Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Black angel 30. kapitola


Black angel 30. kapitolaPáni už třicátý díl? To je teda věc. Navíc má povídka už 157 stránek ve wordu.
Hned ze začátku vás chci upozornit, že jsem jednu část, přesněji část 15+, psala úplně poprvé a tak to dopadlo, tak jako to dopadlo - katastrofálně, to vám teda povím.
V další kapitole Vás čeká nebe, konečně, ale ještě než se k němu dostaneme bude Carlisle zuřit a připravovat si trest pro naše Bondy.
Tenhle díl je věnovaný Akimamat, mojí velké inspiraci u tohohle dílku (Jsem s ní za tohle vyčachrovala TL=D)
A nakonec přeji příjemné čtení a zanechte mi prosím dole komentář.

EDIT: Ta scéna byla vymazána. Vážně jsem se za ni styděla. ;)

 

30. kapitola

Nespí, ale asi jsem měla halucinace,“ vysvětlila a raději si šla sednout na gauč. Těžce dosedla a dívala se na vypnutou televizi.

Co jsi ji to napovídal?“ zeptala jsem se šeptem Edwarda, který se celou dobu otřásal zadržovaným smíchem.



„Tady ne, jinde,“ pošeptal mi do ucha a začal mě tahat za ruku.

Vedl mě lesem až na louku, kde jsem předtím nechala svůj ubrus. Přihopsala jsem k němu a vzala ho do ruky. Otočila jsem se na Edwarda, ale ten se jen pobaveně usmíval.

„Tak copak jsi jí řekl?“ ptala jsem se znovu.

„Opravdu tě to teď zajímá?“ políbil mě na nos, pokračoval na oční víčka a nakonec mě políbil na rty.

„Myslím, že nade mnou stále vládne zvědavost,“ zašeptala jsem roztřeseně. Hodně mi znemožňoval myslet těmi jeho neustálými polibky, které se jemně dotýkaly mých tváří.

„Opravdu?“ usmál se a přesunul se na mé ucho. Zaklonila jsem hlavu, ale stále jsem se pokoušela myslet.

„Hmm,“ odsouhlasila jsem, ale nic jiného jsem ze sebe dostat nemohla.

„Já s tím klidně přestanu,“ zašeptal a pokračoval po čelisti k bradě a pak se přesunul na krk.

S tím kouskem rozumu, co mi zbyl, jsem se snažila vymyslet, jakou odpověď mu mám dát. Vyhrála má zvědavá polovina.

„Promiň, ale i když se opravdu snažíš změnit mé myšlenkové pochody nedaří se ti to,“ vzpamatovala jsem se.

„Ty jsi neskutečná,“ usmál se a konečně mě přestal rozptylovat. Líbilo se mi to a moc, ale tak trochu mě zaráží fakt, že se chtěli Tanyi zbavit a ne ji znovu zavolat zpátky.

„Proto mě miluješ?“ políbila jsem ho na nos a stáhla na zem. Přiměla jsem ho, aby si lehl a já jsem si ustlala na jeho hrudi.

„A copak chceš vědět?“

„Proč jste Tanyu přivedli zpět? Myslela jsem si, že se ji chcete zbavit,“ začala jsem.

„Původně ano, ale pak Alice napadlo, že by nebylo špatný, kdybychom si z ní vystřelili na druhou a napovídali ji, že to všechno se nestalo,“ podal mi vysvětlení.

„No jo, ale takhle se ji nezbavíte,“ uvažovala jsem.

„Lásko, ale ty jsi zapomněla na to, proč všechno tohle děláme. My jsme chtěli, aby Tanya ochutnala vlastní medicínu. Pokud si pamatuješ, tak jsem s tím začali teprve, když se rozjela a my prostě jenom chtěli, aby zmlkla. Neříkám, že by se mi nelíbilo, kdyby doopravdy odjela, ale i takhle bude krásný pohled na opupínkovanou tvář Tanyi, která je momentálně hodně vedle a to jí ani nemusíš číst myšlenky, abys to viděla.“

„Takže teď bude hodná?“ ptala jsem se nechápavě.

„Měla by být taková, jako když přijela. To znamená, že po tobě bude znova házet zkoumavé pohledy, ale tentokrát kvůli jinému důvodu,“ smál se.

„A co jsi jí teda řekl, když jsi ji uviděl v lese?“

„Moc se jí toho říct nedalo. Pořád se mě ptala co tam dělám, a že jsi vstala z mrtvých. Jenom jsem jí řekl, že jsem se šel proběhnout, ale ty jsi doma s Alice a něco jste plánovaly,“ hladil mě ve vlasech.

„A ona?“

„A ona mi řekla úplně všechno, co jsme ji provedli, ale já jsem se smál, že na tohle by neměl ani Emmett, což je pravda. Od nynějška se nechci příliš hádat s Alice. Je nebezpečná,“ přemýšlel nahlas.

„A jak to teď půjde dál?“

„Zítra se vrátí ostatní z lovu. Carlisleovi musíme nějak decentně povědět, že za tu její vyrážku můžeme my a taky mu říct příčinu, proč má na sobě zelené puchýře,“

„Ty jsi věděl, že dostane vyrážku?“

„Ne, ale o to větší to bylo překvapení, když jsem ji uviděl. Bylo to dost nechutné. Myslím, že na tuhle návštěvu jen tak nezapomene a my máme štěstí, že to můžeme svést na toho medvěda. Ten si taky musel vytrpět své,“ smál se jak pavián. „Už ti došly otázky?“ zeptal se najednou vážně.

„Otázky jo, ale musít ti teď říct něco já,“ povzdechla jsem si. Při tom vykonávání naší pomsty, jsem na jedno úplně zapomněla.

„Povídej,“ usmíval se. Však tobě spadne hřebínek.

„Za tři dny jdu do nebe,“ zašeptala jsem.

„Já vím,“ zatvářil se smutně.

„Ještě před tím bych chtěla někoho navštívit, ale asi s tím nebudeš souhlasit,“ řekla jsem obezřetně.

„O co jde?“

„Víš, jak jsme se kdysi hádali?“ přikývl. „Já jsem tenkrát utekla do La Push. Tobě jsem to asi neřekla, ale je tam další anděl. Slíbila jsem jí, že jí ještě určitě navštívím a myslím, že tohle je nejlepší doba.“

„Opravdu musíš? Teď, když máme zase čas pro sebe?“

„Promiň, ale slíbila jsem jí to a nezapomeň, že na nás čeká celá věčnost,“ snažila jsem se odlehčit náladu.

„Možná celá večnost, ale já si ji chci užívat už teď,“ převalil se na mě a díval se mi do očí.

„V posteli to je pohodlnější,“ usmála jsem se.

„Ale ta je moc daleko,“ rozhodl a spojil naše rty. Když pomaličku sjížděl rukou k triku, co jsem měla na sobě musela jsem mu připomenout, že se v něčem taky máme vrátit.

***

„Miluji tě,“ vydechl a něžně mě políbil.

„Já tebe,“ zašeptala jsem sotva slyšitelně a položila jsem se na jeho hruď.

Nějakou dobu jsme jen mlčky leželi vedle sebe. Hladil mě ve vlasech a já jeho na prsou. Momentálně jsem byla nejšťastnější tvor na světě a z jeho louky se mi ani za mák nechtělo.

„Je to i tvá louka,“ zašeptal do ticha a já si uvědomila, že mi stále může číst myšlenky.

„Ale našel jsi ji ty,“ odporovala jsem mu a štít mezitím stáhla na své místo. Povzdechl si.

„Jenomže já jsem ti ji daroval,“ usmál se. Měl pravdu, byla to naše louka.

„Děkuji,“ pronesl po chvíli ticha.

„Za co?“ ptala jsem se nechápavě.

„Že jsi mi umožnila nahlédnout do tvé mysli.“

„Jsem ráda, že jsem tě potěšila,“ usmála jsem se a políbila ho.

Jenomže jsem nezůstali jen u polibků a já se náhle objevila opět pod ním. Líbal mě po celé tváři a sunul se pomalu, i šnek by byl mimochodem rychlejší, na můj krk. Myslím, že by jsme skončili tam, kde před chvilkou, kdyby se z druhé strany louky, kam odlétly jeho rifle, neozval protivný zvuk mobilu.

