Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bratříčku, ty žiješ? - 9. kapitola

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Bratříčku, ty žiješ? - 9. kapitolaTak. Konečně jsem dopsala i tuhle kapitolku. Promiňte, že mi to trvalo tak dlouho, ale neumím psát nějaké dojemné rozhovory. Tímto jsem Vám nastínila, o čem asi budete číst. Děkuji, že se mnou máte tolik trpělivosti. Vím, že to není snadné... :D

03.08.2018 (12:00) • lelientunka • FanFiction na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 1013×

Edward

Je to jeho sestra. Jeho sestra. Není to žádná dávná milenka či dokonce manželka. Jen sestra! Ani nevím, proč mě to tak potěšilo, ale hned jsem se cítil o něco lépe. Přijela sama, tak nemá asi ani přítele… Sakra, nad čím to tu zatraceně uvažuju. Vždyť ji ani neznám. Zatřepal jsem hlavou a rozhlédnul se kolem sebe. Všichni vypadali ještě zmateněji než já. Ovšem nejvíce z nich Rosalie. Když jsem slyšel její myšlenky, měla v hlavě naprosto vymeteno a zůstala tam jen žárlivost. Jak na Emmetta tak i na Bellu. A ne bezdůvodně. Ona opravdu byla ta nejkrásnější bytost na světě.

„Bratr?“ zeptala se Rosalie potichu. Začala se za sebe stydět. „Ty… Ty máš setru? Nikdy jsi mi o ní neřekl,“ pokračovala.

„Já jsem myslel, že už nežije, tak jsem si to nechtěl připomínat. Máš pravdu. Měl jsem ti to říct, ale nechtěl jsem si to připustit.“ Upřeně se díval na Rose, ale svým tělem stále chránil Bellu. Trochu jsem mu to záviděl.

„Měli bychom se přesunout domů. Řekl bych, že nás čeká dlouhé vyprávění a Carlisle s Esmé by to měli slyšet.“

„Máš pravdu,“ řekla Bella už silnějším hlasem a dnes se na mě už podruhé koukla těma krásnýma očima. Podruhé? Počítám to?

Emmett se usmál na Rosalii a vzal jí za ruku. Tou druhou k sobě na vteřinu přitiskl Bellu a už sami dva vyběhli napřed. To bude dneska v noci zase usmiřování. Za nimi vyrazili ruku v ruce Alice s Jasperem a já zůstal sám s Bellou.

„Ehm, jsem Edward. Nějak jsem se nestihl představit.“

„Jsem Bella, těší mě,“ odvětila a podala mi ruku. Když se naše ruce střetly, lehce jsem ucukl. Cítila ten elektrický náboj taky nebo magořím jen já?

„Můžeme vyrazit?“

„Můžeme.“ A tak jsme vyběhli mlčky za ostatními. Bylo to strašně osvěžující. Takové… Přirozené.

„Zvládneš běžet rychleji? Měli bychom dohnat ostatní.“

„Bez problému,“ řekla na půl pusy a opravdu přidala.

„Jsi rychlá,“ řekl jsem s úsměvem. „Nedáme si závod?“

„Proč ne, ale pak se nerozbreč.“ Usmála se a předběhla mě. Vykulil jsem oči a trochu zpomalil. To jsem nečekal. Hned jsem se však vzpamatoval a s pozvednutými kouty zrychlil. Docela brzy jsem jí dohonil. Běželi a smáli jsme se bok po boku až k domu. Trochu jsem přidal a pomyslnou cílovou rovinku jsem překonal jako první.

„Kdože to má brečet?“ ptal jsem se provokativně.

„Já.“ Zasmála se. Vypadala nádherně. „Nečekala jsem, že běháš tak rychle.“

„Taky neběháš pomalu. Ale měli bychom jít, už na nás čekají.“

„Dobře.“ Povzbudivě jsem se na ni usmál a podržel jí dveře od domu.

 

Emmett

Zrovna jsem seděl v obýváku a netrpělivě čekal na příchod mé sestry. Mé sestry. Nevěřil jsem, že ještě žije. Že ji ještě někdy uvidím. A stalo se to. Neumíte si ani představit, jak dokonalý je to pocit. Ten nejdokonalejší. Moje malá sestřička! Pomalu jsem poskakoval na gauči. Krotila mě jen Rose, která mi stále svírala ruku jako v okovech. Uteklo to rychleji, než jsem čekal. Právě vcházeli dovnitř s úsměvy na tváři. Už jsem to dál nevydržel. Vyskočil jsem ze sedačky a pořádně Bellu zase objal. Do ucha mi zněl její smích. Jednou rukou jsem jí pocuchal vlasy.

„Hej!“ Smála se a rukama si je rovnala.

„Tak řekne nám někdo, co se to tady děje? Proč nejste ve škole? A odkud se vy dva znáte?“ ptala se nás máma. A sakra. Teď začíná ta nepříjemná část věci. I když je pravda, že i já to potřebuji slyšet.

„Řeknu vám to, můžeme si sednout? Jsem nervózní, když tady všichni tak stojíme,“ navrhla Bella a po usazení všech, začala vyprávět.

„Jednoho dne, už si to nepamatuji přesně, se Emmett vydal na lov. On ho totiž miloval. U nás doma to vypadalo jako na myslivně. Byli jsme zvyklí, že se nevracel ani pozdě v noci. Často přespal někde na vyhlídce a ráno se vrátil. Jenže nepřišel ani druhý den. Tak mě táta poslal, abych se po něm šla podívat. Ale chvíli po tom, co jsem vešla do hlubší části lesa, jsem začala mít takový divný pocit. Les jsem znala, ale ten den jsem si tam nepřipadala bezpečně. Najednou se přede mnou zjevil. Vůbec si ho nepamatuji. Poslední co si dokážu vybavit, je sžíravá bolest. No, po nekonečně dlouhé době ustoupila a já otevřela oči. Najednou bylo vše jinak. I když jedna věc zůstala. Požár v krku. Instinkty mě navedly k nedalekému stádu srnek. Tehdy jsem pochopila, co se ze mě stalo. Teď jsem ráda, že jsem byla v lese. Nemohla bych někoho zabít. Pár let jsem tam zůstala a teprve pak vyšla mezi lidi. A nakonec se usadila ve Volteře. Tam jsem se na chvíli přidala k Volturiovým. Pak se do mě Felix zamiloval a požádal o ruku. A tak jsem musela pryč. Ale to už víte. No, a tak jsem tady…“

Dokončila vyprávění a já zůstal sedět s otevřenou pusou. Tak za to můžu já. Kdyby pro mě nešla, nikdy by se jí to nestalo.

„Takže, vy jste sourozenci?“ zeptal se opatrně Carlisle.

„Přesně tak,“ usmála se Bella, ale dívala se přitom na mě. To mě konečně donutilo promluvit.

„Bello, já… já bych se ti chtěl strašně omluvit. I když taková chabá omluva nepomůže, ale musím říct alespoň něco.“

„Emmette, co to meleš?“

„No přece, že je to moje vina. Kdybych tehdy nešel do toho pitomého lesa, nikdy by z tebe nebyl upír.“

„Emmette, stačí! Stalo se a já jsem nikdy nebyla šťastnější. Víš, co by se stalo, kdybych tam za tebou nešla? Užírala bych se tím, že tě někdo unesl. Že už tě nikdy neuvidím. Stalo se to nejlepší, co mohlo. Nemyslíš?“

Měla pravdu. Samozřejmě.

„Dobře.“ Co jsem měl dělat jiného, než kapitulovat. Kapitulovat a obejmout jí. „A víš, co to znamená? Že já mám zpátky svojí malou sestřičku.“

„A já mám zase novou malou sestřičku,“ ozval se Jasper nalevo ode mě.

„Já taky. Sestru na nákupy.“ Kdo byl asi tohle?

„Parťáka na běhání,“ řekl potichu Edward.

„A my máme novou dceru. Ty jsi Cullenová. A to bez diskuzí." Smáli se naši.

Bella je doma!

Jestli jste dočetli až sem, klobouk dolů.

Snad se vám kapitolka líbila a necháte pod ní jakýkoli komentář. Moc mi pomáhají.


« Předchozí díl

Autor: lelientunka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Bratříčku, ty žiješ? - 9. kapitola:

 1
3. Veronika :)
20.10.2019 [20:40]

Ahoj, dneska som túto poviedku zhltla jedným dychom tak sa chcem spýtať či budeš v nej ešte pokračovať? Viem že je to už rok ale celkom ma zaujala a som zvedavá ako by sa vyvíjala ďalej Emoticon

2. Shay
26.09.2012 [22:04]

ShayČlánek ti opět vracím, jelikož sis v textu nic neopravila. Prosím, ještě jednou se zaměř na chyby, které jsem ti naposledy vypsala. Pokud si s gramatikou nevíš rady, navštiv Pomoc autorům a najdi si korektora.
Až si vše opravíš, zaškrtni "Článek je hotov". Děkuji.

1. Shay
12.09.2012 [12:57]

ShayAhoj,
je mi líto, ale článek ti musím vrátit. Máš v něm hodně chyb, hlavně v přímé řeči. Pro jistotu zasílám i koncept.

Pokud za přímou řečí nenásleduje věta uvozovací (řekl, vykřikl, zeptal se, odpověděl, pozdravil, vyděsil se, souhlasil…), nesmí přímá řeč končit čárkou.
1) Po přímé řeči následuje činnost, kterou udělal někdo jiný:
„Vyřiď všem, že je mi líto, že jsem se nerozloučila, ale nešlo to.“ Přikývl.
„Můžu tě ještě o něco poprosit?“ Otočil se a vyčkával.
„Alice, prosím, nech to tak, jak to je!“ Jen přikývla.
2) Událost se stala až poté, co osoba domluvila, popř. popisuje své pocity:
„Vyřiď všem, že je mi líto, že jsem se nerozloučila, ale nešlo to.“ Popadla jsem kufr a vydala se vstříc novému životu.
„Vyřiď všem, že je mi líto, že jsem se nerozloučila, ale nešlo to.“ Chtělo se mi plakat, ale nedala jsem na sobě nic znát.

Pokud věta uvozovací následuje, nesmí přímá řeč končit tečkou. Zde je více možností.
1) Může končit vykřičníkem nebo otazníkem:
„Můžu tě ještě o něco poprosit?“ žádala jsem, než stihnul odejít.
„Alice, prosím, nech to tak, jak to je!“ vykřikla jsem.
2) V ostatních případech musí končit čárkou:
„Alice, za pět minut nastoupím do letadla. Nezabráníš mi v tom,“ řekla jsem odhodlaně.

Pokud mezi jednu přímou řeč vložíme větu, může to být napsáno dvěma způsoby.
1) „Pojď,“ řekla, „uvařím ti kafe."
2) „Pojď,“ řekla. „Uvařím ti kafe."

Také máš chyby v čárkách; větní vsuvky, oslovování atd.
Až si vše opravíš, zaškrtni "Článek je hotov".
Děkuji. Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře