Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bloody love - 1. kapitola

Rosalie


Bloody love - 1. kapitolaTahle povídka je o tom, jak se Bella přistěhuje do Forks a potká Edwarda, ale ten není vegetarián, pije normálně lidskou krev. První kapitola sice vypadá jako přepis Stmívání, ale věřte mi, že to tak nebude! Pls pište mi, jestli mám pokračovat. Enjoy it XD

1. kapitola

 

Bellin pohled

 

 

 Právě jedu se svou matkou na letiště. Poletím do malého městečka Forks za svým otcem, protože moje matka chce cestovat se svým současným přítelem a mě nechce samotnou nechávat doma.

 

 Asi už po sté se mě ptá, jestli opravdu chci jet. Nechce mě mít pryč s očí, pořád jsem pro ni její malá holčička, i když je mi už sedmnáct let. A já jí znovu a znovu ujišťuji, že to zvládnu. Už mi letí letadlo, tak musím nastoupit a vydávám se na cestu.

 

***

 

 Když jsme přistáli, byl už večer. Vystoupila jsem z letadla a prošla letištní halou. Tam už na mě čekal můj otec a jeho policejní auto. Nastoupila jsem a jeli jsme spolu do mého nového domova. Naše konverzace byla opravdu malá, tak jsem si ho mohla alespoň lépe prohlédnout. Došla jsem k názoru, že se moc nezměnil a dál to už neřešila.

 

Za necelou hodinu jsme dorazili k malému domečku, který byl přesně takový, jako jsem si ho pamatovala z mých dětských let, kdy jsem tu byla naposledy. V domě se také nic nezměnilo, ani v mém pokoji, který byl naprosto stejný, jako když jsem ho tenkrát opouštěla. Před domem stála stará oranžová dodávka, kterou mi otec koupil od svého kamaráda jako dárek na přivítanou.

 

Když jsme dorazili a všechno jsem si prohlédla, šla jsem si vybalit věci. Pak jsem si dala sprchu, a protože jsem byla unavená, šla jsem si lehnout a za chvíli jsem usnula.

 

Ráno mě vzbudil budík a já sešla dolů na snídani. Vykoukla jsem z okna a zjistila jsem, že prší. V tomhle městečku to není žádné překvapení, protože Forks je nejdeštivější město ve státech. Při snídani mi otec řekl, jak se dostanu do školy. Nepřipadalo mi to nijak složité, ale jak se znám, určitě zabloudím.

 

Otec odjel dřív než já. Já jsem se oblékla a měla ještě pár minut času, tak jsem vyjela dřív, abych si vše v klidu zařídila. Jela jsem podle otcových rad, ale samozřejmě jsem zabloudila, tak jsem se zeptala nějaké paní a ta mi poradila. Sice jsem dojela včas, ale na parkovišti už byla většina studentů, takže mě všichni okukovali, hodnotili a volali na mě. Já jim nevěnovala ani tu nejmenší pozornost a šla si do kanceláře pro nějaké papíry. Dostala jsem mapku školy, rozvrh a papír, na který se mi měli všichni učitelé podepsat a já ho měla na konci dne přinést zpět.

 

Vyšla jsem z kanceláře, podívala se do rozvrhu a vydala se na svou první hodinu. Po cestě mě zastavil docela milý kluk.

 

„Ahoj já jsem Erik, ty jsi Isabella, že? Dělám místní školní noviny, můžeš se mnou sedět u oběda, jestli chceš,“ rokoval dál.

 

„Ahoj, moc mě těší, ale říkej mi prosím jen Bello.“

 

„Jasně v pohodě. Jakou máš první hodinu?“ ptal se mě.

 

Podívala jsem se do rozvrhu a řekla mu: „Jako první hodinu mám biologii. A jakou ty?“ ptala jsem se.

 

„To je fajn, já mám taky biologii,“ řekl mi a vydali jsme se do té třídy. Ještě, že jsem šla s ním, protože bych se určitě zase ztratila. Celou cestu mi něco vykládal a já ho ani moc nevnímala, jenom jsem přikyvovala a občas odpověděla.

