Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Black angel 7. kapitola

EclipsePoster3


Black angel 7. kapitolaMoc se omlouvám, že ji přidávám takhle pozdě, ale jsou Vánoce a s tím spojeny návštěvy u příbuzných, což trochu omlouvá i Vás za tak málo komentářů u předešlé kapitoly. Tady se jedná o první týden školy Belly a Edward se tu tak nějak objeví až na konci. Je to asi nejdelší kapitola co jsem zatím napsala a jsem s ní spokojená už kvůli závěru, kdy si vyrazí na lov. Přeju příjemné čtení a zanechte prosím komentář, alespoň smajlíka. Thanx =) už jsem to opravila - a já si říkala, že je to nějaký moc dlouhý, že zas tolik jsem toho nenapsala =)

 

7. kapitola

Bella:

 

Ráno jsem vstala na budíka přesně v 8 hodin. Škola mi začíná v devět, takže mám na vše půl hodiny, protože se musím zastavit i v kanceláři.

Skočila jsem si rychle do koupelny, kde jsem se lehce nalíčila a učesala si mé dlouhé vlasy. V šatně jsem si vzala obyčejné rifle a černý triko s krátkým rukávem a na to mikinu se zipem. Nesmělo to být moc nápadné, vždyť jsem to slíbila Alice a o její přátelství mi jde nejen ze strany práce, ale i srdce.

Obula jsem si černé tenisky, popadla klíčky od mého červeného zlatíčka a vyrazila jsem z domu přesně za pět minut půl. Musela jsem se za to pochválit, přeci jen, nikdo jiný to za mě neudělá.

Nasedla a nastartoval jsem auto. Po mé důkladné prohlídce GPS jsem už věděla, kde škola leží, a tak jsem na ní odbočila z hlavní silnice.

Poprvé jdu do školy. Dole byli jen tréninky, ale tady se budu učit nějaký blbý lidský hovadiny. Například nemám tušení k čemu mi bude historie Ameriky, která je povinná.

Škola se skádala z několika celků v červené barvě a s poněkud malým parkovištěm. Rozhodla jsem se nic neřešit a zajela na volné místo. Vedle mě byli ještě tři místa a já doufala, že mě Alice pozná a zaparkuje kousek ode mne. Chtěla jsem na ní počkat, ale popoháněl mě čas, a tak jsem vystoupila.

Tam na mě čekala snad celá škola. Bezva uvítání. Musela jsem si pořád připomínat slib co jsem dala a snažila se tvářit jako by mě taková popularita velice vadila.

Chvilku bylo na celém place hrobové ticho, ale pak jsem uslyšela tiché šeptání. Kluci nejen obdivovali moje auto, ale i mě, a to jsem se snažila alespoň oblečením nevyčnívat. Dívčímu osazenstvu jsem seděla v hlavičce asi víc. Pořád rozebírali jestli jsem hezčí já nebo Rose Cullenová, nebo jestli klofnu Edwarda. Jo holky, dobrá zpráva pro vás, i kdybych chtěla tak s ním nic mít nemůžu. Navíc mě očividně nesnáší a to aniž by mě potkal... docela by mě zajímalo jak vznikne antipatie k někomu o něhož jste skoro neslyšeli, ale musím přiznat, že tomu především díky němu přicházím na kloub.

Došla jsem do kanceláře, kde seděla postarší žena s divně tvarovanými brýlemi v zelené barvě. Na sobě měla ohyzdný svetr fialové barvy a vše dovržovala svítivě rudá rtěnka, která se k ní vůbec nehodila.

„Dobrý den... jsem Isabella Swan a měla bych dneska nastoupit,“ řekla jsem asi po minutě ticha, kdy si mě zkoumavě prohlížela od hlavy až k patě. Podle jejího výrazu se asi dívala na někoho z jiný planety. Pro jistotu jsem si zkontrolovala hlavu a záda jestli nemá pravdu, ale na nic jsem nepřišla. Nejspíš se před mojí navštěvou asi hodně bouchla do hlavy a ještě to nerozdýchala.

