Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Brána - 38. kapitola

01.03.2013 (21:30) • Veubella • FanFiction na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 1566×

EDIT: Článek neprošel korekcí.

Nevím, jak dlouhá doba uplynula od Damonova odchodu, ale musela jsem si přiznat, že mě už nebavilo jen tak sedět na hřbitově a utápět se v nepřeberných myšlenkách. Došlo mi, že to k ničemu nepovede. Takže jsem se rozhodla, že bude lepší, když vypadnu.

Vstala jsem a rozešla se k východu. Přitom jsem přemýšlela, kam půjdu. Protože v jednom jsem měla jasno – do penzionu ne. Ještě pořád tu totiž byla padesáti procentní šance, že tam bude Damon. A upřímně řečeno – po dalším rozhovoru s ním jsem v brzké době netoužila.

Napadlo mě, že jestli chci přestat myslet na všechno to, díky čemu budu mít brzo vážné deprese, nejlepší bude, když nebudu přemýšlet vůbec. A toho se dalo docílit pouze jedním způsobem… No dobře, tak dvěma… ale ihned mi došlo, že opít se a být v blízkosti Damona je krajně nebezpečné. Takže už zbývala pouze jedna možnost.

Vytáhla jsem z kapsy telefon.

„Ahoj, Caroline! Nemáš chuť zajít na oběd?“

Ke Grillu jsem dorazila s předstihem, takže jsem si sedla ven k našemu oblíbenému stolečku. Nervózně jsem klepala prsty do stolu a přemýšlela. Přemýšlela jsem nad tím, jestli je dobrý nápad vyptávat se Caroline na Damona. Protože jsem nemusela být vědma, abych zjistila, že ho Caroline nijak moc nemá v oblibě. Hlavou mi vrtalo proč. Vždyť je to učiněny anděl…

Při těchto myšlenkách jsem pohledem zabloudila přes silnici a konečně spatřila Caroline. Hned jsem ale pohledem zase uhnula, protože se velmi důvěrně loučila s Tylerem. Musela jsem ale uznat, že jim to spolu vážně sluší.

Když se Caroline odlepila od Tylera, jako by vycítila moji přítomnost, se zářivým úsměvem na mě pohlédla. Tyler mi zamával a já mu to oplatila milým úsměvem. Pak následovala ještě jedna rychlá pusa a už jsem sledovala Caroline, jak přebíhá přes silnici a míří ke mně s širokým úsměvem.

„Ahoj, Renesmé!“ zavýskala a objala mě.

I přes to, že mi drtila hrudní koš, podařilo se mi odpovědět. „Eh, ahoj, Caroline…“

Naštěstí mě hned potom pustila a sedla si naproti mě. Pohledem hned zalétla k jídelnímu lístku.

Omluvně se na mě usmála. „Mám hrozný hlad, myslíš, že bychom první mohly…“

Oplatila jsem jí úsměv. „Samozřejmě.“ Pak jsem sledovala, jak lačně skočila po tom kusu papíru a začala si vybírat jídlo. Ještě pořád mi to přišlo divné. Upír a jí normální jídlo… No, Renesmé, ty taky nejsi tak úplně člověk a jíš normálně. Tak proč by ona nemohla…?

Mlčky jsem sledovala, jak Caroline přivolala číšníka a objednala si celou pizzu. To mě už tolik neudivilo. Caroline pizzu milovala a nedělalo jí nejmenší problém spořádat celou sama. V duchu jsem se tomu pousmála a pak číšníkovi oznámila, že si dám jen salát. Ne, že bych držela dietu nebo něco podobného, ale nějak jsem neměla hlad. Poslední dobou…

Když číšník odešel vyřídit naší objednávku, Caroline se na mě s úsměvem obrátila. „Tak co, jak se máš?“

Taky jsem se pokusila o úsměv. „Jde to…“ Pak jsem pohled zabořila do stolku. Najednou jsem si přišla ještě mizerněji, než když jsem byla sama. Možná to dělalo to, vidět, jak jsou ostatní šťastní, užívají si života… a co já? Akorát se pořád hádám s jedním otravným upírem, který mi vážně dokáže zkazit celý den.

„Ale, ale… Renesmé, co se děje?“ Carolinin vstřícný hlas mě donutil zvednut hlavu. Smutně jsem se pousmála a pak si povzdechla.

„To prostě… Damon…“ Tohle jediné slovo stačí, aby všichni pochopili…

Caroline se zamračila. „Co ti zase udělal?“

Zakroutila jsem hlavou. „Nic… jen…“

Povzdechla jsem si. „Já vlastně nevím, potřebovala jsem si o tom s někým promluvit…“

„Zlato, nemyslím, že já jsem zrovna ta pravá osoba na rozhovor o Damonu Salvatorovi. Myslím, že zrovna můj názor bude nejmíň objektivní…“

Rychle jsem ji přerušila. „Proč? Proč ho vlastně tak nenávidíš?“

Caroline se zarazila a pak si povzdechla. „Když tak o tom přemýšlím, asi bys to měla vědět…“

Na chvíli se odmlčela a pak začala vyprávět…

„Začnu od začátku. Myslím, že už to je rok, co se bratři Salvatorovi vrátili do města. Já, Elena a Bonnie jsme spatřily Stefana ve škole…“

Nervózně se rozesmála. „Dalo by se říct, že jsem se do něj zamilovala. On ale měl oči jen pro Elenu… A teď to teprve začíná být zajímavé… jednou večer jsem v baru potkala tajemného muže s nádhernýma očima a okouzlujícím úsměvem… Damona.“

„Tys s ním chodila?!“ vyhrkla jsem nevěřícně. Tohle pro mě byla úplná novinka. To mi to jako nikdy nechtěla říct? Také mi vážně nešlo do hlavy, proč ho teď tak nenávidí, když s ním chodila. No, možná právě z toho důvodu…

Vypadalo to, že Caroline mi čte myšlenky. „Neboj, k tomu se hned dostanu…“

Odkašlala si. „Nevím, jestli to, co mezi námi bylo by se vůbec dalo nazvat vztahem. Byla jsem jím úplně očarovaná… udělala jsem, co jsem mu na očích viděla. Manipulovat se mnou jako s hadrovou panenkou. Až po své přeměně v upíra jsem zjistila pravdu. Damon mě ovlivňoval. Pohrával si s mými myšlenkami. Byla jsem jenom jeho rozptýlení…“

Caroline se odmlčela a já využila ticha k otázce, která mě také už dlouho zajímala.

„On tě přeměnil?“

Posmutněle se usmála. „Dalo by se to tak říct, po automobilové nehodě, když už mi lékaři nedávali žádnou naději na přežití, jsem se zázračně uzdravila. Díky Damonově krvi… Bohužel, toho využil někdo jiný… Byla to Katherine, kdo za mnou přišel v noci do nemocnice a udusil mě polštářem…“

Zděšeně jsem zadržela dech. „Katherine?“

Caroline souhlasně pokývala hlavou. „Pro ni má přeměna neznamenala nic jiného, než jeden tah pěšákem po šachovnici. Chtěla dát Stefanovi a Eleně najevo, že je schopná všeho…“

„P-počkej… Stefanovi a Eleně?“

Caroline souhlasně pokývala hlavou. „Katherine chtěla Stefana pro sebe. Už od samého začátku chtěla jenom Stefana. Damon byl její hračka, podobně jako já jeho. Damon ji prosil, aby ho přeměnila… To Stefana k tomu vlastně přinutila. A on ji za to začal nenávidět…“

Caroline se zasmála. „A i přesto, že Katherine nenáviděl, zamiloval se do Eleny, která jako by Katherine z oka vypadla…“

„Dvojnice,“ vydechla jsem.

„Ano,“ odsouhlasila Caroline a dál vyprávěla. „Takže po mé přeměně se mi vrátily vzpomínky na dobu, kdy mě Damon ovlivňoval. Jistě chápeš, že jsem ho začala nenávidět – za to jak se mnou zacházel.“

Chvíli bylo absolutní ticho. V duchu jsem přemýšlela, jak by mi bylo na jejím místě. Nedokázala jsem si nic takového představit. Už jsem začínala chápat, proč k němu chová takovou zášť.

Caroline na mě vážně pohlédla. „Renesmé, slib mi, že se od něj budeš držet dál. Damon je čiré zlo. Nedovol, aby se ti dostal pod kůži…“

V tu chvíli nám číšník přinesl naše jídlo. Caroline na mě stále upírala svůj pronikavý pohled. Bylo mi to nepříjemné. Proto jsem svou pozornost zaměřila na salát.

Když jsem po chvíli jedním očkem střelila pohledem po Caroline, shledala jsem, že už se netrápí Damonem, ale jejím jediným zájmem je salámová pizza, která mizela doslova závratnou rychlostí.

V duchu jsem si povzdechla a vidličkou píchla do kolečka okurky, jako by za všechny mé problémy mohla ona. Bylo by snadné Caroline slíbit, že nedovolím, aby se mi Damon dostal pod kůži… Ale pravdou bylo, že on se už tam asi dostal…

Autor: Veubella (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Brána - 38. kapitola: