Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bručoun 3 časť

Bručoun 3 časťTakže prichádzam z ďalším dielom, prepáčte že to trvalo tak dlho, ale škola je škola, a dva týždne som vlastne ani nebola na Slovensku moc sa ospravedlňujem, ale tak hádam sa vám bude páčiť ďalšia časť, želám vám krásne čítanie, a budem vďačná aj za záporné či kladné komentáre, ďakujem, vaša Rose Dublest:)

3

 

Do triedy vošiel náš triedny, pomenší, potučnejší, pošedivejší pán, pán Mariell a za ním blondýn, krátke vlasy, celkom pekný a hlavne usmievavý.

 

Za blondýnom sa vliekol ten chala, môj „opierací“ sused. Profesor Mariell začal kecať ku chalanom, a nakoniec toho usmievavého posadil pri mňa. A sakra! Tak tohto asi nezbijem, keby bolo treba.

 

„Ahoj“

 

Pozdravila ma tá hora svalov. Iba som kývla na pozdrav.

 

„ Ja som Luke a ty?“

 

Pýtal sa ďalej ten chalan, on sa jednoducho tak ľahko nevzdá. Zaceril sa na mňa a ja som vytiahla svoj pejdžer a začala písať. Jeho úsmev bol ta tam. Iba neveriaco zízal a potom sa spamätal, ešte aby ma začal ľutovať a už ma dorazí. Podala som mu pejdžer s odpoveďou.

 

„ Evelin“

 

„Moc ma teší Evelin“

 

A ceril sa na mňa furt, tak toto mi teda bude poriadne liezť na nervy. Pripadal mi ako najšťastnejší človek na zemi, čo ho asi tak moc teší? No čo? Protiklady sa priťahujú. Potom Luke pokračoval.

„ Si tu taktiež nová?“

 

Nie, ja som tu stará debil! EVELIN! Ovládam sa, kvôli Tayovi.... A znovu som písala.

 

„Vyzerám tak?“

 

No áno, pardón, nemohla som si to odpustiť. Zarehotal sa a potom odpovedal.

 

„No podľa tvôjho vydeseného výrazu, aj možno áno“

 

A potom sa znovu rehotal, si myslí že je neviem aký vtipný, naštvala som sa a nechala svoje rozhorčenie na neho padnúť, no čo, koledoval si o to.

 

„ Toto nie je vydesenie ale znechutenie“

 

Napísala som. Na toto sa Luke zatváril moc ublíženo a otočil sa. Haleluja! Celú hodinu som potom od neho mala pokoj. Pár krát to ešte skúšal ale ja som ho ignorovala. Konečne zazvonilo, nezvládla by som už to jeho kecanie a tak som ako blesk vyletela z triedy.

Lenže medzi dverami som sa s niekým zrazila, ten náraz bol taký silný že ma to odhodilo na zem ku stene. Chvíľu som nemohla dýchať, ako som si asi vyrazila dych a až po chvíli som sa ukľudnila, započula som hlas a otvorila oči, nadomnou sa skláňal ten nový žiak, stenový kamarát, rentgénoval ma a vyzeral dosť vydesene.

„Si v poriadku?“

 

Opýtal sa ma, a ja som opatrne prikývla.

 

„Prepáč... , ja... ja som ta nevidel, je mi to moc ľúto, nechcel som... určite si v poriadku?“

 

Spytoval sa ma vydesene, teraz mi práve pripomínal brata Taya, aj ten je takto moc pozorný, vždy keď sa niečo stane. Potom sa ku nám prirútil Luke a vzal ma za ruky aby ma postavil.

 

„ Maddox, veď jej pomôž na nohy, no nie?“

 

A vyzdvihoval ma na nohy, ja som vzdorovala, veď nie som malá aby ma niekto vyzdvihoval na nohy.

 

„ Pusť ju!“

 

Zavrčal Maddox, Luke ma konečne pustil a ja mu venovala jednu peknú facku, ktorá bolela viac mňa ako jeho, pretože sa po nej iba rehotal. A potom odišiel, a ja som sa za ním iba mračila.

 

„ Prepáč brat sa niekedy nevie udržať, moc ma to mrzí“

 

Dopovedal Maddox, len som nad tým mávla rukou, akože no dobre a odišla preč z triedy. Bolo to zlé, moc zlé. Všetci sa teraz o nich rozprávali a plus do toho ťahali aj moje meno, prečo, Bože prečo?

 

Bručala som si ako vždy, potom som vytiahla pejdžer a pustila si The Fray, aspoň ma upokojili. Bola veľká prestávka, po nej nám dajú knižky a môžem ísť domov! Všetci išli na obed, ale v jedálni to bolo pre mňa ešte horšie ako na chodbe a tak som si šla sadnúť na schovanú lavičku za školou.

 

Rozjímala som sa a pomaly skoro zaspala, keď ma zobudil školský zvonček, a sakra, teraz rýchlo do triedy, doplazila som sa do triedy, zase pri toho obra, iba sa na mňa žiarivo usmial a ja som mu napodobnila akože budem vracať, úsmev už bol preč, celý urazený sa otočil a ja som bola rada že to vzdal.

 

Na Taya som čakala s knižkami opierajúcimi sa o moju hruď. Bol ako vždy dochvilný. Obišiel auto, vzal mi knižky z rúk, pobozkal ma na líce a objal ma.

 

„ No čo ako si sa mala?“

 

Hneď som vedela na čo naráža, a tak som mu napísala.

 

„ Neboj sa, dnes som nikoho nezmlátila, bola som vzorné dievča, i keď kadeti by boli, ale neboj sa, nepodľahla som.“

 

O Lukeovi som mu nechcela hovoriť, pretože jemu sa vlastne nič nestalo, za to moja ruka už bola opuchnutá.

 

„Tak som to nemyslel“ hneď sa obhajoval „ Ale som rád že si to takto vydržala“

 

Zazubil sa na mňa a mohli sme vyštartovať domov.

 

 

odkaz na štvrtú časť: http://www.stmivani.eu/10-fanfiction-od-vas/brucoun-4-cast/



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Bručoun 3 časť:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!