„Ano, ano. Už na vás netrpělivě čekáme,“ usmála se na mě a tím ukázala zažloutlé zuby od cigaret. Fuj. To po mě chce abych se před ní pozvracela a přišla tak o toho lahodnýho mědvěda, kterýho jsem ještě cítila na jazyku?

Začala se hrabat v holdě papíru, který připomínali dvojčata z New Yorku. Nejspíš našla to co chtěla, protože si oddychla a přestala se hrabat nyní už v šikmé věži z městečka Pisa.

„Tady máte rozvrh hodin, plánek školy, papíry, které vyplní tvůj tatínek a papír pro podpisy učitelů, abych viděla, že jste navštívila všechny hodiny,“ podávala teda pořádnej štos.

Usmála jsem se na ni a vypochodovala na svou první hodinu. Angličtinu, jak jsem se dozvěděla. Už tak jsem šla pozdě, a tak když jsem procházela přes parkoviště jsem se zastavila a porozhlídla jsem se, jestli neuvidím někde auto, se kterým by mohla přijet. Na celém parkovišti byli jen dvě hezký auta. Jinak starý a ošklivý šunky, kde všechny jejich součástky držely pohromadě jen silou vůle.

Jedno z těch hezkých aut patřilo mě a druhé nejspíše Alice, protože parkovalo na místě vedle. Bylo to BMW v kabrioletu rudé barvy. Nádherný kousek.

Musela jsem se vydat na cestu. Nakoukla jsem tedy znovu do plánku a jen se ubezpečovala, že jdu správně.

Došla jsem asi 10 minut po zazvonění a učitel už byl na místě. Lehce jsem zaklepala a vstoupila.

„Dobrý den, omlouvám se, že jdu pozdě, ale zdržela jsem se v kanceláři,“ omlouvala jsem se směrem k učiteli.

„To je v pořádku. Běžte si sednout k slečně Cullenové,“ tady je nějaká slečna Cullenová? Porozhlídla jsem se po třídě a uviděla Alice jak na mě zezadu mává. Bezvadný budu s ní.

Dala jsem učiteli ty papíry, který mi mimozemšťanka nakázala ať je každej z učitelů podepíše a vyrazila jsem za ní.

„Ahoj,“ zašeptala na mě Alice.

„Ahoj, ani neuvěříš jak jsem ráda, že jsme spolu,“ promluvila jsem na ni stejně potichu.

„Ale uvěřila,“ usmála se na mě, ale učitel nás vyrušil, že na seznamování budeme mít celou přestávku.

Po konci hodiny mě rychle čapla za ruku a tahala ze třídy.

„Dělej, musíme rychle jinak se na tebe ti supi sesypou jak na jídlo a navíc musíme každému ukázat, že jsi s námi, takže si taky tolik nedovolí,“ mluvila ke mně Alice zatímco mě táhla ven.

Na chodbě jsem se objali a tím i rozloučili, protože až do oběda spolu nebudeme mít společnou hodinu. Já teď měla matematiku. No poděs jsme se. Co je na číslech asi tak strašnýho?

Vstoupila jsem do třídy, postavila jsem se k učitelskýmu stolu a vyčkávala. Hned se zvoněním rozrazil dveře a podíval se na mne. Podepsal mi to a bez jediného slova mi ukázal na prázdnou lavici na konci třídy. Alespoň, že tak. Přiznávám, že lidé jsou mnohem dotěrnější malí pijavice než dole andělé a hříšníci. A taky přiznám, že už nebudu brát matiku na lehkou váhu. Po pěti minutách si u mě tento předmět získal jisté antipatie, ale myslím si, že je to vzájemné, protože ty čísla se chovala strašně záludně a kdyby jen čísla, oni tam byli i nějaká divná znamínka. K čemu mi asi bude to, kterýmu se říká děleno a vypadá jak dvojtečka nebo klikyhák, kterýmu se pro změnu nadává odmocnina.

Málem jsem se začala i modlit jen aby tahle božská hodina už skončila. Naštěstí trvala jen 45 minut.

Potom jsem zamířila na hystorii. Poněkud rychleji, protože ta lidská sarančata se ke mně začala z ničehož nic přibližovat.

To už byl jinej zážitek, ale ty čísla si mě našla i tady v podobě letopočtů, jinak je to o dokonalý paměti a tu já mám naštěstí bezvadnou.

Dopolední běsnění pokračovalo dál v podobě trigonometrie – divnej název a ani jsem nějak nepochytila co se tam učí – a končilo to španělštinou, od angliny zase normální předmět, navíc strávený ve společnosti Jaspera, nějak jsem neřešila, že by měl chodit o rok výš, byla jsem za něj ráda, alespoň mi to rozjasnil a doprovodil mě na oběd.

Neměla jsem hlad, jak jsem si vzpoměla už ráno, pořád jsem cítila toho méďu, vzala jsem si proto jen jablko a minerálku.

Šla jsem k nim ke stolu. Neušlo mi pár zvědavejch pohledů z celé jídelny, ale nechala jsem to tak. Teď na mě čeká oříšek s názvem Rose. Podle její složky je na sebe hrdá, takže by jí nějaká lichotka nemusela ublížit a mě naopak zvýšit skore.

Byla tam, seděla vedle Emma a Al. Přišla jsem k ní a podávala jsem ji ruku.

„Ahoj, já jsem Bella, ale to už tady asi ví všichni a ty musíš být Rosalie, slyšela jsem o tobě, ale nějak ke mně nedošlo, že budu po setkání s tebou sbýrat někde své sebevědomí a přemlouvat se u zrcadla, že zas tak ošklivá nejsem,“ usmála jsem se na ni. Bylo vidět, že to na ní zapůsobilo.

„Ahoj, jo jsem Rose a ano vím, že jsi Bella už jenom díky mé sestře a bratrům a díky za poklonu,“ potřásla si se mnou ruku a já se vydala si sednout na volné místo vedle Al a Jazze.

„Teda Bello, popravdě jsem měl strach, jak tě Rose vezme, ale ty si udělala asi to nejlepší co jsi mohla,“ smál se Emmett a hned od zmiňované dostal facku, která krásně sedla a na mě se za něj omluvně usmála.

„To je dobrý, tak nějak jsem si zvykla, že si chce dobýrat každého,“ vysvětlila jsem ji.

„Alice, máš v nejbližší době čas?“ vzpoměla jsem si na matiku a rozhodla se využít mé kamarádky, která to určitě umí líp než zdejší učitelé. Jí se ale z nepochopitelného důvodu rozzářili oči.

„Půjdeme na nákupy?“ tak zas nepochopitelný to nebylo.

„Ne to ne. Já jen, že trochu hodně plavu v matice a potřebovala bych doučování, mohla bys?“

„Jo jasně. Klidně hned dneska u tebe, ale v sobotu vyrazíme na celý den na nákupy, abychom mohli doplnit šatnu.“

„Zajisté má paní,“ dělala jsem si z ní legraci, ale bylo mi jasné, že kdybych to neodsouhlasila hned v zárodku mohlo by to skončit nákupama každý den.

Zbytek oběda jsem si povídali o tom jak se mi líbí v mém domečku. Kypěla jsem na ně samou chválu a i Rose se smála, že se sama musí přesvědčit, jestli nejsou ta slova trochu moc. Jídla jsem se ani nedotkli, protože jsem na to ani neměli čas, ale nikomu z nás to nevadilo.

Po obědě jsem vyšla vstříct biologii. Tu jsem měla opět sama bez doprovodu, ale naštěstí mě učitel posadil bez představování do prázdné lavice opět na druhém konci třídy.

Biologie nebude těžká. Opět je to jen o paměti, na kterou si já nemohu stěžovat. Po téhle hodině jsem končila, protože mám neproniknutelnou omluvenku na tělocvik. Cullenovi už o ní věděli a hrozně se smáli, když jsem jim řekla, že na tělocvik jsem prostě jen hrozně líná. Mám spíš dojem jako by mi záviděli, jelikož já nechěla ubýrat na síle vymyslela jsem si toto, ale pro ně jako pro celou rodinu to asi nejde.