 

Když jsme došli do učebny biologie, učitel tam už byl a právě si připravoval nějaké věci na hodinu, když mě uviděl, přišel ke mně a řekl:

 

„Ty jsi určitě ta nová, Isabella, že?“ ptal se mě se zájmem.

 

„Jen Bella,“ opravila jsem ho, jako každého, kdo se mě ptal. Byla jsem si jistá, že o mě otec mluvil jako o Isabelle.

 

„Takže Bello, tady máš učebnici a sedni si k Edwardovi.“ Ukázal mi místo a já si sedla. Až pak jsem se podívala, vedle koho to vlastně sedím. Byl to nadpozemsky krásný kluk s bronzovými vlasy, byl oblečený do tmavě modré košile a tmavých džínů. Díval se na mě tak zvláštně odtažitě a šel z něho strach, s ním bych se rozhodně nechtěla potkat v tmavé uličce, až teď jsem si všimla, že si odtáhl židli co nejvíc ode mě, jak nejvíc to lavice dovolovala. Podívala jsem se na jeho oči, ale ty nic neprozrazovaly, jenom měly takovou divnou barvu, jakoby červená smíchaná se zelenou.

 

 Až teď jsem si všimla, že na něj civím s otevřenou pusou a on mě propaluje vraždícím pohledem. To mi nebylo příjemné, otřásla jsem se a rychle odvrátila pohled a dál nepřítomně zírala před sebe. Jenom na půl ucha jsem poslouchala učitele, tenhle divný kluk, Edward, mě dokonale vyvedl z míry. Ještě, že jsem byla doma na Floridě ve speciálním programu a tohle jsme už probírali.

 

Chvíli jsem si ještě kreslila na desky sešitu a pak zazvonilo. Edward vyletěl ze třídy současně se zazvoněním, tak tenhle kluk je fakt divný, napadlo mě. Naházela jsem svoje věci do tašky a už taky odcházela. Když mě před třídou někdo znovu odchytnul, byla to holka.

 

„Ahoj já jsem Jessika, ty jsi ta nová holka Isabella, že jo?“ chrlila ze sebe.

 

„Jen Bella,“ opravila jsem opět svoje jméno, už mě to nudilo. Někdo by tady mohl rozhlásit, že jsem Bella a ne Isabella.

 

„Jo ahoj. Co máš za další hodinu?“ ptala se mě. Místo odpovědi jsem jí podala svůj rozvrh. Chvíli ho studovala a pak mi řekla:

 

„No vidíš to, zbytek hodin máme stejných, takže tě můžu na všechny hodinu odvést, chceš?“

 

„Jo jasně, to je dobrý nápad,“ odsouhlasila jsem jí to. Co taky jiného jsem s ní měla dělat? Opravdu nevím, proč tady lidé tak chtějí pomáhat. No aspoň se neztratím a nebudu sedět u oběda sama.

 

Jessika šla vedle mě a pořád mi něco povídala a já jí na to jenom kývala. Zbytek dne proběhl v pohodě, už jsem nepotkala toho divného kluka Edwarda.

 

Po poslední hodině matematiky jsem šla s Jess do jídelny a sedla si k jejich stolu. Představila mě svým přátelům, naštěstí jako Bellu, pustili jsme se do jídla a povídali si. Když do jídelny přišel ten divný kluk, Edward, a ještě další čtyři lidé.

 

„Kdo to je?“ zeptala jsem se Jess. Ta se pousmála, ale odpověděla mi.

 

„To jsou Cullenovi. Emmett a Rosalie, ty dva spolu chodí. Alice a Jasper, ty také spolu chodí. A poslední je Edward, ten s nikým nechodí, asi mu žádná není dost dobrá,“ říkala mi a nenápadně na ně ukazovala.

 

„Všichni jsou divní a jde z nich strach,“ dodala Jess ještě. S tím jsem mohla souhlasit, šel z nich strach i takhle na dálku.

Shrnutí



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Bloody love - 1. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!