si opřela o jeho rameno. I za těch šest let se mezi námi nic nestalo, prostě jsme vždy byli jen kamarádi. Nikdy žádná jiskra, prostě nic víc - i když si hodně lidí myslelo a myslí, že spolu něco máme. Píseň skončila a on mě pustil. Sice neochotně, ale splnil tím svoje své slovo.

„Tak díky za tanec,“ řekl mi, když jsme odešli z parketu, který vlastně ani nebyl pravým parketem. Podívala jsem se na něj.

„Máš za co,“ odpověděla jsem mu nasupeně. „Víš, že tancování nesnáším! Ale bylo to fajn,“ připustila jsem nakonec. Usmál se na mě, ale neodpověděl.

„Hm… asi půjdu říct bráchovi, že u nás přespíš,“ oznámil mi. Rukou se drbal na hlavě, jako to dělá vždy, když je nervózní, a hlas se mu podivně zadrhával. Než jsem stačila cokoliv říct, byl pryč. Zakroutila jsem hlavou a šla si pro něco k pití. Když jsem tam viděla stát Deana, chtěla jsem se otočit, ale všiml si mě.

„Ahoj,“ pozdravil mě skoro překvapeně. Jen jsem na něj mávla a mlčky si šla jeho směrem. „Se mnou nemluvíš?“ ptal se dotčeně.

„Mám důvod s tebou nemluvit?“ odsekla jsem mu. „Protože jestli nějaký mám, tak nemusím hledat žádný další.“

„No, to právě nevím, po tom, co jsi odpoledne vypadla z pláže,“ pokrčil rameny.

„Potřebovala jsem něco vyřídit s Benem,“ lhala jsem mu. Přece mu nebudu říkat, že jsem musela zmizet z jeho přítomnosti, abych mohla souvisle myslet.

„U nás je taky prostor na spaní,“ namítl a pak se zarazil. „To znělo úchylně, co?“ zeptal se.

„Jo,“ zasmála jsem se.

„Konečně se taky směješ,“ prohodil.

„To už se ti dlouho nepovedlo,“ odpověděla jsem mu.

„Promiň, že jsem tě kdysi tak opil,“ omluvil se mi.

„Bylo mi pak zle ještě tři dny!“ vyštěkla jsem na něj podrážděně, ale na druhou stranu překvapeně, protože se mi za to nikdy neomluvil. A navíc, nikdy jsem neslyšela o tom, že by se někomu za cokoliv omluvil.

„Jak říkám, omlouvám se.“

„Omluva přijata,“ řekla jsem mu. Dlouho po tom, co jsem se vyležela z kocoviny, jsem s ním nemluvila, postupně se to sice začínalo trochu vylepšovat, ale pořád to nebylo ono.

Už jsem byla na odchodu, když se zeptal: „Pořád chodíš s Benem?“ Nasupeně jsem se na něj otočila.

„Nikdy jsem s ním nechodila!“ vyštěkla jsem na něj.

„Takže se mi nic nestane, když tě vytáhnu na jeden tanec?“ zeptal se a nevšímal si mého tónu.

„Netancuju,“ odpověděla jsem mu.

„Dřív jsi tancovala,“ podotkl.

„Jak to víš?“ ptala jsem se překvapeně.

„Viděl jsem tvoji fotku z jedné soutěže,“ odpověděl. „Stojí u vás na krbu,“ pokračoval.

„Ty sis jí všiml?“ Přikývl.

„Proč jsi přestala?“ ptal se. Nebyla to jen čistá zvědavost - viděla jsem na něm, že ho to zajímá.

„Jeden tanec mě nezabije,“ připustila jsem nakonec už na cestě k parketu. Dean šel těsně vedle mě. „Docela dlouho jsem závodně tancovala, ale pak jsme se zase stěhovali a já se rozhodla, že s tím navždycky seknu,“ vysvětlila jsem mu tiše. Nejsem si jistá, jestli slyšel konec toho, co jsem říkala, protože jsme se ocitli mezi ostatními tančícími lidmi. Ještě jsem si nevšimla, že by dnes hráli něco rychlého.

„Je škoda, že jsi přestala,“ odpověděl a chytl mě přesně podle společenských předpisů. Jeho ruka v mém pase ke mně vysílala elektrický proud. Ruku jsem mu položila na rameno a začínala jsem cítit, že se mi začíná potit, proto jsem ji rychle zaťala v pěst. „Určitě jsi v tom byla dobrá.“

„Možná,“ zašeptala jsem tiše. Pomalu jsme se začínali otáčet a k mému překvapení mi Dean ani nešlápl na nohu. Každým otočením si mě přitahoval blíž a blíž k sobě - a já se nebránila. Nakonec mezi námi zůstalo volných jen několik mizerných centimetrů.

Dean byl o něco málo vyšší než Ben, ale byl podstatně statnější. Na ostatní La Pushské poměry měl světlejší pokožku, ale rozhodně to byl Indián. Jako většina lidí tady voněl dřevem, ale tato vůně se mísila s kořeněnou vůní kolínské a jeho osobitou vůní, kterou jsem nedokázala k ničemu přirovnat. A i když to dělám nerada, tak musím přiznat, že u mě jeho přítomnost způsobuje pocit bezpečí.

„Přežiješ ještě jeden tanec?“ zeptal se.

„Nebyla náhodou řeč jenom o jednom tanci?“ odpověděla jsem mu otázkou.

„To ses asi přeslechla,“ zasmál se.

„Nepřeslechla! Fajn, dobře, ještě jeden. Ale už poslední!“ připustila jsem nakonec.

***

Ben s Embrym bydlí na opačné straně La Push než já, v malém skromném domku natřeném na zeleno. Bydlí tam sami, ale nikdy jsem se neptala proč. Ben také vypadal, že o tom mluvit nechce a nejsem zrovna typ člověka, který by se někomu hrabal v životě. Ben se nenechal zviklat v tom, že bude spát na zemi, takže jsem nakonec vyfasovala jeho postel - ne, že bych si na to stěžovala, ale nepřišlo mi to zrovna fér.

Z pláže jsme přišli asi ve čtyři ráno, takže jsme měli jenom energii na to se vykoupat a jít spát. Embryho jsem zahlédla jenom na cestě do koupelny, ale je normální, že se se mnou nebaví - a to jsem mu ani nic neudělala.

Nedá se říct, že bych spala zrovna klidně, protože jsem z hlavy pořád nemohla vytěsnit Deana - to tancování s ním, to, co mi říkal, to, že si všiml fotky u nás na krbu, elektrický proud, který ke mně vyslal s každým dotekem. Po hodině, co jsem ležela v posteli, koukala do stropu a přemýšlela, jsem to nevydržela a šla se alespoň projít na záchod.

Když jsem se po tmě vracela zpátky do pokoje, objevil se přede mnou Ben. Ještě než jsem se stačila zeptat, co tu dělá, přitiskl mě ke stěně a políbil mě. Nebyl to žádný zvláštní polibek, spíš se jen otřel svými rty o ty moje, ale absolutně mě to vykolejilo. Okamžitě jsem ho od sebe odtrhla - tohle přece nejde, je to jenom kamarád. Podívala jsem se mu do očí, které si dostatečně navykly na tmu a poznala jsem rysy člověka, který stál přede mnou.

„Embry?“ zašeptala jsem.

Předchozí < Kacennnka > Další

Kacennnka



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Call with me - 1. kapitola:

 1
2. Ten
14.10.2012 [20:26]

to je blb Emoticon

25.07.2011 [20:05]

Pegas99Jak já jsem ráda, že jsem to začala číst pozdě. Nemusím čekat na dallší kapitolu... máš to pěkný Emoticon Emoticon Já letim číst dál Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!