Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » C2: den 11. - Přehlídka

10.10.2011 (10:15) • Deedee • FanFiction na pokračování • komentováno 24× • zobrazeno 3899×

Vím, že jste hrozně dlouho čekali. Moc se omlouvám. Ale nová škola a spousty nových problémů mě okrádají o čas pro psaní povídek. Takže musím oznámit, že tenhle díl je vlastně epilogem. A na nevím jak dlouhou dobu poslední publikovanou povídkou. Doufám, že všechno brzo zapadne do kolejí a zas budu moct tvořit. Do té doby ale děkuji všem, kteří dočetli až sem. Doufám, že jsem vás bavila a že si tuhle povídku budete pár dní pamatovat. Vy a vaše názory jsou jedna z nejdůležitějších věcí v mém současném životě. Proto za všechno nekonečné díky. Jste moje zlatíčka. Vaše Deedee

C2: den 10.

CC

Seděl jsem v první řadě před molem a čekal, stejně jako všichni rodiče. Kolem mě vířil divoký šum hlasů. Patřil především nedočkavým studentkám. Jak jen to mohl Jasper tak dlouho vydržet? Bláznivé fanynky čekající na své idoly. Klučičí třída ještě nedorazila. Musel jsem se pousmát nad tou ironií. Vždyť i já se tady klepu, ať už přijdou.

Místo vedle mě neslo jmenovku: Mrs. Platt. Vyhlížel jsem ji jako rentgenem mezi všemi těmi lidmi. Když se objevila, byla nepřehlédnutelná. Tak nádherně elegantní, jak umí jen ona. Několik chlapců za jejími zády okamžitě obklopil hlouček dívenek.

Esmé zaregistrovala můj úsměv a vydala se davem ke mně. Zvedl jsem se, abych ji mohl řádně polibkem ruky přivítat. Zachichotala se. Přijala květiny a usadila se vedle mě.

„Jsem opravdu zvědavá, jak to udělali. Alice poslední dny neřešila nic jiného. Tedy až na vašeho syna.“

Přitakal jsem. „Ani on ne.“

„To ho ta účast tolik zaujala?“

„Bránil se jí zuby nehty. Ale myslím, že ho vaše šikovná dcera přemluvila. To má po vás.“

„Beru to jako kompliment. Jakou zajímavost myslíte, že tu uvidíme?“

„Něco, čeho jsem si nevšiml, a to jsem jejich otec. Vydržíte tu chvíli, drahá. Dojdu něco zařídit.“

Esmé přikývla se vzrušeným úsměvem. Líbilo se mi, jak jí zrudly tváře.

Prodral jsem se davy studentů až k šatnám a tam párkrát zaklepal. „Jaspere, můžu?“

„Jo, jistě. Děje se něco, tati?“ Můj syn stál uprostřed místnosti, zatímco maličká Alice ho obíhala s jehelníčkem a hromádkou špendlíků.

„Mohl bych s tebou a Rose ještě před přehlídkou mluvit?“

Jasper nejdříve koukl na Alice a oba pak na mě. „Musím to dokončit, pane Cullene. Tlačí nás čas.“

„Aha, jistě,“ poznal jsem výmluvu, „Tak já přivedu Rose sem.“ Neptal jsem se už na svolení a odešel.

Rosalie dělala, že se zrovna hrozně moc nadšeně baví se spolužačkami. Ale na to jsem jí neskočil. Táhla se za mnou jako na porážku. Esmé byla překvapená, když jsem ji vyzval, ať jde s námi. Ale byl jsem si jistý, co dělám.

„Tati, já tam nemůžu,“ vzpírala se mi dceruška před dveřmi. „Naopak. Ty musíš. Máš mi toho ještě hodně vysvětlovat.“

Popostrčil jsem ji do dveří a nedbal Esméiných poznámek. Alice zmateně poodběhla kousek stranou. Postavil jsem své ratolesti hezky bok k boku a chvíli je pozoroval.

„Vidíte to, Esmé?“

„A-ano,“ vykoktla rozkošně překvapeně. „Ke mně do třídy jsi přece chodil ty. Určitě, takové zženštělé rysy. Ale ty jsi přece Rose, jsi dívka. Carlisle, nerozumím tomu.“

Alice vedle se začala pochichtávat. Zpražil jsem ji pohledem a vysvětlil: „Prohodili se. A nic o to svému tatíkovi neřekli. Proč?“

„To už by pak nebyla taková sranda,“ zašklebil se Jasper.

„Já ti dám, sranda!“

„Tati,“ zastavila mě Rose. Konečně zvedla oči od země. „On za to nemůže, to já ho donutila. Chtěla jsem… nemohla bych jinde?“ Nervózně se otáčela za ostatními modely. „Chtěla jsem zapůsobit na Edwarda Masena. Vždyť víš, žrala jsem ho, jako všechny tyhle praštěný FKKčky. Byla jsem tak hloupá! Bylo to úplně zbytečné. Vždyť já ho vůbec nechci a nikdy jsem nechtěla. A ten, o kterého jsem stála, mě teď kvůli tomu nenávidí.“

Otočila se ještě jednou za sebe. Velký medvědí kluk, jako by ji zpozoroval, strčil do stojanu a odešel z místnosti.

„Promiň, tati, já musím,“ vyštěkla a vyběhla za ním.

„Takže vy dva nám povíte, proč se to dělo?“ uhodil jsem ještě jednou na Jaspera.

„Prostě pro srandu, tati. Někdy bys to mohl taky zkusit. Vždyť se podívej, všem nám to přineslo radost.“

„Má pravdu,“ usmála se Esmé a vzala mě za ruku. Pozoroval jsem její slabounké prsty propletené těmi mými.

