Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bratříčku, kde jsi? 1. kapitola

volvo060


Tak tu máte další moje dílko. O čem povídka bude, máte ve shrnutí. Ve skratce o tomhle díle: Belle se zdá sen, nebo spíše noční můra, která ji připomíná minolst. Doufám, že se vám povídka bude líbit.

1.kapitola - Překvapení na vás čeká každý den


,,Maminko! Mami? Kde je bráška?´´ zeptala se malá dívenka svojí mámy dnes už poněkolikáté. ,,Já nevím Belli. Ale neboj, určitě se brzy vrátí.´´ řekla maminka, aby uklidnila svoji dceru. Spíše se ale snažila uklidnit sama sebe.

Její jediný syn se měl už dávno vrátit domů. Jel někam se svým kamarádem a ještě se nevrátili.

Bylo pozdě v noci, když se vrátil otec Belly domů. Chtěla ho jít přivítat a zeptat se ho, kde je její bráška, ale u dveří vedoucích do kuchyně se zastavila a potichu poslouchala rozhovor rodičů.

,,Ach tak ráda tě vidím,´´ na chvíli zavládlo ticho, protože se rodiče vítali. ,,nevíš kde může být tak dlouho? Vždyť jeli brzy ráno, už měli být dávno doma.´´ řekla žena. ,,Neboj určitě jsou v pořádku.´´ ,,Co když se jim něco stalo?´´ strachovala se matka a v jejím hlase byla slyšet nezvozita. Kdo by se taky nebál, že?

,,Volala jsi mu?´´ ,,Ano. Nebral mi to.´´ odpověděla manželovi a byly slyšet kroky, jak chodila po kuchyni, aby se uklidnila. ,,Zavolám mu a když se nedovolám, pojedu je hledat ano?´´ slíbil ji muž.

Po chvíli se znovu rozběhl rozhovor: ,,Nebere mi to. Ale neboj, nemusí to nutně znamenat, že se jim něco stalo.´´ řekl muž, aby uklinil svoji ženu. ,,Jedu se po nich podívat.´´ řekl, vstal a šel ke dveřím.

Dívenka uskočila od dveří, když kolem prošel její otec. Ani si ji nevšiml. Nasedl do auta a odjel.

Bella vešla do kuchyně a viděla svoji mámu, jak sedí na židli u stolu, hlavu složenou v dlaních.

,,Kam jel tatínek?´´ zeptala se. Maminka zvedla hlavu a na tváři vytvořila falešný úsměv. Nechtěla dceru trápit, věděla, že její bratr je pro ni vším i přesto, jak velký věkový rozdíl mezi nimi je.

,,Jel bratříčkovi naproti.´´ zalhala maminka a posadila si dceru na klín.





,,Sakra Isabello, vstávej! Musíš do školy!´´ křičela na mě máma pod schody, aby mě nějakým způsobem vytáhla z postele. Raní vstávání mi dělalo problémy, ostatně komu ne že?

Vahrabala jsem se z peřin a s polootevřenýma očima došla do koupelny. Opláchla jsem si obličej a po podívala se do zrcadla. Nateklé a od pláče červené oči a pod nimi kruhy. Bezva. Kdybych na to nebyla za ty roky zvyklá, vážně bych se lekla. Vyčistila jsem si zuby a zapadla zpátky k sobě do pokoje.

Ve skříni jsem našla nějaké oblečení a natáhla ho na sebe. Ani jsem se nedívala do zrcadla, bylo to zbytečné. Já vím musíte si o mě myslet, že jsem divná, když jako holka na sebe trochu nedbám, ale od určité doby mi na ničem nezáleží.

Proběhla jsem domem jako hurikán a s hlasitým ,,Ahoj.´´  vyběhla z domu. Měla jsem co dělat, aby mi neujel autobus.

Doběhla jsem na zastávku a překvapeně se dívala po lidech, kteří tam stáli. V tuhle dobu většinou autobus odjížděl, jen dneska tu bylo ještě plno a autobus nikde. Postavila jsem se na konec řady a v batohu našla mp3. Dala jsem si sluchátka do uší a dívala se na projíždějící auta.

Zrovna, když se v zatáčce objevil autobus, se z druhé strany vyřítilo červené audi a málem narazilo do autobusu. Naštěstí se dotyčnému řidiči podařilo vyhnout a dál se řítil ulicemi Forks. Tyhle silnice nejsou pro taková auta, jako bylo audi a už vůbec nebylo dobré jezdit tak rychle kvůli věčnému dešti.  

Nasedla jsem do autobusu a nechala se dopravit až ke škole. Po cestě do školy jsem si všimla červeného audi, zaparkovaného u dveří vedoucích do školy. Takže to nejspíš budou noví spolužáci.

Pomalu jsem se doploužila dovnitř budovy a šla si přezout boty, když v tom jsem je zahlédla.

Bylo jich pět. Malá černovláska se držela za ruku s blonďákem, který se na ostatní usmíval. Ten, kdo mi vyrazil dech, ale nebyli ti dva. Byl to ten, který šel vedle nich. To kvůli němu se mi na chvíli zastavilo srdce, zatmělo před očima a pak jsem už jen cítila, jak padám k zemi.

 

 

Shrnutí povídek

 

Následující

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Bratříčku, kde jsi? 1. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!