Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Brána - 27. kapitola

2.Yasmine-Zářivá


Brána - 27. kapitolaDokáže Jeremy Ren odpustit? A co víc... dokáže ona odpustit sama sobě? Příjemné čtení přeje Veubella. ;)

Na krátký okamžik jsem se střetla s jeho pohledem. Píchlo mě u srdce, když jsem v něm rozeznala pohrdání a zhnusení. Rychle jsem zakroutila hlavou a po tváři mi stekly dvě osamělé slzy.

Jeremy na mě ještě jednou tvrdě pohlédl a pak se otočil a bez jediného slova odešel. Když bouchly dveře, otočila jsem se s naštvaným výrazem na Damona, který říkal: Za tohle všechno můžeš ty! Damon ale nehnul ani brvou. Propaloval mě svýma modrozelenýma očima, u kterých jsem si nikdy nebyla úplně jistá, jestli jsou spíš zelené anebo modré. Nedokázala jsem rozpoznat, na co právě teď myslí. Ale bylo to v tuto chvíli to nejdůležitější? Na tuto otázku jsem odpověď znala…

Zoufale jsem popotáhla a pak s ještě větším zoufalstvím se rozběhla za Jeremym.

Rychle jsem rozrazila dveře a vyběhla z domu. Ponořila jsem se do absolutní tmy. Na to, že byl začátek září, bylo docela chladno. Já to ale nevnímala. Musela jsem ho zastavit… Uvědomila jsem si, že Jeremy nemá auto, takže musel jít pěšky. Já byla poloupír. Měla jsem dost velkou šanci ho dohonit.

„Jeremy!“ zakřičela jsem zoufale a pořád běžela. Kde je? Vydala jsem se za ním ani ne minutu poté, co odešel… Někde přeci musí být…! Přeci se jen tak nevypaří…

„Tady…“ ozval se chmurný hlas, ze kterého mě bodlo u srdce, kousek ode mě. Zapátrala jsem očima v husté tmě. Po pár vteřinách jsem díky svému upířímu zraku spatřila temnou postavu. Nezaváhala jsem a rychle jsem se k ní vydala.

„Jeremy,“ zašeptala jsem zlomeným hlasem, když jsem spatřila jeho tvář. Jeho odsuzující tvář…

„Nech mě na pokoji…“ pronesl chladně, ale pořád stál na jednom místě. Napadlo mě, že mu možná došlo, že mi nemůže utéct, tak prostě počkal. Taky mě napadlo, že tohle je možná jediná příležitost, kdy s ním můžu promluvit. Vysvětlit mu, že tamto nic neznamenalo…

„O-omlouvám se…“ vydechla jsem plačtivě a udělala k němu jeden krok. Jeremy o krok ucouvl. To mě zabolelo daleko víc, než kdyby na mě začal křičet.

„Za co…“ hlesl potichu, že to neznělo ani jako otázka.

„Já… nic to neznamenalo…“ řekla jsem zoufale. Nevěděla jsem, jak se ospravedlnit. Bylo to jako s policií – ať řeknu cokoliv, může to být použito proti mně. Uvědomila jsem si, že je jedno, co řeknu, on mi neuvěří. Neodpustí…

„Nevypadalo to tak,“ pronesl a z jeho tónu sarkasmus odkapával. Zběsile jsem zakroutila hlavou a rychle si utřela slzy. V zoufalé situaci je čas na zoufalé činy. „To on mě políbil, násilím…“

Nevěděla jsem, jestli to něco změní, v hloubi duše jsem v to doufala, ale zároveň jsem věděla, že jenom obelhávám sama sebe.

„Bránila ses?“ zeptal se pochybovačně.

„Já - já…“ došla mi řeč a po tváři se mi skoulela další slza.

„To jsem si myslel,“ poznamenal a z jeho hlasu čišel neuvěřitelný chlad. Jako by mě ani neznal. Jako by mě ani… nemiloval.

„Prosím…“ zašeptala jsem zoufale a měla chuť si začít rvát vlasy. Nikdy by mě nenapadlo, že se někdy ocitnu v takovéhle situaci. Celé nitro mi pukalo… Ta bolest byla tak velká, že jsem měla pocit, že se každou vteřinou obrátím v prach.

„Ty chceš, abych ti odpustil?“ zeptal se pochybovačně.

„A-ano.“

„A proč bych to měl dělat?“ zašeptal ledově. Z jeho hlasu mi běhal mráz po zádech.

„Protože mě miluješ…“ zašeptala jsem nejistě a nechala to vyznět do ztracena.

Jeremy se skoro šíleně zasmál. „Myslíš, že tě miluju? Po tom všem…?“

„Ano.“ Moje odpověď byla jistá. Ze srdce jsem v to věřila. Doufala jsem v to, protože já milovala jeho… a nemohla jsem ho ztratit.

„Já tě miluju,“ zašeptala jsem a jedním dechem pokračovala: „Strašně mě mrzí, co se stalo, kdyby to šlo vrátit…“ odmlčela jsem se a klidným hlasem pokračovala, „ale nejde. Přesto ti teď říkám, že tě nepředstavitelně miluju a jen tak nepřestanu… tak jednoduché to není…“ dodala jsem lehce umanutě.

Nastalo ticho. Připadalo mi to jako celá věčnost, než odpověděl.

„Já tě taky miluju…“ řekl jemně a já v tom hlase konečně poznala pravého Jeremyho. Ze srdce mi spadl obrovský kámen a já najednou dostala chuť se šíleně rozesmát.

„Odpustíš mi?“ zašeptala jsem tu důležitou otázku. Otázku, na které bude stát celá naše budoucnost…

Tentokrát ticho naštěstí netrvalo tak dlouho. „Myslím, že ano…“

Po tváři mi stekla osamělá slza štěstí. Sladce jsem se na Jeremyho usmála a na okamžik jsme si pouze hleděli do očí. Aniž by přerušil oční kontakt, překonal pár kroky vzdálenost, co nás od sebe dělila, a sevřel mě v náručí.

Zhluboka jsem vydechla zadržovaný vzduch a objala ho ještě pevněji. „Miluju tě a strašně moc se omlouvám…“ zamumlala jsem mu do krku.

Ucítila jsem pohlazení ve vlasech. „Taky tě miluju a odpouštím ti…“

Usmála jsem se a cítila jako by mi srdce každým okamžikem mělo láskou puknout. Pustila jsem ho a trochu se od něj odtáhla, abych mu mohla pohlednout do očí.

Naše pohledy se střetly a já s rozbušeným srdcem pozorovala Jeremyho, jak mi rukou něžně odhrnul vlasy z tváře.

Udělala jsem krůček k němu.

On se trochu sehnul…

A naše rty se setkaly.

 

S mírným úsměvem jsem se dívala za Jeremym, který pomalu odcházel do tmy. Hlasitě jsem vydechla a sedla si do vlhké trávy u silnice. Zadívala jsem se na oblohu, ale bylo zataženo. Žádné hvězdy… Nevěděla jsem, jaké to má ve mně zanechat pocity…

Možná proto jsem začala přemýšlet. Myšlenky mi v hlavě zběsile poletovaly a já si zrychleně promítala celý dnešní den. Ráno, kdy jsem se z naprosto neznámého důvodu rozlítila na Jeremyho, následné usmíření… Damon a jeho velkorysý dar, projížďka, policie… Obrazy se mi v hlavě míhaly čím dál rychleji, až najednou… se všechno zastavilo. A já viděla samu sebe, jak se tisknu k Damonovi a nechávám se vášnivě líbat. A co víc… sama mu polibky oplácím.

Byl to divný pocit, vidět samu sebe – jako bych to ani nebyla já, ale někdo naprosto cizí. Vnímal to takhle Jeremy? Přišla jsem mu jako naprosto jiná osoba?

Povzdechla jsem si a zatřepala hlavou, abych tu vzpomínku vypudila z hlavy. Nechtěla jsem na to myslet. Nechtěla jsem to mít před očima. Nechtěla jsem si připustit, že mě ta vzpomínka vzrušuje…

Rychle jsem vstala a oprášila si skrz na skrz promočené kalhoty. Musela jsem připustit – ač nerada –, že je čas se vrátit do penzionu.

