Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Budu tvoje smrt - 4. kapitola

Soutěž - Twilight kresba - Rosali Hale by Dominicckaa


Budu tvoje smrt - 4. kapitolaDalší!

„Já… Nikdy, ani jedinkrát jsem zklamala. Nikdy mi nikdo neunikl. Jak je to sakra možné? To jsem snad úplně neschopná? Vždyť už jsem jich zabila tolik a nejsem schopná zabít jediného blbého upíra? Co to se mnou je?“ ptala jsem se sebe sama v myšlenkách. Nedokázala jsem pochopit své selhání, tohle se mi ještě nikdy nestalo. Byla jsem nejmocnější bytostí světa a dělá mi problém zabít upíra. To jsem opravdu tak nemožná.  Proč jsem to tak zvorala?

 

Netušila jsem, co se se mnou děje. Teda vlastně tušila… Nikdy jsem nedokázala zvládat lidské emoce, nikdy jsem nedokázala zvládat vztek. Celá jsem se třásla, ale nenašla jsem k tomu jediný důvod. Měla jsem chuť zničit vše, co se mi podařilo za ta dlouhá léta vytvořit.

Zničit lidstvo a s ním i celou planetu. Měla jsem chuť zničit úplně vše. Dokázala bych to, měla jsem na to dostatek moci, ale nemohla jsem. Protože se světem bych zanikla i já. Nedokázala bych se připravit o svůj život, na to se mám až příliš ráda.

 

Seděla jsem uprostřed louky a rukama jsem si objímala třesoucí se kolena. Nechápala jsem své chování. Teď jsem se cítila jako ubohý člověk. Nikdy mi takhle nebylo.

Cítila jsem se tak mizerně, nevěděla jsem, co mám dělat. Jen jsem seděla na vlhké trávě a nechala na sebe nepřetržitě padat kapky deště. Již dva dny zuří nad Forks velmi silná bouře, meteorologové si to prý nedokáží vysvětlit. Jak by taky mohli, když ji mám na svědomí já?

Nesnášela jsem tohle místo, tohle všechno, tahle bouře, to bylo důkazem mého selhání. Věděla jsem, že zde nevydržím příliš dlouho, protože myšlenky a vzpomínky na mé selhání, ty mě užíraly za živa. Ještě do toho všeho ten vztek a zloba. Mé myšlení, ono nedokáže vstřebat lidské emoce, já k tomu nejsem přizpůsobena, nikdy nebudu.

Lidi vztek dokáží zvládat tak jednoduše, třeba smuchlají papír, roztrhají ho. V horších případech jim pomůže něco zničit, vázu, skleničku nebo talíř. Kéž bych to dokázala i já. Lidem v některých případech pomáhá i hluboké dýchání, uklidní jim to tep.

Ale já nemůžu dýchat, nemám ani tep!! Naštvaně jsem praštila rukou vedle sebe, což jsem ovšem neměla dělat, teď jsem byla jen mokrá, ale už i od bláta. Já mám takové štěstí…

 

Pevně jsem k sobě stiskla víčka a prsty si přiložila na spánky. Snažila jsem se soustředit, zbavit se té otravné emoce. Vytěsnit vztek ze své mysli, protože já, mé myšlení, mé činy, to nemůže být ovlivněni emocemi a city. Bylo to těžké, ale cítila jsem, že mě vztek a zloba opouští a zůstává jen mé emocemi nedotčené já.

 

Po několika vteřinách jsem otevřela oči a byla opět odhodlaná zabíjet. Ovšem Edward nebyl jediný, pro koho jsem plánovala smrt. Sice jsem se nestarala o všechny smrti, já měla předělené pouze ty výjimečné. Jako je například smrt upíra nebo vlkodlaka, případně jiné nadpřirozené bytosti, atentáty, hromadné smrti po přírodních pohromách, ostatní druhy smrti zvládnou sami andělé. Ovšem vždy existuje pár vyjímek.

 

Postavila jsem se na nohy a zbavila se hmotného těla. Chystala jsem se na přenos, tentokrát do Voltery, jelikož tam na mě čeká jedna osoba já ji nechci nechat čekat. Zavřela jsem oči a na půl vteřiny jsem ztratila pevnou půdu pod nohama. Když jsem je otevřela, objevila jsem se na místě, které už jsem nenavštívila velmi dlouho. Objevila jsem se v temné uličce, naštěstí zde nebyl žádný upír a já se mohla v klidu zhmotnit, aniž by mě někdo uviděl.

Již s vizáží člověka jsem prolezla uličkou a dostala se na náměstí. Lidskou rychlostí jsem si to zamířila středem náměstí k obrovským dveřím, které představovaly hlavní vchod.

Rychlejším tempem jsem prošla kolem obrovské kašny a ještě zrychlila. Po půl minutě jsem se zastavila před mohutnými dveřmi. Letmo jsem si je prohlédla a pak zatáhla za kliku.

 

Jelikož jsem byla silnější než upír, šly otevřít snadno, ale být člověkem, no nevím, nevím.

Rozhlédla jsem se a zamířila na recepci. Stála tam mladá dívka se snědou pletí a výraznýma očima. Člověk. Vždy mají na recepci člověka, ale zajímalo by mě, co udělali s tou poslední…

Aha, už vím, dezert. Téhle taky nezbývalo příliš dlouho.

„Dobrý večer Giano, můžu mluvit s Jane Volturi?“ zeptala jsem se vysokým hlasem, muselo být opravdu lehké splést si mě s upírem. Zkoumavě si mě změřila pohledem a pak se usmála.

„Omlouvám se, ale zrovna… ehm, večeří. Může chvilku počkat? Nebude to trvat dlouho,“ řekla a pokývla ke křeslu.

 

 << Shrnutí >>



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Budu tvoje smrt - 4. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!