„Ale já nejsem suchar. Kdybyste mi to řekli…“

„Tak by to taková legrace nebyla,“ doplnila Alice. Rozesmála se a její zvonkový smích nás všechny nakazil.

Esmé se ke mně naklonila a zašeptala: „Pojď, necháme tu mladé o samotě.“

Tou jedinou změnou, že mě přijala za přítele, že mi začala tykat, se mi podlomila kolena. Vyšli jsme na chodbu a já s ní zamířil do prvního opuštěného místa. Kupodivu třída.

„Esmé, moc jsem se snažil. Nechtěl jsem být vlezlý a prostě, měla to být dokonalá schůzka. Ale na to jsem do tebe moc blázen.“

„Víš,“ špitla a postoupila o krok blíž. „Obvykle mám takové pravidlo. Musí se počkat až do páté schůzky.“

„To, to chápu. Já nic takového nechci. Jen bych moc rád vyjádřil, co cítím, a...“

„A já bych tě ráda políbila.“

Vteřinku jsem zůstal oněměle stát. Ale pak jsem se zas konečně probral a popadl ji do náruče.

„Polibek je na třetí schůzce,“ pokračovala. „Ale já myslím, že všechny příručky jsou pěkně na nic. Kdo by čekal celých pět rande?“

JC

Alice se na mě potutelně usmívala, když spichovala další kus látky. Byl jsem rád, že to táta konečně ví a že se nezlobí zas tolik. A byl jsem doslova nadšen z jeho vztahu k Esmé. Ale měl jsem trochu obavy o Rose. Sklonil jsem se k andílkovi, abych jí řekl, že jdu za ní ven, ale zarazila mě.

„Nech je. Rose bude spokojená.“ V jejích očích jsem četl vizi.

„Takže ty jsi ten druhý z dvojčat?“ zeptal se Edward, který to celou dobu zezadu místnosti poslouchal. „Přišel jsem na to, když jsi najednou pomlátil celou Jamesovu bandu. A ateliér to potvrdil. Jsi dobrý, budeš se nám hodit.“

„Tys to věděl už tak dlouho?“ obořil jsem se na něj, „Proč si to Rose neřekl?“

„Chtěl jsem ji trochu vytrestat. Víš, tyhle FKKčky, jsou sladký, ale jako holka žádná. Docela se mi ji povedlo změnit, nemyslíš? Nebuď nakvašenej. Emmett jí už dávno odpustil. Na mě je ještě trochu – dost – naštvanej, ale to ho taky přejde.“

„Já jsem na tebe taky dost naštvanej!“

„Jaspere!“ uklidnila mě láska. Myslím, že tohle bude její poslání ještě na dlouho. „Chtěl pomoct. A vlastně pomohl.“

„Jo. No, teď se asi budeme vídat častěji. Ale byl bych rád, kdybys v gangu přebral moje místo. Už tam dávno nepatřím. Teď mě omluv, mám nějakou práci. Isabello? Asi bych potřeboval ten pas trochu uvolnit.“ Odcházel a já cítil, jak se baví. Trapně jsem se nachytal, jak toho chlapa obdivuji.

„Jazzi, musíme jít,“ upozornil mě andílek. Zhluboka jsem oddechl, abych nabral odvahy. Vylézt před tolik lidí. A musím jít zrovna jako první. V životě jsem se takhle nebál. Kéž by tam aspoň nebyl táta.

Podíval jsem se prosebně na Alice. Ta s úsměvem zavrtěla hlavou. Docupitala ke mně. Trochu jsem si ji nadzdvihl a políbil. „Budeš dokonale sexy,“ zašeptala, až mi vstaly chloupky na zátylku.

„A pak, můžu tě doprovodit domů?“

„Jistě. To bude páté rande.“ Koketně se usmála a vyšťouchla mě k závěsu před molem. S vidinou večera se hned šlo líp.

RC

„Emmette McCarty!“ křičela jsem a pelášila za ním, „Neutečeš tomu, že tě miluju!“

Otočil se. Zdálo se mi to, nebo se směje? „Tak takhle mi ještě lásku nikdo nevyznal.“

„Ty se nezlobíš?“

„Vlastně ani moc ne. Ono se na tebe zlobit nedá, prcku.“

„Tak já tady pomalu doopravdy umírám vinou a žalem a ty se na mě vůbec nezlobíš? A nejsem žádnej prcek!“

Pomal ke mně došel. Byl o dvě hlavy větší než já. „Nějak jsem ti to vrátit musel, šmudlinko.“

Dívala jsem se do medvědích očí, cítila jeho vůni a spokojený hlas mě hřál. Štěstí vyletělo jako šíp do mé hlavy. Vyskočila jsem, ruce mu pevně obmotala kolem krku a políbila ho tak, že se celý svět v jediné vteřině změnil jen na nás dva. Zahákl si moje nohy kolem boků. Smál se a líbal mě dál a dál.

„Ale ty záchrany, ty ti vrátím. Od teď jedeme ve všem spolu!“

„V tom případě, alou pod molo a chci tě slyšet.“

Smála jsem se a nemohla přestat. Stály jsme tam s Alice, pozorovaly naše miláčky a křičely až do vyřvání hlasivek. A že to u upíra není možné, ten jekot ještě zesilovalo.

Přijet do Forks byl skvělý nápad, tati. A Jamesovi natrhnem prdel!

Předchozí <

Autor: Deedee (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek C2: den 11. - Přehlídka: