Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Black angel 33. kapitola

Black angel 33. kapitolaKristova léta=D
Konečně jsem dopsala další kapitolu a mohu Vám jí sem dát. Vím, že nemáte rádi, když se podceňuju a já teď budu kašlat na svůj názor a povím Vám to, co chcete slyšet=). Tahle kapitola je ještě lepší než ta minulá. Rozhodně bude chvilku vážnější, ale možná by Vás i zajímalo, co dělala Bella už třetí den tam nahoře a jestli to někdo odnesl na životě.
Přeji příjemnou zábavu a nezapomeňte na mě s komentáři. Raketa=D

 

 

33. kapitola

Teď už běž,“ povzdychl si a položil hlavu do dlaní. Bylo mi ho líto, ale můj pocit z vítězství byl větší.
Vyběhla jsem ven, ale hned zalezla do pokoje. Tam byl takový poplach. Jen jsem doufala, že jim Barunka utekla.


Po zbytek dne jsem zůstala v pokoji a jen koukala z okna, jak tam všichni lítají sem a tam. Bylo zábavné je pozorovat a ještě lepší bylo, že se Barunka a Ivuška nenašly.
Večer byl v poklidu a stejně tak i noc, konečně jsem se mohla soustředit na toho Harryho Pottera, ale zrak mi spočinul ještě na něčem jiném a já už věděla, co budu dělat zítra. V klidu jsem dočetla zatím 4 knihy, kdy jsem si, ale zalíbila Cedrika, který nakonec umřel. Škoda, byl příjemný a takový počesný.
Ráno jsem se vydala za Bohem. Pomalu jsem zaklepala na dveře a počkala dokud mě nevyzve dál.
„Vstupte,“ ozval se jeho hlas.
„Dobrý den,“ usmála jsem se na něj zdvořile.
„Dobré ráno Isabello, co si přeješ?“ ptal se. Dneska byl milý, ani mrzutý, či jakkoliv podrážděný, ale v klidu se na mě usmál.
„Vzpoměla jsem si, že jste mi chtěl ukázat, jak to chodí tady na škole,“ připomněla jsem mu.
„Ó ano, děkuji, že jsi mi to připomněla a ty by jsi vážně se chtěla podívat, jak to vypadá u nás na škole?“ zeptal se.
„Pokud bych mohla... zajímalo by mě, jak to tady chodí,“ svěřila jsem se mu.
„Tak se nejdřív podíváš, jak vypadá naše výuka a potom jim povíš, jaká je ta vaše,“ nabídl mi.
Souhlasila jsem s jeho podmínkou a on vstal od stolu. Ukázal mi směr a vydali jsem se do vzdálených dveří na konci chodby. Až ty poslední byly ony a my se dostali do velké, bílé místnosti obdélníkového tvaru. Na vyvýšeném stupínku byla učitelská katedra a před ní žákovské lavice, kde se sedělo po dvou. Vypadalo to velmi starobyle a jako zdob minulých. Navíc ta neustupující bílá barva mi už začínala léz t na nervy a já měla co dělat, abych se nezcvokla.
„Milí andílci,“ začal Bůh. „Po velmi dlouhé době se mezi nás přišel podívat anděl z pekla.“ Děti zalapaly po dechu a nevěříčně se na mě dívaly. To si neuvědomily, že když jsem celá v černým a mám rohy, že asi zdejší nebudu? „Doufám, že jí mile uvítáte a postaráte se, aby si nepřipadala nijak odstrčeně.“ Já a odstrčená? To ta mimča budou kňourat, že už mě nechtěj. „Dneska vás učit nebudu, ale místo mě bude Archanděl Michael a potom tady anděl Isabella,“ ukázal na mě a dokončil svou řeč. Snažila jsem se na ně mile usmát, ale zase jsem to nepřeháněla. Posadila jsem se dozadu do poslední lavice, která byla volná a čekala na ten zázrak jménem Míša.
Přišel asi pět minut po mně, kdy ve třídě bylo jen šuškání a možná si to neuvědomili, ale sluch jsem měla stejný, možná ještě lepší než upíři.
Zkomavým pohledem jsem si ho prohlídla a musela uznat, že tělo měl hezký, na to, že mu nějaký ten pátek byl nevypadal k zahození, ale já mám svého Edwarda, po kterým se mi čím dál víc stýská.
Celou hodinu vykládal něco o tom, jak je lidský život důležitý a vzácný a jiný blbiny.
„Slečno Isabello, vy pracujete u vlkodalků nebo u upírů,“ zeptal se mě ke konci hodiny.
„U nejmocnější rodiny z upírů, prosím,“ odpověděla jsem.
„Teda u Vulturiů -“
„Ne, u Cullenů,“ skočila jsem mu do řeči a vyžívala se v jeho zmateném obličeji.
„Cullenovi? Kdo jsou?“ ptal se nechápavě. Teda nevědět, kdo je má rodina je skoro urážka.
„Cullenovi, je to velmi vážená rodina v upířím světě. Živí se zvířecí krví, protože dbají na lidský život,“ započala jsem s vysvětlením.
„Oni se neživí lidmi?“ zdal se okouzlen mým vypravováním.
„Ne neživí, zakladatel rodiny to dotáhl až tak daleko, že pracuje jako Chirurg v blízké nemocnici,“ osvětlila jsem mu.
„A to mu nevadí pach krve?“ nepřestával se záludnými otázkami. Jako by snad dělal průzkum.
„Nevadí, zvykl si tak, že už ho necítí.“
„Ale to je velmi zajímavé. Povězte mi něco více,“ domáhal se zjistit.
„Ráda bych, ale přeci jen je to má rodina a já ji mám chránit a výklad na potkání jaká je, k tomu asi neprospívá,“ namíchla jsem se a jen tak tak držela své slabé nervy na místě.
„Jistě, jistě to chápu,“ zvedl ruce v uklidňujícím gestu. „Ale přeci jen by jste nám nějaké informace o světě upírů mohla dát,“ pokoušel se udělat psí oči. Chlapče, na to choď do Aliciny školy, ta tě naučí, vysmála jsem se jeho snažení.
„Mohu vám říct jen základní informace. Je jich sedm. Všichni tvořímě páry,“ započítala jsem tam schválně i sebe. „Živí se zvířecí krví. Otec pracuje jako lékař a matka jako architektka, mladší obyvatelé domu chodí stále na střední a na vysokou školu. Chtějí s lidmi slynout a neubližovat jim.“ Snad toho nebylo moc.
„Úchvatné,“ zvolala. Jó chlapečku, kdyby jsi věděl co já. Bylo by všechno ještě zajímavější, ušklíbla jsem se. „Tak andílci, myslím, že já jsem pro dnešek skončil a nyní přenechávám místo černému andělu,“ zvolal na celou třídu a mě tím dal prostor si vyblbnout.
Šla jsem před tabuli a usmála jsem se mým škodolibým způsobem. Tohle nebe ještě nezažilo!
„Mohla bych vás poprosit, jestli bych jim nemohla vykládat sama?“ optala jsem se slušně, zahrála jsem skoro nervové zhroucení a on raději souhlasil a odešel.
„Těší mě děti, já jsem Isabella a dneska se odtud bez pocuchaných nervů nedostanete. Kdyby tu byl Emmett měli by jste to i s videem, ale takhle si musíme vystačit sami.“ Pohled do jejich vyděšených obličejů byl k nezaplacení.
„Začala bych, jak to chodí tam dole.
Není to nic jednoduchého to mi věřte. Za každé nadechnutí bez povolení se trestá ránou bičem,“ vymýšlela jsem si. „A to není všechno. Pokud jen kýchnete dostanete do zad ostnatou tyčí a není to nic příjemného to mi věřte. Nejhorší je, když promluvíte bez zvednutí ruky. To vás pak zavřou do železné panny a do vašeho těla se zabodávají malé jehličky. V každém centrimetru máte něco zabodnutého a jen obličej je ponechaný,“ mluvila jsem dramatickým hlasem a andělé přede mnou napjatě poslouchali.
„Když vás konečně otevřou a pokud jste tam byli jen týden můžete být rádi. Jednou tam na jednu dívku zapomněli na celý rok, až když tam dávali nového zlobivce si vzpomněli. Vraťme se k tomu, když vás pustí. Z každé malinké rány se začne řinout krev a není k zastavení. Předpokládám, že z vás by teklo to mlíko co chlastáte, ale z nás teče nefalšovaná krev a není k zastavení. Pokud do deseti minut nepříjdete na to, jak přestat krvácet zbyde z vás jen sušina. To je někdy i nejlepší, počkáte si až se vám ty ranky zacelí a pokud se najde nějaká hodná bytost a dá vám napít, vaše tělo se zregeneruje a jste v pořádku.
Znám však jeden příklad,“ vymýšlela jsem si dál, „kdy přítomný neměl žádné přátelé a dokud se náš Ďábel neslitoval, zůstal ležet na podlaze a každý ho přecházel,“ dokončila jsem nedobrovolně, protože se někdo začal hlásit, ale zůstal mi pocit toho, jak krásně umím zaujmout – úžasný. „Přeješ si něco?“ zeptala jsem se té dívky, která přede mnou máchala rukou, možná ji chtěla utrhnout.
