Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » C-C… C… C… C-C… C-Cullenovi!! - 21. část


C-C… C… C… C-C… C-Cullenovi!! - 21. částŽe mi ta ruka neupadne, pořád píšíc... :D btw, možná jste si všimli nové ikonky k C-C - jednoduchá, ale slouží spíš pro odlišení.

 

„Zaslouženej klid," vydechla, když jsme ušly tak 200 metrů.

„Tady si ještě moc jistá nejsem," zamumlala jsem.

„No jo no," pokrčila rameny a pokračovaly jsme v chůzi. Čas ubíhal rychle, zpomalily jsme asi kilometr od jejich domu.

Potulovaly jsme se sem a tam, bez blíže určeného cíle, každá si přemýšlela o svém - byly to přesně ty myšlenky, o které jsme se navzájem nikdy nepodělily.

Když nás to přestalo bavit, resp. chodit sem a tam, ne mít klid, usoudily jsme, že se budeme muset vrátit. Aby se ještě nevydal za námi.

Došly jsme k domu a tam se o zábradlí opíral Edward.

„Kolik je?" byla moje první otázka.

„10:14," odpověděl. Přesto měl trpělivý výraz, nerozhodilo ho, že jsme byly pryč přes dvě hodiny.

„Fajn," pokrčila jsem rameny a následovala Martinu, která se kolem protáhla dovnitř.

„Ano, Esme je doma taky, se mnou jediná," odpověděl na její nevyřčenou otázku. Projela mnou vlna nespokojenosti - prostor pro myšlenky je pryč, zas se budu muset kontrolovat, na co myslím.

„Alespoň že tak," povzdechla si a vešla do kuchyně. Esme seděla u stolu a dívala se z okna. Vypadala jako dokonalá socha s živýma očima.

„Zdravím, děvčata," usmála se na nás, když jsme obě stály kousek od ní. V očích měla příjemné, takové mateřské, teplo.

„Dobrý den," nejistě odpověděla Martina.

„Máte hlad?" zeptala se nás a vypadalo to, že je schopná kdykoliv vstát a jít nám něco přichystat.

„Ne, dobrý," odpověděla jsem za sebe a podívala se na Martinu.

„Já taky ne," přidala se.

„Kdybyste měly, nebojte se si říct," ujistila nás a znovu se usmála.

„Děkujeme," zareagovala jsem a chca nechca mi zacukaly koutky. Uvědomila jsem si, že se mi na tváři vytvořilo cosi jako úsměv. To nebylo dobré znamení. Jak mohla roztát moje sebeobrana?

„Mimochodem... mohla bych se na něco zeptat?" rozzářila se najednou.

„Jistě," Martina přikývla za mě.

„Máte nějaké domácí mazlíčky? U vás, tam, odkud jste."

„Co to?" vyhrkla Martina zmateně a pak bylo z jejího výrazu znát, jak postupně vstřebala, na co se Esme zeptala. „Ehm, jasně. My máme psa Barču," zazubila se.

„A my..." zhluboka jsem se nadechla a Martina preventivně protočila panenky, „několik oblovek, takoví velcí suchozemští hlemýždi," krkolomně jsem objasňovala, „korelu Dráčka, dvě andulky, dvě myši, Vlnku a Skvrnku, já mám na stole akvárium plné rybiček a pak ještě psa Bena a fenku Janinu," dokončila jsem.

„Máte toho hodně, že?" konstatovala upíří máma.

„Ano," zakřenila jsem se.

„To je fajn," pokývla hlavou. „A ehm... ještě jsem se chtěla zeptat..." vyčkávaly jsme, „budete už spát v nějakém pokoji?"

„Kde?" Martina se trochu zamračila.

„Nevím, to je na vás," se stálým úsměvem pokrčila rameny.

„Tak teoreticky proč ne, ale doopravdy záleží na tom, kde," přidala jsem se.

„Kde byste chtěly?"

„Někde... no, určitě ne v obýváku," Martina si vzpomněla na Emmetta, co ji ve spánku přenesl právě tam, „prostě někde, kde nebudeme pod dohledem. Abychom měly klid."

„Jistě, není problém," v bílé tváři zazářily bílé zuby, „večer vám nějaký vyberu, ano? Slibuji, že vás necháme v klidu spát."

„Dobře," rezignovaně jsem přikývla.

„Dobře," zopakovala Esme a znovu se usmála, „vážně nemáte hlad?"

„Vážně," Martině se vrátil optimismus.

„Neruším?" Do pokoje vstoupil Edward.

„Edík!" zaradovala se Martina. Byla naprosto v pohodě a Edward ji trochu štval, stejně jako mě, tím čtením myšlenek, tudíž si z něj ráda utahovala.

„No jo," zakřenil se.

Edward s Martinou chvilku prohazovali různé připomínky a narážky, např. ohledně Emmetta (já se zapojila jen připomenutím známého Co se škádlívá, to se rádo mívá.), Esme je se spokojeným výrazem sledovala a bylo vidět, že vidí ráda svého syna rozesmátého, stejně tak hosty.

Pak jsem si ale vzpomněla na důležitější téma. Edward si toho okamžitě všimnul v mých myšlenkách.

„Chcete tam už dneska?" zeptal se, lehce mučednickým hlasem.

„Rozhodně," okamžitě jsem potvrdila. Martina na nás pohlédla s pozvedným obočím, ale pak pochopila, že je řeč o La Push.

„Ale vrátíte se, že?" ujišťoval se.

„Samozřejmě. A můžeš nám věřit, vrátily jsme se i teď," připomněla jsem mu.

„Nu, dobrá. Ale až tu bude zbytek rodiny," stanovil podmínku.

„To bude v kolik?" zapojila se Martina.

„Někdy okolo půl čtvrté."

„Tak pozdě?" zatvářila se zděšeně.

„To vydržíte," zazubil se.

„Snad," zamumlala.

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek C-C… C… C… C-C… C-Cullenovi!! - 21. část:

 1
28.08.2011 [21:27]

alicecullen105oblovky mám taky Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!