Pomalu jsem se rozešla a snažila se nemyslet na Damona, který tam na mě možná čeká…

 

Zhluboka jsem se nadechla a pak tiše otevřela vchodové dveře. Pomalu jsem vešla a následně za sebou neslyšně zavřela. Na chvíli jsem se zastavila a uvědomila si, že je tu nějak moc ticho. A to mohlo znamenat jedině to, že Damon tu už není… Cítila jsem, jak se mi celé tělo uvolňuje a napětí, které se za celý den nahromadilo, ze mě opadává. Znaveně jsem se opřela o dveře a svezla se k zemi. Zavřela jsem oči a přitom zatoužila, aby byl dnešek jen bláznivý sen. Bohužel… to ale nebylo nic jiného než realita. Opravdu se to stalo…

Otevřela jsem oči a vstala. Pak jsem se pomalým krokem vydala po schodech do patra a přitom se snažila nedívat do obývacího pokoje, kde… Dobře, možná by bylo lepší, kdybych se na to snažila přestat myslet.

Konečně jsem se ocitla ve svém pokoji. Zaklapla jsem za sebou dveře a pro jistotu je i zamkla. Pak jsem se naprosto vysílená – jak fyzicky tak psychicky – svalila do postele.

Chvíli jsem jen tak ležela, ale pak jsem si uvědomila, že moje kalhoty nejsou zrovna nejčistší a tak jsem se zase zvedla a došla do koupelny, abych se převlékla. Došlo mi, že by taky nebylo špatné, kdybych si vyčistila zuby. Zvlášť, když uvážím, koho jazyk jsem v puse dneska měla… „Sakra! Ren, nemysli už na to!“ vynadala jsem si v duchu a až po chvíli mi došlo, že jsem neúmyslně použila jeho přezdívku.

Se zoufalým zaúpěním jsem se došoupala zpátky k posteli. Zachumlala jsem se do peřin a snažila se vytěsnit všechny dotěrné myšlenky z hlavy. Samozřejmě neúspěšně.

Povzdechla jsem si. To bude dlouhá noc…


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Brána - 27. kapitola:

 1
7. Jana S
04.09.2014 [11:51]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

13.12.2012 [16:04]

Danca11 Můj názor znáš, já mám škodolibou radost, že to mezi ní a Jeremym byť jen na chvilku zaskřípělo - to je dobrý začátek. Emoticon Emoticon
Kapitola byla úžasná a omlouvám se, že píšu pozdě. Vím, to se nedělá. Emoticon Emoticon
Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

5. tajemný fanoušek
06.12.2012 [18:37]

to je skvělé , já sice fandim Damonovi ale prosim honem piš piš - už se těším na další kapitolu Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

03.12.2012 [19:49]

kajak34Za to, že jsi přidala kapitolu rychle
Emoticon ti tuhle kapitolu okomentuju - když ti teda nevadí, že sem dolů píšu samý žvásty Emoticon Emoticon . Ale když chceš budu v nich pokračovat Emoticon Emoticon
Tak tenhle díl byl... překvapivej a taky úžasnej jako vždy! Emoticon Sice mě docela mrzí, že si s Damonem nepadla do náručí a nezačala pronášet takový ty věty tupu: Miluju tě, už bez tebe nemůžu žít, jsi slunce mé existence, a tak dál, a tak dál. Emoticon Ale co není, může být Emoticon
A co k týhle kapitole ?! Být Jeremy, tak se nechám trochu déle přemlouvat Emoticon . Ale zase je dobrej, že jí odpustil Emoticon .
Sečteno a potrženo. Honem rychle další, ať víme jek to celé dopadne!!!!
A taky jako vždy - Mooooooc děkuju za věnování! Emoticon

03.12.2012 [15:12]

rosaliCHééj takle to nemělo být!!! Emoticon Emoticon Emoticon Damon měl Ren vyznat své city a ona by se rozešla s Jeremym. No budu doufat, že se Damon odváží a že se to vyvine tak jak očekávám:DD
SUPER KAPITOLA až na toho Jeremyho, ale detail žejo. Těším se na DALŠÍ KAPITOLU!!!

2. klara
03.12.2012 [13:42]

jn taky ně to zajímá jinak super kapitola a už se těším na další

02.12.2012 [18:48]

nesinkaPáni jsem zvědavá jak se to bude dál vyvíjet mezi Damonem a Ren.

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!