Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » C-C... C... C... C-C... C-Cullenovi!! - 1. kapitola - 2. část

C-C... C... C... C-C... C-Cullenovi!! - 1. kapitola - 2. částOmlouvám se, že je to tenkrát takové... kratší, nechtěla jsem vás nechávat čekat zas TAK moc dlouho. ;) Doufám, že si to někdo přečte a bude se líbit... a neděste se, cesta do La Push nemá zabrat dalších X stran. :D

< 1. ČÁST

„Myslíš, že tam trefíme?“ nadhodila jsem k Martině po pár minutách chůze, když jsme se dostaly ven z města. Každou chvilkou jsem se ponořovala do úvah nad Stmíváním (celou tou přesládlou upíří ságou, co dosáhla šílené oblíbenosti a přitom neuvěřitelně urážela upíry jako takové, jelikož z nich dělala polidštělé a soucitné existence), takže jsem nevěnovala přílišnou pozornost krajině okolo. Natož abych sama kontrolovala, zda jdeme správně.

„Snad jo. Hele, pamatuješ si, jak jsme na Googlu našly tu mapu Forks a La Push?“

„Jo, jasně, pamatuju,“ odkývla jsem. Jako správné nadšenkyně jsme si před nedávnem vyhledaly hodně fotek z prostředí ságy a také mapu, i když jsem si ji vybavovala jen matně.

„Myslim, že... jak daleko to tam bylo odtud do rezervace?“ zapřemýšlela. „Asi tak pětadvacet kilometrů, že jo?“

„Jo, tak nějak... ale nejsem si jistá, jak to bylo s tou cestou z Forks a takovou tou odbočkou, ke který bysme právě teď měly teoreticky mířit.“ Pokusila jsem se si vzpomenout na nějaké podrobnosti.

Z forks do la push

(původní mapa z Google)

„No, teoreticky... pokud se nepletu, teď bysme měly jít pořád rovně a pak zahnout první cestou doleva,“ shrnula Martina. Odsouhlasila jsem to.

Plán cesty byl stanoven, takže jsem se zas vrátila k myšlenkám. Avšak než jsem se stihla rozuvažovat, mou pozornost upoutal most, k němuž jsme právě přicházely.

Nepamatovala jsem si název řeky, přes kterou vedl. Pravděpodobně by se mi ale líbil, i kdyby pod ním ležela prázdná propast. Škoda, že zrovna takový věci Meyerka v příbězích nepopsala, vypadá to tu hodně dobře, pomyslela jsem si. A protože se tam líbilo i Martině, na chvilku jsme se zastavily, mlčky se kochajíc výhledem. Ona si ten most dokonce vyfotila mobilem, asi na památku. Hrozná kvalita lepší než nic.

Krátce mi vydrželo rozhlížení po okolí – podél silnice se táhlo cosi... přirovnatelné k českým jehličnatým lesům, v nichž zrovna pár týdnů nepršelo. To bylo matoucí, protože ve Forks měl být deště nadbytek, to snad nastalo období sucha? Stejně tak pokulhávala zeleň. Zatím jsme na příliš zelenou krajinu, na kterou si tak často stěžovala Bella, ještě nenarazily.

A taky jsem si všimla cedule, co poukazovala k tomu, že ten kdo vydrží jít dál se může dostat až do Port Angeles.

Naštěstí jsem nesledovala čas; od toho tu byla Martina. Po netuším-jak-dlouhém-časovém-úseku mě upozornila, že bychom si mohly dát pauzu, protože jdeme již dost dlouho a čekala by, že už tu zatracenou odbočku potkáme. Což my samozřejmě né. Ale aspoň jsme věřily, že jsme ji určitě nepřešly (v tom jsem se zase spoléhala na Martinu, protože já bych kolem ní mohla projít třikrát a přesto bych ji přehlédla).

Sedly jsme si do trávy ke kraji silnice.

„Nevíš, kolik kolem nás už projelo aut?“ napadlo mě.

„Maximálně tři,“ odpověděla Martina a já jen pokývla hlavou. Vyšší číslo jsem nečekala, spíš možná dokonce menší. „Jak daleko to ještě asi bude?“ dodala pro změnu ona. Znělo to lehce jako řečnická otázka.

„Jo, to netušim, ale doufám, že už moc daleko ne,“ zamumlala jsem. Nešlo mi o celkovou vzdálenost, pouze jsme potřebovaly vědět, zda vůbec jdeme správně.

Po pár minutách nás sezení přestalo bavit a tak jsme se vydaly dál. Vyšly jsme ze zatáčky a mě zalila touha někoho zaškrtit.

Co jsme asi uviděly?

...jistěže. Odbočku.

Cedule, že tudy vede cesta do La Push, se přehlédnout skutečně nedala. Té bych si všimla i kdybych nenabrala pozornost díky naší malé pauze... a to bylo co říct. Rozcestí samo o sobě upoutávalo pozornost dostatečně, cesta se větvila – rovně, vlevo a vpravo. La Push byla ta vlevo.

„Ták teda jdem dál,“ utrousila jsem a s protočenými panenkami zamířila směrem, jež nás měl vést k cíli. Nadšení vyprchalo a nebo se přehouplo do mínusu, ovšem když jsem si znovu uvědomila, že jdeme do rezervace, jistou jiskru radosti jsem pocítila.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek C-C... C... C... C-C... C-Cullenovi!! - 1. kapitola - 2. část:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!