„Necháme ho zvonit,“ zašeptal mi do ucha.

„Nemám žádné námitky,“ usmála jsem se a převalila se na něj. Začala jsem mu vracet polibky, které před tím dával mě. Chytil mě za pas a víc si mě k sobě přitáhl.

Jenomže ten mobil nás nechtěl nechat na pokoji. Neustále zvonil a nechtěl s tím jen tak přestat.

„Zabiju toho, kdo ti volá,“ řekla jsem naštvaně a šla k jeho kalhotům, kde se nacházel jeho mobil. Můj byl někde v našem pokoji.

Na displeji se čnělo jedno jméno. Mělo mi být jasný, že nikdo jiný by nás neotravoval.

„Co chceš,“ zvedla jsem telefon a naštveně jsem do něj zakřičela.

„Promiň Bello, já vím, že vás ruším v tu nejméně vhodnou chvíli,“ zasmála se, „ale už přijeli ostatní z lovu, tak by nebylo na škodu je přivítat,“ drmolil Alicin velmi pobavený hlas. Měla jsem neskonalou touhu ji uškrtit.

„To by jsi mi neudělala,“ ozvalo se v mobilu.

„Promiň Alice, ale opravdu by vadilo, kdybychom je přivítali, řekněme o půl hodiny později?“ snažila jsem se zklidnit. Mezitím jsem došla k Edwardovi zpátky a uvelebila jsem se v jeho náručí.

„Možná by to počkalo, ale Carlisle nám chce udělat kázání, že to, co jsme provedli Tanye jsme přehnali,“ mluvila o poznání tišeji.

„Mohu to tedy chápat tak, že nás chce seřvat najednou a ne každýho zvlášť?“ ptala jsem se naopak hlasitě, pokud by byl blízko určitě to slyšel a nejen on.

„Jo tak nějak. Do pěti minut ať jste tady nebo si pro vás příjdu,“ řekla výhružně a zaklapla telefon.

„To abychom se začali oblíkat,“ pošeptal mi Edward do ucha.

„To abych zabila svojí svěřeňkyni,“ zamýšlela jsem se opět nad touhle teorií.

„Myslím, že by ti tvůj táta nepoděkoval,“ usmál se a začal vstávat. Hledal naše oblečení, ale to bylo opravdu všude. Nakonec mi hodil všechno až na jednu ponožku. Nechala jsem to být, popadla do jedné ruky ubrus, do druhé Edwarda a mohli jsme jít.

Doma jsme byli sice do dvou minut, ale díky našemu hledání jsme přišli o minutu později. Naštěstí si Alice ušetřila poznámky a my jen poslušně šli, jako stádo ovcí, ke Carlisleovi na přednášku o chování.

„Posaďte se,“ zamračil se na nás jakmile jsme zavřeli dveře. Bez jediného nádechu jsme tak vykonali a jen čekali na ortel.

„Co jste si mysleli, že děláte,“ zeptal se nás rozčíleným hlasem. Musel to být opravdu velký průšvih, když se tvářil tak ošklivě.

„My jsme jen chtěli dát Tanye ochutnat vlastní polívčičku,“ špitla Alice a zkoumala při tom vzorek na podlaze. Možná si s ní taky bude rozumnět jako já s ubrusem.

„A to jste jí museli přivodit tu vyrážku a zřejmě i šok?“ ptal se už klidnějším hlasem.

„Vyrážku nikdo z nás neplánoval,“ promluvil Edward. Já jsem na to nějak neměla odvahu se mu postavit tváří tvář. Jsem asi první anděl co je srab.

„A co se tady vlastně stalo,“ rezignoval.

Slova se zmocnila Alice a velmi nadšeně říkala, co všechno vymyslela. „Jen si to představ. Nejdřív jsme udělali to s tou barvou. Bella ji normálně zmrazila a když byla Tanya pod plechovkou tak to stahovala až se na ni vylila. Potom ji Edward svedl a napatlal na ni šlehačku, z čehož mimochodem máme fotky, pokud chceš,“ mrkla na něj. „Hned na to ji vzal na náš lov s medvědem. Toho jsme předtím pořádně opili, ani hnout se nemohl,“ rozesmála se. „Když ho vypila tak se vrátili a my ji připravily menší oblečení a zmenšená zrcadla. Mysleli jsme si, že si bude myslet, že přibrala, ale objevila se ta vyrážka.“

„Ale ona si opravdu myslela, že přibrala. Proto taky byla pořád v pokoji. Věčně se kontrolovala v zrcadle a šlapala na váhu,“ potěšil nás Edward.

„To je moc dobrý,“ usmála se Alice a začala si třít dlaně. „Tak pokračujeme. Nechali jsme jí den oddych a pak jsme zabili Bellu.“

„Cože jste?“ vyjel najednou Carlisle a mě sledoval ostřížím zrakem.

„Zabili jsme Bellu,“ řekla jakoby nic Rose a potutelně se usmívala.

„Jak?“ nedostal ze sebe víc.

„Jasper na ni zaútočil a pak ji vysál,“ vypověděl mu Edward, který byl o dost klidnější, když se dozvěděl, že mu neumřu.

„Dokonce mám i jizvu, hele,“ smála jsem se a strhla si límeček od košile. Carlisle přišel blíž a začal si ji prohlížet.

„Neuvěřitelné,“ zamumlal, ale vrátil se za stůl. „Jak jste to udělali?“

„Bella se řízla do prstu a já, protože jsem to čekal, tak jsem vystřelil, ale popravdě Bello, chutnal jsem lepší,“ zakřenil se na mě Jasper.

„Taky si nech už zajít chuť,“ vyplázla jsem na něj jazyk jako malá holka.

„Tak pokračujeme ne? Edward potom její tělo odnesl. Mimochodem, všichni jsme byli vyplašeni, protože jsme si mysleli, že doopravdy zemřela, ale když potom stáhla svůj štít, tak jsme si všichni oddychli. No nic. Edward ji odnesl a ona se tam pak převlíkla do krásného oblečku a vrátila se jako anděl. Máme pak natočeno, jak se Tanya tvářila, když jí uviděla,“ smála se jako smyslů zbavená Alice.

„Jo, pak z toho udělám video a šoupnu na net,“ řehtal se Emmett.

„Tak to ať tě ani nenapadne! Pokud vím, tak tam byla Bella jako anděl, takže by z toho mohl být průšvih!,“ rozkřičel se opět Carlisle.

„Promiň,“ řekl ublíženě.

Carlisle se mezitím uklidnil, a tak Alice pokračovala. „Jakmile jí Bella řekla, že si má jít zabalit, tak doopravdy šla, ale chtěla utéct. Původně to byl náš nápad, ale mě napadl ještě mnohem lepší. Edward ho samozřejmě z mých myšlenek slyšel a hned vyrazil. Šlo o to, že by bylo ještě mnohem lepší, kdybychom jí nakukali, že to všechno si jen vymyslela, a že díky tomu medvědu měla halucinace. Měl jsi vidět, když se vrátila,“ rozesmála se.

„To je sice hezký, ale teď mi vysvětlete, co mám udělat s tím jejím obličejem,“ zvážněl Carlisle.

„Tak jí dej nějakou mast, že to lidem pomáhá a třeba až zmizí alkohol v jejím těle tak zmizí i ty pupínky,“ uvažovala jsem nahlas.

„No jasně Clean&Clear. A máš to vychytaný! Že mě to nenapadlo hned,“ začal se řehtat Emmett.

„Je to podivné, ale myslím si, že v tomhle má Emm pravdu,“ zašeptala jsem. Nerada jsem přiznala, že fandím jeho ideím.

„Dík sestřičko,“ poplácal mě po zádech. Proč mi všichni začali říkat sestřičko? To mě opravdu tak moc přijali do rodiny, že jsem se stala až jejich sestrou? Potěšilo mě to, jen co je pravda, ale cítila jsem za tím nějakou levárnu a to se mi moc nelíbilo. Nepomohlo ani, když Edward vedle mě, sice potichu, ale o to výhružněji zavrčel.