Dala jsem tý sekretářce, nebo co to je, ty papíry co po mě chtěla, ta si neodpustila mi připomenout, že na ty papíry od otce mám jen týden. Vydala jsem se tedy k mému vozítku a razila jsem cestu domu. Tam jsem si jen připravila matiku v obýváku a pustila TV, ve které dávali velké nic s mašličkou.

Alice naštěstí přijela hodinu po mě, takže jsem se nemusela nudit dlouho.

Vrhli jsme se do učení. Ze začátku se mi smála, že neumim vůbec nic, ale nějak to do mě po malých dávkách tloukla přímo do hlavy a já i pochopila mocniny. Kolem 8 jsme se na to vyprdly a jen si povídali.

„Tak co, našla jsi svý sebevědomí,“ smála se Alice, když si vzpoměla na příhodu z oběda.

„Jo, ale nebylo to vůbec lehký. Prošmejdila jsem celý dům a nakonec jsem ho našla za prádelním košem a vykřikovalo, že pokud jí ještě někdy uvidí tak zmizí do Afriky,“ smál jsem se s ní.

„No musím přiznat, že Emmett měl pravdu. Nikdo z nás si nebyl jistý jak tě přijme a to, že si ji pochválila její přednost, na který jí hodně záleží takovým tvým stylem jsi u ní hodně stoupla v ceně.“ podotkla už bez úsměvu.

„Já se zase musím přiznat, že to bylo plánovaný. Tak nějak jsem tušila, že si na tom bude hodně zakládat a rozhodla jsem se to využít ve svůj prospěch. Navíc lež to nebyla, takže co.“

„Bylo mi to jasný. Ona si toho sice nevšimla, ale ty vždycky, když vymyslíš nějakou kulišárnu trochu ti zorandžový oči. Vypadá to jako by jsi je měla v plamenech. Přišla jsem na to docela náhodou. Poprvý to bylo u toho jak se na Emmetta vylila ta barva, což ale nechápu jak bys v tomhle mohla mít prsty, a pak nevím proč, ale vždy při obědě,“ sakra, to jí tak budu věřit, určitě už má podezření, že znám jejich tajemství. No tak Bello 2 měsíce... to sis na ně nemohla dát pozor? Vždyť ti to Katy říkala, že na mě se používat detektor nemusí, protože pachatele u mě poznají pomocí očí.

Ztěžka jsem polkla.

„Vážně?“ trošku mi přeskakoval hlas... to je jako bych se právě přiznala.

„Jo, divné co? U nikoho jsem to ještě neviděla,“ řekla jakoby nic, ale asi jí hodně zajímalo proč je tomu tak. Naštěstí se nemění když lžu, jinak bych je měla furt nějak jinak barevný.

„No, nevím čí to je. Přísahám, že v tomhle jsem nevině,“ prohlásila jsem se zdvyženou rukou.

„Vždyť já vim. To přece ani nejde aby sis měnila jen tak sama sobě barvu očí,“ ale jde a je to docela jednoduché, řekla jsem si v duchu pro sebe.

„No nic, já už půjdu ať mamka nešílí strachy,“ mrkla na mě.

„A nechceš svést? Venku už je docela tma,“ slušnost je slušnost. Je mi jasné, že tam bude dříve než bych tam byla já autem, ale asi by to vypadalo divně.

„Ne to je dobrý. Asi zavolám Jasperovi nebo tátovi aby pro mě přijel mezitím půjdu pěšky.“

„Když myslíš, že tě někdo nepřepadne,“ usmála jsem se na ni.

„Dokonce to vím... co by si tak se mnou kdo počal.“

„To je fakt. Tebe by i vrátili zpátky hned potom co by jsi je přemluvila k nákupům,“ smála jsem se.

„Nevím co každému na tom vadí jít se mnou nakupovat,“ povzdychla si.

„To já taky nevím,“ dělala jsem vážnou tvář, ale uvnitř mě to vřelo.

Rozloučili jsme se a já zaplula do domu. Do rána jsem si jen opakovala matiku a snažila se podle knížek přiučit novým věcem.

Ráno jsem opět vstala na 8, ale rozhodla jsem se, že dneska si nevezmu na sebe nic obyčejnýho. Proto jsem si vzala krátkou černou minisukni, silonky, protože venku by měla být zima, modrý top, černé sáčko a modrý balerýny – vypadal jsem fakt dobře. Vlasy jsem si dala do volného ohonu a jen trochu jsem se nalíčila.

Ve třičtvrtě jsem mohla vyrazit do školy. Zaparkovala jsem na tom samém místě jako včera a rozhodla jsem se tentokrát na Alice počkat, snad mi pochválí mou róbu. Vylezla jsem tedy s auta, s tím, že se opřu o auto a počkám na ně venku. To jsem, ale neměla dělat.

Ty lidi jsou neuvěřitelní, při první příležitosti se na vás sesypou jak nějací supi na vzdechlinu.

Přišla ke mně nějaká holka, myslím, že s ní mám i nějakou hodinu. Měla vlasy - barva špinavej blond, na sobě rifle a teplou bundu. Byla celkem malá, asi jako já.

„Ahoj, ty seš ta nová Isabella, že jo?“ ne asi, jakoby jsi to nevěděla.

„Jo, jo to jsem já,“ promluvila jsem hodně znuděně a doufala jsem, že jí tak dám najevo, že o ní nemám zájem, nepovedlo se.

„Já jsem Jessica, všimla jsem si, že se bavíš s Cullenovými, ty je znáš?“ ta si asi nedá pokoj.

„Hmm...“ odkývla jsem to a házela na nově příjíždějící auto – červený kabriolet- zoufalé pohledy.

„No kdybys něco potřebovala tak se neboj a klidně za mnou přijdi, já ti ráda pomůžu,“ řekla, když si všimla kam se koukám.

Cullenovi mezitím vystupovali z auta a smáli se.

„Koukám, že už ses seznámila s drbnou školy, ale nějak nadšená s toho nejseš,“ dobýral si mě Emm, tak asi proto se smáli.

„S toho si nic nedělej, ona po nějaké době dá pokoj,“ uklidňovala mě Alice.

„Jak dlouho znamená pojem nějaké době?“ zeptala jsem se jí otráveně.

„Neboj to se poddá, jinak sluší ti to dneska.“

„Dík,“ zářivě jsem se na ni usmála a vyšli jsme vstříc 1. hodině.



Dnešní dopoledne proběhlo v celkem v klidu, dokonce i na matice jsem pochytila pár věcí a neztrácela se hned na prvním řádku nějaké rovnice a i jsem konečně pochopila co se děje na trigonometrii – matika, ale mnohem mnohem složitější. Kterého cvoka napadlo mě přihlásit na takovou hodinu? Nejspíš mě.

Na španělštině jsem se opět potkala s Jasperem a společně jsme se po skončení vydali na oběd.

Dneska už jsem měla hlad, a tak jsem si vzala nějakou bagetu a šla jsem za nimi ke stolu. Tam byli všichni nečekaně veselý a i Jasper vedle mě se tomu divil.

„Co se stalo?“ zeptal se Jazz, jakmile se usadil, já už se mezitím zakousla do té bagety.

„Edward... já ho vi... slyšela. Mluvili jsme spolu a říkal, že se v sobotu vrátí,“ odpověděla mu Alice a mě neuniklo, že chtěla říct jak ho viděla se vracet.

„Bello s tvým kouzlem osobnosti doufej, že si získáš i jeho jako každýho z nás,“ promluvila ke mně Rose.

„Mým kouzlem osobnosti?“ zdvyhla jsem nevěříčně levé obočí.

„Jinak si neumim představit, jak jsem si tě oblíbila tak brzo,“ usmála se na mě.

„Ale u něho si asi nešplhnu, když mu řeknu, že vypadá dobře. Mimochodem vyprávěla ti Alice příhodu s mým sebevědomím?“

„Jo doma nám to řekla.“ smála se když jsi na to nejspíš vzpoměla.

„Což mi připomíná, někdy bych se chtěl seznámit i s ním, musí s ním být sranda, když se schovává za prádelním košem,“ smál se Emmett na celé kolo.

„Jo klidně, ale momentálně odjel do Afriky a jen tak se nevrátí. Slíbila jsem mu, že už se s Rose potkávat nebudu aby chudáček netrpěl,“ přidala jsem se k němu.

Zbaštila jsem oběd a vydala jsem se na poslední hodinu. I ta uběhla v celku v pohodě a já razila domů. Tam jsem vyplnila ty papíry co po mém otci chtěla ta lochnesska z kanclu.

S Alice jsem se opět učila matiku a tentokrát i trigonometrii.

Večer jsem toho ještě chtěla dostat do hlavy poněkud víc, a tak jsem se furt učila.

V podobném duchu probíhal celý týden. Lidé se ještě pořád chtěli ke mně dostat, ale už v pátek byl zájem o mě poněkud menší.

V sobotu jsem vyrazila na plánované nákupy a musela jsem se přemlouvat, že na ní dneska nesmím použít svojí moc, teda pokud bych opravdu nechtěla ji dostat k doktorovi.

Protrpět bylo, ale o něčem jiném, ale rozhodla jsem si je užít a jí co nejmíň odporovat. Začali jsme v 9 hodin a čekala mě nečekaně i sranda. Alice měla nejspíš radost, že se vším souhlasím a tak mě nechala chvilkama i vydechnout. Skočili jsme i do knihkupectví, protože v mé knihovně byli pouze knížky do školy. Po skončení jsme vyrazili k mému autíčku, se kterým jsme jeli, obtěžkány taškami se všemi možnými logy od módních firem.

Alice odjela domu, chtěla se konečně přivítat se svým bratrem, který ke mně k domu přijel, ale ani nevystoupil, takže jsem ho nemohla zahlídnout.

Já naskládala všechno moje oblečení do skříní v šatně a musím přiznat, že zaplněná vypadá mnohem lépe. Převlíkla jsem se do normálního oblečení na doma a vyrazila jsem po týdnu stráveným na lidském jídle opět na lov.

Běžela jsem opět jako anděl a nohy mě zavedli opět na tu mýtinku. Žádnou vůni jsem tady už necítila, takže to znamená, že to byl jen nějaký potulný upír, naštěstí nechtěl ublížit mé rodince jinak bych to viděla. Mám podobnou schopnost jako Alice s tím rozdílem, že já vidím pouze, když se na mě nebo od teď i na mé svěřence blíží nebezpečí.

Nadechla jsem se tedy a ucítila poblíž nějakou veverku. No to není zrovna to co bych hledala. S toho bych se asi jen tak nenajedla. Zavětřila jsem tedy znovu a ucítila nějakého jelena, vyrazila jsem tedy tím směrem. Pásl se a nevěděl o mě. Nevím proč, ale zase jsem měla nějakou hravou náladu. Vznesla jsem se tedy do vzduchu a sedla si mu na záda, chytla jsem se parohů co měl a křičela na celý les.

„Hijé koníčku,“ smála jsme se jeho marné snaze mě setřást. Čekala jsem dokud se neunaví, mezitím jsem si připadala jak v aréně s divokými býky. Unavil se asi po pěti minutách a já se ho rozhodla za takovéto vzrušení mu připravit rychlou smrt.

Zlomila jsem mu vaz, slezla jsem z něho a zakousla jsem se do něj. Chutnal skvěle.

Když v něm nebyla ani kapička krve hodila jsem jeho tělo do nedalekého keře a vydala jsem se pomalu k domu.

Bylo poledne, když jsem přišla, takže jsem asi ještě 5 metrů před koncem lesa už raději přeměnila aby mě nikdo neviděl.

Vlezla jsem okamžitě do sprchy a smývala ze sebe nánosy bahna, ve kterých jsem se vyválela, když jsem toho mýho rozzuřenýho býka zabila.

Neděli jsem strávila u sebe v pokoji s knížkou v ruce a psychicky se připravovala na posledního člena, který mě zřejmě nenávidí.


6. kapitola <<< Shrnutí >>> 8. kapitola



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Black angel 7. kapitola:

 1
1. Temnonoš
27.09.2013 [23:07]

Božííí XXD Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!