Po strašně dlouhé době čekání jsem napsala další kapitolku s názvem Rosaliino svědomí... Nahlédneme víc do "duše" Rose.
Doufám že se Vám to bude líbit...
Vaše albatrosR!!!
Nezapomeňtě na komentíky!♥
04.04.2010 (14:00) • albatrosR • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 830×
6. Kapitola
Pohled Rosalie
U Charlieho bylo mrtvolné ticho. Jenom Charlie hromovým dupotem přecházel o patro výš v Bellině pokoji. Slyšela jsem, jak Sue naráží na dřevěnou podložku silněji než je třeba k naklepání masa. A Edward seděl v rohu pokoje s mučednickým výrazem na tváři. Každý kdo se jenom pokusil o řeč s ním, byl tvrdě odmítnut ať už samotným jeho pohledem, nebo dlouhou řečí která neznala mezí. Carlisle byl prvním a zároveň posledním kdo se o to pokusil.
„Chlapče, ono se to nějak vyřeší,“ chlácholil ho a položil ruku na jeho rameno. Edward sebou divoce škubl a v jednu chvíli vypadal fakt hnusně, ale co se taky dá od mého povedeného bratříčka čekat.
„Nic se nevyřeší. A nakonec kdo za tohle všechno může!“ zvedl se a vmžiku byl u Carlisla.
„Kdo?“ ptal se Carlisle shovívavým hlasem. Podle mě si to Edward ale vůbec nezasloužil!
„No přece já! Kdybych se od ní už od začátku držel zpátky, nemuselo nic takhle dopadat. Žila by si bez vědomí, že existujou nějaký nadpřirozený potvory, který jí jenom kvůli svojí chamtivosti připraví o všechno! To já jsem tady ten špatnej! A když už jsme u toho, jak jsem si mohl myslet, že by mi něco tak hnusnýho co jsem jí udělal, Bella odpustila?!"
„To, ale vůbec není pravda Edwarde. Neobviňuj se z něčeho, co není tvoje vina. Bella moc dobře věděla, do čeho jde. Ona se chtěla změnit. Ona chtěla být s tebou napořád, navěky. Ty za tohle nemů…“
„Laskavě mi tady nedávej přednášky! Já vím, co jsem za monstrum. Nikdy jsem to neměl udělat. Lituju toho, protože kdybych to neudělal, nic z tohohle by se nestalo,“ skončil, frustrovaně si oddychl a odcházel pryč.
Jediné co ještě Carlisle stačil udělat, bylo natáhnout k němu ruku, ale on si toho nevšímal a odcházel. Stejně tak jak to předtím udělala Bella. Kdybych nebyla tak smutná z toho, že jsem Bellu zklamala, asi bych ho z těch dveří vykopla a potom bych mu utrhla hlavu, no co ona by se zase dala přidělat, tak nevidím problém.
Carlisle se posadil zpátky na pohovku k Esme, která měla tak smutný výraz, že kdyby mohla, určitě by se rozplakala. Já mu dám takhle tady stresovat rodinu. Ten ještě něco uvidí.
Zvedla jsem se, ale můj opičák musel zase vědět, o co jde.
„Kam razíš, lásko?!“ šibalsky se usmál a stáhnul mě zpět k sobě na křeslo.
„Chystám se jít urazit našemu bratříčkovi hlavu.“
„Ale ale ty si mi nějaká drsná dneska,“ mrknul na mě. „Nechceš s ním pomoc?“
„Ne díky. Já si to s ním vyřídím sama,“ plácla jsem ho přes ruku a věnovala mu vášnivý polibek. Hned na to jsem se přidala k těm, co odešli. Divila jsem se že Esme ani Carlisle neměli žádné námitky, ale co aspoň budeme mít větší soukromí…
Běžela jsem lesem a volala v myšlenkách jeho jméno a sprostě jsem mu nadávala.
„Ty nevděčnej tupče! Jak si to jako vůbec představuješ?! Až tě najdu a jako že já tě najdu budeš chodit po tomhle hnusnym kraji bez hlavy, anebo se už vůbec nehneš, protože tvoje krásná sestřička ti utrhne nohy! Tak kde jsi?! Neštvi mě, a zastav se ty zbabělče! Už mi dochází trpělivost!“
„Ksakru Rosalie co tady pohledáváš?! Nemůžeš si jít lakovat nehty nebo něco takovýho?“ Zjevil se přede mnou. Já věděla, že tohle zabere, protože on přece není zbabělec. Teda podle něj samozřejmě.
„Ne nemohla. Nehty jsem si lakovala včera a pro tvoji informaci jsou docela ostrý,“ zakončila jsem svoji větu nemístnou poznámkou a čekala na jeho chytrou odpověď.
„Hmm.“
„A tohle má být jako všechno? Já za tebou letim nejmíň dvě hodiny než se uráčíš vůbec zastavit a promluvit si a ty na mě nejdřív vyjedeš a potom řekneš jenom Hmm?“
„Pokud si dobře pamatuju, tvoje myšlenky byly něco ve smyslu, jako nepřej si mě, až se mi dostaneš pod ruku, utrhnu ti nohy a hlavu. Buď ráda, že se tady s tebou vůbec zdržuju. To ti není trapný, že mě tady takhle obtěžuješ?“
„Trapný? To si asi děláš srandu Edwarde. Kdo chtěl, aby to všechno o tý svatbě Bella nevěděla. Zamysli se nad tim, komu by tady něco mělo bejt trapný. Já to určitě nejsem. Když pořád říkáš, jak ji miluješ. Nebylo by lepší jí to říct?“
„Ty ale vůbec nic nechápeš. Renesmee mě prosila, abych ji to neříkal. Chtěla ji to říct sama. Ty nevíš jaký to je se rozhodovat mezi dítětem a partnerem, protože ty to nikdy nezažiješ!“
Tohle se mnou škublo. Jediná věc, která mi na tomhle životě vadila, bylo, že nemůžu mít miminko. Malého roztomilého drobečka, který by ti říkal mami a ty bys ho učila chodit, jíst, mluvit. Tohle jsem nikdy nemohla zažít. Po mojí nedobrovolné proměně to bylo jasné. Když mi to Carlisle řekl, bylo to strašné, proto jsem taky na nějaký čas odešla a toulala jsem se po lesích, byla jsem hladová a tak jsem si nemohla dovolit přiblížit se k lidem.
Byla tady ale ještě jedna zkouška, která se mi stala jednou v lese a o které nikdo neví. Dokonce ani Edward ne, protože jsem ji vždycky bystře střežila před jeho schopností a navíc chtěla jsem na ni zapomenout. Na to plakající dítě…
Autor: albatrosR (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Diskuse pro článek Breaking Dawn - pokračování 6. Kapitola Rosaliino svědomí 1.část:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!