„Myslím si, že máte pravdu. Pokud, ale ten alkohol vyprchá a její pleť bude stále stejná, tak nevím, co si s tím počnu,“ zatvářil se bezradně náš velký otec.

„Ale ona určitě nebyla první ani poslední upír, který vyzkoušel alkohol. Je možné, že lidská krev ji ředí jinak a proto nemají ostatní upíři zelenou vyrážku, ale i tak jim něco musí být. Pamatuji se, že když jsem kdysi ochutnal krev jednoho ožralého individua nebylo mi po něm také dvakrát hej, ale asi po třech dnech to přešlo,“ svěřil se Edward se svojí minulostí a teorií. Věděla jsem, že nějaký čas žil na lidské krvi, ale i tak pro mě bylo tohle přiznání překvapující. Na povrch jsem nedala nic znát, přeci jen jsem věděla koho lovil a všichni ti lidé skončili u nás, ale přesto to ve mně škublo.

„Máš pravdu, určitě nebude první ani poslední. Snad to samo zmizí.“ Carlisle byl potěšen z tohoto zjištění. „Ještě něco, než vás propustím,“ usmál se na nás a v jeho očích svítily jiskřičky pobavení. Neobvyklé v jeho moudrém obličeji. „Přál bych si, aby se ty kamery stáhly z domu. Video chci samozřejmě vidět, ale prosil bych, aby jste už nic nedělali nikomu. Ani Tanye, když za náma příjde na návštěvu a ta se tu hned tak neobjeví,“ usmíval se. Museli si opravdu prožít peprné chvilky s Tanyou, když schvaloval i to, co jsem jí provedli.

Konečně nás propustil a my se mohli rozejít do svých pokojů. Jako na nějaký neviditelný povel, ale všichni šli za námi do mého, respektivě našeho, pokoje.

Hned jak se zavřely dveře jsem na ně vyjela. „Proč jste sem šli?“ No vyjela. Jen jsem se hodně nechápavě zeptala.

„Protože tenhle jediný pokoj je volný a je ve druhém patře, když budeme šeptat, tak nás nikdo neuslyší,“ vysvětlila mi Alice a při tom nechápavě kroutila hlavou. Div, že si nepleskla rukou do čela.

„A co budeme probírat?“ ptala jsem se nechápavě.

Jasper si ztěžka sedl na naší postel. „Že jste ale byli vyklepaní,“ začal se smát a mě až teď došlo, že ta nervozita, která z nás sálala musela být pro něj strašná.

„To mi povídej. Chvilku jsem si myslel, že nám i Carlisle něco udělá. Takovýho jsem ho ještě neviděl,“ přidal se Emmett.

„I podle myšlenek nám chtěl udělit nějaký trest, ale nemohl vymyslet žádný působivý. Myslím, že ten alkohol mu pomohl, začal se jím zaobírat a nás už chtěl dostat z místnosti,“ připojil se i Edward.

Kluci seděli na naší posteli a povídali si jako nějaké staré drbny z vesnice. My jsme jen postávaly u dveří a byly jsme mimo jako lední medvěd v Africe.

Štěbetali i o dalších věcech, které se většinou týkaly toho videa a jeho následného užití. Emmett to chtěl vážně někam poslat, ale kluci ho nakonec přemluvili, že by to nebyl dobrý nápad. Jasper si zase vedl svou, že to bude krásný rodinný video a Edward si z toho chtěl udělat spořič displeje na počítači.

My jsme stále postávaly na stejném místě. Potom do mě Alice praštila a hlavou pokývala na dveře. Pochopila jsem z toho, že chce abychom my odešly a nechaly tam ty drbny osamotě. Velmi potichu jsme se vytratily z pokoje a mířily si to až do haly v přízemí, kde se hned Rose rozesmála na celé kolo.

„Co to sakra bylo?“ ptala se, ale mezi výchu smíchu jí nebylo moc rozumnět. Po vteřině jsme na tom byly všechny stejně a mě ještě k tomu slzely oči od smíchu a bránice mě strašně bolela.

„Já nevím, ale mít tam kameru, tak bychom tohle opravdu někam poslaly,“ řehtala se Alice.

Všechny tři jsme dosedly na gauč a snažily se zklidnit. Jenomže se nám vždy před očima mžikl obraz kluků jak sedí na posteli v turecké sedu a živě diskutují o videu.

„Tohle mi bude opravdu chybět,“ vydýchávala jsem se. Snažila jsem se přemluvit mé břicho, že už se smát nebudu a tedy by mě mohlo přestat bolet, ale nereagoval pacholek.

„Proč, ty někam jedeš?“ ptala se překvapená Rose a k smíchu jí náhle nebylo.

„Jo, zítra do La Push a za tři dny do nebe. Před tím si ještě musím promluvit s tátou, protože si pamatuju, že mě prosil o to, abych se u něj zastavila než odcestuju za jeho bratrem,“ řekla jsem smutně.

„A proč?“ ptala se nechápavě.

„Prohrála jsem s Katy sázku. Dohodly jsme se, že pokud budu po dva měsíce mlčet o tom, kdo jsem, tak vyhraju a Katy odjede, ale prohrála jsem, tak tam jedu já,“ vysvětlila jsem jí.

„A Edward už to ví?“

„Dneska na louce jsem mu to řekla,“ vzpomněla jsem si na náš rozhovor hned po... kdybych byla opravdový člověk, byla bych červená až na prd... sedince.

„Jo tak na louce,“ zajiskřilo ji v oku. „Alice říkala něco o tom, že předtím by vás nerada rušila, že si musíte něco říct,“ provokovala mě má blonďatá sestra.

Podívala jsem se na zmiňovanou, ale ta se ksichtila jako by spolkla citron. „Jo měli jsme co ehm... prodiskutovat,“ dostala jsem ze sebe a sklopila zrak. Rose se rozesmála a objala mě.

„Víš, že tě mám ráda? Jsi asi ta nejlepší pro našeho Edwarda,“ smála se a Alice se k ní přidala.

„Kdybys ho viděla před tebou. Byla s ním nuda, ale jakmile ses objevila je s ním o poznání větší legrace. Nejdřív, jak jste se nenáviděli. To jsme si z něj pořád utahovaly a teď když už jste skutečně spolu je mnohem šťastnější a víc se zapojuje,“ objasnila mi situaci Alice.

„Ale stejně je zváštní, že mě je šestnáct a jemu přes sto. Mám moc starýho chlapa,“ usmála jsem se.

„Bello, copak nevíš, jak je to s námi upíry? My zamrzneme i psychicky v tom věku. Takže i jemu je ve skutečnosti 17. Je trochu vyzrálejší na svůj věk a mnohem chytřejší, ale chovat se bude vždycky stejně,“ vysvětlovaly mi obě najednou.

„Tak to pak mám blbý. Já dokončím svůj vývoj až v osmnácti.“

„Ale jdi ty. Jenom vyrosteš z té puberty, v jaký jsi teď,“ začala se smát Rose. Hodila jsem po ní polštář a vyhrožovala, že ona je v pubertě stále a to jí má být osmnáct. Alice se k nám přidala a my tak začaly suverénní polštářovou válku. Chovaly jsme se všechny jako mimina.

Kluci se k nám asi v polovině přidali. Nějak jim nedošlo, že jsme o společnost nestáli. Klidně se k nám přidali a my se tak rozdělili na páry. Já samozřejmě proti Edwardovi. Skončili jsme tehdy, když mi Emmett jedním ze svých polštářových útoků vykloubil rameno. Ještě štěstí, že se rychle hojim pokud chci, ale i tak jsme museli za Carlislem, který mi to nějakým podivným chmatem, a že dost bolel, vrátil na původní místo. Hned potom se spustilo hojení a já už za pět minut byla fit jak rybička. Jenomže jsme už nehráli, Edward mi to zatrhl. Někdy byl horší než můj táta. Začala jsem si zvykat, že ani v myšlenkách jsem nesměla urážet tátu, protože o sobě dával pokaždé vědět pomocí hromu. Ani teď tomu nebylo jinak. Někdy mám pocit, že nedělá nic jiného než že straší v mý hlavě. Další hrom.

„Venku bude bouřka?“ zeptal se zájmem Emmett.

„Já nevím o ničem. Tyhle hromy se dneska neměly objevit,“ tvářila se nechápavě Alice.

„Za to můžu já,“ špitla jsem.

„Ty ovládáš počasí?“ ptal se vykuleně Emmett.

„Ne, ale táta zřejmě jo,“ řekla jsem skrz zuby. Jako naschvál se zase ozval hrom. Tati, jestli mi nenecháš nějaký soukromí, tak tě asi uškrtím! Vykřikovala jsem v myšlenkách. Jako odpověď se na vteřinu rozpršelo a hned přestalo. To by mě zajímalo, co tohle mělo znamenat. Buď se dole otřásá smíchy nebo je pěkně vytočenej. Budu doufat v první možnost.

„A mohl by zařídit, aby byla bouřka?“ Zájem v jeho hlase byl skoro hmatatelný.

„Proč?“ byla jsem obezřetná.

„Už dlouho jsme nehráli baseball,“ vysvětlil.

„Na to si budeme muset ještě počkat. Vhodné počasí se na to objeví až za měsíc,“ našla Alice nejbližší termín.

„Nechci být nijak otravný, ale pokud vím, tak si Bella pořád hraje na člověka, bude půlnoc,“ upozornil nás Jasper.

Nedobrovolně jsem se tedy odebrala do postele, která byla po útoku kluků zcela v normálním stavu. Převlíkla jsem se a zachumlala se do peřin. Těsně před tím, než jsem usnula někdo vstoupil do místnosti. Podle vůně Edward. Lehl si vedle mě a přitáhl si mé tělo na sebe. Objala jsem ho a věnovala mu malý polibek na dobrou noc, i když nespí.

„Dobrou noc,“ zašeptal.

„Dobrou...“ zamumlala jsem.

Už skoro ve tmě jsem uslyšela od něj ty nejkrásnější slova, která mi mohl říct a to: „Miluji tě.“ Usmála jsem se tomu a zcela jsem se oddala uklidňující tmě, slibující bezesný spánek.



Ráno jsem se probudila vedle svého dokonalého přítele.

„Dobré ráno,“ usmála jsem se na něj.

„Dobré,“ opětoval mi pozdrav a políbil mě zlehka na rty. „Co máme dnes v plánu?“ zeptal se mě.

„Dneska bych jela do La Push,“ zamumlala jsem sotva zřetelně. I přesto to slyšel, protože si povzdechl a na malý okamžik ztuhl.

„Chtěl jsem dneska strávit celý den s tebou,“ pověděl mi smutně.

„Mrzí mě to,“ schovala jsem se pod peřinu.

„To nemusí. Vynahradíme si to jindy,“ vyhrabával mě zpod dek.

Po útoku Alice, která se vřítila do našeho pokoje, jsme vstali a šli se převlíknout. Uviděla jsem hromádku oblečení, která byla přichystaná pro mě, ale když jsem uviděla ty boty, vyhla jsem se jí obloukem a šla si vybrat něco sama. Nadšená z toho nebude, ale já se nehodlám zabít.



Hned odpoledne jsem si vzala ubrus a autíčko a mohla vyrazit na, pro ně zakázanou, cestu. Samozřejmě jsem se předtím musela rozloučit s celou rodinou a Edwardovi slíbit, že nestáhnu fyzický štít a budu mu každých pět minut volat. Byl roztomilý, když měl o mě strach.

V La Push jsem rovnou zajela k domečku Marieth. Stoupla jsem si před dveře a zaťukala. Asi do minuty mi otevírala má mnohem starší sestra.

„Marieth,“ usmála jsem se a objala ji.

„Ahoj Bello, co tady děláš?“ byla trochu vykolejená, ale i tak neskrývala nadšení.

„Slíbila jsem návštěvu, tak jsem tady,“ objasnila jsem ji. Pozvala mě dál a my si sedly na pohovku.

„Tak co, už vědí, že jsi anděl?“ ptala se se zájmem.

„No jo, už nějaký čas to tuší,“ zakřenila jsem se. „Právě proto jsem tady. Prohrála jsem sázku, tak jsem se přišla rozloučit než se unudím k smrti,“ řekla jsem jí na rovinu.