„Jaký je Ďábel? Všude nám říkají, že je zlý, ale když pomohl tomu andělu, tak tak špatný být přeci nemůže,“ ozval se její dětský hlásek, který mi šel na nervy. Ještě, že žádné děti mít nemohu, jinak bych byla zralá do cvokhausu.
„Ale to víš, že je.“ Tati promiň, ale tomuhle se nedá odolat. „Neuvěřitelně krutý. Tomu andělu pomohl, jen proto, že potřeboval aby mu někdo ostříhal nehty na nohou a všichni ostatní už práci měli. Taky ho dlouho přeskakoval a nevšímal si ho. Už jste ho někdy viděli?“ zeptala jsem se jich. Jako odpoveď se mi dostalo záporné zavrtění hlavou od všech přítomných.
„Tak já se Vám ho budu snažit popsat,“ usmála jsem se shovívavě a už přemýšlela, co by se na tátovi dalo zošklivit. „Je neuvěřitelně vysoký a jen díky němu jsou tak pekelné jeskyně se stropem vysoko nad hlavou. Je celý červený a jeho vlasy a vousy mají černou barvu. Svou černou bradku si každodenně natáčí, aby prý tak vynikla jeho krása. Samozřejmě, že to nedělá on, ale někdo jiný, podle jeho nálady se rozhoduje mezi anděly nebo hříšníky. Vlasy má neuvěřitelně dlouhý, ale mastný. Občas se dívím, že mu neutečou z hlavy a nevolají o pomoc,“ usmála jsem se. „Na hlavě má dlouhé, zakroucené rohy. Místo očí a bělba má jen červeno, nic víc, jen červená... asi krev. Když na vás hledí máte neuvěřitelný strach. Po celém těle má různé jizvy a od půlky pasu dolu je pokrytý srstí. Místo nohou má kopýtka a taky nesmíme zapomenout na jeho ocas. Ten rád využívá jako bič a z vlastní zkušenosti vám musím říct, že není moc příjemné s ním dostat.“
Samozřejmě, že táta vypadá jinak. Nejen, že vypadá podobně jako jeho bratr, ale je mu spíše protikladem, ale taky má hodnou duši, která odpouští snad každý přestupek. Jen ty velké trestá a to hodně, jenomže se to stává tak málo, že ani nemá cenu se o tom někam zmiňovat.
Pohled na děcka mě utvrdil, že jsem skvělá herečka. Zdály se být otřesení a vystrašení.
„A teď bych vám mohla povědět něco o tom, jak se dělají vaši budoucí svěřenci,“ usmála jsem se nevinně a z pod kožené bundy, kterou jsem dnes měla na sobě, jsem vyndala knihu kamasutry od Emmetta. Ten snad musel tušit, že něco takového budu dělat.
„Ví to někdo z vás?“ zeptala jsem se zvědavě. Jako na potvoru zvedly všichni ruce, že by už tady braly sexuální výchovu? „Prosím?“ vyzvala jsem malou holčičku z první řady.
„Lidská miminka vznikají za požehnání našeho pána,“ usmála se ta snaživka a sedla. Naštěstí s ní všichni souhlasily a mě tak vyklidily pole působnosti.
„To je možná podle vás, ale ve skutečnosti to je velmi zvláštní proces. Dovolila jsem si na to vzít i speciální literaturu, protože to nemusí být lehké jen tak pochopit,“ nechala jsem knihu kolovat a postavila se před tabuly. Snažila jsem se věrohodně nakreslit pohlavní orgány, ale Emmett by v tom byl lepší.
„Takže začneme. Zárodek vzniká velmi...“ Mám jim znepříjemnit sex? Co může být lepšího... „nepříjemným a bolestným zákrokem a to tak, když muž vstoupí do ženy svým pohlavním orgánem. V těle své partnerky vypustí miliony malých buněk, které mají zaúkol pouze jedno – najít největší buňku ženského organismu – vajíčko. Většinou se bunečnou blánou dostane pouze jedna spermie, jak se říká pohlavním buňkám muže.
Při splinutí vzniká...“ Odborně, neodborně? Jednoduše! „Oplozené vajíčko, které se dále dělí až vznikne embryo, později plod až k porodu, kde se narodí plnofunkční miminko. V knize, která koluje mezi váma, a která vás hodně zaujala, jak vidím, jsou způsoby spojení muže a ženy,“ usmála jsem se a měla jsem co dělat abych se udržela. Jejich unesené obličeje nad knihou byly k popukání. Bylo mi jasné, že v mnoha státech bych byla za tohle zavřená za kažení morálky mládeže, ale ani mně není osmnáct a navíc tady v nebi? Přece je tu vševědoucí Bůh a ten by zasáhl, kdyby se tu dělo něco nekalého.
