Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Breaking Dawn - pokračování 2. Kapitola Hloupá Alice

30.01.2010 (17:30) • albatrosR • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 921×

2. Kapitola hloupá Alice

Začínalo svítat. Když jsme se vraceli s Edwardem z lovu. Bylo kolem půl osmé, myslím. Čas jsem nevnímala. Brala jsem ho jen jako formalitu, kterou potřebujete pro lidský život. A tudíž jsem už dávno z tohoto koloběhu noci, dne, světla a tmy vystoupila. Čas pro mě přestal existovat.

***

Byla jsem zamyšlená, když jsme procházeli vstupními dveřmi.

,,Bello?"  Zatřásl mnou jemně Edward, když jsem mu delší dobu neodpovídala.

,,Můžeš mi prosím říct, na co myslíš?!" Po tak dlouhé době co jsme spolu jsem čekala, že si zvykne na to, že moje myšlenky neslyší. Ale přišlo mi, že se to snad ještě zhoršuje. Samozřejmě, že kdybych mu chtěla ukázat na, co myslím tak můžu, ale ráda si svoje myšlenky schovávám.

,,Ale… Jen přemýšlím nad tou dnešní oslavou u Charlieho, " špitla jsem zamyšleně, „Alice mi trochu dělá starosti. U ní nikdy nevíš co čekat,"  dořekla jsem a lehce se usmála. Přitom jsem se mu podívala do očí. Usmíval se. A jak  jsem uviděla ten můj nejoblíbenější úsměv podlomila se mi kolena. Když uviděl mou reakci přitáhl si mě k tělu a zvedl si mě do náruče.

„To abyste se nám tady nezhroutila paní Cullenová," zašeptal mi do ucha a políbil mě jemně na čelist.

Na oplátku jsem ho také políbila, ale začala jsem se kroutit v jeho objetí, protože jsem byla neklidná z té oslavy, ale on mě nechtěl pustit.

„Hej !" Okřikla jsem ho, když se jeho ocelové paže pořád bránily mé síle, ,,To, že už nejsem tak silná jako dřív neznamená, že toho budeš zneužívat ve svůj prospěch a pokud si to dobře pamatuju,  tak za hodinu se máme sejít s naší rodinou Edwarde,"  řekla jsem významně. A vítězně se na něj usmála, protože logika, ta na něj vždycky platila nejlépe.

„Já vím, " Řekl rezervovaným hlasem, ,,ale pořád nám chvilka zbývá," vydechl. Lehce jako vánek se mi jeho poslední slovo otřelo o krk. To ve mně vyprovokovalo silné emoce. Chytla jsem ho kolem krku a začala ho zuřivě líbat. Všechno kolem se rozmazalo do bílé šmouhy. Nic jsem nevnímala jen jeho dotek na mé kůži. Neodolatelnou chuť v mých ústech. A jeho božský hlas u mého ucha. Ano, hodina bohatě stačila na to, abych si znovu uvědomila jak úžasný je. Jak se jeho vypracované mramorově bílé tělo třpytí v kuželu světla, které vycházelo z otevřeného okna do naší postele. Jeho oči, které se do mě vpíjeli pohledem po každé, když se moje tělo zachvělo vzrušením pod jeho dotyky.

***

Šla jsem se obléct do něčeho, řekněme, více slavnostnějšího. Reneesme Nám sice neřekla o, co jde, ale na oslavu budou nějaké lepší šaty namístě. Probírala jsem všechny různé modely od romantických, až po extravagantní model s ostny o kterém jsem doposud nevěděla.

„Co to ksakru je??!!" Vyděsila jsem se, když jsem rozepnula vak s podivně vypadajícími šaty.

,,Co? Nelíbí se ti snad?" Ozvala se za mnou najednou Alice. Vyskočila jsem, protože v hlubokém přemýšlení o tom co jsou ty šaty, zač jsem ji neslyšela, ale hned jak jsem se znovu „probudila" k životu a spatřila její smutná očka. Pocit potřeby jí vynadat vyprchal.

„Hm… Já jen nezdají se ti na mě moc, no řekněme, divoký?"  Dostala jsem ze sebe nakonec. Na nic víc jsem se při pohledu na ni prostě nezmohla. Litovala jsem toho, že jsem se na ni vůbec obtěžovala otáčet.

„Ále... Bello nebuď směšná," cukrovala , „Ty si prostě jen málo věříš. Ukaž, půjdeš si to zkusit!" Rozhodla. A udělala krok vpřed.

„Tak to počkat!" Řekla jsem. Hysterie se mi začínala dostávat do hlasu a moje tělo se nepatrně nahrbilo, protože Alice se začínala nebezpečně přibližovat. Zbývalo jen pár centimetrů. Byla jsem si jistá, že pokud ji nezabiju tak ji alespoň prohodím oknem.

„Alice!!!" upozorňovala jsem ji, ale ona se jen usmála a dál se přibližovala. Zavrčela jsem a chystala se po ní skočit, když v tom se ozvala rána.