Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Black angel 3. kapitola

25.12.2009 (16:00) • Pajam • FanFiction na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 7906×

3.kapitola

Bella:

Šli jsem pomalu chodbou do jeho pracovny a netrpělivostí málem praskli.

„Co nám asi chce?“ zeptala se Katy po chvilce ticha.

„Nemám sebemenší ponětí.“ odpověděla jsem ji a pokračovali jsme mlčky dál chodbou.

Když jsme byli před dveřmi, posunkama jsme se dohadovali, kdo zaklepe a vstoupí jako první. Ani jedné se nechtělo, nakonec to za nás vyřešil náš taťulda.

„Vstupte, nebo tam chcete ještě něco řešit?“ zeptal se nás přes dveře.

Otevřela jsem tedy já, protože Katy nevypadala, že by byla schopna pohybu. Nikdy bych nevěřila jaký je strašpytel.

„Ahoj,“ řekli jsme skoro sborově a trochu se strachem v hlase. Ďábel se našemu počínání jen usmál a pokynul nám, abychom si sedli.

„Nebojte, nic strašného jsem si pro vás nepřipravil. Jen jsem vás chtěl obeznámit s vašimi rodinami.“ usmál se na nás. Nevím jak Katy, ale mě spadl obrovskej šutrák ze srdce. „Začneme s tebou Katy. Dostala jsi nejmocnější rodinu upíru. Je jich celkem šest nejdůležitějších, zbytek je garda, kterou budeš také chránit. Jsi druhá nejmocnější a oni potřebují zvláštní ochranu. Nehrozí jim zas až takové nebezpečí, také vzhledem k tomu, že se jich každý bojí, ale může se stát, kde co.

Nejhlavnější jsou tři bratři. Aro, Marcus a Caius. Už kdysi svého anděla měli, ale potřebují lepší ochranu a ty jsi pro ně jako stvořená.“ usmál se na ni „Tvá práce bude spočívat v tom, že na každém jejich zasedání budeš přítomna a budeš se snažit vyvarovat případnému nebezpečí. Nijak víc se do jejich záležitostí plést nebudeš.

Také si musíš dát pozor, aby Aro nezjistil všechny tvé schopnosti, naštěstí obě máte štít, takže nehrozí neúmyslné prozrazení, protože kdyby se Aro dozvěděl jak to tady vypadá a co vše umíš, mohl by tě přimět abys mu sloužila a to asi nikdo nechce, že?“ zeptal se ji a ona jen záporně pokývala hlavou „Taky si myslím.“ dodal k ní ještě, a pak se otočil na mě.

„A ty Bello dostaneš Cullenovi. Když se to tak vezme, tak jsou asi nepočetnější rodina. I když jsou velmi mírumilovní, Volterovi z nich cítí nebezpečí, také díky jejich schopnostem. Celkem jich je 7 a schopnosti mají tři z nich.

Carlisle, jejich vůdce, je v abstinaci tak dobrý, že může vykonávat práci doktora, podle jeho slov krev už necítí. On, jako první upír začal pít zvířecí krev. Později stvořil jeho syna Edwarda, ten umí číst myšlenky, naštěstí ty jsi proti němu imunní. Nějaký čas se živil lidskou krví, ale později se vrátil k svému stvořiteli a jsou spolu nyní kolem osmdesáti let. Jako další do rodiny přibyla Esme, Carlisleova družka. Je to velice laskavá a milující žena. Její vášní je mimo rodiny i architektura. O pár let později přeměnil i Rosalii, která je neobyčejně krásná, a také je na to pyšná. Ona si našla svého druha Emmeta, také přeměněného Carlislem. Ten je neobyčejně silný a má poněkud zvláštní smysl pro humor. Později se k nim přidali i Alice, která dokáže vidět budoucnost a Jasper, ten cítí a ovládá emoce.

Žijí velmi poklidně a dokonce ,děti´navštěvují střední nebo vysokou školu. To, že jsou .vegetariáni´ ti dává výhodu v tom, že se nebudeš příst s bílými anděli, kteři by mohli být proti, že zabili svého svěřence.

Stejná pravidla jako pro Katy platí i pro tebe. Nevyzrazuj jim nic o pekle a ani o všech tvých schopnostech. I když z jejich strany nevidím případné nebezpečí, může se stát cokoliv.

No, já myslím, že jsem vám vše řekl. Tady máte jejich složky i s fotografiemi a zítra se se mnou před odjezdem nezapomeňte rozloučit.“ dodal s úsměvem, ale v očích jsem mu viděl, že mu budeme velmi chybět, a podával nám ty papíry.

Vzali jsme si je, objali ho a odešli jsme do svých pokojů. Cestou bylo ze začátku ticho, ale pak si Katy uvědomila dost zásadní skutečnost.

„Sázka se ruší.“ pronesla smutně.

„Proč?“

„No hádej, mám Volterovi, což znamená, že se jim budu muset představit jakmile tam vstoupím.“

„Hmm...“ má pravdu, na tohle jsem momentálně nějak zapoměla.

„No, leda by...“pronesla tentokrát s úsměvem.

„Leda by co?“

„Leda by jsme se vsadili jen o tebe. Vážně, já se vsadím, že to nevydržíš ani měsíc a práskneš jim co seš. Ty totiž na to, že seš z pekla neumíš vůbec lhát.“

„Já? A neumět lhát, to vydržím klidně dva a oni nic nepoznají.“ pronesla jsem hrdě.

„Beru. Pokud to vydržíš dva měsíce, vyjedu na týden tam nahoru, ale pokud ne...“

„Tak tam pojedu já.“ dopověděla jsem za ni. Podali jsme si na to ruce a rozešli jsme se.

No to by mě, ale zajímalo jak to udělám. Bydlet s nimi asi nebudu moct a podle těch papíru bydlí v nějakém zapadákově jménem Forks. Sakra, kde to vůbec je, vždyť to snad není ani na mapě a pořád tam prý lije. Tak to se asi moc neopálim. No, nějak to budu muset vydržet.

Šla jsem se převlíct a zabalit si věci, moc jich tady nemám. Většinou samé mini sukně na kterých trvala Katy, a které si asi tam vzít nemůžu, pokud nechci přivolat víc pozornosti než budu mít. Asi tam budu muset jet na nákupy, třeba by mi mohla pomoct ta Alice, podle její karty je to shopaholik. Aspoň bude sranda. Ale jak ji k tomu přemluvim? Podle mě asi nebudou kamarádíčkovat s jídlem. To je jako bych se kamarádila s nějakým divočákem, nebo hranolkama. Musela jsem se usmát nad představou jak si povídám s hranolkama.

My máme totiž velmi zvláštní jídelníček. Nemusíme moc jíst, ale jednou za čas potřebujeme nějaké lidské jídlo a krev, a jelikož Ďábel, když nás tvořil nechtěl, abychom se jen hádali s bílýma se shora a taky chtěl abychom byli aspoň trochu podobní našim ,ovečkám´jak by je nazval ten pošuk ze shora. Tak nám udělal tohle. Jako vlkodlaci jíme lidské jídlo a jako upíři pijeme krev. Bláznivé, ale teď se mi to může hodit abych splinula s davem lidí a nebyla pro ně nápadná. I když je asi bude zajímat proč mi nemůžou číst myšlenky a nevidí mojí budoucnost.

Zbalila jsem si, až nechutně rychle. Co teď? Porozhlídla jsem se po možné aktivitě a všimla jsem si složky co mi dal taťka. Tak schválně jak vypadají.

První byl Carlisle. Blonďák s žlutýma očima a s klasickými rysy upíra. V celku pohledný. Přes třistal let. Docela starej, ale vypadá mile. Možná kdybych si zlomila nohu, tak bych se s nim mohla seznámit, ale nechce to hned až tak týden po příjezdu. Naštěstí máme krev, ale jen k tomu abychom splynuli jinak k nám ničemu není a ani upírům nevoní.

Další byl Edward. No pání to je kus! Tak toho chci poznat, je strašně roztomilý. Má bronzové vlasy do rozcuchu alá vrabčí hnízdo. A opět žluté oči. Hmm, k zahození teda není, škoda, že je proti pravidlů abychom spolu něco měli. Čte myšlenky, tak to jsem mu nezáviděla, chudák si musí protrpět svoje, když bydlí s rodinou, která je celá spárovaná.

Esme. Architektka, bezva aby vyšel můj plán budu potřebovat domeček, který bude blízko k nim a zároveň tak, aby to nevypadalo podezřele, a pokud mi ho bude dělat ona, tak se s ní i seznámim. Jsem génius! To je asi nejlepší nápad co se v tý kouli, které se podle anatomie říká hlava, vyrojil. Teď jenom kolik je nahoře. U nás jsou čtyři ráno, což znamená, že tam je o deset víc, takže dvě. Ještě štěstí, že se jednadvacáté století objevilo i tady a my máme mobily.

„Tůt… Prosím, tady Esme Cullenová.“ Ozval se velmi příjemný hlas. Teď ještě rychle vymyslet pohádku, proč se tam chci přistěhovat. Sakra na tohle jsem si nevzpoměla.

„Dobrý den, tady Isabella“ bezva, já vlastně nemám příjmení, tak co třeba podle nějakého zvířátka… třeba labuť, jo to jde. „Swan. Promiňte, že obtěžuji, ale zítra se stěhuji do Forks a dozvěděla jsem se, že prý jste výborná architektka, tak bych se chtěla zeptat jestli by jste na mě neměla čas.“ dobrý, až na problém, že nemám dům.

„Jistě, momentálně nemám žádnou práci. Ráda bych Vám pomohla. Jen bych se chtěla zeptat na pár maličkostí, pokud to nevadí.“

„Ne, nevadí. Co potřebujete vědět?“ zeptala jsem se ji až příliš mile, ale nemohu si pomoct, na její hlas být hrubý nejde.

„Jen drobnosti. Pro kolik lidí ten dům bude?“ asi by vypadalo divně, kdyby jen pro šestnáctiletou holku.

„Pro dva, mne a mého otce, který se mnou bude občas bydlet.“

„Dobře, a kolik je Vám a Vašemu otci?“ říct, že můj otec pamatuje i potopu světa by asi nebylo vhodný.

„Mne je šestnáct a otci 40.“

„Váš styl?“ Jakej styl má Ďábel? No, asi kde je teplo a hříšníci, který může mlátit hlava nehlava.

„Já mám radši takový modernější styl a především mám ráda modrou a červenou barvu. A můj otec je na takový starší věci a moc si nerozumí s technikou.“ to je pravda. Vždycky, když mu zazvoní telefon, který jsme mu s Katy dali, nadáva, který hovado tohle vymyslelo. V tu chvíli by ho nepoznala ani jeho vlastní matka, pokud nějakou měl. „A jeho oblíbenými barvami jsou červená a černá.“

„Dobře, jakmile si prohlídnu Váš dům, pokusím se do dvou dnů předložit návrhy. Kdy a kde se sejdeme?“ profesionální odstup.

„Asi pozítří ve dvě hodiny u...“ proboha co může mít takový zapadákov. Radnici? No jistá si tím nejsem, ale počkat… „U policejní stanice, pokud by vám to nevadilo.“

„Jistě, že ne. Takže pozítří. Na shledanou.“ Rozloučila se.

„Na shledanou.“

Tak to bych měla, teď ještě vymyslet ten dům, měla bych zavolat realitní makléřce.

Asi po půl hodině hledání správného domu, jsem našla jeden na konci města, kde okolo něj byl jen les. Peníze nebyl problém, přeci jen, peklo má tu výhodu, že když dojdou, tak si je vytiskneme.Teď ještě zařídit školu. Je mi 16 a to tak odpovídá druhému roku na střední škole.

I to jsem měla za chvilku vyřízený. Telefonoval jsem s nějakou ženou, bylo to zvláštní, ale i když používala stejný tón hlasu jako Esme, její se mi zdal dotěrný.

No tak pokračujem v prohlídce členů rodiny.

Rosalie. No tě pic, jestli jsem před tím měla vysoké sebevědomí, tak při pohledu na ni kleslo na bod mrazu. To není možný, jak někdo může být tak krásný. Se nedivim, že je pyšná bych byla taky, kdybych vypadala jako ona. Krásné, trochu zvlněné zlaté vlasy do půli zad a opět žlutý oči. Velmi ochranářská.

Musela jsem přetočit na dalšího člena, protože ještě chvilku se na ni dívat a musela bych stát před zrcadlem alespoň hodinu a přesvědčovat se, že jsem anděl, jsem nadpozemsky krásná a nikdo – teda kromě ní – na mě nemá, škoda, že nahoře budu muset schovávat svá křídla a růžky.

Další člen byl Emmet. Na fotce s úsměvem od ucha k uchu. A ty svaly. Tak s ním bych do křížku jen tak nechtěla být a mam dojem, že ani mé schopnosti by mi nepomohli. Zvláštní smysl pro humor. Tak to bych chtěla vědět co pod pojmem zvláštní se schovává. Vypadá také mile černé krátké kudrliny, mu dávají maličko dětský vzhled.

Jasper. Upír s vlasy, co vypadají jak lví hříva a celý posetý půlměsícovými jizvami, chudák ten si musel taky prožít svoje. Přes 80 let byl voják na jihu, kde se bojovalo o území. Později potkal jeho družku Alice, která ho svými vizemi našla a pověděla mu o jiné možnosti stravování. Díky jeho schopnosti cítit myšlenky nebylo pro něj lehké zabíjet lidi. Nejmladší ,vegetarián´a není pro něj lehké abstinovat. Také má smysl pro humor a s Emmetem se rád sází.

Alice. Páni, kolik měří? Neříkají ji nahodou Paleček? Navíc s těmi černými vlasy rozcuchané na všechny strany vypadá jako elfík. Velký schopaholik. Díky své schopnosti vidět budoucnost má neomezené konto, když se nudí podá si sportku a jako zázrakem vždy vyhraje. Vážně divné. Tomu se nedá nesmát.

Bavila jsem se nad těmi složkami a úplně zapoměla na čas. Naštěstí mám mojí Katy, která mi to velmi taktně připoměla, když vběhla do mého pokoje s pláčem a vyřvávala, že nikam beze mne nejede.

2. kapitola <<< Shrnutí >>> 4. kapitola

Autor: Pajam (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Black angel 3. kapitola: