Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bree - 1. kapitola

No proto :D


Bree - 1. kapitolaVšichni známe Bree, členku Viktoriiny armády, namířené proti Cullenovým a Belle. Po přečtení jejího konce jsem si řekla. To přeci ne. Ona nesmí umřít. Rozhodla jsem se proto jí nachystat jiný osud. Bree se stane upírem a dostane se i na louku, aby nalezla Diega, ale Cullenovi ji na poslední chvíli zachrání před smrtí. Emmett a Jasper Bree převezou do Denali. Tam má cvičit ovládání touhy po krvi. Podaří se jí vyhrát nad spalující touhou? Najde ještě někdy někoho, kdo by jí byl přítelem a i něco více?

1. Druhá šance

„Nedívej se,“ zašeptal čtenář myšlenek.

Zavřela jsem oči.

„Jane, ne! Přebereme za ni odpovědnost, naučíme ji našemu způsobu života. Nebude dělat problémy. Udělám vše, jen ji prosím ušetři,“ vykřikla Esme. Věděla jsem, že její chabá šance na moji záchranu ničemu nepomůže. Můj život byl spočítaný. Už na něj nemám právo. V tomto světě se nedostávají druhé šance.

„Víte, že to nesmím, Esme. Volturiovi mají přesné předpisy. Jakmile někoho ušetřím, budou to po mně chtít i ostatní,“ odpověděla jí chladně Jane.

„My umíme udržet tajemství. Jednu výjimku. Nic více nežádáme,“ odpověděl jí Carlisle.

„Možné by to bylo jen kdyby…“ Jane nechala odpověď vyznít do prázdna.

„Kdyby co?“ uchytila se této příležitosti Esme.

„Mohla bych udělat výjimku, ale jen kdyby měla nějaký dar. Máš nějaký?“ zeptala se a otočila se na mě. Skrčila jsem se. Mohla na mě použít to své mučení. Při pomyšlení na to co jsem před chvíli zažila, mnou projel třas.

„Nevím,“ špitla jsem.

„Stále samá rozhodnutí. Což bez nich by nebyl život lehčí?“ švitořila si Jane sama pro sebe. „Dobrá tedy. Ale jestli se k nám donese, že něco provedla. Bude bez milosti zničena. A vy sní. Berete tuto možnost?“ podívala se na Carlislea. Plamínek naděje, který před chvíli v mé duši zaplápolal byl najednou uhašen. To nemůže přijmout. Jsou laskaví, že se pokusili. Jejich životy pro ně musely mít ohromnou cenu, proč by je tedy dávali všanc jen kvůli mně?

„Jistě. Děkujeme, Jane,“ odpověděl jí laskavě. Cožpak on nezná cenu života? Co je můj život proti jeho klanu? Jak si může být jistý, že s nimi zůstanu. Budou mě snad věznit? Z přemýšlení mě vyrušila Jane.

„Ráda jsem vás zase viděla. Byla by nesmírná škoda, kdyby někdo z vás v dnešní bitvě padl. Tolik drahocenných talentů. Edwarde, Alice mám dojem, že Aro by chtěl, abych se vás poptala, zdalipak jste náhodou od minulé návštěvy nezměnili názor.“ Nebyla ani trochu upřímná. Moc dobře jsem věděla, jak by jí udělalo radost, kdyby na hromádce popela před námi byl rozprášen tento klan.

„Omlouváme se a doufáme, že Ara nijak nerozčílí, naše stálé rozhodnutí zůstat v této rodině,“ odpověděl jí čtenář myšlenek. Edward.

„Naše dveře jsou vám stále otevřeny. Můžete se k nám přidat, kdykoli budete chtít,“ odpověděla Jane. „Těšilo mě. Doufám, že naše další setkání bude za lepších okolnosti. Myslím, že bychom se již měli rozloučit,“ řekla a otočila se. Bez jediného ohlédnutí se za chvíli všichni vypařili v lese. Zbyla jsem tu jen já a ten klan.

„Edwarde, měl by jsi odvézt Bellu pryč,“ otočil se po chvíli Carlisle na čtenáře myšlenek.

„Jistě. Za chvíli za vámi dojedu,“ odpověděl čtenář myšlenek a odcházel i s lidskou dívkou pryč. Jakmile zmizeli z dohledu, objevil se u mě Jasper.

„Zavři oči. Buď v klidu a přežiješ,“ zasyčel. Jak říkal, tak jsem udělala. Zavřela jsem oči. Bylo mi to nepříjemné. Za zády jsem měla upíra, jež by mě, jakmile bych se prudce pohnula, zabil. Chápala jsem jeho starost. Z nedávného rozhovoru jsem pochopila, že zde má družku. Mé vzpomínky ihned vylovily obličej Diega. Ach Diego. Nikdy se již neuvidíme. Dokud budu živá, ne. Ale umírat se mi ještě nechce. Čekej tam na mě.

Slyšela jsem v dáli mručení motoru, které se přibližovalo.

„Vstaň, ale neotvírej oči,“ nakázal mi Jasper. Vstala jsem tedy.

„Teď půjdeme rovně. Nikam nespěchej. Pomatuj, jeden rychlý pohyb a jsi o hlavu kratší.“ Přikývla jsem. Pomalu jsem se vydala rovně. Stále se zavřenýma očima. Zakázala jsem si je otevřít. Jasper mluvil zcela jasně a rozhodně si srandu nedělal. Slyšela jsem, jak pneumatiky auta přejely z hustého lesního porostu, do travnatého na téhle louce. Nedaleko od nás auto zastavilo.

„Běž stále rovně,“ nakázal Jasper a já jej poslechla. „Teď dávej pozor. Emmett ti pomůže nahoru, stále ještě platí, abys neotevírala oči. Víš co tě jinak čeká.“ Přikývla jsem. Jak řekl. Najednou jsem se ocitla ve vzduchu. Z úst se mi dral výkřik, ale nedovolila jsem si nahlas jen pípnout. Najednou jsem se ocitla na něčem měkkém. Takže jsem byla v tom autě?

„Jaspere, je to nutné?“ zeptal se Carlisle, jakmile auto vyjelo, on tu byl taky? „Měla by vědět, jak se k nám dostane.“

„Není to moc dobrý nápad. Jedeme ještě přes Forks,“ odpověděl mu Jasper. Jeho hlas byl klidnější než předtím.

„Jaspere, mě to znervózňuje,“ řekl Carlisle.

„No dobře,“ povzdychl si Jasper. „Můžeš otevřít oči, Bree.“ Ihned jsem toho využila. Bylo opojné znovu vidět. Ta tma byla nesnesitelná. Žila jsem v ní celý tento dosavadní život. Pak jsem si něco uvědomila. Jasper mi poprvé řekl jménem.

Pozorovala jsem krajinu kolem které jsme projížděli. Všude byla zelená. Byla jsem si jista, že pokud tu budu déle než týden, z té barvy mi hrábne. Projeli jsme bez zastavení městečkem. Pak začínal zase les. Po pár minutách auto sjelo ze silnice a vjelo na lesní cestu. Velkou přesně tak, aby ní projel tento jeep. Najednou jsme vjeli na mýtinu, ničím podobnou té, na které probíhal boj. Lišila se hlavně tím, že uprostřed té mýtiny stál dům. Velký, prosklený, nádherný dům.

„Vystup,“ zavrčel na mě netrpělivě Jasper. Ihned jsem vystoupila.

„Vítej doma, sestro,“ ozval se hromotluk. Doma? To je jejich dům? Oni žijí v tak nádherném domě?

Shrnutí - Následující



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Bree - 1. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!