„Říkala jste, že to bolí, ale tady mají podivně zkřivené obličeje,“ zeptala se jedna dívka bez hlášení.
„Víš děvenko za tohle, jak jsi se zeptala, bys byla potrestána u nás, ale já to přejdu. Ano je to bolestivý, ale tohle jsou herci a navíc se v bolesti vyžívají, proto jsou jejich tváře tak uvolněné a vyjadřující radost,“ vysvětlila jsem jí. Byla jsem na sebe hrdá, tohle se nedělo každý den, abych takhle lhala a ještě se v tom tak vyžívala. Kdyby ti drobečkové znaly pravdu...
„Je vám už vše jasné?“ zeptala jsem se.
„Jen jestli mohu,“ zeptal se nějaký klučina vzadu ve třídě u něhož kniha už byla.
„Ano, co si přeješ,“ vyzvala jsem ho.
„Zajímalo by mě, jaký to je chránit upíry. Už jste měla nějakou akci, při které byli oni ohroženi?“ ptal se na asi nejrozumnější otázku.
„Ano, už jsem jich pár měla, i když jsem nastoupila nedávno. Moje rodina, ačkoliv se o tom nemluví, je nejmocnější a největší rodinou. I Vulturiů je méně. Jich je v rodině pouze 6. Bratři a jejich ženy. Zato Cullenů je sedm a i já se už pomalu počítám do rodiny a z toho vzniká, že už jsme o dva v přesile.
Aro se dokonce jednou pokoušel o naše zneškodnění, chtěl mne, Edwarda, Alice a Jaspera, kteří mají zvláštní schopnosti. Naštěští jsem na to přišla včas a díky mé jedné schopnosti jsem mu zabránila v útoku. Nemužu si být ale jistá, jestli jeho vášeň o talenty a snaha být nejmocnější jednou nezlomí i mé kouzlo a on se bude znovu pokoušet o nás a o zničení zbytků Cullenů. V ten moment by mi asi nepomohl žádný z mých darů, možná jen pár a my bychom stejně museli do války, kde si nejsem jistá, jak by mohla dopadnout, protože by si na nás vzal celou svou gardu,“ svěřila jsem se tomu malému chlapci všimla jsem si, že všichni okolo nás náhle se zájmem poslouchají.
„I toto týdení odtrhnutí může být nebezpečné, ale já důvěřuji svému vidění a tomu, že ačkoliv sem vám říkala jaký je táta, nedopustil, aby se jim něco stalo.
Možná tě to překvápí, ale to není všechno, co se za mojí službu u nich stalo. Jedna z nich. Přesněji Alice, byla ve smrtelném nebezpečí. Obklopovali ji hladové plameny a drásaly se po ní. Naštěstí jsem tenkrát přišla včas,“ usmála jsem se nad vzpomínkou, kdy jsem jim nakonec vyklopila, kdo já doopravdy jsem.
„Páni, to je poutavé a zajímavé. Myslíte, že budeme taky takhle zachraňovat?“ ptal se dál.
„Nejsem si jistá, já vás moc neznám, ale vzhledem k tomu, že o vás nesmí vědět takové dobrodružství nezažiješ a pokud, tak se to nestane víc než jednou.“
„Mohla by jste nám říct, co máte všechno za schopnosti?“ Připadala jsem si s ním jako u výslechu.
„Ráda bych, ale nesmí se to. Může ti stačit jen to, že jsem nejmocnější anděl a možná i mezi všemi než jen mezi černými.“ Chlapec překvapeně vydechl.
Pokračovala bych v trápení dál, ale ozvalo se zaťukání a za nima trochu načuřený Bůh.
„Isabello, mohli bychom si promluvit?“ snažil se ptát zdvořile, ale jeho zuřivost byla více než jasná.
„Ups,“ usmála jsem se a dala si ruku před pusu.


Možná Vás teď trochu naštvu, ale asi bych potřebovala tak týdenní volno. Mám náladu na vraždění a ač to může být překvapující v téhle kapitole jsem si užívala to popisování, co by se mohlo ještě stát s Vulturiovými. Prozradím Vám, že už žádnou velkou akci nechystám, ale při psaní mě napadl Sad End... z čehož vyplívá, jak na tom asi jsem. Já zastánce Happy Endů. Alespoň jsem si trochu zopakovala Somatologii =)

S tím volnem se uvidí. Mám podivnou osobnost a má nálada je hodně přelétavá a zítra se mohu probudit úplně normální nebo na tom můžu být ještě hůř... a tím bych opravdu nebohé postavičky zabila.

32. kapitola <<< Shrnutí >>> 34. kapitola



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Black angel 33. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!