„A já ti fandila,“ začala se smát. „Jak se to vůbec stalo?“

„Alice Cullenová byla v nebezpečí, tak jsem se musela prozradit, abych jí pomohla,“ vysvětlila jsem ji.

„Co se stalo?“

„Vybuchla učebna, ve které zrovna byla.“

„Ta má teda z pekla štěstí, to ti povim, kdyby tě neměli, tak je dávno mrtvá co?“

„Ani to neříkej.“

Ještě chvilku jsme si povídali o hloupostech, kde jsem jí řekla i o mém zájezdu do Volterry, ale pak stočila řeč jinam.

„A jak jsi to vyřešila s tím klukem? Minule jsi přišla právě kvůli němu,“ zavedla řeč na Edwarda, který mi opravdu každých pět minut posílal SMS s otázkami kdy se vrátím.

„Chodíme spolu,“ řekla jsem nadšeně.

„Ďábel o tom neví, že ano?“ byla vyděšená.

„Ví, on mi ho dokonce schvaluje,“ vzpomněla jsem si na poznámku se svatbou. „Našli jsme malou skulinku v zákonu, díky níž jsem dosáhla svého,“ svěřila jsem se s úsměvem od ucha k uchu.

Během našeho povídání, jsem občas odepsala Edwardovi, ale ne na všechny zprávy. Zajímalo mě, co bude dělat až já budu v nebi. Nepředpokládám, že tam bude mít T-mobile signál.

Asi po třech hodinách jsme se konečně rozloučily. Řekla jsem ji, že už může vlkům říct, kdo jsem a ona zase přijala pozvání k nám neboli ke Cullenům.

Rozjela jsem se cestou k domu. A asi v půli cesty za hranicemi se za mnou objevilo stříbrné Volvo. Zastavila jsem u krajnice a počkala než příjde. Docela mě zajímalo, proč za mnou musel jet až sem. Přišel ke mně, otevřel dveře, ale netvářil se kdovíjak nadšeně, možná byl víc rozzuřený.

„Můžeš mi vysvětlit, proč jsi neodpovídala na mé zprávy,“ rozkřičel se na mě.

„Protože jsem si myslela, že chodím s normálním chlapem a ne se stíhačkou,“ vrátila jsem mu to stejným hlasem.

„Proč jsi mi neodepisovala?“ ptal se už o poznaní klidnější. Klekl si přede mne, protože jsem stále byla v autě a chytl mě za ruku.

„Lásko, neměla jsem čas. Povídala jsem si s mou sestrou a opravdu bylo únavné cítit každých pět minut vibrace,“ vysvětlovala jsem mu.

„Jenomže jsi byla u vlkodlaků. Co kdyby se ti něco stalo?“ zlekl se.

„Promiň, ale nedávno mě napadl upír a celou mě vysál. Myslím, že bych si s vlkodlakem poradila daleko lépe. Navíc bych se mohla bránit fyzickým štítem,“ vysvětlila jsem mu.

Povzdechl si. „Chovám se hloupě, co?“ zeptal se.

„Už jsem si u tebe zvykla,“ usmála jsem se a políbila ho. Chtěla jsem se už odtánout, ale přidržel si mou tvář u sebe a polibek prohloubil.

„Až doma,“ dostala jsem ze sebe, když mě konečně pustil. Usmál se, o poznání mnohem uvolněji, a šel si sednout do svého auta. Zavřela jsem dveře a vyjela jsem.

Doma na nás čekalo překvapení...

 


 

Tak co, líbila se Vám kapitola. Se musím přiznat, že u té jedné scény (všichni pochopí, o jakou jde) jsem byla červenější než vlajka Číny. A ani se mi nepovedla=(. I přesto doufám, že mi zanecháte alespoň smajlíka.

29. kapitola <<< Shrnutí >>> 31. kapitola



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Black angel 30. kapitola:

 1
3. Temnonoš
29.09.2013 [20:40]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

08.03.2012 [20:37]

PajamProtože Shift je zrádná bestie a otazník originální jméno.

1. ?????
08.03.2012 [9:40]

mENšIA OTáZOčKA...Prečo je z Mischel zrazu Marieth? Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!